PÁTEK 27.PROSINCE

PÁTEK 27.PROSINCE
(a výhled a krátká úvaha, proč se novoroční přání neplní)

Dnes začnu jedním zvláštním, a pro mnoho lidí jasným zjištěním. Pokud si dáváte na přelom roku předsevzetí, můžete si být téměř jisti, že se neplní. Je to z jednoho prostého důvodu, Slunce, které se nachází v Kozorohu, je o půlnoci v kvadratuře na Ascendent, který je ve Vahách, což dělá zásadní rozpor mezi tím, co cítíme v nitru a co se pak realizuje. V podstatě není možné docílit nějakého kloudného výsledku. Ascendent se pohybuje naštěstí poměrně rychle, stačí si vybrat jiný čas, deset večer, dvě ráno, to by už mohlo stačit.
Před staletími se určilo, že leden bude začátek roku, ale nemá to žádný astrologický význam, nenastává žádný pádný astrologický jev. Astrologové například berou jako pravý počátek roku až 20.března, kdy začíná jaro a Slunce vstupuje do Berana, na samý počátek zvěrokruhu.
No a proč o tom mluvím zrovna teď? Inu, na nebi se nám utvořila zajímavá konstelace, kdy se Slunce spojuje s Jupiterem. To většinou bývá předzvěstí velmi šťastného období, kdy se daří, věci jsou dobré, krásné, velkolepé, všeho je dostatek, a občas se to až přehání. . A přání se plní! Letos máme velké štěstí, že konjunkce probíhá v Kozorohu, který nás drží poněkud zpátky, dívá se kriticky na jakýkoliv rozvoj a rozkvět a tu a tam procedí mezi zuby něco ve smyslu "jen abychom si ten rozkvět mohli dovolit...", "nejdřív bychom měli myslet na praktické věci a až pak se zaměřovat na radosti" atd. Tudíž máme jistotu v tom, že neulítneme, že to nepřeženeme, protože se budeme držet hezky při zemi. Kozoroh je ale také výborné znamení v tom, že nelelkuje, ale koná. Maká. Skoro jako náš ministerský předseda (ale Kozoroh má přece jen trochu navrch). V Kozorohu můžeme mít jistotu, že pokud jsme semínko zasadili, sklidili, tak teď máme žně. Teď se ukazuje, co nám to vlastně vyrostlo. Kozoroh je totiž jak vykonavatel, tak zhmotňovatel. A konečně se dostávám k tomu, co jsem chtěl říci celou tu dobu: tuto konstelaci bychom měli pro sebe využít k tomu, abychom vyslali svá přání a předsevzetí, a to právě nyní, v pátek večer. Dejme si předsevzetí právě dnes, řekněme vesmíru svá přání - a buďme si vědomi toho, že to je jen první část. ta druhá část spočívá v tom, že je třeba, abychom měli ve vesmír důvěru a nechali ho, ať nám ono přání splní PODLE NĚJ - nikoli tak, jak chceme my. Buďme otevření tomu, že dostaneme přesně to, co je nám potřeba, a ani o chlup více či méně..
Nemusí to ale být zdaleka jen super období pro vysílání svých přání. Řekl bych, že nyní je i dobrá doba, pro to mít jaksi "spojení" s vesmírem, vidět či vnímat víc, než normálně, různé maličkosti se nám mohou poskládávat do smysluplného celku, můžeme mít pocit "aha", jakože jsme na něco přišli, objevili novou, předtím neviděnou souvislost.

NEDĚLE 22.PROSINCE

NEDĚLE 22.PROSINCE
Zimní Slunovrat. Slunce vstupuje do Kozoroha a zároveň dosahuje obratníku a na své pouti je na nejnižším místě zvěrokruhu. Několik dní potrvá, než bude zřetelná změna, v mnoha starých i nových mytologických bájích a příbězích je v různých obměnách přítomen příběh o solárním hrdinovi (Mithra, Zoroaster, Ježíš, Prométheus...), který bojuje s tmou a nakonec nad ní vítězí. Astrologicky to je tak...když nastává doba temnoty, nemá smysl se jí bránit, naopak je dobré onu tmu uctít, poddat se jí, odevzdat se. V tom je paradox onoho vítězství nad tmou - teprve, když se odevzdáme, když pochopíme, že je to nevyhnutelné, pak se můžeme posunout dále, za nějaký čas zase vysvitne slunce. V onom kozorožím období je asi nejvíc nepochopení. Po Štírovi je Kozoroh nejvíc nechápané znamení zvěrokruhu.
V Kozorohu jsou věci nějakým způsobem stanovené, dané. Je to tak a přes to nejede vlak. Je to zákon, danost. Jediné, co se po nás chce, je to akceptovat. To, že je něco dané, ale nevzniklo jen tak z ničeho. To jsme vytvořili my sami, svým jednáním, myšlením, zvyky, obyčeji, opakováním. Proto, pokud se nám nelíbí to, co je dané, měli bychom se zlobit jen sami na sebe. Je to to, co jsme my sami stvořili. My sami jsme stanovili ony hranice a zákony.
V Kozorohu můžeme dojít k jednomu možná děsivému zjištění: opravdu jsme tvůrci svého života! V Kozorohu dostávají formu všechny naše předchozí přání, touhy, zde se materializuje všechno, co si vědomě či nevědomě přejeme. Je tu jen jedna potíž...k materializaci dochází s velkým zpožděním a je k ní potřeba značná energie či záměr, soustavné soustředění a opakování. Vzhledem k tomu, že neumíme moc dobře materializovat pomocí pozitivní energie, myslíme si, že to nefunguje. Až na výjimky se nám pozitiva nematerializují, nedáváme do toho tu sílu. Oproti tomu negativní emoce nám jdou dobře, zážitky, lidi a předměty, ke kterým máme nějaký, jakýkoliv silný, negativní vztah, ovlivňují naše smýšlení a dávají nám silný impuls, až se nám pak po čase naše negativní přání či očekávání vyplní. Proto se o Kozorohu traduje, že to je nejpesimističtější znamení. Nikoliv - on jen zjistil, že negace se má tendenci zhmotňovat snadněji. Vůbec tomu tak ale být nemusí...stačí chtít...stačí se rozhodnout...stačí se to naučit.
První konstelace pro dnešní den, Venuše ve Vodnáři kvadrát Uran v Býku, je více ženská a učí nás o tom, že přílišná závislost na výsledku, na harmonii, na jistotách a na tom, aby nás měl někdo rád a přijímal nás, je kontraproduktivní. Je třeba se osamostatnit, osvobodit, pochopit, že přijetí a lásku si můžu dát já sama a nemusím čekat na druhé. Mohu být svobodná, svobodně si zvolit, jak budu vyjadřovat svou harmonii, ženskost, jak podtrhnu svou krásu nebo v čem vnímám bohatství. To, že se většina společnosti rozhodla pro nějakou určitou formu, nejspíš tu hmotnou, vůbec neznamená, že ta forma je správná nebo žádoucí - náš úkol je nehledět na ostatní a nesnažit se zařadit do stáda, ale jít svou vlastní cestou. Nemusím se ani bouřit, nemusím ani proti něčemu bojovat - tím jen přiznávám svou závislost. Prostě si jen zvolím svou cestu. Beze strachu vykročím a jdu po ní..
Druhá konstelace pro tento den, Mars ve Štíru sextil Pluto v Kozorohu, je více mužská. Nicméně nám mužům ukazuje, že naše skutečná síla nespočívá v tom, že ukazujeme navenek svaly, že se naparujeme a děláme borce a neohrožené a nepřemožitelné. Naše skutečná síla spočívá v naší slabosti. V tom, že si jí přiznáme. Že pod tou slupkou macho a drsňáka, je někdo, kdo má taky bolístky, rány, kdo má strachy, kdo se složí, kdo není schopen normálně fungovat, kdo potřebuje občas vzít do náručí. Doslova nám tato konstelace říká, abychom svou sílu nehledali v ničem vnějším, ale abychom šli hlouběji. Abychom se spojili se silami mnohem archaičtějšími - silami svého rodu, silami přírody...Doslova nám může být řečeno, že dokážeme zázraky. Ale jen tehdy, když nebudeme vycházet ze svého ega, z mělkých stránek osobnosti, ale když půjdeme hlouběji. Už to nejsme vlastně tak my...spíš je to tak, že cosi jedná skrze nás. Není to naše malé, vystrašené já, je to velké, kolektivní Já. Těžko se to teoreticky popisuje, může se to jen zažít. Nejpříhodnější pocit je asi "být zajedno s proudem života a jednat tak, že mu nebudu překážet, ale naopak, že mi bude nápomocen".

ÚTERÝ 17.PROSINCE

ÚTERÝ 17.PROSINCE
Aspekt na dnešní den - kvadrát Slunce na Lilith (25°27' Střelce/Ryb)
Základní energetické nastavení: pocit, že někdo či něco na mne útočí, že zpochybňuje celou mou integritu, velká přecitlivělost na jakékoliv osobní a subjektivní záležitosti

Dnešní den je velmi nebezpečný, i když to na první pohled vůbec nevypadá. Tento vliv je totiž velmi nevědomý a poměrně subtilní. Dnes máme tendenci vyhodnocovat cokoliv, co se nějak dotýká našeho ega, naší osobnosti, jedinečnosti, dost přecitlivěle, nazval bych to až "alergickou reakcí". Pokud s námi někdo komunikuje nebo nedej bože kritizuje, může se zdát že do nás nemilosrdně reje, pokouší nás, zpochybňuje nás, a my si to samozřejmě líbit nenecháme a oplácíme s ještě větší silou a nemilosrdností. Můžeme to být i my, kdo je původce, a můžeme to dělat intuitivně, aniž si toho jsme vědomi, jakoby nás něco vedlo k tomu udeřit do velmi citlivého místa. Dnes proto může proběhnout mnoho zdánlivě nesmyslných sporů, vzájemných útoků, rýpanců atd. Na druhou stranu, pokud nemáte tento kvadrát nějak navázán na prvky v radixu, pravděpodobně se vás to nijak nedotkne, nerozrezonuje vás to.
Výzva či úkol, který před námi dnes stojí, je uvědomit si, co z toho, co dnes pocítíme, je jen ego, vnější slupky okolo naší podstaty, a co je naše skutečná podstata, naše JÁ. Naše skutečné já se totiž necítí ničím zvenčí ohroženo, protože je takové, jaké je. Stálé, v jistém smyslu nepomíjivé, silné, zářící, neovlivnitelné ničím a nikým zvenčí. Pokud jsme sami v sobě a se sebou v souladu, nemáme potřebu se obhajovat, bránit, odpovídat na útoky protiútokem. Všechno to bereme v jistém smyslu neosobně, víme, že to je příběh někoho jiného.
Lilith v Rybách nám může ukázat to, že máme strach před něčím, co se nedá změřit zvážit, co je iracionální a nepředvídatelné, a Slunce ve Střelci má tendenci nějak zkoumat, co to všechno má za smysl. Střelcům i Rybám ale vládne stejný vládce - Jupiter, a tak jedno z možných řešení, jak tuto dnešní konstelaci překonat, "překročit", je skrze Jupitera. Ten je na začátku Kozoroha a v trigonu na Uran. To znamená jednat odvážně, zrale, dospěle, sebevědomě, s pocitem, že stojím pevně na zemi, ale zároveň s velkou mírou flexibility a s pocitem, že i když jsem v tomto světě, nejsem (jen) z tohoto světa. Je dobré být otevřen novým možnostem a zároveň stát oběma nohama pevně na zemi.

KONSTELACE NA PÁTEK 13.

Venuše v konjunkci s Plutem v Kozorohu

Vliv působení: +- 5 dní

Hlavní energetické nastavení: tlak v souvislosti se vztahy

Tento tlak, který dnes můžeme pociťovat, může mít mnoho forem, od manipulace, po násilí, od touhy, posednutí po vztahovém zablokování se. Většina lidí to vnímá skrze manipulaci. Univerzální příběh: Někdo mě někam tlačí a chce po mně něco, co mi není vůbec příjemné, a já nevím, co s tím. Neumím se vymezit ani nevím, zda vlastně vůbec můžu. V případě kompenzace jsem já tím, kdo tlačí a kdo chce, žádá, nárokuje. Jakýmsi podtextem toho všeho je určité podvědomé nutkání, které si neuvědomujeme. Ono nutkání může mít za následek i další možnost projevu tohoto aspektu, a to je značná žádostivost, hypersexualita a touha po nekonečném splynutí. Přestože se to může projevit velmi fyzicky, jde to hlouběji, sex je totiž pouze prostředkem k onomu pocitu splynutí. Toužit ale můžeme jen po tom, co nemáme (anebo o čem se domníváme, že nemáme). Nemáme spojení a cítíme se zvláštně odloučení, jakoby oddělení, odmítnutí, až zavržení. V nějakém omezeném aspektu je to až ono biblické "vyhnání z ráje". Jenže ouha, nikdo nás odnikud nevyhnal. Ráj je na dosah ruky a milovaní a přijímaní jsme vždy a za jakýchkoliv okolností. Jak se to tedy stalo? Je to jen naše naučené přesvědčení, součást naší DNA, našich prožitků - respektive prožitků všech našich předků. My je nemáme přijmout tak jak jsou. my si z nich máme vzít to, co potřebujeme a to nepotřebné vrátit zpět. Je potřeba tyto prožitky přetransformovat, přetavit, ukout z nich něco úplně nového.

Velmi znatelným projevem tohoto aspektu je jakési energetické zamrznutí. Byli jsme svědky něčeho, co nás takříkajíc "zmrazilo", šokovalo, na co jsme nebyli připraveni. Možná by bylo lepší říci "prožili jsme něco"...být svědkem je totiž trochu pasivní, ale prožitek znamená, že jsme s tím byli přímo konfrontováni. Drtivá většina je plná prožitků z dětství, které stále zůstávají "jak jsou", ale jako děcka jsme je přirozeně neměli šanci pochopit. Dnes se k nim musíme znovu vrátit, posvítit si na ně, vzít je všechny zpět - což není nic lehkého, mnohé tyto zážitky se maskují jako stíny, strachy až paniky - a transformovat. Jsme v Kozorohu, a tudíž jsme plně dospělí, realizovaní, pevní, s kořeny i křídly, a tak tentokrát se můžeme konfrontovat, protože už na to máme sílu a jsme schopni to ustát.

Možná jsme celý život žili pěkně pozitivně a světlíčkově a vyhýbali se všemu, co je temné, ponuré, zlé, možná jsme se snažili být ti hodní. Ten čas už je u konce a je potřeba se podívat temnotě do tváře. Není všechno jen krásné. I v ošklivosti, hnilobě a rozkladu je svým způsobem krása. I to, co pomíjí a odchází, je krásné. Měli bychom proto dát dnes sbohem nejen všem našim dětským programům, ale i těm dospělým, které jsme poněkud násilím udržovali na té světlé straně. Není nic špatného na tom říci někomu jasné NE. Není nic špatného být na někoho zlý, okřiknout ho, vymezit se, ukázat mu, že jeho tlak a manipulace u vás nemají žádnou živnou půdu. Občas se to tak stane, že nenávidíme, že jsme chamtiví, chtiví, že podléháme svým pokušením. Chyba není v tom, že bychom takoví byli, ale že takoví jsme, ale za každou cenu děláme, že jsme ti hodní, slušní a bezúhonní. Přetvařujeme se. S tím by měl být konec. Měli bychom konečně sebrat odvahu a být autentičtí. takoví, jací jsme, mnohobarevní. Dnes vnímáme hodně temných tónů, ale přirozeně nejsme JENOM takoví. A hlavně - měli bychom se naučit ukončit to, co je mrtvé. Měli bychom umět zabít. Nebo nechat umřít, pokud je to na vás moc radikální. Lakotové mají krásné přísloví: "když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni". Není žádné příhodnější heslo pro tuto konstelaci, než toto :-).