Středa 30.prosince

 

Snít je fajn. Je dobré dát prostor své fantazii, pustit svého tvořivého koně z ohrady ven se proběhnout. Je super brát život, jako pohádku. Měli bychom mít ale na paměti, že občas to po nás chce, abychom se ze sna probudili a stáli na vlastních nohou. Občas to chce pustit se krásných iluzí, zahodit nádherné vysněné světy, a převzít odpovědnost za svoje činy. Už není čas na to dělat ze sebe oběti. Čas probouzení je právě tu!
Není žádnou náhodou, že tento čas přichází zároveň s posledním letošním úplňkem, který je z Kozoroha do Raka a který nám ukazuje, že je konečně načase, abychom zahodili všechna ta naše brnění, skořápky, ochrany. Abychom konečně odhodili naší vytvořenou osobnost, a vrátili se zpátky ke svému skutečnému já.
Naše osobnost je totiž něco jako naše šaty. Může usměrnit a podpořit naši jedinečnost, zároveň tak trochu chrání naše křehké já před veškerou nepřízní osudu a může nás v podstatě udělat krásnými. Naše skutečné já nás ale dělá jedinečnými.
Úplněk nám ukáže způsob, jak přestat nahlížet na sebe i ostatní očima společnosti, toho, co se smí a musí, a jak cítit sami sebe a jak sami sebe projevit.
Problém celého lidstva není v tom, že by nebylo dostatečně duchovní, ale v tom, že není dostatečně spojeno se zemí. S kořeny. S rodinou a s rodem. S něčím, co dává identitu, sílu, smysl života (který je ale naprosto nefilosofický). Udělejme to dnes. Přestaňme poslouchat druhé a zkusme se zaposlouchat sami do sebe. Zkusme se vcítit. Vstoupit. Neboť, jak se říká, jediná cesta ven, je dovnitř...

Věk Vodnáře

 

Věk a energie Vodnáře je, kromé své jisté nepostihnutelnosti a prchavosti, spojen i s energií elektrickou, s principem internetu, vzájemné propojenosti, na vyšších intelektuálních principech.
V zemské energii kromě elektřiny, s tím docela dobře koresponduje kromě jiných i rostlina konopí indické (zvané též marihuana). Její duch, Déva Ganja, nás může naučit principu "JE TO JEDNO. NEZÁLEŽÍ NA TOM". Také odpoutanosti, odtažitosti, nezávislosti a jistému rebelování. Vodnářská energie nás učí prakticky, co je to svoboda, co znamená být odpoután či nepřipoután, ke hmotě, k tělu, k omezením. Dovolujeme si dovolit. Troufáme si...myslím, že esence celé vodnářské energie je "troufalost". Nejen, že můžu, ale taky že to udělám. Troufalost má samozřejmě dvě strany...můžeme si troufat odvážně, anebo můžeme jen bořit a rebelovat bez rozmyslu. Je to naše volba.
Protože máme momentálně Urana v Býku, naše troufalost a osvobození se děje především skrz hmotu. Skrze prektické, každodenní prožívání. Skrze smysly, peníze, hodnoty a sebehodnocení.
Navrhuju takovou malou revoluci.
VŠECHNY NAŠE POCITY "ZA NIC NESTOJÍM", "JSEM NEMOŽNÝ", "NULA", ALE I "NEUMÍM" MŮŽEME ZAHODIT.
Už na nich nezáleží.
Na ničem z toho nezáleží.
Můžeme to konečně odložit, zahodit, nebo prostě nechat u cesty.
Můžeme to nahradit něčím jiným. Něčím pozitivnějším, nebo lépe řečeno, krásnějším. Příjemnějším. Harmoničtějším.
Třeba: JSEM DOBRÝ.
JSEM DOST DOBRÝ.
JSEM DOST DOBRÝ, JAKÝ JSEM
(A VŠICHNI JSME DOBŘÍ, JACÍ JSME).
SVĚT JE DOBRÝ.
I v Bibli stojí: A Bůh pohlédl sedmého dne na svůj výtvor, a řekl, že je to dobré.
Ale nemusíme věřit vůbec v nic.
Naopak, skepse, rejpavost, vrtavost a nespokojenost s tím, co "je dáno", je u Vodnáře víc, než žádoucí. Posunuje nás to vpřed. Vyvíjíme se.
Zkusme se víc naladit na Vodnářskou energii a zopakovat si jeho princip:
Můžeme, co chceme.
MŮŽEME, CO CHCEME.
POKUD SE ODVÁŽÍME.
Nemůžeme se nikoho ptát, jestli nám to dovolí. Nikdo takový tady není.
Jsme sami zamčení ve vězení, ale jsme i žalářníky a majiteli vězení, a klíče máme v kapse.
Když bychom se odvážili pohlédnout trochu dál, uviděli bychom, že dveře od vězení jsou odemčené.
Je to přece NAŠE vězení.
My jsme jeho majiteli.
Zapomněli jsme se.
Můžeme vyjít z vězení a pohlédnout zase Slunci do tváře.
Můžeme.
MŮŽEME.
TAK TO UDĚLEJME.
https://youtu.be/f2SWilieKiI

Pondělí 28.prosince

Ani v PONDĚLÍ 28.PROSINCE konstelace nepolevují, ale ženou nás dál k dalšímu vývoji. Dnešní téma je "co si sami pro sebe dovolujeme". V čem jsme svobodní, v čem projevujeme svoji vlastní jedinečnost, a co nás naopak brzdí? Je to velmi příhodné téma pro začínající Věk Vodnáře a nastávající kvantový skok. Proto, aby se věci změnily (a abychom se změnili my), je třeba jim to dovolit. Pustit se věcí, co známe a co jsou dané, přestat řešit hranice, zákazy a příkazy, zvyky a obyčeje, a úplně jednoduše, dát prostor. Umožnit věci, aby se samy staly. Vodnářská energie má v sobě svobodu...je to skoro jako "yes we can", ale ještě spíš to je "yes we do".
Představte si to, že svoboda není nějaký bájný poklad, který je třeba objevit, za kterým je potřeba se namáhavě a složitě pachtit. Skutečnost je totiž mnohem prostší. Svoboda je na dosah ruky a je tu pro ty, kdo se pro ni rozhodnou. Je to takto jednoduché. Pokud se rozhodnete, že budete svobodní, z celého srdce, pak vás nikdo nezastaví. Samozřejmě, vnější svět vám může stavět nejrůznější překážky, ale hlavně se vás bude snažit přesvědčit. Bude se vám snažit sebrat víru a jistotu. Je to zvláštní paradox, mnozí vězni v koncentračních táborech, co si to uvědomili, byli mnohem svobodnější, než mnozí dnešní lidé, kteří mohou v podstatě cokoliv a vnější okolnosti je nijak neomezují a neovlivňují. Opakuji, svoboda je především ve volbě. Proto se rozhodněte...a jděte si za tím.
Protože jsem starý kacíř a konspirátor a disident, nadhodím tu takové zajímavé téma. Co když celé to divadlo kolem covidu jsou jen takové předsmrtné křeče starého systému, který se děsí toho, co přichází? Co když onen Nový svět už je nezastavitelný a všechny ty zoufalé snahy naočkovat většinu populace, je jen strach elit z toho, že se lidi můžou konečně probudit? Zkuste na chvíli připustit, že změna už tu je. Něco je jinak, s vaším tělem, hlavou i duší, procházíte různými procesy, nemusí to být vždycky úplně příjemné, každopádně je to hodně velký upgrade. Budou se vás nejspíš snažit přesvědčit, že to není v pořádku, že to je nějaký nový moribundus, že jste jistojistě nemocní a musíte dodržovat opatření a nechat se očkovat...prostě se budou snažit zabránit změně, které se ve vás odehrává. Necháte se? Přesvědčí vás, že nejste svobodní? Upřímně...proti tomu, co se přižene, ani očkování nic nezmůže ).
Radím vám něco jiného. Nestavte se ani proti, ani pro, mějte svou vlastní cestu. Uvědomte si, že to, co se děje, je prostě nějaký proces, který nás nejspíš má k něčemu novému dovést. Pokud má starý svět schopnost zničit planetu i s jejími obyvateli...pak je prostě nezbytné vytvořit svět nový, který bude žít v souladu. Není na tom nic konspiračního. Nový svět ale musíme vytvořit my lidi. Zezdola. Svými činy. Začněme pro začátek tím, že si dovolíme být svobodní. To další bude následovat.

Veselé Vánoce!

Horoskopy nad šálkem čaje přejí všem požehnané Vánoce a naplněný nový rok!

"Drazí přátelé, neztrácejte srdce. Byli jsme zrozeni pro tuto dobu. Poslední dobou slýchám od mnohých, jak jsou hluboce a silně zmateni. Obávají se současné situace ve světě. Naše doba je plná téměř každodenního úžasu a často oprávněného vzteku vůči nejnovějším úpadkům ve všem, co má nějakou hodnotu pro civilizované lidi, žijící pro vznešené ideály.

Máte ve svém hodnocení pravdu. Naparování a arogance, které někteří vystavují, zatímco vykonávají ty nejodpornější skutky na dětech, důchodcích, obyčejných lidech, chudých, neobstarávaných a bezbranných, jsou prostě dechberoucí. Přesto vás nabádám, žádám vás, umírňuji vás, nedovolte prosím, aby vaše duše vyschla naříkáním nad těmito těžkými časy. A obzvlášť nesmíte ztrácet naději. Zejména proto, že ve skutečnosti jsme byli pro tyto časy stvořeni. Ano. Dlouhá léta jsme se učili, zkoušeli, trénovali a čekali právě na tuto chvíli zapojení se.

Vyrostla jsem v oblasti Velkých jezer a rozpoznám dobře stavěnou loď, když nějakou vidím. Co se týká probuzených duší, nikdy předtím nebylo na vodě po celém světě tolik schopných plavidel, než právě v dnešní době. A jsou plně vybavené, schopné vyslat signál jedna druhé jako ještě nikdy předtím v historii lidské existence.

Nakoukněte přes příď; na vodě jsou spolu s vámi milióny lodí počestných duší. I přesto, že zdobení vašeho plavidla se může třást a praskat pod náporem každé vlny v těchto rozbouřených vodách, ujišťuji vás, že trámy a prkna tvořící příď, trup a kormidlo, pocházejí ze zdravého lesa, ze dřeva, o kterém se ví, že dokáže vystát bouře, držet při sobě a proplouvat bez ohledu na podmínky.

Ve všech těžkých časech vzniká tendence ztrácet vědomí pod tlakem toho, kolik je ve světě špatností a nepravosti. Nezaměřujte se na to. Lidé také mají sklon oslabovat se tím, že se příliš věnují věcem, které nemohou ovlivnit a pro které ještě nenazrál čas. Ani na ty se nezaměřujte. To je jako plýtvání větrem, když nemáte spuštěné plachty.

Je nás tady třeba – to je vše, čím si teď můžeme být jistí. A ačkoliv se potýkáme s odporem, tím spíše směřujeme k setkání se s velkými dušemi, které nás uvítají s láskou a povedou nás. A my je poznáme, až se objeví. Neříkali jste, že věříte? Neříkali jste, že budete naslouchat Vyššímu hlasu? Nežádali jste o milost? Nevzpomínáte si, že být v milosti znamená odevzdat se tomu hlasu?

Naším úkolem není dát najednou celý svět do pořádku, ale snažit se uzdravovat to, co je v našem dosahu. Jakákoliv maličkost, kterou jedna duše může udělat pro druhou, pomoci napravit kousek tohoto ubohého trpícího světa, je nezměrnou pomocí. Není nám souzeno vědět, čí a jaké skutky způsobí, že se dosáhne kritické masy, která překlopí vývoj k trvale lepšímu.

Pro zásadní změnu je potřeba vytrvalých skutků, dalších a ještě dalších, neutuchající práce. Víme, že nejsou potřeba všichni na této planetě, aby nastal mír a spravedlnost, a že k tomu postačí malá, pevně odhodlaná skupina, která se nevzdá při prvním, druhém ani při stém poryvu větru.

Jeden z nejvíce uklidňujících a přitom mocných skutků, které můžete vykonat v tomto rozbouřeném světě, je napřímit se a projevit svoji duši. Duše na palubě září v temných časech jako zlato. Světlo duše jiskří, dokáže vystřelit světlice, vytvářet signální ohně a rozhořet hmotu. Dát na odiv lampu své duše v této potemnělé době, být nezlomní a přitom soucitní k ostatním; to vše jsou činy ohromné statečnosti, které jsou současně nezbytné.

Těžce zápolící duše dokážou přejmout světlo od těch, které již naplno září a mají vůli to projevit. Pokaždé, kdy se vám povede zklidnit nějakou takovou vřavu, dokážete vykonat jeden z nejmocnějších skutků.

Vždy budou přicházet chvíle, kdy se budete cítit odevzdaně. Také jsem v životě mnohokrát pocítila zoufalství, ale nedávám mu prostor. Neoddávám se mu. Nedovolím mu jíst z mého talíře.

Mám pro to důvod: do morku kostí jsem si něčím jistá, stejně jako vy. Jsem si jistá, že nemůžeme propadnout beznaději, pokud si vzpomeneme, proč jste na Zemi přišli, komu sloužíte a kdo vás sem poslal. Vlídná slova, která pronášíme, a ušlechtilé skutky, které vykonáváme, nejsou naše. Jsou to slova a činy toho Jediného, co nás sem poslalo. A v tomto duchu si dovolím vyjádřit naději, že si na svou zeď napíšete následující: Když je skvělá loď v přístavu a uvázaná, tak je nepochybně v bezpečí. Ale kvůli tomu se skvělé lodě nestaví."

Autorkou je Dr. Clarissa Pinkola Estés, americká básnířka, post-traumatická specialistka a jungiánská psychoanalytička, autorka knihy Ženy, které běhaly s vlky.

Středa 23.prosince

 

Často v životě dělíme věci a zážitky na dobré a špatné, ale spíš bychom je měli dělit na podnětné a nepodnětné...

Dnes vrcholí dosti brutální energie, která se může projevit docela různým způsobem, jak ničivě, tak tvořivě. Odhaduji, že v 80% případů to bude spíš tou ničivou formou, ale to jen z toho důvodu, protože s takzvaně negativními energiemi ještě neumíme pracovat. Budeme vnímat silný tlak vůči moci, budeme mít tendenci být neskutečně zarputilí, zatvrzelí, v mnoha případech se to projeví jako workaholismus, kdy prostě napečeme, uvaříme, uklidíme, stihneme dvacet věcí najednou a padneme na hubu, ale hlavně abychom nedali najevo, že nestíháme nebo nedej bože že jsme unavení a tudíž neschopní. Jasně, mohli bychom si taky říci "ale co, ono se to neposere, salát můžeme koupit v Albertu a cukrovího nemusíme mít dvacet druhů, ale třeba jen tři..." ...ale většina na to nebude mít koule. A nejen že budeme takhle nároční a nesmiřitelní na sebe, ale budeme to požadovat i po druhých...kteří se nám na to většinou vykašlou.

Na globálnější úrovni vyjdou na povrch zásadní rozdíli mezi představiteli Moci, viditelné i skryté, a mezi lidmi, kteří už toho mají akorát tak dost. Je to oboustranná hra, moc může ukázat a říkat "vidíte je, nezodpovědné, to kvůli nim musíme utahovat šrouby", a rebelové zase můžou říkat "právě proti tomu utahování šroubů a proti uplatňování moci naprosto nelidským, neempatickým způsobem, bojujeme". Pravda je ale taková, že onen boj probíhá i uvnitř nás. Máme v sobě jak mocenskou část, tak bojovnou část, a dnes se ukáže, jak stojí proti sobě. Pravda je, že Moc už je v podstatě na odchodu, staré struktury se pomalu hroutí nebo přeměňují v cosi nového...a ve své podstatě ani není proti čemu bojovat, důležité je bojovat "PRO" něco. A to je myslím dnes důležité si uvědomit. Jakkoliv to vypadá špatně, je potřeba se zastavit, uvědomit si situaci, ve které právě jsme, a vybrat si ten pozitivní, nebo lépe řečeno tvořivý protipól. On ale dost často nemůže přijít dřív, dokud neprojdeme i tím negativním. Pokud je naše tělo nemocné, a to tak, že vyléčení je veskrze nemožné, jednou z možností je použít skalpel a nemocnou část prostě vyříznout. To je případ toho, kdy ona zdánlivě negativní, brutální energie, může posloužit k něčemu pozitivnímu. Teprve pak se může tělo zahojit. Tak i v symbolickém slova smyslu, onu energii, která jinak řeže a může ubližovat, použijme sami na sebe, a vyřízněme tu část psychiky, která už není spojena se životem a s přirozeným tokem. Jděme dovnitř naší bolesti, našich strachů a traumat, našich obav, našeho přesvědčení o neschopnosti, bezmocnosti, atd. a podívejme se na ni. Nemilosrdně a jasně. Buďme bdělí a jednejme bez kliček. Obávám se ale, že jen podívat se, tentokrát stačit nebude. Bude potřeba přikročit k činu. Říznout do živého. Jít do nepříjemných konfrontací. Ale věřte tomu, že až tím projdete, neuvěřitelně se vám uleví.

19.prosince...a něco o Jupiterovi se Saturnem ve Vodnáři

 

Změna je za dveřmi... A tou změnou není nikdo jiný, než my sami...

Cosi lítá ve vzduchu. Revoluce. Evoluce. Ve čtvrtek se Saturn přehoupnul do znamení Vodnáře a dnes, před několika okamžiky, ho následoval Jupiter. Oba dva se mílovými kroky blíží k sobě a již v pondělí nastane velká konjunkce. Protože se jedná o relativně pomalu jdoucí planety, které fungují jako prostředníci mezi individuálními a kolektivními energiemi, jejich vliv se nedá ohraničit jedním okamžikem, ale počítá se spíš na týdny. Jinými slovy, již jsme uprostřed změn, nečekejme, že v pondělí o zimním slunovratu se něco zásadního stane, protože už se to dávno děje průběžně. Také nezapomínejme to, že my jsme spolutvůrci toho, co se děje, ať už se k tomu hlásíme či nikoliv. Planetu můžeme změnit během krátké chvilky. K lepšímu i k horšímu...je to jen na nás. Když se pro to kolektivně a vědomě rozhodneme a začneme konat, může se toho změnit víc a k lepšímu.

Změna v tom, že Jupiter se Saturnem právě vstoupili do nového znamení je ale poměrně rozeznatelná. Tam, kde jsme ještě před nějakou dobou vnímali jen hranice, omezení, zákazy a neradostné okamžiky, se nám najednou otevřely nové obzory. Najednou vidíme, že veškeré limity a strachy jsou jen v hlavě. Můžeme si dovolit v podstatě cokoliv, pokud si jsme vědomí, že všechno má své důsledky, svoboda jde vždy v ruce i s odpovědností.

O Vodnáři se toho poslední dobou dá nalézt hodně, spousta z toho jsou ezožvásty, spousta z toho je úplný nesmysl. Jeden aspekt, který tu zatím nezazněl, je takový, že lidstvo jako celek je (v ideálním případě) vyšší formou člověka jako jednotlivce. Na velmi primitivní rovině to můžeme vidět třeba ve formě včelího úlu. Rozdíl je samozřejmě ten, že člověk je vědomý tvor a má individuální vědomí. Přesto...existuje stav bytí, ke kterému míříme, ve kterým jsme Celek, kde jsme sjednoceni, kde jsme jedním. Vodnář nám ukazuje to maximum, které můžeme dosáhnout vlastním úsilím. Překročení svých vlastních hranic, fyzických omezení, strachů, fobií a bloků, kdy si uvědomíme, že to je v podstatě jen takový batoh plný těžkých věcí, který si neseme sami. Nikdo nás ho nést nenutí, nikdo nás nenutí trpět. A milion jedna dalších věcí. Samozřejmě, po Vodnářovi jsou ještě Ryby, které jsou ještě trochu upgrade, ale tam už nelze o nic usilovat, tam se prostě "věci dějí samy od sebe".

Připravte se vážění a milí, na jízdu tobogánem, a vzpomeňte si na to, že jste se sem na Zemi těšili, že jsme měli velkolepé cíle, všichni, kteří touto dobou obývají planetu Zemi, odsouhlasili, že se budou podílet na jejím vzestupu, Každý dělá, co umí a někteří z nás si i začínají vzpomínat. Čas starých snů už skončil, teď je třeba se probudit. Stará realita už tu nemá místo. Chvíli to nicméně ještě bude trvat, kolektivní strachy jsou silné. Pluto je stále ještě na konci Kozoroha a do Vodnáře opatrně vstoupí na podzim 2024 (s tím, že od jara 2023 už bude nakukovat a postupně se seznamovat s novou energií). Jisté je nicméně to, že nástup nové doby už se nedá zastavit.

Důležitá věc v této době. Nevěřte politikům. Nevěřte novinám, nevěřte televizi. Nevěřte dobře míněným radám profesionálních opinion makerů. Nevěřte dokonce ani mně, nevěřte ani svým blízkým. Věřte hlavně sami sobě. Hluboko uvnitř sebe máte všechno, co potřebujete k životu. I když vám tvrdili něco jiného. Nepotřebujete nic navíc, žádné nové mobily, kabelky, šaty, postavení, zaměstnání, vztah...nic venku nemůže změnit to, co je uvnitř. A hluboko uvnitř jste dokonalí, máte úplně všechno a o svých schopnostech, možnostech a neomezeném potenciálu pouze nevíte. Není to v hlavě, není to ani v srdci, jde to ještě hlouběji. Nikdo vám to nemůže vzít, nikdo vám to nemůže změnit. Je to oheň, co nezhasíná, voda, co nevysychá, vítr co stále vane i země, co je stále plodná.

Úterý 15.prosince

 

Nabitý týden pokračuje. Dnes si něco řekneme o schopnosti se rozhodovat. O uvážlivosti. A o tom, že někdy je fajn se prostě zdravě nadchnout, zahořet, propadnout vášni a jít přímo ke zdroji radosti a slasti, bez oklik...

Ale popořadě.

První je schopnost se rozhodovat. On nám skoro nikdo neprozradil, že to vůbec není o tom, vybrat si "vhodnou", ideální, správnou alternativu, dobře se rozmyslet a až pak se rozhodovat. Je to o tom, vůbec se rozhodnout. Pro cokoliv. Bez nějakého přílišného rozumování a řešení. My to totiž máme všechno v sobě, jen se zkrátka neumíme poslouchat. Naše tělo "ví"...a až se naučíme naslouchat našemu tělu, pak budeme jednat jako když bičem mrská... Další zajímavý aspekt této energie, je slovní argumentace, překotnost až hádavost, ale slova jsou tu jen jako zástupný symbol oné spojující energie. Energie zkrátka musí proudit, rozhodování musí jít z větší hloubky, a přitom je třeba, aby si zachovalo i onu průraznost.

K tématu uvážlivosti...opět je třeba trochu poupravit obecnou představu. Uvážlivost neznamená pomalost a už vůbec ne neschopnost se rychle rozhodnout...znamená to jen tolik, že při posuzování možností jdeme do větší hloubky a tak nějak "zkoušíme", jak by ta která alternativa obstála ve zkoušce věčnosti...neboli, zdali obstojí v čase, zdali něco vydrží a bude mít nějaké pevné základy.

No a do třetice, vzhledem k večernímu přechodu Venuše do Střelce, si trochu připomeneme, že je čas na radovánky, že je úplně v pořádku mít k životu vřelý, euforický a až možná i trochu nezřízený stav. Je možné, že v něčem budeme přehánět, v něčem nebudeme znát míru, ale to vůbec nevadí, protože důležitá je hlavně ta radost ze života a humor. Kdy jsme se naposled něčemu (nebo i sami sobě) zasmáli? Kdy jsme nějaké zdánlivě vážné věci zlehčili a řekli si "no co, když nejde o život, tak jde o h..."? Onen možná trochu bezstarostný přístup nás totiž v této poněkud šílené době může v mnohém zachránit. Například v této věci: s politiky, epidemiology, tvůrci názorů a propagátory velkého dobra, se momentálně nedá dost dobře diskutovat, nedá se jim čelit, už jen z důvodu disproporce moci a rovnosti. Ale dá se jim ze srdce vysmát, dá se je zesměšňovat, dá se je ironizovat...je jen potřeba na to sebrat odvahu.

Pondělí 14.prosince

 

Všechno nakonec dobře dopadne. A když ne, tak to ještě není konec.

Dnešní novoluní ve Střelci nám připomíná, že je vždy, za každé situace, nezávisle na vnějších okolnostech, důležité mít víru. Držet si svůj vnitřní oheň, pozitivní naladění a důvěru jak k životu, tak k lidem. Přestože nás vnější svět neustále bombarduje dalšími a dalšími obrazy a memy, je nanejvýš důležité jim nepodléhat. Není to ale prosím pěkně žádný boj "proti"...není nic, vůči čemu by se dalo vymezit. Jak jsem již minule napsal, některé věci, jakkoliv se tváří zásadně a reálně, jsou pouze snové obrazy, a sílu mají jen takovou, jakou jim dávají ti, co se na ně dívají. Nemůžete bojovat proti snům, to prostě nejde...jediné, co funguje, je nebrat je vážně, vědět, že to jsou pouze sny, a rozhodnout se probudit.

Čeká nás hodně zajímavý týden, ve kterém se toho hodně bude čistit, a pro mnohé to nebude nic příjemného. Mějte jen na paměti, že v sobě máte všechno, co potřebujete, takoví, jací jste, jste "akorát", nemusíte se měnit, přizpůsobovat, nemusíte vůbec nic. Žijte ve své ryzosti, následujte to, co je vaše, a co vaše není, to nechte být. Buďte si vědomi toho, že už teď jste svobodní, jen si to musíte uvědomit. Neexistuje nic, co by vás o svobodu mohlo připravit, vyjma vás samotných...ale i vaše vzdání se svobody, je paradoxně akt svobodné vůle. Pro jistotu ještě jednou...nemusíte nic "udělat", ničeho dosáhnout, těžce se namáhat pro to, abyste jednou možná třeba dosáhli na svobodu. Svoboda tu už dávno je. Ale není jen tak pro někoho, je pro ty, co se odváží, a pro ty, co se z ní neposerou. Představte si, že život je švédský stůl...můžete si vybrat cokoliv, na co máte chuť...u svobody ale stojí týpek, co vás bude zkoušet, zda na ní máte...Jste připraveni na to, že ostatní vás možná zavrhnou? Že budete vyčnívat z řady a budete tudíž první na ráně? Jste připravení na to, že se z vás budou muset stát vlci samotáři? Systém bude možná muset jít proti vám...ale taky se může stát, že se vaše světy vůbec neprotnou, a dokonce se může taky stát, že vás systém bude muset, chca nechca akceptovat, protože jste si zvolili cestu Nea, Vyvoleného. Je jedno tajemství...on není jen jeden. Může to být každý z nás.

Pauza

 Horoskopy nad šálkem čaje tímto hlásí, že si dávají blíže neurčenou pauzu. Zde na blogu se na nějaký čas odmlčím, na Facebooku budu fungovat normálně. Díky a snad brzy naviděnou!

PONDĚLÍ 19.ŘÍJNA

 Když Pandora podlehla své zvědavosti, a otevřela krabičku, na svět se vyvalily všechny možné problémy, bolesti i strasti...na dně zůstala jen jedna malá věc...naděje.

Dnešní den je tak trochu jako mýtus o Pandoře. Jsme dychtiví a nedočkaví a zvědaví a nedochází nám, že každý náš čin má nějaký následek. Naše zvědavost nám může ublížit...ale můžeme také díky ní zjistit, že když už všešly všechny možné vichřice, povodně a jiné katastrofy, naděje je ta poslední, která zůstává.

Dnes to vypadá jak na něco hodně pozitivního, euforického a radostného (což si, po tom všem, jistě zasloužíme), tak i na něco, co se nám může tak trochu vymknout z rukou. Tradiční astrologie by řekla, že se máme tendenci přepínat nebo se snažit urvat něco, na co sami nestačíme. Je v tom energie přehánění...ale někdy je třeba přehánět pro to, aby se věci daly do pohybu. Včerejší potyčky mezi demonstranty a fízly je typickým ztělesněním těchto energií. Energie pořádkových sil se cítí být v právu, a automaticky předpokládá, že každý rozumný člověk se podřídí (Jupiter a další v Kozorohu), ale radikálové i zoufalí podnikatelé a lidi, kterým vládní chaos opatření zmenožnil fungovat(retro Mars v Beranu) už mají dost paternalistického přístupu státu, který by furt jen zakazoval, přikazoval, ale sám na oplátku nic nedává.

Během zítřka mohou vyvstat ty nejzásadnější rozpory, ale je tu velká šance, že pokud budeme otevření a upřímní sami k sobě, tak se věci dají do pohybu. Otázkou zůstává, jestli žádoucím směrem...ale to ukáže až budoucnost.

Obrázek: Charles Perugini, anglický malíř, původem Ital, z viktoriánské éry

PÁTEK 16.ŘÍJNA

NOVOLUNÍ
Novoluní neboli nový měsíc je okamžik, kdy se na své cestě spojí Slunce s Lunou, kdy se spojí sluneční a lunární energie a nastává jakási mystická svatba. V klasické astrologii to znamená nové počátky, ale někdy to není až tak jednoduché. Fáze měsíce se obecně dost přeceňují nebo naopak podceňují. Jde o to, že mají svou specifickou "barvu", své působení, které je pro většinu lidí docela subtilní a sotva znatelné, ale jsou i lidé, pro které to může být velmi nabité. Já osobně lunární fáze vidím jako příběhy naší duše. Některé příběhy v nás rezonují, některé zadrnkají na naši strunu, zatímco jiných si ani nevšimneme. Každý měsíc, o novoluní, se pak nastoluje nové téma, které bude v tom kterém měsíci nejvíc vnímatelné.
Dnes máme novoluní ve Vahách, které je poměrně konfliktně postavené. Tudíž nejspíš onen příběh, co se bude psát, budeme moci číst téměř všichni. Tento příběh nám vypráví cosi o pasivitě, o naší neschopnosti se za sebe postavit, vymezit své hranice. Příběh může mít mnoho rovin, já vám řeknu, jak ho vnímám já. Setkáváme s člověkem, který nás otravuje, je vulgární, zasahuje nám do našeho prostoru, vysmívá se nám. Zkouší, co si všechno může dovolit. Protože jsme neudělali ze začátku vůbec nic, jen jsme symbolicky strčili hlavu do písku, dělali jsme, že se nic neděje, dotyčný přitvrdil. Začal na nás dorážet aktivně, štípe nás, dává nám facky a směje se nám do ksichtu. To nás už trochu probudilo, tak jsme zamumlali něco ve smyslu "co to jako má znamenat?" Zkoušíme to diplomaticky, jsme přece rozumní lidé. Předpokládáme, že i ostatní jsou rozumní. Říkáme mu, že se to nehodí, poučujeme ho o morálce. On nás s chutí poslouchá, a pak nám vrazí další facku...a směje se na celé kolo. A my cítíme, že začínáme mít pomalu zlost, ale máme tendenci jí dusit hned v zárodku...protože se to přece nehodí. Pokud si jí už dovolíme, jsme najednou frustrováni, protože nevíme, jak ji aktivně projevit.
Bohužel se objevili i tací, co nám tvrdí, že je potřeba si zvyknout nebo že my sami jsme si onoho vyuka svými činy přivolali. Je nemnoho těch, co říkají, že je potřeba dát pár dobře mířených ran, dotyčného chytnout pod krkem a jasně mu dát najevo, že jsou věci, které si prostě nebude dovolovat...ale ti jsou umlčeni vystrašenou většinou...
Střih, zde příběh pokračuje pro každého individuálně, a ještě nekončí...
Tímto příběhem jsem chtěl popsat jev, kdy v sobě máme vytěsněné přirozené asertivní a agresivní pudy a místo nich se snažíme chovat takzvaně seriozně a civilizovaně...ale ve skutečnosti nám to škodí. Bojíme se být zlí, bojíme se ozvat, bojíme se protestovat...a v důsledku toho se nám šlape po hlavách. Bude potřeba jít v tomto příběhu hodně hluboko a přiznat si spoustu věcí, které možná nebudou úplně příjemné. Jsme v jistém smyslu sami se sebou tak samolibě spokojení, že se nám nebude chtít měnit status quo. Můžeme to brát třeba tak, že novoluní ve Vahách nás bude táhnout spíš k tomu konformismu a diplomacii, a Mars v Beranu a Pluto v Kozorohu budeme vnímat jako ty, co nás prudí...ale může se to překlopit a ty prudiče, ať už agresivní, nebo mocenské, budeme hrát my.
A jaké je z toho vlastně poučení? Nemusí být žádné...příběhy naší duše se prostě nějak odehrávají, a je dobré v nich být vědomě. Cokoliv se nám odehrává...zkusme v tom být vědomě. Zkusme si uvědomit...aha, tohle je ten můj strach, tohle je ta moje pohodlnost...a tohle je někdo, kdo mi ztělesňuje moc, ke které se ještě nehlásím, a tohle je někdo, kdo mi ztělesňuje mou vnitřní nepřiznanou a vytěsněnou agresi. Možná právě to je to poučení...vše, co se děje venku, je vlastně i uvnitř. Jak nahoře, tak dole...

STŘEDA 14.ŘÍJNA

Válka je mír! Svoboda je otroctví! Nevědomost je síla!

Tyto hesla z Orwellova románu 1984 jakoby předznamenávaly náladu několika dalších dní. Možná se nám zdají příliš radikální, ale možná je radikální sama naše existence, sama naše kultura, sama společnost...možná je jen potřeba něco změnit...a asi to nepůjde jinak, než radikálně.
K astrologii: zdá se, jakobychom chtěli za každou cenu vyhlašovat příměří, snažíme se být milí, vstřícní, racionální a rozumní...ale právě tato naše pasivita je nesmírně agresivní - naopak, lidé, co jsou otevření ve svém projevu, co se své agresivity nebojí, ti jsou vlastně na tom mnohem lépe. Vidíme, jak se veškerá diplomacie scestná, neupřímná, falešná a jen maže med kolem pusy.
Čeká nás měsíc, kdy se určité energie zastaví, tradicionalisté straší, že nebudou fungovat stroje, automobily, doprava bude váznout, komunikace bude zmatečná...a já bych s tím vlastně asi i souhlasil, jen bych možná podotknul, že také záleží na důvodu, proč se to všechno děje. Naše vnitřní intelektuální, rozumová, poznávací, vyhodnocovací a pojmenovávací stránka, se pozastaví, a začne svou pozornost věnovat minulosti, nitru a méně viditelným a ne tolik vnějším okolnostem. Neboli Merkur ve Štíru se stává retrográdním. Štír našemu myšlení dává hloubku, jistou umanutost, schopnost ponořit se do hloubky, ale stejně tak i otravnou šťouravost nebo naopak neúnavné detektivní analytické oko. Přestáváme ale řešit věci, co se dějí venku, a začínáme vnímat nitro, začínáme se věnovat minulosti. Může to být výborná doba pro to, zjistit, kde je kořen toho, v čem jsme se právě ocitli. Kde jsme usnuli za pochodu, kde jsme se nechali ukolébat...kde jsme se vzdali své síly, své odpovědnosti a svých svobod?
Myslím, že také nejspíš zjistíme, že za 90% všeho, co se zrovna teď děje, je strach ze smrti, strach ze ztráty kontroly, strach z toho, že nás cosi převálcuje. A vskutku...je tu covid, který je sakra skutečný (osobně nevěřím na žádné spiknutí nebo na to, že to je fake) a který nám ztělesňuje naše největší strachy. Přišel nám ukázat, že naše životy nemáme pod kontrolou. Přišel nás naučit, abychom konečně pochopili, že smrt je součástí našich životů, že umět věci a lidi pouštět, je pro život naprosto klíčové. Druhá vlna přichází ne náhodou, kdy je Merkur ve Štíru a zanedlouho (cca za týden) se k němu přidá i Slunce...Pochopíme její lekci? Můžeme si stokrát říkat "Nám se to stát nemůže", můžeme nosit roušku od rána do večera, dodržovat rozestupy - covid ale, dle mého skromného intuitivního zření, funguje více na energetické rovině. Navštěvuje (a navštíví) ty, kteří mají problémy s pouštěním (se), se strachy ze smrti, z opuštění, z nemoci...V tomto následujícím měsíci mnozí z nás onemocní, mnohé se to ani nedotkne, ale myslím, že všichni na nějaké úrovni projdeme novým poznáním, mnohé to změní...a přál bych si, aby i na kolektivní, konkrétně státní úrovni došlo k pochopení, že sebelepší opatření vůbec nemusí to, jak se covid chová, ovlivnit. Je cílem funkční stát, sice zčásti nemocný, ale autentický, volně dýchající, živý...anebo je cílem stát totálně zavřený, vystresovaný z jakékoliv nemoci, domněle chránící lidi, ale ve skutečnosti je pomalu dusící? Protože to si myslím, že se právě děje. Naši politici nám bezeslovně říkají "ochráníme vás, i před vámi samými, za jakoukoliv cenu, i kdyby vás to mělo zabít"...
A opět se budu opakovat - politika není nic jiného, než kolektivní manifestace individuálních nálad. To znamená: my tvoříme politiku, a politiky. Je to náš vlastní výtvor. Možná bychom mohli zkusit si trochu pořešit ty svý strachy, co vy na to? (Covid na to?)

STŘEDA 7.ŘÍJNA

 

Mít názor není žádné privilegium. A v této době je to dokonce spíš kontraproduktivní.
Žijeme v době, kdy to staré postupně odpadá, odchází, přeměňuje se, a to nové je téměř za dveřmi...my ho ale zatím nevidíme, protože jsme ještě nedospěli do oné žádoucí hladiny vědomí. Proto, abychom byli připraveni, je potřeba jedna věc. Vyprázdnit se, jak to jenom jde. Zbavit se zvyků, názorů a všeho jaksi zabetonovaného...a být dokonale průchozí, otevřený a přijímající...minimálně v hladině intelektu.
Dnešní den je plný napětí, různých technických poruch, zádrhelů na cestě, a pokud jsme jakž takž vědomí, můžeme docela dobře vysledovat to, jak onen myšlenkový chaos navenek koresponduje s chaosem uvnitř. Je třeba si uvědomit - intelekt by měl být volný, nepředpojatý a plynoucí...a neměl by být kočím našeho kočáru, ale koněm, který ho pohání. Proto je třeba, abychom mu vrátili zpět jeho místo, abychom ho usměrnili, poděkovali mu za jeho skvělou práci, ale převzali žezlo sami.
V jiné rovině, bude dnešek velmi inspirativní a budou se objevovat nové a neotřelé nápady, které nebudou ničím omezeny. V extrémnějších případech můžeme dnes pocítit rebelii, protesty, síly, které se protiví statu quo a které touží po změně. Na národní úrovni lze čekat další extrémy a rozhádání mezi přívrženci a odpůrci karantény a roušek, mezi příznivci zákazů a omezení a mezi svobodymyslnými lidmi, kteří nechtějí jakékoliv omezení. Navrch dnes budou mít ti, co rebelují.
Možná, že je čas podívat se po tom, co nás omezuje, zejména v myšlenkách, názorech, přesvědčeních, v čem jsme sto let za opicemi...možná budeme překvapeni.

NEDĚLE 4.ŘÍJNA

 Dnes je hodně zvláštní den. Ztuhlost, zmražení, znehybnění...může přijít ze strachu, může přijít díky šoku, ale může to být také okamžik zenu, prchavá chvilka, ve které si můžeme sáhnout na podstatu toho všeho a zavnímat, jak věci vlastně jsou. Je docela pravděpodobné, že spousta z nás se k tomu dostane skrze nějaké omezení, skrze to, že někdo silnější se snaží dominovat, uplatnit svoji moc, nebo prostě jde přes naše hranice. Je naše frustrace, která z toho pramení, taková, že úplně zamrzneme a nejsme schopni pohybu? Vyvolá to v nás zlost a potřebu se pomstít? Hodí nás to do sebelítosti a pocitu, jak je ten život krutý?Všímejme si, co s námi toto, řekněme setkání s mocí, dělá...Tato moc může být větší než my...ale stejně tak můžeme být i my nositeli (ale nikoli majiteli) oné moci - je nám zkrátka jen propůjčena.
Tento krátký okamžik nám umožňuje, abychom se vrátili zpátky sami k sobě a uvědomili si, kde naše "moc" leží. V čem jí necháváme spát, kde ji nepoužíváme nebo dokonce odmítáme, v čem z ní máme strach. A naopak, v čem na ní ujíždíme jako na droze...co z ní v nás vyvolává nutkání. V čem jsme jako můry, které jsou přitahované světlem?
Je možné, že si uvědomíme, že to, čeho jsme se vzdali a co jsme dělali, že k nám nepatří, je opravdu jen a jen naše, a přijmeme to. Možná zjistíme, že se vzdáváme své moci jen ze strachu z toho, že bychom mohli někomu ublížit. Ale to je klasická iluze...pokud máme onu moc pod kontrolou...a je to trochu zavádějící slovo, protože kontrolovat a ovládat ji v žádném případě nelze...řekněme, že jí respektujeme a bereme ji přesně tak, jaká je...pak nemůžeme ublížit nikomu. Ubližujeme jen sobě, protože si odpíráme něco, co je a co vždycky bylo naše.
Je to okamžik, kdy začínáme být opět odpovědní sami za sebe. Hlásíme se ke všemu, co jsme udělali, ale nelitujeme ani neulpíváme v minulých činech...čerpáme z toho, z čeho se čerpat dá, ale jdeme dál. Víme, že některé věci by měly v minulosti zůstat pohřbeny....většinou některé naše názory, obyčeje, zvyky, emoční reakce atd. Přepišme svoje emoční vzorce a vraťme se zpátky do přítomnosti. Dnes to půjde.

ÚTERÝ 29.ZÁŘÍ

 V současnosti se mnoho lidí snaží za každou cenu jít dál ve svých životech, dělat, jako že se vlastně nic neděje nebo dokonce vzdorovat jakýmkoliv změnám. Mnozí jste si ale jistě stačili všimnout, že ono to nejde. Naopak, nutí nás to vrátit se k nějakým starým a dávno pohřbeným záležitostem. Dnes speciálně máme den, který by se dal nazvat jako Velká Zkouška. Kontrola, jak si na tom stojíme. Ped nedávnem jsme byli ve svých energiích tak nějak zastaveni a své úsilí jsme byli nuceni zaměřit nazpátek, do minulosti a dovnitř sebe. Dnes nás přijde vrchní šéfinspektor našich životů přezkoušet. Zdali se opravdu obracíme víc do sebe, zdali si jsme vědomi, že silou se v tomto období nic urvat nedá a zdali netrpíme frustrací a nasráním a zdali ho v sobě náhodou nepotlačujeme.
Je to den, ve kterém dostanou zabrat především muži, protože jim bude postupně zpochybňováno všechno, na čem stavěli. Najednou se ukáže, že všechny povrchní atributy mužství jsou vlastně úplně nanic. Drahá auta, drahé mobily, opálená kůže ze solárka, hora svalů...anebo prostě jen dobré místo a úspěšně rozjetá kariéra. Všechno to je nepodstatné. Co tím zakrýváte a proč? Vážení muži, proč se za každou cenu vyhýbáte té své prázdnotě v sobě? Bodu totálního opuštění, kde tu nebyla máma, táta, nikdo? Bodu, který vás utvrdil v tom, že musíte dělat všechno možné, hlavně neukázat slabost?Máte smůlu, protože teď se k tomu budete muset vrátit. Sáhnout si na zdroj svých frustrací. Poznat, v čem jen nosíte masku...ale také v čem spočívá skutečná mužská síla. Ukažte svou slabost, přiznejte se k selhání...a buďte autentičtí. Bude to bolet, budete se cítit zbyteční, jako prach na cestě, budete bojovat s pocity méněcennosti...a máte volbu opět utéct do nějakých náhražek a bolest v sobě zamknout...anebo prostě půjdete s kůží na trh.
Vážení muži. Svět potřebuje změnit. Svět potřebuje být víc měkčí, víc autentický, víc proudící...ale i víc silný. Sundejte ze sebe ty brnění, co nosíte staletí, možná před mnoha a mnoha časy vás chránily...ale teď je potřeba jít dál, obnažený, křehký a přesto pevný. Pevnost muže nespočívá v nějakých cetkách, v něčem vnějším...ale naopak ve vnitřním vedení. V jistotě, s jakou jedná. A ta jistota přichází až s tím, když se dokonale poznáte...když pohlédnete do zrcadla i svých strachům, pocitům opuštění, zrady. Ano, byli jsme mnohokrát zrazeni, ženami...a stejně je v životě potřebujeme, stejně tak, jako ony potřebují nás. Ony na nás čekají, a je to fakt dlouho...je čas se probudit a vzít si zpátky žezlo.
Bude to náročné, ale už se tomu nelze vyhnout.

ČTVRTEK 24.ZÁŘÍ

 

Jedeme dál a ještě rychleji...a máme tu další vypečený den, který nám nedá vydechnout. Minule to bylo o strachu, dnes to je především o odvaze...o odvaze být proti něčemu. O odvaze se hádat, odvaze stát si za svým názorem, i když je z nejrůznějších směrů atakován.
Dnes bude hádavý a jiskřivý den, střety budou probíhat na mnoha úrovních...ale je tu docela velká šance, že díky nim konečně trochu povolí to šílené napětí. Je to jako v reálném světě - napětí, zejména před bouřkou je téměř hmatatelné, vzduch je hustý...a pak přijde jediný úder blesku a kýžená úleva je tady.
Je taky docela velká šance, že budeme muset obhajovat nějaký náš postoj, názor, a moc se nám do toho nebude chtít, naše nechuť jít do otevřeného konfliktu je pochopitelná...ale zároveň to je nechuť ke skutečné konfrontaci...a k tomu, že se věci dají do pohybu DOOPRAVDY.
Nejspíš budeme mít takovou symbolickou návštěvu z minula, kdy se nám ukáží nějaké záležitosti, které jsme se snažili v sobě umlčet či zastavit. Bude potřeba si uvědomit: co chci v sobě radši umlčet? Co ze sebe raději vůbec neprojevuju? Čeho v sobě se tak bojím, že to raději spolknu? (tak jako Saturn ze strachu, že ho sesadí, spolykal všechny své děti... Nebylo mu to mimochodem nic platné, nakonec ho sesadil Jupiter..).A když si to uvědomíme, můžeme sami sobě dovolit, že se budeme projevovat podle sebe, i za cenu, že to bude pro někoho ostré. Pak může být, jak už jsem podotkl, hádavý den, jen s jedním rozdílem, že to děláme vědomě, cíleně, za účelem pročistit vzduch, a někam se posunout.

Držte se a nebojte se!

STŘEDA 23.ZÁŘÍ

Čeho se v životě nejvíc bojíte?To vás totiž bude neomylně stopovat a lovit. Pokud máte z něčeho strach, a neuvědomujete si to, a snažíte se to všemi možnými prostředky vytěsnit, ono si vás to stejně najde. Takto můžeme nahlížet na Covid a všechno s ním spojené, jako na náš zhmotněný strach ze smrti a strach z toho, být nemocný a nemohoucí. Takto lze nahlížet na nejrůznější formy totality jako na ztělesněný strach z rozhodování se sám za sebe a delegování odpovědnosti na stát (nebo na politické strany).
Dnes je dobrý čas na to podívat se svým strachům do očí. Nemusíme je nutně hned "vyřešit", stačí jen, když se s nimi konfrontujeme. Je to první krok, ty další budou následovat. První krok, který by nás mohl vyvést z tohoto ultrašíleného období, trvajícího již přes půl roku. Je potřeba si jen uvědomit, že to nebylo tak, že bychom se v tomto stavu ocitli náhodou. Sami jsme to svým jednáním (či nejednáním) dopustili.
Dnes je také výborný čas na to se konečně naučit říkat NE. V životě jsou občas momenty, kdy si něco vybereme, a následně pak zjistíme, že náš výběr byl mylný. Je naším výsostným právem svůj výběr změnit, změnit názor, řici dost. Máme právo na to se vymezit a říci NE. Jen musíme počítat s tím, že můžeme být druhými zavrženi, nepřijati, což je mimochodem z 90% ten důvod, díky kterému nakonec znovu poslušně naklušeme a děláme to, co se má...Je třeba naučit se unést život sám za sebe, kdy nejste na ničem a nikom závislý.Jen vy sami se totiž ve skutečnosti můžete přijmout...nebo zavrhnout.

ÚTERÝ 22.ZÁŘÍ

Podzimní rovnodennost.

Už více, než deset let registruju z nejrůznějších stran, zpravidla ale z esoterické sféry, různé channelingy, vzkazy od bytostí, nanebevzatých mistrů, avatárů a jiných, zpravidla jsou pak autoři lidé, kteří se rozhodli, že nadále ponesou jakési vznešenější jméno, ale kteří velmi často tak trochu selhávají, co se praktického života týče. Tyto chanellingy nebo předpovědi mají jedno společné - jsou zpravidla totálně mimo mísu. Jsou plné nereálných předpokladů a iluzí o jakémsi zlatém věku, do kterého vstupujeme, což je očividný (a o-covid-ný, a ovcovidný) nesmysl. A pak...jsou tak nechutně světlíčkové a tachyonově indigově fialovoučké, že z toho chytám okamžitou chuť vrátit se zpátky do 2D. Třeba k dnešní rovnodennosti jsem si schválně přečetl pár nějakých těch ezo pojednání, a říkám vám upřímně, že se mi chtělo blít duhu...Normálně se nemám potřebu vymezovat, ale zde mám opravdu velkou potřebu napsat, že podzimní rovnodennost fakt neotevírá žádnou zlatou bránu otevřenou ani nespouští nové extra mega ezo čistící procesy, po kterých budeme krásně sterilně bílí a připravení na vzestup do 11D. Upřímně, hustější rovnodennost, aby jeden pohledal. Kdybych to mohl popsat několika málo slovy, pak bych řekl, že nás čeká střet individuálního vědomí, samostatných osobností, a vědomí kolektivního, neboli státu, organizací a lidí, co nemají osobnost vybudovanou a tudíž se potřebují za něco schovávat. Bude se to mlátit, bude se to mlít, bude se to střetávat a budeme vzpomínat na krásných třicet let po sametu, kdy tu ještě byla demokracie. Ba ne, ono to přece nebude tak horké...Jenže upřímně, fakt je. Nemůžu zavírat oči před tím, když astrologicky vidím, že státy, velké společenské struktury, už zcela nepokrytě využívají strachu lidí k tomu, aby postupně utahovali šrouby. Nemůžu mlčet, když vidím, že lidi preferují pohodlí a iluzi jistot před svobodou.
Tohleto jsou ale jen naštvané řeči frflajícího astrologa, a řeči toho moc nezmění. Chci jen říct, že současná situace na obloze nám říká jednu jedinou věc:

MÁME, CO JSME CHTĚLI.

Poznámka pod čarou. Je možné, že nemnohým z nás třeba skutečně dojde ten dalekosáhlý fakt, co z toho vyplývá: My sami si utváříme svůj život. Není to ale nic magického ani ezo. Někdo má takovou sílu, že ho tvoří, leč takových není mnoho, většina z nás si pouze přitahuje události, se kterými ladí (podobné přitahuje podobné)...a někteří si zvolili, že se nebudou účastnit ničeho (ale je fajn si uvědomit, že i nevolba je volba). Takže...navrhuju takový malý experiment, který by mohl být jedním z rituálů pro tento slunovratový den:

1) Rozhodněme se, že převezmeme odpovědnost, za svůj život. Už žádné "ale to oni/to osud/to máma/to společnost..."

2) Rozhodněme se, co vlastně chceme.

3) Ujasněme si, co nechceme, a vylučme to ze života - a mějme na paměti, že co je naše, neodejde a co naše není, neudržíme

4) Žijme podle toho. Uveďme toto všechno v realitu.
Na tomto posledním bodě pohoří 99,9% všech esoteriků a velká většina normálních lidí. Ale pokud to dáme, je velká šance, že během docela krátké doby můžeme změnit nejen své životy, ale i svět kolem sebe.

Howgh!
Žijte dobře a pozitivně, a uvědomte si jednu nezvratitelnou pravdu. Takoví, jací jste, jste v pořádku. Tak pravil váš nafrflený astrolog

 

ČTVRTEK 17.ZÁŘÍ

Pokračuje nám praktický a poměrně pragmatický týden, ve kterém toho můžeme docela hodně dokázat, budeme-li ukáznění a budeme-li vědět, jak správně na to.
Dnes se nám ukazuje, jak je potřeba být systematický. Pokud kopeme studnu, a každou chvíli kopeme na jiném místě a jinými nástroji, pak je asi jasné, že toho moc neuděláme. Měli bychom mít tudíž trpělivost a výdrž. Měli bychom si také být vědomi toho, že skutečná námaha téměř vždycky vytváří odpor, když se snažíme ovlivnit vnější svět, vnější svět nějakým zvláštním způsobem vzdoruje a odporuje naší snaze. Je to přirozené a neměli bychom si z toho nic dělat. Většina lidí ovšem dělá tu začátečnockou chybu, že jí ten odpor zastaví.

Další zvláštní věc, co se nám často děje...občas zjistíme, že jsme prostě na špatné cestě, že jsme si vybrali blbou alternativu. Je naším svatým právem naše jakékoliv rozhodnutí změnit, a to kdykoliv a kdekoliv! Možná právě dnes zjistíme, že se naše životy neubírají úplně šťastným směrem, a to i kolektivně...možná nám dojde, že se děje přesně jen to, co si necháme líbit. Bojujeme s jakousi možná fiktivní, možná reálnou nemocí, a přímý či náhodný důsledek toho je, že nám jsou pomalu ukrajována naše práva. V metru byl zakleknut člověk bez roušky, a my jsme z toho už tak zpitomělí, že nám to nepřijde v nepořádku. Od června leží ve sněmovně nový zákon, který by v rámci mimořádných událostí umožňoval regulérně omezit naše základní ústavní práva...a my jsme schopní to všechno odkývat..."hlavně nás prosím zachraňte od té zlé ošklivé nemoci"...

Budu se opět opakovat - vnější události jsou jen zrcadlem toho, co se děje v nás samých. Takže, když se nám něco nelíbí, je načase změnit sebe. Je načase všechno v našich životem prosít naším sítem rozlišování, oddělit zrno od plev, ujasnit si, co je pro nás přínosem a co si v životech chceme udržet, a čeho se zbavit, vyloučit. Vylučování...to je vlastně taky naše velké téma. Mnoho z nás je naučeno, že by se nemělo ničemu odporovat a že není zdravé říkat všemu ne. Omyl...právě teď a právě tady je to nezbytné. Řekněte si, co nechcete. Pojmenujte si to. Proveďte ve svých životech velký úklid a vyhoďte harampádí, které tam už nemá co dělat. To, že ho v sobě držíte...to je jeden z důvodů, proč se děje to, co se děje.

ÚTERÝ 15.ZÁŘÍ

Jsou dny, kdy nám nezbývá, než zatnout zuby a pořádně si máknout. Jsou dny, kdy si myslíme, že už meleme z posledního, a když se opravdu dostaneme k limitu svých možností, pak najednou zjistíme, že máme mnohem víc energie, než jsme si mysleli. Jde jen o to jí najít trochu jinde, než by se zdálo...Ono to funguje v podstatě trochu jinak, než jak jsme zvyklí. Čím víc se snažíme a čím víc tlačíme a namáháme se, tím si myslíme, že naše síla může být větší. Ale jde o něco jiného...o schopnost tu sílu koncentrovat, zaměřit tam, kam je potřeba. Ten rozdíl je patrný třeba v tom, když sekáme dříví...půl hodiny se můžeme mořit a výsledek se bude přibližovat jen velmi pomalu, anebo můžeme pár minut opravdu koncentrovaně sekat a pak jedinou, dobře mířenou ranou svou činnost dokončit. Jak se říká v jedné východní moudrosti, když má tamní dřevorubec za půl hodiny porazit strom, pak se bude dvacet pět minut koncentrovat a pak ho za pět minut porazí. A o to půjde i dnes. Koncentrovat se tak, aby nám energie neunikala nikudy jinudy, zaměřit se, koncentrovat se, spojit se fyzicky s podstatou toho kterého problému...a pak "seknout".
Druhý, trochu odlišný dnešní vliv se týká vztahů a také estetiky, krásy a obecně ženského přístupu. Jakmile se začneme zaměřovat sami (respektive samy) na sebe, pak můžeme zjistit, že nás cosi od ostatních jakoby odstřihuje. Čím víc se stáváme svébytnými samostatnými a originálními jedinci, s vlastním názorem, vlastním smyslem pro krásu, a vlastními hodnotami, tím víc zjistíme, že nás spousta lidí takzvaně nedává. Jsme pro ně "moc". Moc rebelujeme, moc vyčníváme, moc provokujeme...Tohleto ale musíme překonat, ustát, nemůžeme být závislí na tom, jak nás vidí druzí. Takže si prostě jdeme svojí cestou a co na to říkají druzí, musíme tak trochu ignorovat. V obecnější rovině se jistým způsobem emancipujeme, osvobozujeme od něčeho, co nás omezuje, svazuje. Dáváme pápá tradici a "tomu, co se musí" a jdeme svou vlastní cestou. Nemusíme vědět, zdali je to dobře, ale měli bychom vědět, že cokoliv, co je naše vlastní v podstatě dobře je. Je lepší jít svou cestou a zabloudit, než jít cestou, kterou šlo milion lidí před námi...

ČTVRTEK 10.ZÁŘÍ

 

ČTVRTEK 10.ZÁŘÍ

V našem krysím běhu nazvaném život občas nastane situace, že najednou běžet přestaneme a začínáme se vlastně vůbec rozvzpomínat, proč my to vůbec běžíme...a za čím. Je to takový ten pocit "zastavit stát, raz dva...čelééém vzad!" a týká se to primárně našeho směřování, naší mužské, asertivní, dobyvatelské části, naší energie, iniciativy, impulsů ve fyzickém těle. Vracíme se zpátky k sobě...a přitom o tom vůbec nemusíme vědět...totiž, ono se může stát, že si to všechno nenápadně zvnitřníme, vrátíme se do některých raných dětských zážitků, a ty si budeme znovu opakovat a dle možností je budeme buď retraumatizovat, anebo se nám vyplaví něco, co pak konečně můžeme jednou provždy vyřešit. Jedno je jisté...teď nastalo období, ve kterém nelze jít dál vpřed, ne bez toho, aniž bychom se nejprve k něčemu nevrátili. Je to trochu, jakobychom si vzpomněli, že jsme například zapomněli doma mobil nebo klíče...až na to, že to, na co jsme zapomněli, jsme my sami je to jedna naše část duše. Ta odvážná, iniciativní, troufalá, ta, co se jen tak nepodvolí. A souvisí to samozřejmě i s tím, co se děje "venku". Opravdu jim věříme každé jejich slovo? Opravdu je naše jediná šance se jim podvolit, poslouchat je, a přijít tak o zbytky své důstojnosti? Opravdu nás náš strach ze smrti paralyzoval natolik, že s chutí hrajeme tu hru na nebezpečnou smrtelnou nemoc, před kterou nás zachrání jen jakási svatá relikvie alias hadr na hubě? Ale pozor, o roušku vůbec nejde! To je jen symbol, symbol toho, jak rádi necháváme odpovědnost za sebe, a tudíž i své zdraví, na někom jiném. Řešením není převést boj na vnější události, ty jsou totiž jen obdobou toho, co se děje zároveň v nás samých. Jedno je jisté...cesta k sobě samým je v tuto chvíli nevyhnutelná...a pro mnohé nebude úplně příjemná. Pohled do zrcadla ostatně příjemný nebývá nikdy...

Zejména kolem poledního bychom si mohli (anebo taky nemuseli) uvědomit, v čem ze sebe děláme oběti, proč chceme být tak mermomocí chudáčci, co mají být politovaní...a vůbec, co celá ta nemoc může symbolizovat na hlubší rovině. Nechci dělat nějaká zásadní prohlášení ani ze sebe dělat bůhvíjakého spiklence, jediné, co tvrdím, že věci nejsou vždy takové, jak se zdají...a hledat trochu víc hlouběji, ponořit se do králičí nory, což myslím, a doufám, ještě trestné nebo ideově závadné doufám není...Takže, shrňme si to. Míra toho, jak sami sebe nepřijímáme, omezujeme a zakazujeme si něco, co je přitom přirozené, a míra toho, jak nám to zakazuje a přikazuje stát, spolu dost zásadně souvisí. To, co se děje navenek, tak se chováme my k sobě. Je načase to změnit, pokud se nám to teda nelíbí. Jsou i tací masochisti, kterým to totiž vyhovuje....

PÁTEK 3.ZÁŘÍ

PÁTEK 4.ZÁŘÍ

Miluju tyhle nejednoznačný dny, kdy konstelace na obloze se zdají být protichůdné a zdánlivě proti sobě jdoucí. Ale ono to tak funguje, jako celý náš život, energie se různě mísí, tu spolupracují, tam jdou proti sobě, občas je nám do smíchu i do breku zároveň...

V tyto dny je velice dobře postavený Merkur, takže cokoliv, co se týče našeho myšlení, způsobu komunikace, chápání a intelektuálního zařazování do škatulek, má zelenou, jsme navíc jen den před tím, než se nám Merkur dostane do nového znamení, z Raka do Lva, takže komunikace je stále ještě hodně citově zabarvená, subjektivní, obrazotvorná, plná estetiky, harmonie. Pišme básně, kresleme, komunikujme, zkusme se vyjádřit, máme velkou šanci, že dokážeme vyjádřit v poměrně velké věrnosti to, co skutečně cítíme. Ve Lvu to bude možná víc tvůrčí...ale také víc otevřené a méně empatické.

Horší je to se vztahy a obecně s naší polaritou, jednoduše řečeno, mezi muži a ženami, respektive jejich vnitřními předobrazy, se zdá být jistá propast. Napětí. Je několik způsobů, jak toto napětí zmírňovat. Někdo na to jde přes sex. Budiž, to je určitě způsob, kterému se nic vytknout nedá...ale i tak možná zjistíte, že nějaké vaše vzájemné propojení chybí. Někdo na to jde skrze hádky a verbální vyjádření onoho rozporu. Někdo to "jenom cítí". Onen mužsko-ženský rozbor je cosi velmi archaického, archetypálního, a dle mého nám to jen připomíná jakýsi hodně starý příběh, který jsme my všichni v různých životech zažili: žena vyjádřila svou jemnost, odkryla své nitro, dala se všanc, nebo se angažovala v rodině, vzala na svá bedra starost o své potomstvo, a muž se ukázal buď jako někdo, kdo je vůči tomuto útočný, násilný, nesmiřitelný, anebo zkrátka nekompatibilní, případně se mohl vzdálit a zamířit někam za jinými výzvami života místo toho, aby se k ženě a rodině přiblížil. Tento příběh se nám ukazuje jako kino, a pro nás je důležité přijmout ho bez žádných háčků a "ale", tak jak se stal. Vyžaduje to od nás vzdát se veškerých pocitů zrady, opuštění, nechání napospas, stejně tak jako pocitů svázání, dušení a tlaku skrze emoce. Přestaňme se navzájem vinit a řešit, "kdo dřív" a "ale když on(a) udělal(a) tohle a tamto"...to je minulost a ta se změnit nedá. Teď jsme v přítomnosti a tvoříme budoucnost. Uvědomme si, že všechny tyto zdánlivě "oprávněné" emoce nás ve skutečnosti svazují. Mějme na paměti jen to, co se stalo, a zkusme ze sebe smazat veškeré hodnocení, veškeré háčky, veškeré pavučinky, které nás k tomu hezky přivazují, přilepují. Možná, že zjistíme, že si s sebou vlečeme strašně moc velký kopec nejrůznějších křivd, které nám k ničemu nejsou! Křivda je, když jste přesvědčeni o tom, že máte na něco právo, nárok, a ten vám byl, podle vás, odepřen. Ale vy nemáte na nic právo! Život berte tak, jak je, vaše právo je žít, to je to jediné, a mimochodem úplně největší, základní právo. Můžete žít, jak chcete, můžete si zvolit prožitky, jaké chcete, to je vaše právo a vaše volba...ale některé prožitky vás budou tížit, svazovat a nebudou vám dělat dobře. To je poselství těchto dní. Samozřejmě, máte svobodu, pokud v tom chcete být a sžírat se křivdami, ublíženími, nikdo vám nemůže říct ani ň. Ale důležité je, abyste věděli, že tu volbu máte. Nejste oběti okolností, jste oběti sebe samých.

Milé ženy, muži jsou odpovědní za to, co vám udělali, ale nemůžou za vaše pocity ublížení a křivdy...ty jste si vytvořily vy samy. Milí muži, ženy vás nechtějí svázat, zotročit, otrávit vám život, vytýkat vám křivdy desítky let staré...ony po vás jen chtějí, abyste převzali odpovědnost za své činy. Nic víc.

2.ZÁŘÍ

 ÚPLNĚK!

Aneb chyba není na vašem přijímači. Vaše duše se cítí poněkud mimo? V napětí? Vystřelená do vesmíru? To je zcela normální a k těmto konstelacím to patří.
Úplněk na ose Ryby/Panna se projevuje hodně v rovině psychické/fyzické zdraví, upozorňuje nás na nutnost psychohygieny, na to, abychom se nezapomněli čistit i vnitřně, abychom nenasávali emoce a nálady kolem sebe jako houba, ale uměli od sebe odstřihnout všechno to, co nám není prospěšné. Také nám to ukazuje, že v některých záležitostech je lepší nechat věci být, nesnažit se do nich zasahovat, analyzovat je, pitvat, anebo je zkoušet "urvat" přes fyzickou činnost.
Pokud se vám zároveň zdá, jak je svět krutý, všichni akorát podvádí a nikdo není seriozní...pak gratuluji, jste na vlně současných konstelací, ve kterých máme tendenci všímat si spíš těch pesimistických věcí. I vztahově se zdá, že všechny radosti pominuly, a jediné, co zůstává, je buď chlad, anebo síla zvyku. Teď se krásně vyjasní všechny vztahy, které fungují jen na principu "co by tomu lidi řekli", "jsme spolu kvůli rodičům/dětem..." Nečekejte bůhvíjakou vřelost, to opravdu v současnosti úplně nehrozí. Ale hrozí to, že se lidi možná konečně začnou ptát PROČ. Proč s někým jsem, když se v tom necítím dobře? Proč vyznávám hodnoty, které mi naservírovali rodiče, ačkoliv já to vlastně mám dost jinak? Proč se tak strašně snažíme zachovat si tvář a nosíme masku až úplně do konce? Poznáváme své hranice, a je na nás, jak se k nim postavíme...někteří se od nich vzdálí, jiní na ně budou přísahat, další se je pokusí rozbít...Všechny postupy jsou správně, pokud jsou Vaše, pokud je cítíte uvnitř...

PONDĚLÍ 31.SRPNA

 PONDĚLÍ 31.SRPNA

Do nového týdne vstupujeme trochu rozstřelení a nestabilní. Na jedné straně námi zmítají trochu vypjaté emoce, na stranu druhou máme zvláštní chaos v myšlenkách. Samo o sobě to nemusí být tak hrozné...spíš je na tom horší to, že se sčítá několik věcí dohromady.
Vypjaté emoce znamenají například to, že se z nějakého zvláštního důvodu bojíme převzít odpovědnost, vzdáváme se své moci a odevzdáváme jí druhým lidem místo toho, abychom si jí sami vzali. Ono to totiž vyžaduje přestat být obětí, přestat se vymlouvat na vnější okolnosti. Takže se nejspíš stává to, že druzí námi manipulují, tlačí na nás, zkouší, co si až mohou dovolit. Naše chyba je, pokud jim jasně nevymezíme hranice. A to všechno souvisí se sebeláskou, sebepřijetím a tím, jak sami sebe vnímáme.
Druhý, neméně úmorný vliv, je ten, že se nám z nějakého důvodu pletou myšlenky, jsme ve víru divného chaosu, kdy nic nedává smysl a čím víc se snažíme něčeho konkrétního chytit, tím je to horší. Zde si musíme uvědomit, že samo myšlení nás uvedlo do pasti. Není třeba vše pitvat, logicky řešit, není potřeba na všechno přijít, všechno analyzovat. Řešením je třeba taky...nechat věci být, plynout. Když zjistíme, že to jde i bez rozumu, uleví se nám. Není ale třeba ho hned nějak eliminovat, on je potřebný...v některých oblastech. Spíš jde o to, mu dát čas od času dovolenou.

STŘEDA 26.SRPNA

 STŘEDA 26.SRPNA

Den, který nám ukazuje, v čem neznáme míru, v čem rádi a často přeháníme, jsme nestřídmí, co příliš přehlížíme, ignorujeme nebo blahosklonně obcházíme.
Někdy ve svém životě narazíme na něco, co se nám zdá příliš obyčejné, příliš nezáživné, něco co je takzvaně pod naši rozlišovací schopnost. Souvisí to zejména s tím, že máme příliš velká očekávání, ideály, kterých nelze rozumně dosáhnout.
Dnes nejspíš budeme mít pocit, že účel světí prostředky, že pravidla a formality jsou to, co by se mělo za každou cenu dodržovat...a budme mít tak trochu tendenci ignorovat své citové potřeby (případně potřeby druhých). Pokud nebudeme úplně selektivně slepí, dá se toto období v klidu přečkat. Ale často se stává, že je tato doba něčím zkrátka...přepíčená. Něco chceme a chceme to hned, jsme jako malé ději, co křičí "dej mi"...
V tyto dny bych se určitě nepouštěl do něčeho seriozního, rozhodování bych nechal na jindy. Co hrozí, jsou "veeelký voči..." Tak moc se zaměříme na nějaký nepodstatný detail, že nám unikne celek. A na druhou stranu, pokud jsme normálně spíš upjatí a bojácní, pak může být tato doba výborná, protože nám dá jak odvahu, tak drzost, které by se nám jinak nedostávalo. Prostě v dobrém i špatném slova smyslu budeme přehánět. Jak a k čemu to využijeme, už je jen na nás...

SOBOTA 22.SRPNA

 SOBOTA 22.SRPNA

V minulých dnech vstoupil do Panny Merkur, dnes se k němu přidalo i Slunce. Pokud jsme doposud cítili "Já chci!", nyní si k tomu podotýkáme "a můžu vlastně vůbec?" Poté, co jsme se zaměřili sami na sebe, objevili kouzlo subjektivního vnímání, našli svůj střed skrze tvořivou a hravou činnost, a objevili i svou svádivě erotickou stránku, nyní všechny své zkušenosti symbolicky přesypeme skrze naše vlastní kritické síto. Podíváme se kriticky a bez příkras na všechno, co jsme stvořili, zanalyzujeme prozatimní výsledky, a bez milosti odhodíme vše, co už nebudeme potřebovat, co se neosvědčilo prakticky. Naopak o to víc vypíchneme všechno to, co naším sítem prošlo. Nejedná se pouze o intelektuální poznatky, ale o zkušenosti jako takové. A protože hodně z nás má se zkušenostmi, jakožto i s bytím v těle, tak trochu problémy, může se ono síto manifestovat na tělesné úrovni jako nějaká zdravotní nerovnováha. Všímejme si jakýchkoliv neduhů, špatných fyzických pocitů, zejména poruch trávení a zkusme se zpětně zaměřit na to, co aktuálně podléhá našemu kritickému pohledu, co pročišťujeme a házíme skrze síto uvědomění?
Panna sama o sobě má trochu nezaslouženě negativní pověst. Přitom je pravdou, že nás může opravdu hodně naučit. To hlavní, je to, co se nedá vysvětlit tak úplně teoreticky: dá se to pouze zažít na vlastní kůži. Panna nám dává osobní zkušenost. To, co jsme projevili ve Lvu jakožto náš střed, co jsme projevili jako naši tvořivost a jedinečnost, nyní musí získat pevnou formu, musí se to zhmotnit. Ne nadarmo je to i v astrobiologii čas sklizně. Co mohlo dozrát, to dozrálo - zrna je třeba sklidit, protřídit, zpracovat. Naše zkušenosti právě "dozrály", už je nemusíme jen tak vláčet s sebou, nyní si je hezky protřiďme. Pannou zároveň končí první polovina zvěrokruhu, čistě osobní. Nastává poslední možnost na ryze osobní rovině pracovat s energiemi a informacemi, cca za měsíc se přesuneme ke kolektivnímu a společenskému vnímání a přestaneme být ostrovy samy pro sebe.

STŘEDA 19.SRPNA

 

STŘEDA 19.SRPNA

Nový začátek? Bez vás to nepůjde!

Dnešní den nám ukáže, že navzdory všemu, vždycky můžeme znovu začít. Vždycky se můžeme vrátit zpátky k sobě. Vždycky můžeme myslet především na sebe, a NENÍ TO ŠPATNĚ.
Jediné, co se v tuto chvíli po nás chce, je být osobní. Přestat hrát "jako", přestat utíkat, unikat, vymýšlet, a prostě a jednoduše si najít to svoje, do čeho se ponoříme, v čem se můžeme svobodně a tvořivě realizovat. Do čeho můžeme dát svou duši. Někdo rád šije, někdo dělá šperky, jiný vyřezává, někdo maluje, jiný píše básně nebo povídky, někdo dělá něco úplně jiného. Ať už děláte cokoliv, je to něco, co zažehává oheň ve vaší duši, co vás baví a naplňuje a v čem se můžete ztratit skoro jako malé děti, které v zápalu hry zapomenou na svět okolo.
Jedna méně příjemná vlastnost tohoto dne, a vlastně celého tohoto několikatýdenního období: naše nevědomá touha po boji a konfrontaci. Bylo by dobré pochopit, že nelze (z)vítězit normálními prostředky, čím víc budeme bojovat, tím větší bude konfrontace a nebude to mít řešení. Teprve jakmile z tohoto koloběhu vystoupíme, jakmile se odmítneme na hře podílet, jakmile přestaneme hrát tu hru, pak jsme zvítězili. A co že je ta hra? Může to být cokoliv, co vás napadne: politik vs.volič, rouškofob vs. rouškofil, EU vs. Bělorusko, je úplně jedno co. Všimněte si, jak se ve spoustě záležitostech po nás chce nějaký postoj, a všimněte si, jak je spousta těch postojů proti sobě. No a co se stane, když se lidi přestanou vůči sobě vymezovat? Neznamená to, že bychom se měli svých názorů a postojů zbavovat, to ani omylem, jde o to nezapojování se do hry polarit. Stane se to, že energie, kterou jsme zcela zbytečně dávali do něčeho, co funguje tak trochu jako černá díra, nám najednou zůstane. Zůstane jí dost na to, aby ten postoj bylo možné nějak formovat, zhmotňovat. Sami pro sebe, a s láskou.
Vlastně to trochu souvisí i s tím, o čem jsem psal výše. Máme prostě něco osobního, něco našeho. A nemusíme se nikomu z toho obhajovat. Nemusíme nic vysvětlovat, nemusíme dokonce ani bojovat, pokud to má někdo jinak, je nám to úplně fuk, ničím nás to neohrožuje...takže nějaké pokusy typu "ty to máš jinak, je to špatně, musíš to mít jako já..." se ukazují jako naprostá zbytečnost. Ptejme se sami sebe: jaká moje část chce bojovat? Čeho chce tím bojem docílit? Nešlo by to jinak? A odpověď je: ano, šlo, dívejte se jak...

PÁTEK 14.SRPNA

 

PÁTEK 14.SRPNA

Uvolnění...na jak dlouho?

V následujících dnech se otevírá takové jakési okno příležitostí, které je ale třeba popadnout za pačesy. Pokud jen čekáte, že se ve vašem životě něco objeví, co vám všechno vyřeší...tak klidně čekejte dál. Štěstí přeje připraveným a především odvážným a iniciativním.
Chcete se do toho opřít? Chcete v životě některé záležitosti změnit? Dejte se do toho!
Důležitá je dnes především odvaha, sebejistota, sebevědomí...které nám nemusí dodat nikdo druhý, které nespravíme tím, že něčeho dosáhneme, nebude to lepší "až něco..." My to v sobě už dávno máme. Instinkt, který se nikdy nemýlí. Možná to není ani tolik sebevědomí, jako spíš jakási prajistota, pradůvěra v život. Máme ji v srdci a je jednoduché se k ní dostat. Je potřeba mít srdce otevřené. Navzdory utrženým ranám, ublížením od blízkých i vzdálených. Navzdory tomu, kolikrát jsme byli přesvědčování, že za nic nestojíme, že toho moc neumíme, že jsme takoví či makoví. Pravda je, že jsme jedineční. Krásní. Chytří. Šikovní. Pravda je, že Světu by bylo bez nás smutno, bylo by ho míň...
Jak jsem psal v minulém příspěvku o Uranovi, naše svoboda je právě teď velmi aktuální...zkusme se totálně otevřít a ochutnat, jak nejvíc bychom se mohli uvolnit. V následujících měsících bude příležitost si to zvnitřnit, zapracovat na tom. Bez bázně a hany, s odvahou a hořícím srdcem. Naše srdce hoří jasným plamenem. Tento plamen je utkán z lásky, z vášně, z energie, s radosti ze života...a my ho můžeme vyživovat, takže může hořet jasně a silně...anebo může jen tak doutnat. Zhasnout nikdy nemůže...respektive, až zhasne, tak změníme formu a přesuneme se do jiné dimenze. Na to je ale ještě času dost. Ještě tu jsme potřeba. Svět jsme ještě tak úplně nezměnili.

ČTVRTEK 13.SRPNA

 

ČTVRTEK 13.SRPNA

Tlak stále nepolevuje, tentokrát je téma potlačené násilí...kdy ze sebe máme tak velký strach, jsme paralyzování tím, že bychom mohli druhým ublížit, že se raději ani jinak neprojevujeme, a tudíž se to obrací a to potlačené se hlásí o slovo jinou formou: totiž že někdo ubližuje nám. Kromě toho to taky generuje velký tlak, manipulaci a shazování schopností druhých, kdy si nejen říkáme "jak může být on/ona takové nemehlo...", my to velice rádi připomínáme, dáváme to takzvaně sežrat. V případě nevědomého prožívání, nám to dávají sežrat ostatní.
Hlubší příběh, který je s tím spojený: náš vnitřní hrdina, Mars, naše mužská, nebojácná, aktivní část (kterou máte i v případě, že jste ženy), je sice takzvaně doma a mohl by se cítit dobře, ale vzhledem k tomu, že je následován Černou Lunou, energií, která tu byla ještě před vznikem naší civilizace, naší inteligence, energií poněkud archaickou, v jistém smyslu nemilosrdnou, a v jistém otevírající oči, tak ten náš hrdina je zkoušen a pokoušen. Černá Luna se mu snaží připomenout, jaké to je doopravdy cítit, zaměřit se na samý instinkt...bojovník je bohužel už až moc vychovaný, civilizovaný, plný různých zvyků a zlozvyků, zbytečných strachů, obav i nesmyslných představ o tom, jak funguje svět. Nyní přichází na scénu pán podsvětí, Pluto, můžeme mu říkat Hádes, Kingpin, Capone, na tom nesejde, a podobně jako Lilith, jen z jiné strany, se snaží připomenout bojovníkovi, kým je. Připomíná mu to trochu drastičtější formou, pomocí strachů, obav, manipulací...které ho ale mohou přivést hlouběji k původním emocím. Je třeba jít opravdu hluboko. Díky Marsu to nebude jen teoretické svičení, troufám si říci, že to všichni vnímáme až nepříjemně fyzicky a reálně. Uvědomme si: tohle není cvičení, tohle nevymyslíme, neokecáme. Tady je potřeba zaujmout postoj, konat, rozhodnout se - bude to takhle.
To, jaký zaujmeme postoj, do velké míry předurčuje další dění. Zde už se nedá jednoduše "předpovídat": možností už je příliš mnoho a všechny vycházejí z individuálního nastavení. Osud si tvoříme sami, on nám jen napíše scénu a základní rozestavení osob a událostí...jak budeme hrát a co to bude za žánr...to je už zcela na nás.

PONDĚLÍ 10.SRPNA

 

PONDĚLÍ 10.SRPNA

Je dobré občas provést malou osobní revoluci. Myšlenkovou. Individuální. Nemusí o ní vědět moc lidí, důležitá je ta vnitřní změna. Změna, která by mohla říkat třeba: "od nynějška budu následovat jen to, co mi šeptá moje srdce". Nebo "nemusím se za každou cenu vymezovat a dělat rebelii vůči něčemu, co není má cesta. Prostě se rozhodnu svobodně, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a udělám další krok. Není mou povinností své rozhodnutí komukoliv vysvětlovat ani se jakkoliv obhajovat. Já sám vím nejlépe, co a proč mne k tomu vedlo."
Ale na přízemnější úrovni se tato energie skutečně může projevit jako určité jájínkovství a potřeba intelektuálně oponovat a protestovat. Ono to ale brzy pomine...

Co ale tak brzy nepomine, je cosi, co by se dalo nazvat jako "konfrontace mužské části se stínem". Již jsem to v minulém příspěvku nakousnul, jedná se o konjunkci Marse a Lilith, která, díky retrográdnímu pohybu Marse, bude trvat poměrně dlouho, tedy dám ještě nějaký časový rámec a posloupnost. Až do 10.září stále ještě může tato konfrontace probíhat relativně vědomě a s "průtočnou", tekoucí energií, čímž rozhodně neříkám, že to nebude náročné...pak se energie tak trochu přehradí či potlačí a vstoupí do podvědomí. Zde může přijít na spoustu věcí a vyřešit a rozpustit naše bloky a strtachy...anebo taky nadělat docela slušnou paseku, zejména tehdy, pokud všechny impulzy, jako je zlost, agrese, bojovnost, násilí potlačíme, umlčíme nebo prostě budeme dělat, že nejsou. Kolem podzimní rovnodennosti se Mars znovu vrátí do přesné konjunkce, a až do října to bude nejspíš dosti náročné, protože budeme mít tendenci to obracet proti sobě...pak se to trochu rozvolní, ale ne moc. Mezitím se Lilith přesune do Býka, v polovině listopadu se pak Mars znovu rozběhne přímým směrem, zvědomí svou energii a nakonec vstoupí do Býka (kde ona energie, případně ona frustrace a potlačení a strachy získají hmotnou formu), a v lednu příštího roku s Lilith utvoří konjunkci potřetí. Tam bude ve hře ale i Uran, vzdálen jen tři stupně, a volně kvadratizovat to bude z Vodnáře Jupiter se Saturnem. Nechci být špatným prorokem, ale zdá se mi, že je před námi nějaká zásadní krize ekonomického rázu, demonstrace a střety, které rozhodně nebudou úplně sametové. Pokud bych si vybíral nějaký termín pro revoluci, která bude patřičně důrazná, efektní a nejen teoretická, ale i s praktickými, hmotnými důsledky, pak bych volil termín konec ledna příštího roku. A možná bych si potichu začal nakupovat zásoby, vybírat peníze v hotovosti, rušit účty... Ale je taky možné, že se vůbec nic nestane, a jen nám všem konečně naplno dojde, co vlastně děláme, a jaké to má přímé a hmotné důsledky. Zejména ve vztahu k půdě, potravinám, vodě, jídlu, movitému majetku, a přeneseně vzato i k tradicím...

Luna, Mars a Lilith v Beranu

Konjunkce Luny, Marse a Lilith v Beranu, 9.srpna v půl jedenácté. V
povzdálí Chiron. Vyhlášení atentátu. Gavrilo Princip a první světová.
Boj začíná. Se strachem, obavami a starostmi. Covid je naše ztělesněná
zbabělost a strach.
My jsme si řekli, že NE. A my to nešeptáme, neříkáme, my křičíme. My dáváme světu najevo, že jsme tady.
Byli jsme mnohokrát zavrženi, nepřijmuti, bylo nám křivděno, byli jsme nespravedlivě obviněni, ale jsme tady. Děti,
které nebyly viděny, takové, jaké jsou...bez posuzování a srovnávání.
Je to velmi mužská energie. Jsme tady...a výzvu přijímáme. Boj bude!

Bylo nebylo, v jedné zemi se setkali tři trochu nepravděpodobní
hrdinové, Dítě, Voják a Coura. Jedna země se ocitla na pokraji div že ne
války, a v jedné zaplivané putyce sotva u hranic, se tito tři hrdinové
sešli. Voják měl za úkol chránit dítě, byť nebylo jeho a dostal to
zadání rozkazem. Z povinnosti se ale stala velice brzo i radost. Dítě s
sebou měla dobrý příklad pozitivně využité mužské energie. Později se k
nim přidala Coura, krásná ženská, které se všichni tak trochu báli,
protože nepatřila nikomu, nedala se vtáhnout do žádných her. Její
sexuální život byl pravda, otevřený, ale nijak vybočující. Coura je v
podstatě taková nálepka. Něčeho, z čeho mají strach. Něco, co nemůžou
nijak ovládnout, manipulovat. Ďábel a kozel, kterého vyhánějí do pouště,
vytěsňují a popírají.
Tito tři na vědomí dali, především
prostřednictvím krčem a hospod, že ponesou novou pochodeň lidstva. Že je
čas na to, aby Zemi převzali noví, mladí.
Staří páprdové, lidi,
kterým ujel vlak i lidi jen konzervativní, jsou úplně jiný svět. Svět
formálnosti, her na hierarchii, hon za pozicemi, tituly, kariérou...
I klérus.

Tři organizace, Církev, Mafie a Vláda se rozhodly, že utvoří kartel. Už
se neví, kdy přesně k onomu rozhodnutí došlo. Možná to bylo mileniální
zatmění s velkým křížem, možná to byla konjunkce Jupitera se Saturnem.
Tehdy totiž nastoupila nová generace.
Generace kariéristů,
pohodlných, jednoduchých lidí, lidí zaměřených na smysly a pouze na to,
co si mohou ohmatat. Kdepak na ně s nějakými "co by kdyby!"

Generace lidí, honících se za poslední značkou IPhonu. Generace řešící
status, kde není důležité, jaký člověk je, ale jak to vypadá před
ostatními. Oni ztrácejí pevnou půdu pod nohama. teď se teprve opravdu
zhmotňuje, ztělesňuje, to, co bylo v nich samých. Strach z Covidu jako
strach ze smrti, rouška jako symbol dobrovolného zotročení...anebo jen
formalizování strachu z toho se projevit.
Nastává nová doba.
Časy se mění a tentokrát to bude nejen revoluce, ale i evoluce. Dítě, Voják a Coura právě vstoupili do nových časů. Co je pro vás postava dítěte, kdo představuje vašeho vnitřního vojáka a kde je vaše vyzývavá neovladatelná a autentická část?
Jaká bude...záleží na vás samých. Tak to neposerte!