ÚTERÝ 28.DUBNA

ÚTERÝ 28.DUBNA
Je třeba abychom naše myšlení, naše názory, náš způsob komunikace, nazírání na svět a lidi v něm, podrobili jisté korekci, kritice, přehodnocení. Od včerejšího dne myslíme víc důkladně, zvažujeme alternativy, posuzujeme, co je nám vlastní a co nikoliv, jak na nás působí různé ideje a myšlenky harmonicky či destruktivně. Já sám jsem kupříkladu zjistil, že destruktivní myšlenky mají docela nečekanou sílu. Je teď docela riskantní chodit do lesa. Z jednoho prostého důvodu. Drtivá většina lidí si chodí v současnosti do lesa "odfrknout" a nevědomky tam odhodí i své různé frustrace, většinou z omezení a z náhubků. Tyto toxické emoce sice les do určité míry umí "odstínit", ale ty nejhorší psychické chuchvalce tam zůstávají. A jiní lidé, co nic netuší, (jako třeba já) to na sebe potom naberou a najednou je jim divně a blbě a ani nevědí z čeho...
Dnes budeme také více, než kdy jindy chytlaví, zejména co se týče osobního prostoru, víc si uvědomíme, že nám něco vadí, že nám někdo někam zasahuje, kde už se nám to nelíbí. Vněkterých případech se to projeví přes hodnocení/sebehodnocení, například budou zpochybňovány naše schopnosti ("Ty vůbec nic neumíš!", "Jsi úplně neschopná"), jindy to půjde spíš přes naše vyjadřovací schopnosti, kdy máme něco na jazyku a ne a ne se vymáčknout. případně nám nebo druhým bude dlouho trvat, než se k něčemu dobereme. Ale možná to tak je i dobře. Rozvaha je potřebná. Pokud se nám podaří dnešní poněkud rejpavou a kritickou energii nasměrovat tam, kde je třeba, pokud to nebudeme s racionalitou úplně přehánět, dá se dnešní den celkem v pohodě přežít.

VÍKEND 25. A 26.DUBNA

 Sobota:
Chtěli bychom to konečně rozlousknout. Máme pocit, že jsme na stopě něčemu zásadnímu, zároveň nám tak trochu dochází, že nám cosi docela dost uniká. Totiž, pokud se zaměřujeme jednostranně na intelektuální poznávání světa i sebe, můžeme dosáhnout určité hloubky, ale brzy zjistíme, že to nestačí a že musíme poznávat jinak. Ale jak? Nikdo nás to neučil. Jde to přes instinkty, přes to, co v sobě máme odjakživa, co automaticky nastupuje bez toho, aniž bychom o tom něco museli vědět. Instinkt sebezáchovy či sebezáhuby, instinkt, který neomylně přitáhne do života lidi, kteří mají podobné vyzařování. Především sexuální a fyzické, ale nejen to.
Možná nám konečně dojde, že to nevymyslíme, a možná, že se ve skutečnosti budeme snažit být ještě urputnější a zkusit to silou. Přitom to zafunguje až tehdy, když poodstoupíme a zkusíme to jemně.
Představte si, že v sobě máte klíč ke všemu. Ten klíč je něco jako váš energetický otisk, je to vaše srdce, duše i tělo v jednotě, to, co vyzařujete navenek. A pak si představte, že nemusíte dělat vůbec nic. Žádný tlak, násilí, snaha, "něco". Stačí jen svému klíči důvěřovat, a umět ho použít tehdy, když je třeba.

Neděle:
Možná jsme to rozlouskli, možná nikoliv. A možná, že dnes máme pocit, že jsme snědli všechnu moudrost světa. Že víme, a že už nám nikdo nebude co vykládat...a možná, že to je jen chybějící pokora.
Dnes mohou být rozmetány mnohé naše představy na prach. zejména to, v čem jsme, zejména mentálně, ustrnuli. Budou nám zbořeny bábovičky, a my nad tím můžeme naříkat, anebo se můžeme zamyslet, jestli to nebyla jen síla zvyku, že jsme se drželi čehosi pofiderního, co navíc ani není stálé a první otřes to rozmetá...Dnes se ukáže, jak jsme flexibilní, jak jsme připraveni změnit své názory. Je možné, že se realita opravdu posune trochu jinam, že začne být "normální" něco úplně jiného. Je možné, že je změna na obzoru, a je možné, že to jen lidi prudí, protože jsou frustrovaní z toho, že by něco chtěli, ale neví co. Chtěli by změnu, ale nechtějí se změnit. Ale my už víme...

ÚTERÝ 21.DUBNA

Střet s realitou
Slunce v Býku nás možná trochu uspalo, uchlácholilo, všechno je teď takové zpomalené, ale příjemné, na pohodu, zdá se, že není kam spěchat a s čímkoliv si lámat hlavu...tak proč jsme sakra všichni tak nervní a napjatí? Protože jsme konfrontováni s realitou. S hranicemi, se zákazy a příkazy, které jsou původně možná i myšleny dobře, ale jak se ukazuje, tak odporují zdravému rozumu. Jako třeba "nechoďte ven, kromě případů, kdy ven jít musíte", "noste roušky, chrání to jak vás, tak okolí, i když roušky nijak nezastavují šíření viru a jsou naprosto neúčinné a zbytečné", a podobně. Dnes se naše společnost nejspíš rozdělí na minimálně dvě bandy. Jedni budou přesvědčeni, že poslouchat se musí, že řád je potřeba a tudíž jakékoliv překročení hranic je špatné a musí být potrestáno. Druzí budou vědět, že formální zákazy a příkazy, které jsou jednak naprosto nesmyslné a druhak už nemají žádného opodstatnění, jsou prostě přežité a tudíž už není žádný důvod jim naslouchat. Obě dvě tyto skupiny ale musí udělat ještě jednu věc, uvědomit si, že vnější autorita by nebyla nic bez té vnitřní. Jak to máme na té vnitřní rovině? Nebojujeme náhodou proti domnělému omezení jen ze setrvačnosti a z rozmazlenosti, protože se nechceme nechat omezit? Nenásledujeme náhodou onen domnělý řád jen protože se v životě neumíme o nic moc jiného opřít a tohle nám dodává jedinou jistotu?
Ať tak nebo tak, pro dnešek platí "hlavou zeď neprorazíš". Můžeme být dnes jako ta moucha, co se mlátí o sklo a zkouší jím proletět, zatímco jen o kus dále je okno otevřené...je to jen na nás.

NEDĚLE 19.DUBNA

Slunce vstoupilo do Býka a společně s docela hezky ozářeným Merkurem předznamenává náladu následujících dní.

Tento víkend mohl proběhnout v určitém urovnání, utřídění si myšlenek, najednou jsou věci o dost jasnější. Co by bylo třeba udělat, je dát jednoznačně najevo svůj postoj, svůj názor: Já to mám takhle. Možná až trochu radikálním stylem, bez nějakého dlouhého rozmýšlení, prostě instinkt. Prásk a hotovo!

Oproti tomu Slunce v Býku nás přelaďuje do trochu jiného modu, dosud jsme energií doslova sršeli, učili jsme se s ní zacházet, projevovat jí, zejména ve své syrové podobě, učili jsme se, že je doba, kdy je třeba světu ukázat, kdo jsme. Je třeba proklestit nové cesty, ukázat, že jedině nové pohledy jsou to, co realitu posunuje. Nyní je třeba onu energii ukotvit, dát jí pevnější a hlavně stabilnější formu. Vetknout ji do hmoty. Což se dělá nejlépe tak, že hmotu dokonale poznáme. Poznáme její zákonitosti, její fungování, ale nepodlehneme jí, ani to s ní nebudeme přehánět. Musíme si dávat velký pozor, protože stále to je jen zastávka na cestě. Možná pohodlnější, příjemnější...a ono to tak svádí. V Býku poznáváme klady pozemského bytí, to, jakých úžasných forem může dosáhnout hmota, respektive zhuštěná energie, respektive ještě zhuštěnější informace. Poznáváme věci příjemné i méně příjemné, učíme se rozlišovat, učíme se rozeznávat hranice, vymezovat se, považovat něco za "svoje" a něco za "cizí". Může se to zvrtnout až v pocit majetnickosti a pocit, že jen to, co můžu držet a ohmatat si, to existuje. Můžeme zjistit, že nám láska, přijetí a souhlas od druhých lidí tak hrozně moc dělají dobře, že to začneme vyžadovat, začneme si na to zvykat...a když to pak nepřijde, myslíme si, že to je špatně. Ale to je jen další aspekt Býka - umět poznat, když je něco potřeba propustit. Protože v Býku věci ve skutečnosti nevlastníme, nedržíme, pouze je užíváme, jsou nám takříkajíc pronajímány od Vesmíru. Náš úkol je jen užívat je s radostí, množit je, nejlépe nejen pro sebe, ale i pro druhé lidi.

Úkol pro celý následující měsíc: dosednout se vším všudy tady na zemi, do hmoty, účastnit se vší této "hry" a mít z ní radost. Brát věci jednoduše, černobíle, vnímat síly přírody, být si vědom svého těla, sexuality, jíst vědomě a s radostí, vnímat slovo "mít" víc jako "spravovat" nebo "dělit se".

Mějte se krásně a užívejte si!

ÚTERÝ 14.DUBNA

Něco je fakt špatně, když otroci děkují za své okovy. Když jsme uvěřili kolektivní iluzi, která nasedla na náš strach ze smrti a taktéž ze života. Protože když nám někdo něco přikazuje, je to přece tak uklidňující. Nemusíme se rozhodovat sami za sebe, můžeme být zase malými dětmi. Dětmi, na které je potřeba dohlížet, které je třeba usměrňovat, vytýkat jim, když neposlouchají. A ještě k tomu ty iracionální roušky, ze kterých se stalo bezmála nové náboženství. Věříme v ně jako něco svatého a div že neupalujeme ty, co nevěří.

Rozhodl jsem se, že dneska budu drsnej a šťouravej, protože dnešní den je sám o sobě poměrně drsnej, nátlakovej a šťouravej. Ukáže se, kde leží naše moc a bezmoc, jak snadno či těžce se jí vzdáváme, ukáže se i to, že je úplně jednoduché si jí zase vzít zpět, a zároveň to je fakt těžké - člověk se musí odvážit vidět. Všechno. zejména to pod povrchem, ty záležitosti v podvědomí, ve kterých přestává být myslícím jedincem a nasedá na kolektivní vlnu a je jen členem tupé masy. Je třeba pohlédnout na skryté procesy ve společnosti, na působení médií a zájmových organizací, které vytvořili "problém koronavirus" v podstatě z ničeho. I prostá statistika ukazuje, že nemocnost, natož úmrtnost na plicní choroby, má dlouhodobě sestupný stav a letošek ničím nevybočuje. I chřipka má desetkrát víc úmrtí a každoroční působení. Ale to nevadí, drnklo se na naši strunu strachu ze smrti a když se podotklo, že koronavirus nejvíc škodí starým lidem, všichni jsme se semkli. Nikdo přece nechce škodit starým lidem.

Aby mi bylo rozuměno: není mým úmyslem cokoliv zpochybňovat. To jsou jen takové hry pro mysl: "Jak to tedy je? Je pravda tohle nebo tamto?" Můžeme nad tím vším přemýšlet a uvažovat do alelujá. Já volám po něčem trochu jiném. Zkusme přestat tolik vnímat to pimprlové divadlo před sebou, a zaměřme se víc na sebe, dovnitř. Vykašleme se na to, jak každý bojuje o naši pozornost, zvláště v této době, uvědomme si to, že pozornost je moc a energie. A naším úkolem pro tyto dny, je "pouze" si uvědomit, jak to teda vlastně máme s energií. Kam dáváme (a komu) svoji moc? Ta moc je totiž naše a nikdo nemůže jen tak sebrat a vzít nám jí. Vždycky nás musí něčím přesvědčit. Můžeme se nechat přesvědčit spoustou věcí, ale neměli bychom přitom zapomínat sami na sebe. Příště, když nás někdo bude žádat, abychom se opět vzdali své moci, ať už to je v "zájmu celku" nebo kvůli čemukoliv jinému, řekněme prostě a jednoduše NE. Rozhodněte se, že nebudete popírat sami sebe. Nepůjdete proti sobě. Nebudete se bojkotovat, neoslabíte se a nebudete si nikdy vědomě či nevědomě ubližovat. Nebudete se za nic trestat. Rozhodněte se sami za sebe. Rozhodněte se, že nebudete mít strach. Ze smrti, z života, z odpovědnosti, ze změn. A ještě něco, nerozhodujte se hlavou, řiďte se instinkty, které vězí ještě hlouběji. Níž a ještě níž. Až kdesi v břiše a podbřišku.

Úterý 7.dubna

Motto: Nedrž to, pusť se...nebo ti to bude vytrženo.

Na astrologických konstelacích, které se nám dějí na obloze, je výborná jedna věc. Ony nikomu nestraní. Projevují se nějakým způsobem, ale jsou přitom v podstatě dosti neosobní až lhostejné k našim osudům. My je v závislosti na svých zkušenostech, kulturnímu okruhu, výchově atd. automaticky zařadíme do kolonky "dobré, příjemné" a "špatné, katastrofické"...ale možná bychom udělali líp, když bychom pochopili jejich podstatu, jejich sdělení. Když bychom je akceptovali takové, jaké jsou, a pokusili se jim nějak přizpůsobit. Ideální přístup vyjadřuje třeba úsloví "zatímco jedni lidé nadávají na déšť, ti druzí si vezmou deštník".

Občas zkrátka přijdou takové konstelace, které přinesou spíš rozvrat, chaos, zmatky atd. To se děje právě dnes. Důležité je se ale zamyslet nad tím PROČ se to děje a CO nám to má ukázat. Ukazuje nám to, že jsme příliš zlenivěli, spolehli se na jistotu, na hmotu a svých "deset zlaťáčků v kapse". Držíme se svých jistot a především svých zvyků zuby nehty, ale není to kvůli tomu, že by nám to ukázala zkušenost. Je to opravdu jen z toho důvodu, že se nám to vyplatí. Přestali jsme hledat dál.

Stali jsme se závislými na technice, na internetu, na autech, na globalizaci, a v tom všem zápalu jsme zapomněli na to, že jsme především obyvatelé planety Země. Není možné se z ní vydělovat, ani ze sebe dělat něco víc...upřímně, v inteligenci by nás s přehledem porazili jak delfíni, tak třeba sloni. Žádný živočich ale - bohužel - nemá tu schopnost myslet duálně, vědomě oddělit ego od všeho ostatního, popřít tu základní nedělitelnou jednotu: Je jen Příroda/řád v chaosu/bůh/jeden organismus živoucí planeta země, kde my jsme její buňky.

V těchto dnech budeme od určitých svých jistot odstřihováni. Každý podle svého nastavení. Samozřejmě někdo to pocítí zásadně, a někoho se to téměř nedotkne. Budeme postaveni před určité změny, kterým se můžeme vzpouzet a nerespektovat je, a pak to bude horší, anebo se můžeme přizpůsobit a pochopit, co se po nás chce, že je prostě lepší plout v proudu. Pokud budeme zároveň trochu víc otevření a vnímaví, mohli bychom "nacítit" ono poselství, které s tím přichází. "Proč se to děje? Co mi to má ukázat? Kam mě to má posunout?" Můžeme být vážně vděční za to, že to poselství je více, než srozumitelné. Neboli, kdo ho chce slyšet a pochopit, kdo je tomu otevřený, tomu to zcela určitě dojde. A naopak, s přístupem "já už vím všechno, vy mi tu nebudete nic povídat"...se moc nepochodí.

Zítřejší úplněk pak odpíská "poločas" a posvítí nám na naše dosavadní snahy, dá nám zpětnou vazbu, jak si stojíme.

Jupiter se setkal s Plutem

Motto: Všichni chtějí vaše dobro. Nedejte si ho vzít!

Včera nastala důležitá konstelace. Po třinácti letech se setkali Jupiter s Plutem v Kozorohu. Náboženství, ideologie a všechny věci, v které věříme (a nemusí to nutně být otázka spirituální, můžeme věřit i politikům, společenskému zřízení, televizi, propagandě) se setkávají s vyššími cíli, zájmy celku a krom jiného také s nadnárodními zájmovými skupinami, které se neštítí manipulovat, tlačit, nepřímo ovlivňovat atd. V této době, a mluvíme o několika měsících dopředu i dozadu, tudíž můžeme očekávat více lidí, kteří chtějí naše dobro, větší důraz na to, abychom se chovali určitým způsobem, větší kontrolu, větší tlak a důraz na "blaho celku". Od mnoha esoteriků slýchám řeši o tom, jak to je šťastná konstelace...bohužel toto přesvědčení nesdílím. Je to konstelace sama o sobě neutrální, přináší určité tendence, kterých bychom si měli být vědomi. Vědomými lidmi se manipuluje o dost hůře, bohužel je jich jen hrstka. Většina lidí si zvolí tu horší variantu. Vzhledem k tomu, že většina populace nemá přístup k plutonské energii ve své čisté, ryzí podobě a pokud už se s ní setká, pak jen v jejím destruktivním a temném aspektu, pak se obávám, že ani Jupiter, kterému se říká "velké štěstí", to nezachrání. Jupiter je totiž taky přehánění a jednání, které nemá míru a je "moc". Můžeme čekat moc destrukce, moc temnoty, moc strachu, moc omezení, moc totalitních tendencí...
Anebo tuto konstelaci můžeme využít jako příležitost. příležitost pořádně se podívat na naše skryté pohnutky. na to, co skutečně vězí pod povrchem Pluta. Ano, setkáváme se se svými stíny, s běsy, s mnoha negativními věcmi, ale to je tak nějak na povrchu. Pokud se tím nenecháme vystrašit a rozhodneme se sestoupit hlouběji, získáme pravdivost. Schopnost se podívat na věci takové, jaké jsou, bez přikrašlování, mazání medu kolem pusy a hraní si na hodné. Schopnost věci rozseknout, ukončit, přesně zacílit. Být jako chirurg, vyříznout všechno, co v nás už nežije, co hnije, nebo co k nám prostě nepatří. Dost z toho se projevuje na kolektivní rovině, jako kdyby přestávali existovat jedinci a začla být jediná masa lidstva. Lidstvo jako jedno vědomí. Může stejně tak přijít prozření, že vnější i vnitřní svět jedno jsou...a že to, jak nám jsou zakazovány a přikazovány další a další věci, jen zrcadlí to, co všechno si my sami nakazujeme a přikazujeme. Možná bychom to mohli změnit, co myslíte?