Úterý 29.března, ráno

 Chtěl bych se ještě vrátit ke včerejší konstelaci. Včera večer se setkala Venuše se Saturnem v třetím dekanu Vodnáře, a kolem čtvrté hodiny odpoledne se k nim ještě přidala Luna. Sabián pro tento stupeň ukazuje, že na podlaze ve školce je měkký koberec, aby si děti mohli hrát v teple a pohodlí.

   My si to asi ještě naplno neuvědomujeme...ale jsme obklopeni spřízněnými dušemi, našimi strážnými anděli, i jinými anděli a bytostmi. Zkrátka a dobře - nikdy nejsme a nemůžeme být sami. Nemůžeme být ani opuštěni. To je pocit, který jsme si vytvořili my.

   Naši rodiče tu pro nás nemohli být 24 hodin denně. Občas to nezvládli, občas potřebovali čas pro sebe. My můžeme stále v sobě cítit křivdu za to, že rodiče byli takoví, jací byli, že tu pro nás nebyli, že nedělali tamto nebo ono. Ale jejich povinnost nebyla a není být takoví, jací bychom chtěli my. Oni jsou takoví, jací jsou. Mají své příběhy, něco umějí a něco ne. Mohou nám předat pouze to, co se sami naučili. My už jsme jiná a nová doba, tudíž máme přirozeně spojení s mnohem více věcmi, už vnímáme jinak, bohatěji, už nejedeme ve strachu, musení.

   My si potřebujeme uvědomit, že to podstatné už máme sami v sobě. Už nepotřebujeme ani rodiče, ani autority, dokonce ani společnost jakožto Velkou Matku, která se o nás musí postarat. Jsme dospělí. Byli jsme stvořeni jako dokonalí, se svobodnou vůlí. Naše svobodná vůle se tudíž týká i volby, že sami sebe budeme snímat jako nedokonalí. Že stále čekáme na nějaké rodiče, na stát, na někoho, kdo se o nás postará...hlavně abychom se my nemuseli angažovat. Ale my, jakožto lidstvo, se nacházíme ve stavu Hloupý Honza za pecí, dnešním obrazem by to byl nejspíš třicet něco let starý mamánek, co bydlí u mámy. Už by dávno mohl (a měl) bydlet sám, ale ono se mu moc nechce. Je to pohodlnější, bezpečnější...Maminka se vždycky postará. Co na tom, že to tak trochu kastruje mužskou sílu. Že muž musí nejprve poznat ženskou sílu a energii, a to jinou, než je maminka. Muž se musí zamilovat, vybrat si, provést vědomou volbu, říct si, klidně i v srdci "ano, ty jsi moje vyvolená, tebe si volím na partnerku." Je to první samostatné rozhodnutí...a Lidstvo je právě krůček od toho, osamostatnit se, od ideologií, teorií, rozumování, Systému. Venuše s Lunou vítězí nad Saturnem, ale není to žádná převaha, pouze mu ukazují, že lásku má i v sobě. Láska je všude kolem, je to základní pohonný systém této reality, nemůžeme nemít a necítit lásku. Spíš jde o to nalézt vhodnou formu, takříkajíc šaty, které nám v tom padnou. Jsi smutný? A chceš být smutný? jak se chceš cítit? Co za emoci chceš právě teď a tady vyjádřit? Co za pud, za energii, čeká, aby se mohl naplno projevit, v celé své kráse?

Neděle 27.3.

 Nedělní pohoda... ale je to opravdu pohoda?

Merkur včera uvtořil sextil s Plutem a dnes konečně opustil Ryby a vstoupil do Berana. Včera a dnes jsme měli poslední šanci přehodnotit své názory, přesvědčení a náš způsob komunikace, zahodit přežité a neaktuální nastavení, uvědomit si, že cosi už se chýlí ke konci. Dnes už je všechno jinak. Jedeme úplně nový příběh, novou story. To, co bychom si měli v souvislosti s postavením Merkura v Beranu uvědomit, je jeden zásadní fakt. My jsme ti, kdo tvoří příběhy. Druzí lidé, média, politici, moudré knížky, weby...to všechno jsou jen cizí názory, ale my máme tu volbu je vzít za své...anebo odmítnout. Merkur v Beranu nás má naučit, že je třeba mít svůj vlastní příběh, svůj vlastní názor...i za cenu, že půjdeme proti všem. A jak že se to dělá? Jak se dělá co? Zaměření se na sebe? Projevování energie zevnitř ven? Není žádné "jak"...je to prostě oheň, který hoří. Ale hořet samozřejmě může jen tehdy, pokud ho živíme, pokud tuto energii nepotlačujeme.

   V tomto období je třeba, abychom své názor, postoje, myšlenky, vyjadřovali jasně, přímo a nahlas. Aby to bylo takříkajíc jako prásknutí bičem. Je to docela zásadní rozdíl oproti těm Rybám, kde se to tak nějak různě vlnilo a bylo to takové neurčité a kolektivní, mohli jsme se za spoustou věcí schovávat. Teď už ne. Jsme sami za sebe. Tak seberme odvahu a ukažme, co je v nás. Řekněme NE tomu, co se nám nelíbí, řekněme NE vší konformitě, většinovému názoru, propagandě. Moc o tom nepřemýšlejme, následujme první impuls. To, co nás napadne jako první, je to pravé...

Úterý 22.března

 Úterý 22.3.ráno

Včera se setkali Merkur s Jupiterem v Rybách. Nemá smysl to řešit moc do hloubky, je to taková zvláštně samožerská a trochu autistická konstelace. Rozumbradové v zemi fantazie. Rybí energie je bezhraniční, přelévající se, neurčitá, nedefinovatelná, velmi umělecká, snivá, obrazotvorná, kdežto jak Merkur, tak Jupiter jsou spíš intelektuálové, kteří o tom hodiny a hodiny žvaní. Obraz dvou intošů v čajovně, nad šálkem Babiččiny zahrádky, ovocného čaje, kouřící vodní dýmku, a filosofující o smyslu bytí. Mohli by teoreticky opravdu přijít na nějaké zajímavé závěry...ale spíš to budeme brát jako takové zabíjení času.

   Mnohem zajímavější, protože konfliktnější aspekt nás čeká večer. Mars se zkříží s Uranem a bude to bomba, protože onen konflikt bude pocítitelný fyzicky, bytostně. Budeme nasraní, vytočení, úplně nás to vyhodí ze sedla. Mars je ve Vodnáři, takže se s tím srát vážně nebude, bude to do nás hustit hlava nehlava. Můžeme zavírat oči před tím zjevným faktem, můžeme sami sobě nalhávat spoustu věcí, ale fakt je, že uvidíme pravdu. nebo aspoň její část. Jak se věci skutečně mají. A pravda je, že jsme spali velmi hlubokým spánkem, a že toho naši mocní využili. Ani nevíme jak, a ocitáme se v nové totalitě. Jde to postupně, systémem vařené žáby, jen se cenzurují nevhodné názory, oficiálně pod rouškou boje proti definformacím. Nezapomeňte, že je to jednoduchý jazyk. "Dezinformace" znamená "nemám argument", a podobně "prokremelské žvásty" znamená "nehodí se nám to do krámu". Nenechte se zmást, oni chtějí jen vaše dobro. Je ale dobrý si ho nenechat vzít.

   Mars kvadrát Uran může znamenat první otevřené vyhlášení neposlušnosti, rebelie. Řekl bych, že jestli v těchto dnech vznikne nějaké hnutí, filosofie nebo politická strana, pak bude brutálně antisystémová. Vzhledem k Vodnářské energii to ale vůbec nemusí jít tou tradiční cestou. prostě se najednou ukáže, že tu je docela dost velký množství lidí, co prostě říká NE. DOST. UŽ STAČILO.

Ale nenechte se zmást, ono se to může projevit jak v tom vnějším světě, tak i vnitřním. Ptejte se sami sebe: kde se mám vzbouřit? Kde mám říct "děkujeme, stačilo"? Co je třeba ve vašem životě odstřihnout, čeho je třeba zbavit se jak staré kůže? Je třeba zapomenout na své strachy a zmatky, nebo možná si jen uvědomit, že to jsou myšlenkové konstrukce, systémy, které energeticky živíme, svojí pozorností. Vracíme se zpátky ke svému bytí. pravda je, že nepotřebujeme civilizaci, nepotřebujeme výdobytky. Potřebujeme to, co nás neomezuje. A pokud je v našich životech něco, co nás omezuje, bere nám svobodu, pak se toho zbavme. Dejme to pryč. Proveďme svou volbu. Máme právo na to udělat cokoliv, a nepotřebujeme ničí souhlas. Vlastně ano, ten svůj....ten nám to totiž všechno brzdí. Dovolme se. Dovolme si to. Troufněme si. Sama naše existence je ospravedlněním!

Rovnodennost

 Neděle 20.března

Nastává jarní rovnodennost. Slunce se dotýká jarního bodu, vstupuje do Berana, prvního znamení, a začíná tak svoji pouť zvěrokruhem. V jistém slova smyslu je až toto Nový rok, astrologický počátek. Dnes bychom správně měli pouštět petardy a oslavovat, protože zde je ta změna vyloženě znatelná. Do této doby jsme byli jen součástí oceánu, až nyní se vynořujeme, osamostatňujeme a začíná tak naše samostatná, individuální existence. Samotné vynoření, vydělení se z celku ovšem nemusí být úplně bezproblémová nebo bezbolestná záležitost. Pravdou je, že mnozí z nás se sem vtělovali, sestupovali, poměrně namáhavě a bolestivě, mnozí z nás si raději "kousek nechalo" někde mezi, ve smyslu, že se nedoinkarnovali úplně. Přece jen, být tady zcela sám za sebe, rozhodovat se samostatně a nést za to odpovědnost...to spousta z nás dodneška moc neumí. 

   Beran nás učí, že každý počátek je vždycky svým způsoben náročný, a že to rozhodně není samozřejmá věc. Jednu chvíli jsme v  Jednotě, harmonii s Vesmírem a v Božství, v prožitku "láska-teď-tady"...a v druhé chvíli jsme na této divné planetě, ve hmotné formě a díváme se kolem sebe a divíme se, jak zvláštně to tu všechno funguje. Ale navzdory našim představám, ty nejpotřebnější a nejvíce se zapisující prožitky, jsou pouze v těle. Nejzásadnější prožitky nám nikdo nezprostředkuje, nejsme jen svědky, ale přímými aktéry, zažíváme to na vlastní kůži, zjišťujeme, jak se věci mají, zjišťujeme, co bolí, co pálí, co nedělat a kam radši nechodit, a hlavně, zjišťujeme to metodou pokus - omyl. Dokud jsme byli děti, nedělalo nám problém zkoušet všechno možné a velmi vytrvale, ale kdosi nás postupem času naučil hroznou věc, "neúspěch". Strach ze selhání. Beran nás jde naučit, že i přes strach je třeba stejně jít dál. Stokrát padnout a po sto prvé se zvednout. Zaměstnat se natolik, že nemáme čas o čemkoliv přemýšlet. Proč taky... Jsme ve stavu před přemýšlením...teprve jsme sem přišli a tak teprve zjišťujeme, co jsme zač. Pomocí instinktů a těla. Tělo je důležitý nástroj a nosič, a měli bychom si uvědomit jeho bohatsví.

Beranská energie je energie zvířecí, jiskřící, útočná, ale bezelstná, Beran v jistém smyslu ještě neví a tak zkouší. Časem bude přicházet na to, co je efektivní a co nikoliv. 

   Dnes už jsme natolik zmagoření civilizací a civilizovaností, že ryzí energii Berana moc neumíme. Ptáme se "jak", a netušíme, že to není ten správný směr. Odpověď je totiž: nijak. Prostě to zkusme. Udělejme něco. Cokoliv. Není žádná správná nebo špatná odpověď. Není nic, co by bylo špatně, protože se to ještě neprojevilo. Jinými slovy: cokoliv projeveného je "dobře". To neznamená, že nelze dostat zpětnou vazbu, která nebolí. Ale je to asi jako s astrologií, s hudbou, s rozpálenými kamnami...můžu vám o nich říci milion slov, můžu velmi detailně popsat jev a nezapomenout na nic, ale jen vy a nikdo jiný ho prožijete. A to, že kamna pálí, že jsou některé věci, co není dobré dělat, to poznáme většinou velmi jasně a rychle. Zcela instinktivně a bezděčně. 

   Na celosvětové úrovni může přijít jisté zaostření. Něco, co bublalo pod povrchem, se může konečně vybít...a může to pro nás být velkou úlevou, ale i pohromou. Riziko je mimo jiné zcela nesmyslný extremismus a vidění věci černobíle a touha se s tím takzvaně nesrat. Ale akce neznamená jen "přijít a všechno to tam rozmlátit". Vzhledem k tomu, že nevíme dost dobře, co chceme, i na kolektivní rovině, bude lepší, když se ta rovina manifestuje jen jako přímost, jasnost a soulad s instinkty. Ono i tak budeme mít sakra co dělat...

Úplněk

 O úplňku se toho dá napsat spoustu. Mnoho mých kolegů astrologů se dnes určitě bude činit, já se jen pozastavím nad zajímavým faktem, že kromě aktivované osy Ryby-Panna je ve hře i Pluto, kde Slunce dnes tvoří sextil, a Černá Luna, kterou jsme vnímali včera. Takže opravdu mňam energie.

  Je třeba, abychom se vrátili k tomu, co vlastně úplněk je, k cyklickému pojetí. Úplněk by nebyl nic bez novoluní. Pokud nám novoluní ukazuje, jak věci začínají, úplněk nám ukazuje, jak vrcholí. Ale víme dobře i při úplně jiných činnostech, že vyvrcholení rozhodně ještě není konec 😉. 

   Dnešní úplněk by se tak dal označit za vyvrcholení všech našich iracionálních tendencí, všech našich bláznivin. Šílenosti vyplavávají na povrch, a my se jen nestačíme divit. Zároveň ale nacházíme spoustu smutku, naštvání, únavy...všechno to, co jsme si mysleli, že někam zahodíme a zapomeneme na to, se nám najednou znovu připomíná. Dokonce i celosvětová situace jakoby volala hlasitě "vy lidi jste vůbec nepřijali svůj stín!!!". O Milgramově experimentu nebo Stanfordském experimentu s vězením, už se učí ve školách...ale nezdá se, že by je někdo vůbec pochopil. Tak to budeme zkrátka zažívat naživo. Bohužel pro nás, je rybopanenská energie dost pasivní, což má spoustu nevýhod, ale i spoustu výhod. Nedá se s ničím moc hnout, jednání je v současné situaci spíš vyloučené, v podstatě jde jen se dívat na to, co jsme si natropili. Především: je třeba ke všemu přistupovat jako ke kinu. Přestože se vás snaží za každou cenu vtáhnout do děje a přimět uvěřit, že to, co se děje, se děje PRÁVĚ VÁM...pořád je to jen kino. Pořád si můžete zvolit, čemu dáte svoji pozornost, a tím pádem i energii. Úplněk v Rybách může být zajímavou lekcí v tom, že je toho sice na nás trochu moc, všechno nás válcuje, nejsme schopní vzdorovat té ohromující síle, zdálo by se skoro, že jsme bezmocní...a až když se vrátíme až do samé hloubky svého bytí a setkáme se tam se svou duší, zjistíme, že je nezničitelná. Nikdo ji navíc nemůže k ničemu přinutit proti její vůli. Může jí jen přimět uvěřit. Naše neschopnost je program, uvěřili jsme tomu a hrajeme tu jejich hru. Máme ale plnou svobodu si vybrat hru jinou, která nám bude vyhovovat mnohem lépe. Jsme jako Neo proti Smithovi, a teprve když "prohrajeme", když přijdeme úplně o všechno, pak vyhrajeme, protože zjistíme, že celou tu dobu to bylo s námi.

Čtvrtek 17.března

 Čtvrtek 17.března

Pravda vás osvobodí. Ale nejdřív vás pořádně nasere.

A opravdu málo lidí se dostane skrz to nasrání.

Dnes nám tvoří Merkur sextil na Uran a Slunce kvadrát na Černou Lunu. Den je to zvláštně obohacující, intuitivní, přicházejí nové "aha" momenty, ale tak nějak samovolně, než abychom se sami přičinili. Luna v Panně podpoří náš zkoumavý a šťouravý mod, není ale nějak suprově aspektovaná, spíš se budeme cítit lehce zpruděně. Na myšlenkové rovině jsme otevření novým impulsům, umíme přemýšlet mimo škatulky, připouštíme, že jsou věci nejspíš úplně jinak, už umíme číst mezi řádky a nějaká propaganda už nám přijde jaksepatří směšná. Přesto nás cosi zasahuje na nějakém citlivém místě. Skoro jako by nás to znalo a vyčkávalo tiše v temnotách na to, až se odkryjeme, odkopáme. Je to něco, co nás zaplavuje dalšími a dalšími obrazy, ať už z války, z politiky, z médií atd., a nutí nás k tomu, abychom reagovali, abychom zaujímali nějaký postoj, nejlépe radikální... Nasedá to na náš pocit, že bychom měli být informovaní a vědět takříkajíc která bije...protože to nám dává nějakou jistotu...až na to, že to v nás nakonec stejně probudí jen tu primitivnější, ještěří část. Nazval bych to "volání kmenové duše", která volá cosi ve smyslu "buď jako my všichni, zařaď se do stáda, nevyčnívej z něj, patříš k většině, je to bezpečné a dává to pocit sounáležitosti". Co ale dělat, když se ona většina chová jako lumíci, co se právě chystají skočit ze skály? Inu, sebeuvědomění. Stačí se naučit se dívat, jak tyto energie pracují.

   Ten pocit, který v současné době získal zhruba formu "zavěs si ukrajinskou vlaječku, odsuď Putina i Rusko a nepochybuj o vládě, o EU ani o NATO" krásně nasedá na náš pocit, že někam musíme patřit. Poté, co se potichu vypařilo náboženství, se na jeho místo vtlačily s různým úspěchem a neúspěchem jiné myšlenky, filosofie, z nichž komunismus byl nejsilnější, v tom směru, že dal nějaký pocit sounáležitosti a že někam patříme...po devadesátkách zmizel i on, a my jsme dlouho žili v takové zvláštní prázdnotě...až do roku 2020, kdy jsme začali věřit covidismu...a teď, i když nám jsou předkládány předžvýkané, předpřipravené zprávy, se konečně zdá, že věci dávají opět smysl. Jenže to je celé naprosto falešné. Žádný stát není svatý a žádný stát není ďábelský. Není tu oběť a není tu agresor. To se tu jen hází nálepkama. A vůbec nejde o Rusko nebo Ukrajinu, ty jsou jen prostředky...jakmile mocní zjistí, že pozornost uvadá, změní kulisy a najdou nám jiné objekty, na které upřeme svoji nenávist nebo svoji "lásku". Spíš bychom se měli zeptat na to, v čím zájmu je vůbec zaujímat nějaké radikální postoje? Kdo profituje z toho, že jste rozhořčení, naštvaní, frustrovaní, že máte pocit bezmoci? Komu se hodí to, že vaše nasrání se v podstatě stane nasráním masovým, usměrněným, naprogramovaným? Já vám teda nevím...ale radši bych se rozhodoval sám za sebe. Nechci, aby mi televie, média, facebook, určoval, čeho se mám bát, co nenávidět atd. Nejsem v Orwellově 1984 a neprobíhají žádné Minuty nenávisti...i když by se to leckomu hrozně moc hodilo...

   Takže to je energie Slunce kvadrát Černá Luna. Vytřeli si s vámi zadek a ani jste to nepostřehli. Na druhou stranu, stačí se vrátit k sobě a být vědomý...a budete koukat, jak se ta energie může obrátit.

   Za tuhle dobu jsem neskonale vděčný. Mimo jiné mi totiž ukazuje i to, v jakých oblastech ještě naskakuju na cizí programy. Učím se být k sobě shovívavější, učím se i to, že tam venku ve skutečnosti není žádný protivník, že stát je vlastně jen vnější obdoba ega, naší zbytnělé struktury, která si bůhvíproč myslí, že to všechno musí řídit... Učím se, že veškeré i drobné změny uvnitř, mají za následek to, že se cosi změní i navenek. Válka je jen manifestace toho, že chceme s nějakou svoji vnitřní částí bojovat. Spousta z nás si myslí, že víc zbraní je řešením. Když ale bojují strany, které mají svůj předobraz i v nás samotných...není náhodou nesmysl bojovat sám se sebou? Není lepší se integrovat? Usmířit? Každému dát místo, které mu náleží? I Rusku? Svému vnitřnímu Rusku, samozřejmě.

   Když to vidíme na vnitřní rovině, pak totiž chápeme, že útok je v podstatě volání o pozornost, o pomoc. O to, aby se s námi někdo bavil, dával nám pozornost, neignoroval nás. 

Takže příště, až zase budete rozhořčeni na Rusko nad dalším jeho útokem, zkuste si říct: Ahoj, nepřiznaná, odmítaná části světa, vítám tě. Ahoj, má nepřiznaná vnitřní části, vidím tě. Nejradši bych tě vymazal(a) z povrchu zemského...ale nejde to, jsi můj stín a patříš ke mně.

Neděle 6.března

 Neděle 6.března

Venuše s Marsem se dnes naposledy setkali, a společně vstoupili do Vodnáře, včera se setkalo Slunce s Jupiterem v Rybách a Luna se aktuálně nachází v Býku.

   Fakt se hodně snažím, ale na nebi nevidím žádnou katastrofu, spíš naopak, obrovskou šanci k tomu udělat věci úplně jinak, nově. Vidím šanci, jak si v sobě pořešit mužsko-ženský konflikt, staré rodové a karmické zatížení, vidím ohromnou příležitosti vytáhnout na světlo naše pečlivě utajovaná a nepřiznaná traumata. Tato doba má ohromnou kvalitu v tom, že nám je hezky zrcadlí. Každému sáhne na nějaké jeho červené tlačítko, a vzhledem k tomu, že mnoho z nás má nezpracovaná traumata, ať už vlastní, či rodinná, a občas karmická, která se nějak týkají násilí, války, dominance, skoro všichni nyní reagujeme poněkud přepjatě. Mohli bychom se ale zamyslet, zastavit, a uvědomit si, že to není reakce na to, co se odehrává teď a tady...je to reakce na to naše trauma, které se tím probudilo, aktivizovalo. Ale upřímně...chceme? Máme na to si to přiznat? Že nás zase něco nebo někdo hezky hezky povodil na provázcích jako loutku? Můžeme být vlastně panu Putinovi, celému NATO, EU i Americe vděční, protože nás přišli probudit. Přišli nám připomenout, že to je celé jen hra. My navíc fakt netušíme, co všechno je v tomto směru ve hře, nevíme, co je jen omáčka pro plebs, nevíme, jaké jsou skutečné cíle. Ale my to hlavně ani nepotřebujeme vědět. Toto všechno totiž patří Starému světu, světu, ve kterém se soupeří, bojuje a kde jedna setina celé populace Zeměkoule vlastní zbylých 99%.

Vážení přátelé, z toho, co v posledních letech astrologicky vnímám, se už nějaký ten pátek rýsuje jakýsi axiom, který by se dal velice zjednodušeně říci jako "Lidé na Zemi mohou přežít jedině tehdy, když se vzdají svého dosavadního přístupu, který bere Zemi jen jako místo, které lze dobýt, vykořistit, kterému lze vládnout". Země je ale taktéž náš domov a domov pro miliardy jiných lidských bytostí, zvířat, rostlin i energetických systémů, a je třeba všechny respektovat a žít v symbioze, respektovat nevyřčená pravidla Života, které my všichni intuitivně víme a nepotřebujeme je nijak "vysvětlit". Nepotřebujeme náboženství, filosofy, politiky, nepotřebujeme nikoho.  

   Vážení přátelé, je mi to docela žinantní říkat...ale nastává čas, abyste přestali naslouchat médiím a politikům. Oni vám předkládají svět, který bohužel není ani trochu reálný. Začněte věřit především sami sobě, a nemyslím na intelektuální rovině, ale celou svou bytostí, srdcem, tělem, duší.... a pokud chcete věřit ostatním lidem, pak věřte těm, kteří jsou pro život, kteří ho respektují, kteří vědí, že jsme jedna Planeta. Přestože jsem proti válce a považuju Putina v lepším případě za militantního diktátora, uvědomuju si, že on sem nespadl jen tak z ničeho nic. Nejde se ho jen tak zbavit, zašlapat ho do země, stejně tak, jako se nedá zašlapat Rusko do prachu. Ne v době globalizace, kdy jsme všichni propojení. On tu je z nějakého důvodu, a dát mu facku znamená dát tu facku sami sobě. Dělat si z něj ztělesnění všeho zla znamená, že jsem to svoje vlastní zlo v sobě neakceptoval, a tím, že ho hodím na někoho jiného, "vhodného", se mi nikterak neuleví. Ta energie navíc nezmizí. Je docela dobře možné, že po Putinovi přijde úplně jiný sekáč, který se nezakecá... Těch padouchů může v této době přijít mnohem víc, v nejrůznějších zemích... a bylo by docela fér zamyslet se nad tím, proč se to vlastně děje? Nepromítáme si ty padouchy náhodou my sami, ze svého nitra na ostatní lidi? Čím tomu vytváříme podhoubí? Každý jeden z nás? Co tak moc v sobě popíráme a vytěsňujeme, že to má tendenci se manifestovat na kolektivní rovině? Čím vytváříme válku? Nešlo by to třeba jinak? Já věřím tomu, že šlo... můžeme si pro začátek uvědomit, že tak jako astrologie říká "jak nahoře, tak dole", tak i svět uvnitř nás, naše psychika, se nějakým způsobem zrcadlí ve vnějším světě. 

Můj názor je, že na rozdíl od spousty lidí i institucí, astrologie nelže. Jak jí vnímám já, tak říká, že v současné době je ohromná šance na obrovskou změnu světonázoru, proti které byly změny po roce 1989 (nebo 1945) jen kosmetické záležitosti... Nestane se to ale samo, jen tak, ale jen s naším přičiněním.