Poslední příspěvek

 Oznamuji Vám, že nadále už sem nebudu psát příspěvky a tímto nechávám tuto stránku svému osudu. Dále budu přispívat pouze na Facebook
( www.facebook.com/horoskopy.nad.salkem.caje ), Telegram ( t.me/horoskopynadsalkemcaje ) a Discord ( https://discord.gg/vYK5QZKWHS ). Děkuji a na viděnou ;)

Astrologie nebyla NIKDY vědecky VYVRÁCENA | PROTI VĚTRU s Danem Vávrou #18

12.1. - Mars do přímého směru

 




Vyvěste prapory, tančete nazí v ulicích...nebo se prostě jenom radujte. Pár minut před desátou večer se konečně Mars rozhoupe k přímému pohybu a skončí ten několikaměsíční čas, ve kterém se skoro nic neděje (a když, tak jen symbolicky, aby se neřeklo...). Skončí čas názorového lavírování, rozmýšlení, přemítání o minulosti a o tom, co jsme mohli udělat a neudělali. Přichází závěrečná fáze přestavby našeho světa. Vnějšího i vnitřního. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že až do poloviny března nelze čekat nějaké zásadní změny a rozjezd, spíš douzavření toho, co se tak dlouho řešilo. Do poloviny března se budeme pohybovat ve stínové fázi. V ideálním případě proces proběhl asi tak: objevil se problém, výzva, zkrátka cosi, co je potřeba řešit, a zavedlo nás to kamsi do minulosti, do nějakého nevyřešeného, neuzavřeného prožitku, do něčeho, co jsme nejspíš tak trochu vytěsnili, a co v nás stále nevědomě pracovalo. Mohlo se to projevit jako zlobivé dítě v nás, mohla to být nějaká jakoby karmická věc, a mohlo to být jen něco nepříjemného z minula, na co bychom nejraději zapomněli, a co se jen připomnělo, v tu nejnevhodnější dobu. Nyní se nacházíme v bodě obratu, ale ještě není vyhráno, protože teprve teď je potřeba ony staré a nefunkční programy přepsat těmi funkčními. Teď bude čas sebrat odvahu a sebejistotu, teď bude čas zvolit si tentokrát cestu radosti, naplnění a spokojenosti. Už víme, co to bylo za problém, a už víme i jeho hlubší příčinu. Možná ještě nevíme, jak ho vyřešit - ale to vůbec nevadí. Protože to podstatné, co je jen potřeba udělat, je rozhodnout se. Doteď to bylo takové kino, ve kterém jsme si mohli promítnout naše pomyslné filmy pro pamětníky, naši minulost. Kino ale skončilo, a my musíme napsat úplně nové příběhy. Jaké? Inu, to je jen na nás. Začněme tím, že vezmeme pero do rukou a dáme si před sebe papír. Protože jsme si promítli všechno, co nějakým způsobem nešlo, co nás brzdilo, co nám bralo naši iniciativu, asertivitu, mužskou energii, agresi, ale i chuť do života, teď se to bude moci obrátit. Můžeme se odbrzdit, popohnat, můžeme k tomu pomoci druhým. Ona iniciativní energie ale nepřijde úplně sama, je potřeba jí něčím zažehnout, dodat jí jiskru. Jakmile oheň bude hořet, pak už to je jednoduché.

   Obratem Marse do přímého chodu můžeme konečně zapálit náš oheň a následovat opět naše impulsy. Kam nás zavedou? Poslouchejme je a důvěřujme jim. Já vím, trochu jsme si za těch několik měsíců odvykli...ale to zase přijde 😉

6.leden, Tři králové

 6.leden, svátek mají Tři králové...neboli tři mudrcové neboli tři astrologové, kteří vypočetli dráhu Betlémské hvězdy, jinak trojité konjunkce Jupitera se Saturnem v roce 7 před naším letopočtem. Ano, náš letopočet je špatně, Ježíš Nazaretský se narodil pravděpodobně na jaře v roce 7 před naším letopočtem, ergo máme vlastně rok 2030...

Ale o tom dnešní téma nebude. Dnes nastává úplněk. Luna je v Raku, Slunce v Kozorohu, zítra si Slunce prohodí pozice s Merkurem, a trigonem a sextilem nám to jistí Uran v Býku, který zpomaluje a 23.ledna se obrátí. Mars už se taky zastavuje a nabírá dech předtím, než se zase rozeběhne, a Černá Luna se chystá přesunout do Lva.

Úplněk nikdy nefunguje sám o sobě, ale jako jakési P.S. po novoluní. Novoluní jsme měli už před vánoci, od té doby se stalo spousta věcí, nyní dochází k určitému vyústění, vyvrcholení, konečně máme zpětnou vazbu a vidíme, zdali jsme naši cestu nasměrovali dobře anebo zda ji budeme muset přehodnotit. Přehodnocení, potřeba změny a přehození výhybky je zde patrné poměrně silně, díky přítomnosti Urana. Úplněk jako takový je pak o to silnější, protože leží na ose MC-IC. Kozoroží období nás nutí trochu se zklidnit, možná i ztvrdnout a utišit své emoce, city a pocity, ale my se naopak musíme naučit svoje pocity projevovat naprosto volně a svobodně, bez obav z ublížení, zesměšnění... Pocit, to je totiž něco, co je jen a jen vaše. Nikdo vám ho nemůže vzít ani vnutit, dokonce vás nikdo ani nemůže naprogramovat k tomu, abyste něco cítili. Můžete být ale naprogramováni k něčemu jinému, co pak má tendenci nějakým způsobem, nějakým podmíněním, onen žádoucí pocit vyvolat. Všímejte si to třeba u médií a u politiky...jakmile dochází k uklidnění, a k tomu, že lidé začínají prohlížet, probouzet se, vidět to divadlo a pomalu se podle toho zařizovat, zaručeně přijde něco dalšího, co je vtáhne do hry, a hypnóza je zpátky...a tak to pokračuje dál a dál. Je úplně jedno, co to je, může to být jak pozitivní, tak i negativní - i když je pravda, že negace umí vyvolávat reakci podstatně lépe. Celé je to jen boj o vaši pozornost, a tudíž i o vaši energii. Jakmile se ale naučíme nedávat pozornost nikomu jinému, než sami sobě, jakmile to přestaneme živit, zjistíme, že v sobě těch emocí máme víc, než si uvědomujeme, a zjistíme taky, že nám konečně přestává unikat energie.

S emocemi to je ovšem těžké, v tom směru, že jsme už od narození naučeni je popírat, rozdělovat je na ty žádoucí, hezké, vhodné, a na ty nežádoucí, ošklivé...ty máme tendenci pak popírat a vytěsňovat. Emoce jsou ale jen emoce...je úplně jedno, jaké jim dáváme znamínka, nemůžeme je umenšit, popřít, vybělit, dát jim indigo a fialovou barvu a přetransformovat je do 13D... Nejlepší je prostě je nechat. Je to voda, která teče, a která, kromě jiného, zavlažuje i naši duši, dává jí život, skrze emoce můžeme cítit, že žijeme...

Dnešní úplněk nám tedy může dát poznání, že v sobě vlastně nějaké emoce máme, že cítíme, a že to, co cítíme, možná nepasuje do nějakých kolonek...ale jsme to my, je to naše poznávací znamení, nikdo necítí stejným způsobem. Možná poznáme, že můžeme bez obav svoje city a pocity projevovat, možná si konečně dovolíme cítit i to, co je takzvaně ošklivé, a možná díky onomu "svolení vnímat" pocítíme, že v nás proudí cosi jako živá voda.

Přeji nám všem, ať nám úplněk ukáže přesně to, co v tuto dobu potřebujeme vidět!

PF 2023

 
Horoskopy nad šálkem čaje přejí všem lidem dobré vůle nádherný, podnětný a růstový rok 2023!

A přestože z astrologického hlediska nemá význam sledovat předěl letopočtu, i tak jsem se podíval na oblohu a zkusil si tak nakonstelovat, jaký by ten letošní rok mohl vypadat.

Nejzásadnější, co mě zaujalo, je konjunkce Venuše s Plutem na samém konci Kozoroha, v povzdálí to svým ostřížím zrakem sleduje retrográdní Merkur a v opozici je Lilith na posledním stupni Raka. Ostatními detaily, jako trigon Slunce na Dračí hlavu, se tu nechci zabývat. A jaké mají planety pro nás poselství?

"Haló, vy lidé! Přicházíme, abychom vám připomněli některé energie, na které jste v průběhu historie trochu zapomněli. Je to to, co vězí a číhá pod tenkou slupkou civilizovanosti, jsou to ty primitivní, pudové, naturální, a přitom přirozené pozemské síly. Je to vášeň, touha, fascinace i nenávist. Je to pudové podlehnutí, poklesnutí, slabosti, je to všechno, co jsme se pokusili nějak ohraničit, definovat a co jsme si snažili pěkně dovnitř sebe udupat, umlčet, ukrýt...Je to místo našeho sklepení, naše nejvíc tabu, nepřijímaná věc, náš malý pomyslný ďábel v nás, který objektivně neexistuje jako bytost "tam někde venku", ať už se jedná o peklo nebo nebe nebo astrální svět. Ne. To peklo je jen naše, náš výtvor, naše strašidlo, naše vlastní nepřijaté a nepřiznané vlastnosti. je to náš obětní kozel, na kterého můžeme hodit všechny své hříchy, všechny temnoty, koho můžeme obtěžkat svými "hříchy", vyhnat ho do pouště a sami tak zůstat očištění. Mimochodem, víte, že v původním významu znamená hřích "minutí cíle"? Neboli, milý člověče, nemusíš se strachovat, neudělal jsi nic špatného, "nelegálního" nebo zavrženhíhodného. Pouze jsi minul. Sešel jsi z cesty. Tak zkrátka příště opět cestu najdeš...ale není třeba se za to trestat a trýznit. Není tu žádný trestající Bůh, autorita, církev, společnost, vysoký management, rodiče, nikdo takový...jsi to TY.

A když jsi dokázal to, že ses vystrašil sám svými vlastními výtvory, když jsi dokázal uvěřit tomu, že jsou skuteční, když ses vlastně sám "vyhnal z Ráje", respektive zapomněl, že v něm stále jsi, když ses začal trestat za svůj domnělý prohřešek, prvotní hřích...když jsi pochopil, že i ty máš v sobě něco z Adama......

.....

Pak dokážeš i to, že začneš tento svět, realitu, i sám sebe, vidět v mnohem zářivějším, pozitivnějším světle. Nesešel jsi z jednoty, neztratil jsi Jednotu s Bohem nebo Veškerenstvem, jenom jsi dostal strach. Oddělil ses, pomyslně jsi spadl do duality. Minul jsi cíl. Ale neudělal jsi žádný hřích, a navíc, cesta je stále před tebou, stále je možnost se na ní vrátit.

Bůh tě má rád takového, jaký, jaká jsi. Není potřeba na sobě nic měnit, není třeba následovat někoho jiného. Můžeš hledat všelijaká moudra, informace, zážitky, jak je libo...ale všechno, co potřebuješ k životu, už v sobě dávno máš. Teď je čas je začít používat. Projevovat. Být sám sebou. Ukázat, kdo jsem. Příliš dlouho jsme byli jen tak nenápadní, příliš dlouho jsme žili ve strachu, příliš dlouho jsme se báli být sami sebou. To se teď změní.

Tento rok vůbec nemusí být nějak odlišný od těch předešlých. Ta změna může přijít od nás samých, nezávisle na roku. Jakmile pochopíme, že nemusíme mít strach, že neexistuje žádné špatné rozhodnutí, ale pouze naše vlastní rozhodnutí, které má své následky...pak může nastat nová doba. Jediné, co se po nás bude chtít, je, abychom na ní nečekali, nevyhlíželi, ale vytvořili jí. Abychom jí my sami stvořili. Tu schopnost ostatně už máme. Dokážeme si stvořit mimořádně sugestibilní peklo. Co kdybychom to tentokrát zkusili s Nebem?

Zimní slunovrat 21.12.

 21.12.2022

Zimní slunovrat

Vážení a milí přátelé, víte, že je to už dvacet let? Skončil Mayský kalendář, nastaly tři dny temnoty, hvězdy spadaly z nebe dolů a byl konec světa...ale bohužel, tedy bohudík ne v té naší realitě. Výhybka se překlopila a my jsme vyšli úplně novou cestou. A tou cestou jdeme každým každičkým okamžikem, tedy ani letošní zimní slunovrat není výjimkou.

   A copak že je to tak zásadního? Co se nám to děje?

Slunce kleslo nejníže na obloze, jak jen to jde. Noci jsou nejdelší a dny nejkratší. Po tři dny bude Slunce takto nízko na obloze, po tři dny se bude zdát, že žádná změna nepřichází. Teprve po třech dnech začne být zřejmé, že se Slunce obrací a stoupá zase výš, dny se pomalu prodlužují. Tři dny od zimního Slunovratu, kdy se konečně všechno obrací, je mimochodem 24.prosince. Souhra náhod?

   Zimním Slunovratem začíná poslední roční období, zima, a Slunce vstupuje do Kozoroha. Dokud tu byl Střelec, mohli jsme být plni naděje, vizí, přání, mohli jsme snít do alelujá a spřádat vize. Tomu je konec. Dokonáno jest, staré Slunce se ukládá k spánku a to nové se nesměle rodí na svět, ale ještě to nějakou dobu bude trvat. Kozoroh všem nadějím učiní přítrž a vyhlašuje rozsudek. Zhmotňuje to, co jsme za těch devět měsíců zasadili, sklízí plody své práce. Sázeli jsme, kypřili jsme, zalévali, živili, trhali uschlé listy, a nyní je na našem stromu života konečně plod. Je zralý a chutný, anebo seschlý a bez života? Září životem a je šťavnatý a barevný, anebo je bez chuti a zcela průměrný? A jak se na něj díváme? Hlásíme se k němu a s hrdostí ho ukazujeme světu? Anebo raději nechceme, aby o něm kdokoliv cokoliv věděl?

   Kozoroh v přeneseném smyslu je znamením, které ukazuje ve hmotě výsledek vší naší předešlé práce. Velmi jednoduše bráno, nám může ukázat, kde je náš pomyslný kariérní či jiný vrchol. Když budeme pomyslně i doslova sklízet, co dostaneme? Zde můžeme dostat ty koláče, anebo můžeme splakat nad vejdělkem. Anebo nám taky může dojít, že nejen hmotou živ je člověk.

   Tento slunovrat je specifický tím, že společně se Sluncem vstupujícím do Kozoroha, tu máme Jupitera, který vstoupil do Berana. Obě planety jsou v kvadratuře, a to, že se jedná právě o kvadraturu na nultých stupních, jí dává podstatně větší a čistší význam. Jupiter jako by nás konečně chtěl popohnat a říct nám "tak, kamarádi, konečně je čas zvednout kotvy a pořádně sebou hejbnout, prásknout bičem do koní a udělat ohnivou čáru a vyrazit vstříc něčemu novému", kdežto Slunce nám říká naopak "je čas se konečně uklidnit, zastavit, zaměřit se do nitra, protože všechno už je dávno rozhodnuto, už je po pomyslné maturitě a výsledky jsou právě oznamovány".

  Když se přetahuje Slunce s Jupiterem, často to vyvolává jakousi nestřídmost, jde se do plnejch, přehání se, přeceňují se síly a něco se jakoby úplně přehlíží či ignoruje a dělá se jakoby nic. Člověk nezná míru, případně je samolibý a přesvědčený o své jedinečnosti a neomylnosti. Často je to růst, který je doveden až do extrémů, a následný pád. Docela se bojím toho, co přijde. Ale nikoliv teď, ale až posléze. Teď totiž nejspíš přijde přesvědčení, že se vůbec, ale vůbec nic neděje, boje utichnou, krize se zvolní, lidi na sebe budou trošičku milejší a všechno bude tak nějak vypadat, že to je vlastně dobrý. Klid před bouří? Fakt doufám, že ne. Chci věřit tomu, že budeme pouze vnímat určitý rozpor mezi tím, co chceme a co skutečně můžeme, ale že se neprojeví nijak zásadně kromě občasného zapřehánění si...ale já jsem bytostný optimista. Vy si tam dosaďte cokoliv dle vašeho naturelu.

  Přeji nám všem krásné období zvnitřnění, naladění se na sebe, období, kdy můžeme vidět, co jsme si nadrobili - a na základě toho pak můžeme některé naše postoje přehodnotit. Je skvělá doba k opravení námi zadaného kurzu, k tomu, abychom to, co nám už neslouží, zůstalo u cesty, můžeme se hezky zbavit i svých různých psychických i rodinných zátěží, protože teď opravdu můžeme vidět to, jaké věci jsou. Už si nemusíme nic nalhávat. Je to tak, jak to je, takže se podle toho zařiďme.

   Přeji vám všem krásné a naplněné Vánoce, prožijte svátky podle svých představ, vaše Horoskopy nad šálkem čaje se tímto ukládají k malému zimnímu spánku a po Novém roce se s vámi všemi zase těším naviděnou!

Lilith opozice Pluto, 13.12.

 

Dnes, jak už bylo slíbeno, si povíme něco o Lilith a Plutu. Lilith na konci Raka je v opozici na Pluta na konci Kozoroha. Copak od tohoto aspektu můžeme čekat? Co to může způsobit? Probudí se v nás temné záležitosti, přemůžou nás vytěsněné věci a ukáží se námi tolik popírané bloky a všelijaká tabu, anebo to bude vcelku nevinný aspekt?

Mnozí astrologové i amatérští milovníci astrologie jsou přesvědčeni, že Pluto a Lilith si jsou ve svých účincích podobní. Je to docela rozšířený omyl, založený v podstatě jen na tom, že jejich vlivy bývají hluboké, náročné a působící nejvíce na psychiku. To je ale asi tak všechno. Pluto je síla, která je nadosobní, kolektivní, na druhou stranu pracuje pro řád Vesmíru. Lilith je síla ryze osobní, ale působí mimo jakékoliv škatulky, dokonce i mimo vesmírný řád. Dalo by se říci, že je to ztělesnění primárního chaosu, jenže ona je Lilith i tak nějak mimo definice, takže platí jako to, že je to chaos sám, tak i to, že je to řád sám.

Je každopádně potřeba tento aspekt vnímat alespoň trochu komplexně, to znamená, že se nejedná jen o ledajakou Lilith, ale o Lilith v Raku. Ta nás přišla naučit, jak skutečně cítit, a jak cítit úplně všechno, jak si nevybírat jen to "vhodné", jen to žádoucí, čisté...Ona nám přišla ukázat, že občas cítíme i docela pěkně nechutné věci, občas jsou naše emoce velice nepěkné, zvrácené, manipulativní, nebo se schovávají za rodinu, za rodičovské instinkty, za národ, za cosi jako poslání...A ačkoliv máme tendenci si myslel, že zlo přichází vždycky zvenčí, tento případ ukazuje, že nikoliv. Že zlo přichází tehdy, když ho my sami živíme, když ho pouštíme do světa.

Pluto v Kozorohu nám ukazuje, v čem jsme zůstali takzvaně vězet, co jsme si pracně vybudovali jako základ, na co se spoléháme. Je to něco, co se dá změřit a zvážit, dává to jakýsi pocit jistoty, stálosti a neměnnosti. je to něco jako síla zvyku, tradice, moc, která "vždycky byla a vždycky bude", a vzhledem k tomu, že to je síla nadosobní, je třeba si jí nepersonifikovat, ona je částečně úplně ve všem, jak ve Společnosti samotné, tak ve Vládě a Mocenských strukturách, všichni ti, co mají peníze a vliv, co druhé lidi manipulují, usměrňují, komandují nebo alespoň rozhodují o jejich osudech, jsou pod vlivem Pluta. Pluto v Kozorohu veškeré emoce vytěsňuje, protože pro něj nejsou směrodatné, považuje je za slabost...jenže Lilith v Raku, to je trochu jiná liga. Opozice sama pak ukazuje, že onen střet, ve své podstatě střetem ani není. Ukazuje to pouze na to, že i když čelíme ztělesněné, zhmotnělé, a taky trochu zkostnatělé moci, že i přesto můžeme cítit emoce, můžeme cítit emoce i když jsme součástí Systému...naopak, MUSÍME cítit emoce, aby ten Systém byl živoucí...v opačném případě je odsouzen ke zhroucení. Můžeme stát před Mocí samotnou, a naše "výhra", pokud se to tak dá nazvat, protože nejde v doslovném smyslu o boj, je taková, že své emoce vyjádříme. Vyjádříme znechucení z toho, kam to celé má namířeno, vyjádříme svůj hnus, chce se nám z toho zvracet, ale nyní už si to nemusíme v sobě držet. Demonstrace proti mocenské zvůli, což je jen jeden z mnoha projevů tohoto aspektu, nemusí spočívat v aktivní konfrontaci. Může spočívat v tom, že si konečně dovolíme to nejen analyzovat, ale procítit to i na vlastní kůži...či spíš na vlastní duši. Víme o tom, že tenhle systém, bažící po válce, manipulující, eliminující nevhodné názory, konzumuje už sám sebe, víme, že došel na samý limit své existence a nyní zoufale hledá další zdůvodnění své existence...ale teď to můžeme i pocítit. Starý svět se hroutí, je to nevratné a taky nezbytné... Co to v nás vyvolává za emoce? Jaké strachy, jaká to panika se v nás odehrává? Všechny ty exekuce, odpojování elektroměrů, zdražování, výsměch politiků... mám kacířský názor, ale co když to je jen jedna velká obrovská zkouška pro nás a pro naši duši, abychom si konečně přiznali, co to s námi doopravdy dělá? Co když je to všechno jenom o tom si přiznat ten náš strach, tu naší paniku, to, co je kdesi hluboko v nás? Nenávidíme Fialu? Babiše? Zemana? Okamuru? Vládu? Opozici? Ex-manžela? Šéfa? No jasně...tak proč to v sobě furt hasit, tlumit za každou cenu, hlavně aby nikdo nepoznal? Proč si to prostě nepřiznat? Že to bolí? Jistě...ale víc podle mě bolí to neustálé popírání se, ta přetvářka a ta hra na to, že se nic neděje, že to s námi ani trochu nic nedělá.

Lilith v Raku proti Plutu v Kozorohu může dávat vzkaz: ano, jsem slabá, ano moje emoce jsou mnohdy temné, často sama nevím, co vlastně cítím...ale jsou to moje emoce, a ty mi nikdo nevezme. Ani ta nejmocnější moc. To, co cítím, mi nikdo nevezme a nikdo mě nepřinutí cítit cokoliv jiného, než to, co je doopravy moje. Co je se mnou spojeno. Co je mého kořene. Mého kmene. Můj kmen je v jistém smyslu mocnější, než tvá vnější moc. To, co mám já, přetrvává věky, protože to nemá žádnou pevnou formu, ale je to spojeno podstatou. Co je tvá podstata? Držet? Nepustit? Ano, jsi pevný, jako kámen, a já jsem jen voda, navíc asi ne zrovna průzračně čistá. Ale mě stačí kapat...a nakonec tvůj kámen stejně rozpůlím...

24.listopad

 Máme čerstvě po novoluní ve Střelci, Jupiter se právě obrátil do přímého chodu, a během dnešního odpoledne se Luna propojí s Merkurem a Venuší, kteří stále ještě putují společně a ještě nějakou dobu bude trvat, než se jejich cesty rozpojí.

Dalo by se tudíž říci, že to je čas plný nadějí, potenciálů a splněných snů...To by ovšem nesměl být Mars stále retrográdní v Blížencích. Takhle to spíš vypadá, že si nastavíme, nebo spíš přenastavíme nějaké své záležitosti, něco z astrálního světa pomalu sneseme sem do hmoty, ale ještě nějakou dobu bude trvat, než se nám to ve hmotě ukotví a než to začne působit. Nečekejme, že se toho bude dít bůhvíjak mnoho. Ale na druhou stranu, i samotná ideová změna, kdy konečně přestaneme věřit v něco neefektivního, pohádkového a nesmyslného, může udělat hodně. Věřme v zázraky všedního dne, v to, že starý svět končí a nový se sice zatím rodí v bolestech, ale bude podstatně lepší. Klíčkovým slovem by mohla být obrazotvornost. Než nový svět vybudujeme, potřebujeme si nejdřív ujasnit, jak bude vypadat. Jak chceme pracovat? Jaké chceme vztahy? Co je pro nás co se rodiny týče, nejdůležitější? Chceme se mít opravdu dobře? Věříme, že na Zemi se dá žít bez boje, bez krysích závodů o trochu žvance, špetku moci a hrsti dominance nad ostatními? Chceme dělat to, co nás opravdu baví? Věříme v hojnost nebo v nedostatek? Věříme, že nad námi bdí Bůh, který se o nás stará jako o své ovečky a poskytuje nám všechno, čeho je nám třeba....anebo věříme v trestajícího, žárlivého a pomstychtivého Boha? Věříme ve vědu, logiku a šablony, jejíž limity se naplnou ukázaly před dvěma lety, kdy se z lidí, co cítí, vnímají a mají své neopakovatelné potřeby, vlastnosti a přání, staly číslíčka v seznamech, a z nějakého iracionálního důvodu šlo lidem víc o snížení těch číslíček, než o to, aby jim bylo dobře a bezpečně?

Nyní si všechny možné informace, zdroje a vhledy pospojováváme, až do okamžiku, kdy žačneme vidět souvislost. Můžeme být vděční, že se jak lidi, tak organizace a státy začaly odkopávat a celkem jednoznačně ukázaly, jak si stojí. Můžete věřit jakési scestné ideologii, které údajně jde o blaho lidstva a planety...do té doby, než zjistíte, že ona elita tuto ideologii nevyznává (typicky: klimatický summit v Egyptě, na který přiletěli téměř všichni účastníci soukromými tryskáči). Můžete věřit mluvícím hlavám, které zdůvodňují potřebu naší země jít do války, do té doby, než zjistíte, že to budete vy, nikoliv oni, kdo půjde bojovat a krvácet za Nový světový řád. Anebo se můžřete z tohoto špatného snu konečně probudit, pochopit, a zařídit se. Tyhle dny nám mohou dát hodně pochopení, pocitů "aha" a prozření. Ale co s tím dále uděláme, to je na nás, a ta doba je zatím ještě stále před námi...

Zobrazit přehledy a reklamy

11/11

 Dvě strany jedné mince? Možná bychom měli sáhnout do peněženky ještě pro nějaké další...

   Jsme uprostřed války. Války o naše duše. Ale není třeba to brát paranoidně, doslova, ani není třeba se znepokojovat. Tato válka totiž probíhá odjakživa, je to jakési symbolické vyjádření toho, jak se nehmotná duše vypořádává s hmotným tělem, s nástrahami tohoto světa. Poznávání hmotných zákonitostí i toho, co je nad nimi, je boj. Poznávání sebe sama, svých hranic, a občasné zabrousení daleko za ně a poznání stránek, ke kterým se raději nehlásíme...i to je boj. A snaha vytvořit svět podle svých představ, vědomých či nevědomých, snaha ho neustále zlepšovat na základě našeho stupně poznání, snaha bořit to staré a nefunkční a objevovat a vytvářet to nové, i to je boj.

   V současné době narážíme na některé své limity, poznáváme, že jsme zabředli do některých zvyků a obyčejů, které již dále neslouží. Kriticky se díváme na to, jak nám jsou do cesty kladené překážky, a někteří z nás si už možná i uvědomují, že nám to ve skutečnosti nedělá nikdo "tam venku", žádná společnost, žádní nadřízení, žádný stát, organizace, společnost... ale vytváříme si to my sami. To vnější, to jsou jen kulisy, ve kterých se to odehrává, a herci, kteří nám tuto roli zprostředkovávají. Zlobíme se na zrcadlo, že se ten obličej na nás mračí, a ještě nám úplně nedochází, že to je náš obličej. Je to proto, že ve hmotě se věci mají tendenci manifestovat s větším zpožděním, takže si většinou ani neuvědomujeme, že jsme to byli my, kdo se zašklebil...kdo si na sebe upletl bič. Toto je, řekl bych, hlavně ten mužský pohled.

   Na trochu jiné, řekněme více ženské rovině, ovšem dochází k něčemu mnohem zajímavějšímu. Smiřujeme se se svou duší, vidíme, že se v našich životech může stát pouze a jen to, co k nám patří a na co jsme připravení, smiřujeme se se samotnou existencí, přestáváme bojovat, vzdorovat, necháváme se unášet, objevujeme v sobě znovu důvěru, v život, ve vesmír, v božství (bůh by nebyl nic bez bohyně a naopak...). A vůbec to není něco pasivního ani chaoticky rozblemclého, kdy jsme jako šípkové Růženky a necháme si se sebou dělat cokoliv. Naopak, je v tom velké sebeuvědomění. To sebeuvědomění je ale jaksi...jak bych to řekl...ženské. Prostě je, ale nelze ho definovat, logicky, vychází z nitra, z duše, a je v podstatě iracionální, nepředvídatelné, nedefinovatelné...Je malé, nepatrné...a přesto nad ním nelze zvítězit, nelze ho pokořit. Přijímá totiž život tak moc totálně a otevřeně, že tam není místo pro žádné vymezení, pro odpor. Představme si to třeba tak, jako sílu ženství, jako obraz, když se naprosto vědomá, otevřená žena projde skrz bitevní pole plné mužů se zbraněmi. Její síla je taková, že nejen, že se jí nic nestane, ale dokáže zastavit veškeré boje, a dokáže změnit i všechny muže...pouhou přítomností. Nemusí nic "dělat", prostě "je". To se právě nyní děje. 

   Milé ženy, možná si myslíte, že my muži potřebujeme, abyste něco udělaly. Nikoliv. Stačí, když jste. Vraťte se sami k sobě, buďte vědomé, silné ve své slabosti...a změňte svět. Už se to mimochodem děje...jen to dosud probíhalo spíš tak nějak živelně a ojediněle. Je načase to udělat vědomě.

   Milí muži. Je to fuška, přiznat si, že to, v čem žijeme, už nepotřebujeme...je fuška si přiznat, že jsme možná šli špatnou cestou. Že jsme možná zabloudili. Že honíme démony minulosti, bojujeme proti větrným mlýnům, které jsme si sami postavili. Není třeba se za to trestat...je ale třeba otevřít oči a začít jednat. Vrátit se na svou cestu a zkusit to znova a jinak. Pokud jsme to zkusili tisíckrát a nešlo to, nemá smysl si nalhávat, že po tisící první to vyjde.

   Milé lidské bytosti, jsme uprostřed časů, které určí, jakou cestou se budeme ubírat dál. Je jedno, jaká to bude cesta, hlavní je, že je naše. Končí čas, kdy jen útrpně čekáme na to, co si pro nás osud zase připravil...a začíná čas, kdy i my můžeme ke scénáři něco připsat. Přeji nám všem pevnou ruku...a krásné příběhy!

9 listopadu 22

 Ne, tohle není konec. To není ani začátek konce. Ale možná to je konec začátku...

Kromě včerejšího vypečeného úplňku a zatmění, si předali štafetu Slunce s Merkurem, Merkur nyní Slunce předbíhá a běží před ním. Přesto jsou oba natolik blízko vůči sobě, že dneska oba dva stihnou utvořit opozici na Uran. Přichází chaos, a bude ho hodně...
Mně se to projevilo třeba tak, že jsem se ráno stačil říznout při krájení chleba, pak jsem zjistil, že nám nefunguje internet, takže to teď píšu přes mobilní hotspot...do toho jeden velký zmatek, kdy člověk neví, čemu se věnovat dřív. Takže přátelé! Pokud jste uprostřed uragánu a jste z toho lehce až těžce zneklidněni, technika se vám vysmívá a počítače se rozhodly vyhlásit časově neomezenou stávku...pak vítejte v dnešním vypečeném dnu.
Co stojí za zamyšlení: technika objektivně nefunguje, to je jasné. Ale mohli bychom se zamyslet nad tím, do jaké míry k tomu přispíváme i my. My vytváříme nějaké ucelené univerzální myšlenkové pole...ale posíláme do něj občas takový sračky, že se to zkrátka někdy zahltí. Takže, máme v sobě chaos, nevíme co by, cítíme, že starý svět už ale opravdu odchází, byť se může zdát, že když se tak drží zuby nehty, tak ještě nějaký čas vydrží, a máme strach z toho nového, protože netušíme, co se po nás vlastně bude chtít. Jsme tak zblblí, že snad radši dáme přednost pofidérní jistotě okovů před nejistotou svobody... Uran ale není sadista a neboří nic jen tak bezdůvodně. Pokud nás připravuje o nějaké naše jistoty, možná, že to jistoty vlastně vůbec nejsou, že to jsou jen okovy, které nám brání posunout se dále. Možná, že to, co se teď hroutí, je pro nás jedna obrovská příležitost. To, co přestává fungovat, podle všeho patří do starého světa, do něčeho, na čem jsme se stali tak trochu závislí...ale propásli jsme příležitost to ze svých životů propustit. Jedeme na mrtvém koni a šleháme bičem víc a víc, a strašně se divíme, že nám to už nejede, zveme další a další znalce, mluvící hlavy a ostatní, kteří nám přednesou cosi o efektivnosti běhu na mrtvém koni, o tom, že ještě není dostatečně mrtvý, takže není potřeba se nikterak znepokojovat... A pak se najednou objeví sorta lidí, která začíná tvrdit, že bychom teda už fakt měli sesednout. Zrádci, konspirátoři, proruští/probruselští kolaboranti!! To by tak hrálo, aby nám někdo narušoval náš krásný vysněný svět... Nebo že by to už opravdu bylo jinak? Že by ti, co nás tolik dráždí, provokují a serou, prostě jen viděli dále, než za roh?
Měli bychom si uvědomit jedno: nové problémy se nedají vyřešit starým způsobem. Když jsme to zkoušeli tisíckrát a zjistili jsme, že to nešlo, stále věříme, že tentokrát to ale opravdu vyjde? A co kdybychom to udělali jinak? Zvládneme ale připustit, že jsme se mýlili? Že jsme měli poněkud omezený a naivní pohled? Uvěříme konečně, že je opravdu potřeba revoluce? A to hlavní - budeme na ni mít odvahu?
Žádná vnější revoluce to ale není, poznámka pro ty, co už se těší, aby někde něco někomu zbořili a vybili si nějak své frustrace. Tato revoluce tentokrát probíhá zevnitř. Je třeba zbořit naše stará přesvědčení, víry, naučené reakce, způsob, jakým nakládáme se svými emocemi. Máme tu polaritu Býk-Štír, a Štír je tentokrát ten, který by měl ustoupit. Nepředstavitelné, co? Ale představte si, že on neustoupí, protože vlastně pochopí, že na určité rovině je s Býkem (a s celým zbylým zvěrokruhem) Jedno. Takže udělá jen to, že otevře své srdce. Konečně. Srdce z ledu vytáhne na sluneční paprsky, a tím způsobí, že led začne tát. Najednou začne cítit, začne vnímat bolest, ale začne vnímat i radost. Má strach, ze ztráty ega, ze ztráty všeho, co u sebe tak křečovitě držel...ale nakonec to pustí...a zjistí, že to, co je skutečně jeho, nikam neuteče (a to, co jeho není, to nikdy neudrží).
Uran pak díky němu pochopí, že nadhled a chaos je jen jedna stránka z mnoha, a začne brát vážně i to, že se někdo může, místo povlávání vysoko ve vzdušných proudech, rozhodnout ponořit do hlubin života. Že je možné život i hltat s vášní. A Saturn zpoza Vodnáře konečně pochopí, že život nemusí být jen o tom buď-anebo. 

30.říjen 22

 


Samý konec října je pro celkové dění na obloze jedním z těch důležitějších. Můžeme se tu zastavit u vstupu Merkuru do Štíra a rozvinout téma hlubokého a intenzivního přemýšlení, které je chca nechca hodně nevědomé a emoční, můžeme si všimnout, že pravá Černá Luna se zastavila na samém začátku Raka, aby ho následně ještě jednou proběhla a připomněla nám, že jsme také bytosti, co něco cítí, i když se nám to nemusí líbit...ale klíčový jev pro dnešek a celkově pro další dění několika následujících měsíců, je obrat Marse v Blížencích. Po několik měsíců bude Mars couvat, jitřit, dráždit a připomínat... a my bychom se na to měli připravit a říci si, co nás vlastně čeká. 

   Retrograditu vnitřních planet, zejména Merkura, známe již důvěrně, většinou se nám ono období vnoří do chaosu, zejména myšlenkového, zažíváme spoustu nedorozumění, zdržení, ale jinak v zásadě o tolik nejde, je to mnohem více povrchní. To u Marsu nehrozí. Jeho vliv je fyzický, přímý, jasný, "špičatý", a necítit ho jednoduše nejde. Merkur i Venuši jsme schopní nějak odstínit, ignorovat, dělat jako že se nic neděje, Mars ale nikoliv. 

   Naštěstí - nebo bohužel - se nám Mars bude pohybovat v Blížencích, kde není nějak zásadně intenzivní ani silný...není ale ani přehlédnutelný. Jeho poselství by se dalo zjednodušit jako "Projev se. Ukaž, co si myslíš. Jdi s kůží na trh. Už se neschovávej, nelavíruj, nebuď tak i onak, i když tě k tomu Blíženci můžou svádět. Máš k dispozici všechny myslitelné i nemyslitelné informace, teď je čas s nimi něco udělat. Rozhodni se, co dál."

   A protože mě baví hrát na "co by kdyby", konstelovat a vciťovat se, zkusím to udělat teď tak, že mu nechám prostor a on vám řekne, o co tady půjde. Takže dámy a pánové, retrográdní Mars v Blížencích:

   "Přicházím vám něco připomenout. Na něco jste ve svých životech zapomněli, vytěsnili jste to, dělali jste, že to není...a teď je čas vytáhnout to na světlo bóží.

   Přináším vám dávno zapomenuté umění diskuze, umění se dobře hádat, argumentovat, jasně a cíleně komunikovat o jedné určité věci. Podstatná je k tomu ale jedna věc, na kterou jste vy docela zapomněli. Nebrat si nic osobně. Zůstat v neutrálním, pozorovatelském a analyzujícím modu. Jít po podstatě věci v tom intelektuálním smyslu, ale nedávat ničemu přednost, jen proto, že vám to zapadá do nějakého vašeho světanázoru. Vy jste si totiž vybudovali ego, které je založeno jakože na vědomostech, jenže to je problém...ony ty vaše vědomosti jsou spíš parodie. Nevíte nic, jen se držíte toho, co vám dává jakýs takýs pocit bezpečí, slepě přebíráte názory druhých, ať už z vaší biologické rodiny, anebo ze společnosti, ale reálně o nich nepřemýšlíte, nezkoumáte je, nezkoušíte, neprosíváte je kritickým sítem, dokonce se ani sami sebe neptáte, zdali to je ten VÁŠ VLASTNÍ názor. Jedete na autopilota. S druhými se pak hádáte, ale hádáte se o to asi tak nejméně podstatné, trváte na něčem, co ani není argument, je to jen váš jakýsi dudlík.

   Přichází doba, ve které bude potřeba pohledět pravdě do tváře. Totiž...že jste fakt hloupí, nevzdělaní, zaostalí. Ale není to proto, že byste věděli málo, naopak víte až moc. Problém je v tom, jak to vaše vědění používáte. Jestli ho chcete používat jako zbraň, pak ta zbraň musí být ostrá, vyvážená, musíte si být vědomi toho, jak se chová...musíte ji dokonale poznat. Vy se chováte spíš jako vzdorující děcko, co na ostatní hází hračku, protože se druzí nechovají přesně tak, jak byste chtěli."

   V těchto měsících se budeme nořit hlouběji do sebe, budeme poznávat, co jsme opravdu zač, připomene se nám spousta zlostných emocí, nenávistí, a všeho, co bychom radši neviděli, a tentokrát se k tomu budeme muset postavit vědomě. Blíženci jsou pokračováním Berana a Býka, to, co jsme projevili jako ryzí energii, kde jsme poznali, že jsme jedineční a osobití a kde ukazujeme světu, kdo vlastně jsme, jsme ve hmotě ukotvili, stabilizovali, dali tomu pevnou a konkrétní formu a poznali jsme, že ten projev může být hezký, harmonický, a že hmota, která se ze začátku mohla zdát být nelítostná a tak trochu jako jakýsi náš protivník, je najednou vlastně docela fajn, spousta hmotných záležitostí je docela příjemných...takže jsme poznali i co nám je příjemné a co ne. Teď se na to potřebujeme podívat analyticky. Zjistit, co to dělá, když interagujeme s ostatními lidmi a se světem. Navazujeme kontakt. A v jistém smyslu vlastně nesejde na tom, zdali je ten kontakt s jedním konkrétním člověkem, společností, sami se sebou nebo dokonce s nějakou velmi hluboce skrytou částí naší osobnosti. Vzhledem k retrograditě Marsu, se naše snaha obrací zvenčí dovnitř, takže neexpandujeme ven a nedobýváme svět, spíš znovuobjevujeme sami sebe, náš způsob myšlení, uvažování, to, jakým způsobem navazujeme kontakt, jak komunikujeme, a to jak slovně, tak i mimoslovně. V Thébách visel jeden docela podstatný nápis, který připomínal všem smrtelníkům jednu zásadu: "Poznej sám sebe". Díky retrográdnímu Marsu v Blížencích budeme poznávat sami sebe skrze komunikaci, povídání si, konfrontaci, kontaktování, rozšiřování působnosti. A mimochodem, i probíhající boje na východě Ukrajiny se podle mě už - minimálně po dobu retrográdního Marse - nebudou moci vyřešit žádným jiným způsobem, než tak, že si dvě strany konfliktu prostě sednou, zastaví boje, a začnou se bavit, vyříkají si všechno, pohádají se třeba do krve...ale budou spolu komunikovat. I kdyby se měli bavit třeba půl roku, rok. Představa, že nějaká strana výrazně uspěje, je naivní. Nikdo nebude mít natolik velkou převahu, aby mohl diktovat své podmínky. Mars v Blížencích v tomto směru fakt nikomu stranit nebude...

   Poslední věc, co mě ještě tak k tomu napadá, všechno je to nakonec o sebedůvěře, o tom, že máme rádi a přijímáme sami sebe takové, jací jsme. Pokud jsme sami v sobě, a stojíme stabilně oběma nohama na zemi, pak naše komunikace může být uvolněná, asertivní, ale nebude zbytečně agresivní, protože není potřeba se bránit ani obhajovat. Pokud si jsme vědomi svých hodnot, schopností, pak můžeme argumentovat úplně s klidem a přitom tvrdě. Takže v tomto směru můžeme stopovat různé situace, kdy nás někde něco rozčílilo, nějaký názor, argument, teze...a jakmile to najdeme, zkusme jít hlouběji. Co nás na tom dráždí OPRAVDU? Proč se v tom cítíme tak nejistě a zranitelně, že máme tendenci vyrazit do protiútoku? A co když někdo, kdo má prostě jiný názor, a projevuje ho, ve skutečnosti vůbec neútočí ani nás nezpochybňuje? Co když se zpochybňujeme sami? Řeknu vám, ta práce, to sebestopování, to přicházení na to, kde ještě máme různé ty uzlíky...ze začátku to vypadá náročně...ale pak vás to začne bavit, chytne vás to, a mnohokrát se sami nad sebou pousmějete, a řeknete si: "ajéje, koukám, že tady mi taky ještě něco zbylo..." A když pak vidíte, že navdory všemu, za to stojíte...je to příjemný pocit. Přeju vám, abyste i vy poznali, že to je vlastně fajn a zábavný ;))

Úplněk 9.října

 Úplněk byl včera chvilku před půlnocí, takže bude ovlivňovat i dnešní den. To rozestavění planet mi přijde něčím fakt typické pro tuto dobu: na jedné straně máme Lunu s Chironem v Beranu, na straně druhé Slunce s Venuší ve Vahách. Jedna strana je agresivně přecitlivělá, očividně bolavá nebo aspoň zakomplexovaná, ale snažící se vyvolat dojem, že je mocná a neohrožená, a tato strana chce bojovat, i když na to nemá jak zdroje, tak energii. A výjimečně se to netýká mužského pokolení. Já bych to třeba osobně vůbec nepersonifikoval a prohlásil bych, že to je prostě jedna určitá část. Druhá část se drží zpátky, je přívržencem diplomacie, dialogu a dohody a vyznává názor, že mír opravdu není sprosté slovo. Pravdou je, že je mírná až moc, že její snaha všechno urovnávat, žehlit, obrušovat hrany a vyvolávat dojem, že jí na hlavě svítí svatozář, taky není úplně to pravé ořechové. Tak tyto strany teď nějakým způsobem a v tomto okamžiku stojí proti sobě a zároveň ukazují, v čem dochází ve světě i v naší psychice, k nějakému vyvrcholení, k vytáhnutí králíka z klobouku, k nasměrování ukazováčku. Podobnost s děním ve světě není v žádném případě náhodná, ale aspoň vidíme, že astrologie funguje poměrně spolehlivě. Následujících přibližně čtrnáct dní pojedeme podle tohoto scénáře. Pokud se tedy nerozhodneme ho nějak přepsat. Ale to rozestavění energií stejně musíme nějak ctít. 

Jakmile dojde k novoluní, a také mimochodem k zatmění, které bude viditelné z větší části Evropy a z Ruska, nastolí se scénář nový. Zatmění poukazuje na to, že je možné, že to bude o dost horší...ale znáte mě...snažím se i v očividné katastrofě vidět nějakou příležitost. Ale o tom až za chvíli. Není třeba vás strašit s takovým předstihem, ale myslím, že je fér říct, že to ještě bude eskalovat. 

_____________________________________________

Výklady horoskopů nabízím jak osobní, tak po internetu, po internetu si můžeme psát, zavolat si nebo udělat videohovor. Všechny tyto výklady jsou v délce zhruba dvou hodin a přijdou vás na dva tisíce. Abych vám mohl říct něco smysluplného a jen pro vás, potřebuju znát váš čas narození s přesností aspoň na čtvrt hodiny. Dobré je, pokud už přibližně víte, o čem se chcete bavit, protože noční můra všech astrologů je věta "tak mi něco o mně prozraďte...". Popisuju věci, jak je vidím a vnímám. Nemažu med kolem pusy, ale ani nevěštím katastrofy, ale snažím se ze všeho najít nějaké východisko a tvrdím, že vždycky existuje naděje. Každopádně vám nechávám vaši svobodu. Nikdy nebudu říkat, co je pro vás dobré a co špatné, to víte jen vy sami...ale můžu vám říct, co u vás vidím jako efektivní a co jako zbytečné. Nevykládám horoskop třetích osob, ony samy mohou přijít si horoskop nechat vyložit. Jedinou výjimku jsem ochoten udělat, a to u vašich dětí. Jakékoliv další dotazy směřujte na WhatsApp. Do konce listopadu je ideální čas konzultací každé pondělí a úterý, od prosince to bude flexibilnější. Děkuji za pozornost, konec hlášení 😉

něco k říjnu 2022

Na obloze se v současné době bude docela dlouho vléct jeden takový poměrně nepříjemný aspekt, který bude mít vliv skoro dva týdny. Mars v Blížencích se zkříží s Neptunem. K tomu, co se děje, bych měl asi jedinou poznámku: není všechno takové, jak se zdá. Neptun nás v tomto směru vede do iluzí a Mars by nás nejraději vyprovokoval k nějakým nepředloženým činům. Učebnicově ideální čas pro nějakou operaci pod falešnou vlajkou. Druhá světová vznikla tím, že Němci narafičili přepadení vysílačky v Gliwicích tak, že převlékli mrtvé vězně do polských uniforem, načež pak rozšířili narativ, že "Poláci přepadli vysílačku v Gliwicích, naštěstí byli zneškodněni, ale tento jev nemůžeme nechat bez odpovědi..." Vietnamská válka začala fingovaným přepadením křižníku v Tonkinském zálivu. Takže pokud se v následujících dnech, týdnech dozvíme něco o tom, že někde na Ukrajině vybuchla bomba a že to zcela jistě mají na svědomí Rusové, je velká pravděpodobnost, že to je zcela jinak. Samozřejmě nikde není psáno, že to nemůže fungovat i naopak, že Rusko něco nenarafičí na Ukrajince, hvězdy jsou v tomhle až nechutně nestranné.

   Dávejte si v těchto dnech pozor na jakékoliv lži, zavádějící informace, pokusy balamutit, ale i falešně utěšovat, a extrémně buďte obezřetní na jakékoliv spasitelské tendence. A to i u sebe.  Ve schopnosti všechny možné záležitosti rozvrtat a udělat obrovský chaos, ze kterého se budeme sbírat ještě řadu let, v tom je aspekt Mars/Neptun fakt nebezpečný. Nebezpečný je i v tom, že se jeho vliv podceňuje, bagatelizuje...protože téměř nikdy není přímý, jasný. Jeho vliv je v tom, že vytváří jakési mlhavé, toxické, nedůvěryhodné prostředí, a poměrně úspěšně nás do toho umí vtáhnout, než si toho vůbec všimneme. 

Takže tak. Taky se držte radši dál od alkoholu a drog... anebo s nimi hooodně šetřete. A televizi bych být vámi, vyhodil úplně.... 

Byli jste varováni! 😉. Já budu doufat, že se tento vliv projeví pouze určitým zmatkem a neschopností jednat.

Mějte se krásně.

Neděle 2.října

 Haleluja! Dnes v 11:07 se nám konečně rozbíhá Merkur do přímého směru. Konec patlání se v minulosti, intelektuálního chaosu, všelijakého zdržování, nejrůznějších poruch, konec nutnosti dívat se nazpět a poučit se z toho, konec introspekce, konec jiného vnímání. Padá nám kámen ze srdce. Ale samozřejmě to nefunguje hned lusknutím prstu, spíš to bude pozvolna nabíhat, nějaký čas přece jen ještě bude trvat, než Merkur nabere zpátky svojí rychlost. Navíc až do 17.října se bude stále ještě Merkur pohybovat "ve stínu", neboli v místech, kde procházel retrográdně, do té doby bude ještě "přepisovat naše nastavení", znovu nás bude uvádět do normálního režimu. Týká se to kohokoliv, kdo má v onom stínovém úseku (24°Panny-8°Vah) nějaké planety či osy.

Stínový úsek je speciální tím, že se na něm projde planeta - v tomto případě Merkur - celkem třikrát. Přímo, zpátky, a znovu přímo. Představte si to třeba jako data v počítači, které jsou několikrát přepisovány. Jinak kromě Merkura má každá planeta krom Světel svůj stínový úsek, ale v případě pomalu jdoucích planet to nemá moc smysl sledovat.

A co to dělá psychologicky?

První přechod je těsně před zastávkou, kdy se zdá být všechno ještě relativně v pohodě, v běžném režimu, byť Merkur už lehce zpomaluje. Máme jen takové neurčité tušení, že se cosi bude dít, ale dokud se to nestane, tak to neřešíme.

Jakmile se Merkur začne vracet, v podstatě nám převrátí vnímání tak trochu vzhůru nohama, energie nebude proudit zevnitř navenek, ale zvnějšku dovnitř, veškeré naše intelektuální zkušenosti, poznatky, jsou v tomto období asimilovány, přijaty dovnitř do našeho nitra, stráveny, dost často se nám připomene cosi z minulosti, něco nám drnkne na starou strunu...je třeba si uvědomit, že se promítá nikoliv to, co se děje aktuálně, ale to, co se událo kdysi...jako kdybychom si zpětně přehrávali všechny naše prožitky, zkušenosti, jakoby to bylo takové vnitřní kino...

Teprve ta třetí a závěrečná fáze, ve které jsme se právě ocitli, kdy opět jdeme kupředu a ono naše kino zařazujeme do nějakého kontextu, kdy náš život aktivně přeskládáváme, poznatky a dojmy dáváme do svých různých škatulek, a kdy to všechno teoretické, teprve začínáme žít, je ta nejdůležitější fáze. Bohužel jsem se v astrologii prakticky ještě nesetkal s tím, že by to někdo takto do hloubky pojímal. Něco málo se dá dočíst u M. Schulmanna, něco zpracoval můj kamarád Vojta Franče. Doporučuju ale nedat na nikoho - ani na mě - a zkoumat tyto fáze individuálně. Vy sami můžete poznat, co to pro vás znamená a jak to působí.

Přeji vám příjemný a podnětný rozjezd!

Slunce v Panně, 23.8.22

 Dnes nad ránem vstoupilo Slunce do Panny.

Panna je - hned po Štíru - nejvíce nepochopené znamení zvěrokruhu, které má navíc, docela nezaslouženě, negativní pověst. Proč to tak je, je docela jednoduché. Protože končí léto, končí zábava, slavnosti a easy peasy doba a začínají povinnosti. Je to doba zúčtování, připomenutí toho, že za útratu je taky potřeba zaplatit. Přichází doba, kdy končí zábava a začíná povinnost, kdy je třeba zaměřit se na hmotu, na praktičnost, na tělo, na to všechno, co se doposud dalo ignorovat.

Panna nás ale nechce připravit o zábavu, jen nám připomíná, že jsme, navzdory našim představám a snům, bytosti z masa a kostí. Máme tělo, o které je potřeba se starat, máme tu hmotu, ve které je potřeba se nějak pohybovat, a se kterou je dobré nějak efektivně a smysluplně operovat. Máme cosi jako povinnosti, které ovšem nestojí tak, že něco musíme, spíš tak, že je prostě efektivnější a smysluplnější, když to uděláme. Zatímco jiná znamení si to dělají složité, Panna je mistrem zjednodušení. Kdybychom si mohli představit celý svět jako zvěrokruh, pak Panna bude nejspíš Japonsko. Pracovité, odměřené, zaměřené na detail, podle pověsti se japonský automobilový průmysl rozvinul tak, že si Japonsko nechalo přivézt americké auto a šroubek po šroubku ho rozebralo, aby zjistilo, co má jakou funkci, a nejen že to začalo kopírovat, ale dokonce to i vylepšilo, dalo tomu úplně nový rozměr. To samé s elektronikou.

Největší klad i zápor Panny je ten, že je tak zaměřená na jeden specifický detail, že se umí koncentrovat na jednu věc. Není přehnaně emocionální a když je potřeba, tak se umí "odpojit", respektive umí si spočítat, kdy je lepší být racionální a kdy je fajn emoce připouštět. Co jí ale většinou uniká, je celkový, globální pohled. Je jako mravenec v mraveništi, součástka ve stroji, plnící svoji funkci, ale už nevidí ten stroj, to celé mraveniště. Zároveň vzhledem k tomu, že je plně zanořená ve hmotě, si neuvědomuje, že některé záležitosti mohou fungovat úplně mimo hmotu, některé věci zkrátka nemají pevně dané hranice, definici, nedají se zaškatulkovat. Jako racionální typ moc nechápe intuici a lidi, kteří něco vědí jen tak sami od sebe, kterým to takzvaně přichází samo, berou s velkou nedůvěrou, protože podle nich se přece k vědění dá dostat pouze rozumem, logikou, jasně danými postupy.

O kritičnosti a šťouravosti Panen byly popsány tuny papírů, fakt je, že Panny nechválí, a když chválí, tak stylem "je to dobré, ale...". Je potřeba ale brát jejich kritiku jako jejich způsob vyjádření zájmu. Panny, dokud se vámi zabývají, tak to s vámi myslí vážně. Teprve až vás začnou ignorovat, tak se mějte na pozoru.

Období Panny je obdobím sklizně, obdobím, kdy se prosévají zrno a plevy, kdy je v našich životech potřeba rozlišovat, pročišťovat, zjistit, co je efektivní a funguje, a to, co je škodlivé, neefektivní, nebo nedělá tělu, ale i psychice dobře, tak z organismu vyloučit. Víc, než kdy jindy se v tomto období hlásí o slovo naše tělo, které nám dává jasné signály o tom, zda někde máme nerovnováhu nebo zda v sobě náhodou neudržujeme něco, co už mělo být dávno vyloučeno. Panenské období je dobou "trávení", dobou, kdy vnitřně zpracováváme naše zážitky a prožitky. Oproti Lvu je to samozřejmě dost nuda a pruda...ale na druhou stranu, máloco je vzdálené pravdě jako to, že Panna je nudné znamení. Málokteré znamení dokáže být tak ironické, a málokteré znamení si dokáže dělat takovou srandu samo ze sebe. Oproti Lvu, který nesnese, když se kdokoliv baví na jeho účet, to Panna vlastně i vyhledává. Ale pozor, i Panna má někde své ego. Schované, nepřiznané, ale je tam. A týká se zejména schopnosti a efektivity. Panny se nejspíš nejvíc dotýká to, když jí druzí považují za neschopnou nebo nepořádnou, tam někde je její achillova pata, o všem ostatním se vtipkovat dá.

20.srpna

 Mars vstupuje do Blíženců.

Je čas napsat nový příběh.

Už nám to bylo řečeno mnohokrát. Nekonečný příběh. Matrix. Westworld.

Mnozí z nás to už i pochopili.

Teď je čas jednat.

Naše energie, iniciativa a tah na branku, konečně získaly lehký krok, svěžest, lehkost a nadhled, konečně už nejsme jako sloni v porcelánu. Riziko Marsu v Blížencích je jiné. Může se utopit v banalitách, v neporozumění, "stokrát nic umořilo osla". Můžeme jako Buridanův osel přemítat nad dvěma možnostmi a nebudeme schopni se pro jednu rozhodnout. Můžeme řešit nepodstatné a to hlavní nám unikne. Proto říkám: je čas jednat. Vzít pero do ruky a začít psát. Svůj vlastní příběh. Dost už bylo toho, že vám příběh psali ostatní. Trapný, banální příběh, který s vámi neměl skoro nic společného. Divná společnost, divní lidé a ještě divnější zvyky. Ano, může vám připadat, že jste jako ufouni. Ale nejste v tom sami.

Je čas napsat příběh tak velkolepý, jako jste vy sami. Tak výstižný, plný energie, esence, mnohobarevný a mnohovrstevnatý. Žádné pohádky ani přikrášlování - v příběhu je fajn mít i temné i světlé části, i romantiku, i horor. Je načase světu říct o tom, kdo skutečně jste. Jaké jsou vaše nejtajnější přání, v čem jste úchylní, co je vaše obsese. Máte nějaké tajné přání? Chtěli byste spíš slyšet všechny myšlenky, které lidi v sobě mají? Chtěli byste, aby vás lidi poslouchali na slovo? Chtěli byste, aby vám žádná žena, žádný muž neodolali? Nebo byste jen chtěli, aby se všechna vaše přání plnila? Chtěli byste umět létat? Plavat pod vodou? Jaké magické i nemagické schopnosti by se vám teď šikly? Klidně to sem napište pod příspěvek. Já se třeba bez uzardění přiznám, že by mě bavilo mít v sobě Casanovu, umět to s ženskými tak, že by žádná neřekla ne . Ale úplně by mi stačilo mít v sobě méně pochybností, o sobě samém, o svých schopnostech, o světě kolem, víc cítit důvěru a lásku. A tak si tu pomalu vykresluju svůj nový příběh, vymýšlím si, co v něm tak asi chci mít. Co vy? Máte k tomu sebrat pero a začít psát, vůbec odvahu? Myslíte si, že můžete? Že se musíte někoho ptát o svolení? "A co když nám to ti scénáristi napsali dobře? A kdo jsme my, abychom to po nich opravovali a abychom věděli, co je pro nás dobré?" Zkuste to. Hodně pište, hodně škrtejte, nemusí to být hned dokonalé a na první dobrou. Něco nakonec vznikne. Možná to bude dokonalé, možná ne, možná to bude jak pejsek s kočičkou vařili dort... Ale bude to vaše...a to se sakra počítá!

11.srpen

 Čtvrtek 11.srpna. Od slavného zatmění, které mělo přinést konec světa nebo aspoň jeho přeformátování, a o kterém mluvil již Nostradamus, uběhlo již 23 let, a stále tu jsme, a stále je tu i svět s námi, byť se trochu změnil... A za chvíli to bude deset let od Mayského konce kalendáře. Za mě teda dobrý, ten konec světa nebyl úplně nejhorší...i když bych asi pár věcí změnil. Ale nebojte, budou zase další...hlasatelů zkázy se vždycky najde dost...

Ale pár slov k dnešnímu dni. Člověk si v každém okamžiku života může jednoduše zvolit, zdali ta cesta, po které se ubírá, je v souladu s jeho přesvědčením, zdali ho přiblíží k sobě samému, zdali jeho duše zpívá, když po ní jde. A v případě, že zjistí, že zabloudil (nebo že jede na mrtvém koni), tak to může změnit. Zkuste se tedy vy všichni zeptat sami sebe - je to, v čem se teď nacházím, skutečně má srdeční záležitost? Rozhoří se díky tomu ve mně oheň tvořivosti, spontaneity a hravosti? Vsadím se, že většinová odpověď bude NE. Jste v souladu s většinovým předvědčením populace, že je před námi obrovská krize, ve které všichni zchudnou, nebude plyn, elektřina na příděl a podobně? Já tedy ne. Můj svět toto není a nikdy nebude, a proto na to nikdy nepřistoupím. Nevěřím v tak strašný svět. Věřím ve svět, kde se lidi umí dohodnout tak, aby na tom nikdo netratil, věřím v to, že bohatství může být dost pro všechny (byť pro některé mocné by nebylo nikdy dost, i kdyby se topili ve zlatě). A proto se, i touto astropředpovědí, snažím změnit myšlení alespoň některých lidí. Nemusíte věřit v to, co já, ale prosím pěkně, nevěřte v to, co si připravili mocní tohoto světa, kterým nevyšel ani projekt Covid, ani projekt Ukrajina, protože už je tu hodně velká část lidí, co přemýšlí samostatně a nenechá se opít rohlíkem. Stále to je ta samá písnička, rozděl a panuj. V tomto případě se vytvoří myšlenka Krize, a tak dlouho se o ní mluví, tak dlouho se řeší, až se tam pozornost zcela zafixuje, a protože přání, respektive záměr se plní, tak je hodně velká pravděpodobnost, že si tu krizi prostě stvoříme. Kacířská myšlenka: co kdybychom to udělali jinak? Co kdybychom začali přemýšlet o tom, jak se věci dají do pořádku? Jak se Ukrajina s Ruskem domluví, aniž jim do toho bude zasahovat EU nebo USA, jak se domluvíme se všemi státy na spolupráci tak, aby to bylo prospěšné především pro tuhle planetu a až pak pro nějakou zemi... Klíčové slovo je ZMĚŇ TO. Změň ten scénář, kterej se ti nelíbí, žij podle svého vlastního.

Mnozí z vás si můžou říct, že jsem naivní idealista, ale já to vidím na obloze, malý, zdánlivě nepatrný čin, může věci rozpohybovat, spustit lavinu. Není to o přímé, viditelné síle, je to o tom, že když se něch několik desítek, stovek, tisíců vektorů, které v jiných případech míří každý svým směrem, spojí, a nasměruje stejným místem (v tomto případě bych místo Krize navrhoval jednoduché Mít se dobře, zažívat dostatek), dokáže fakt hodně. Ale bude to chtít změnu. Fakt radikální. V našem přesvědčení. Pro ty, kdo si myslí, že už je všechno dané, a nic se změnit nedá, tento příspěvek ovšem určený není, je pro ty, kdo ještě stále věří, a kdo ví, že se to dřív či později podaří.

Lví brána? Nikoliv. Lví sloup!

 Lví brána je odemčená, kvantově je podepřená,

kdo do ní vejde, ten z 2D odejde,

ať je to ten nebo ten, z Matrixu musí jít ven...

_______________________________________________

Určitě jste již u mnohých ultraezo přátel zaregistrovali pojem "lví brána". Ti osvícenější k tomu rovnou přidávají i vibraci dvou osmiček, tzv. 8/8 vibe. Má to být doba, kdy se div že neotevře samo nebe a všechno začne být krásně sluníčkové, nebo aspoň indigově kvantové...A když se náhodou (a opět) zase nic nestane, tak je to všechno vaše vina, protože jste nebyli dostatečně na výši a duchovní, aby se mohl přechod uskutečnit.

Jak jste si již jistě všimli, do všech těchto ezoblouznění házím vidle, seč můžu. Nedělám to ale z nějakého sadismu, škodolibosti nebo závisti, ale kvůli tomu, že fakt něco vím, mám přehled, a snažím se uvádět věci na pravou míru.

Lví brána je poměrně mladý fenomén, myslím, že v době před rokem 2000 o tom nebylo ani vidu ani slechu. Možná se jen někomu líbily dvě osmičky vedle sebe, lev je taky poměrně pěkné, silné zvíře, se kterým se může kdekdo ztotožnit, tak se vytvořil novodobý mýtus. Bohužel, už v začátku je zcela mimo. Lev nemůže být z principu žádnou bránou. Jako ohnivé a pevné znamení má za úkol strážit, rozdmýchávat oheň, rozsvěcet. Pokud si představíme podstatu celého zvěrokruhu, která stojí na čtyřech hlavních bodech, dvou rovnodennostích a dvou slunovratech, pak to je asi tak: máme dva slunovraty, které představují vrchol a hlubinu, a dvě rovnodennosti, které představují "vchod a východ" - tudíž pokud by něco mělo být bráno jako brána, pak to je místo přechodu mezi Rybami a Beranem a mezi Pannou a Vahami. Středy mezi těmito čtyřmi body jsou opět čtyři, říká se jim pilíře zvěrokruhu, neboli energie, "na kterých to všechno stojí", jsou to 15° pevných znamení, Býk, Lev, Štír a Vodnář. V mnoha mytologiích hrají tyto pilíře zásadní úlohu. Keltové a jiné kultury mají své hlavní slavnosti právě v těchto dnech. V antice i později v křesťanství se s těmito čtyřmi archetypy hodně pracovalo. Jsou to: býk, lev, orel a anděl, v křesťanství to jsou čtyři hlavní evangelisti, Matouš, Marek, Jan a Lukáš. Mají představovat jednotlivé etapy lidského života a vývoje vůbec. Možná, že odtud pochází inspirace pro "bránu" a všechnu tu ezo omáčku okolo...ale skutečnost je, že to není žádná brána, ale sloup. V tomto případě Lví sloup. Místo mezi letním slunovratem, fyzickým vrcholem (a emoční hlubinou), a mezi podzimní rovnodenností, neboli místem pozvolného odchodu životní energie, ukládání se spánku a k usebrání. Místo, kde si můžeme docela snadno uvědomit, kým vlastně jsme. Ale není na to žádná rada, žádná teorie. Buď to víte, jste s tím ve spojení...anebo to nevíte. A když to nevíte, nedá se vám to "vysvětlit". Dá se vám to vysvětlit ve smyslu rozsvítit. Tak, že například potkáte někoho, kdo "svítí", kdo si je sám sebe vědom a kdo to žije. Ve vás to pak spustí proces, který začne něčím jako "když může on, proč ne já?". On vás poze svým bytím, svou přítomností, probudí, přiměje vás vzpomenout si na to, co už máte, co ve vás je. Není třeba to dobývat ani objevovat, je třeba se jen probudit, dostat se do svého středu. Pak se to děje samo. Dá se tedy říct, že nějak podobně budou fungovat všechny čtyři pilíře. Tak, že si uvědomíme sami sebe, skrze určité energie a určité části svého těla, respektive energetické uzly. Tak Býk zakouší zkušenost, že žít se dá jedině tak, že zakoušíme, ochutnáváme, procházíme hmotou a sbíráme zkušenosti, a na základě toho, co nám chutná, vyhovuje, a s čím nejsme v souladu, pak můžeme pokračovat dál. Štír nám může dát zkušenost, co je dobré ze svých životů odbourat, jaké lidi máme opustit, co je potřeba skončit, můžeme docela slušně rozlišovat, v čem je ještě dobré se angažovat - myšleno emočně, co v nás rezonuje...a co už je pro nás mrtvé. A Vodnář nám může dát kosmickou zkušenosti, povznést nás nad naše malé lidské pinožení, ukázat nám pohled z trochu jiné perspektivy. Všichni jsme božími dětmi, všichni tvoříme jeden celek, a všichni tvoříme jeden Systém. Ale není to systém jako z Matrixu, je to spíš cosi jako včelí úl, kde každý má svoji neopakovatelnou funkci. Už to není o tom "já chci, já žádám", zde už je žádáno po nás, jsme pomyslně flétnou, na kterou hraje sám Bůh.

_________________________________________

Sloupy světa, jež podpírají samo nebe

Zastav se poutníče a tiše rozjímej

V každém tom místě najdeš kousek sebe

Ze svojí podstaty něco světu dej

Neděle 7.8.22

 Nedělní horoskop: den blbec nebo den na pohodu? Jaký si to uděláš...

Dnešek je ve znamení rozporů. Na jedné straně tuze romantické nálady, city a pocity, které si tak nějak sní, plují...idealismus bez hranic, touha pomáhat a být druhým k užitku, moře emocí, ve kterém se můžeme koupat dle libosti. Na straně druhé konfrontace s realitou, kdy se konečně trochu angažujeme v praktických věcech a už tušíme, že něco se vymyslet nedá, něco se prostě musí zhmotnit, vtisknout tomu forma... Dnes narážíme na neprostupnou zeď, čelíme překážce, komplikaci, která je ale tak nějak ideová, intelektuální, prostě ne úplně reálná, hmotná. Vidíme, že naše vlastní přesvědčení je tou největší brzdou. Zjišťujeme, jak jsme naprogramovaní a jak reagujeme jako roboti. Matrix měl zase jednou pravdu, i když mluvil spíš v symbolickém jazyce. Ten náš skutečný Matrix je naše přesvědčení, jak funguje svět, jaké místo v něm máme my, co považujeme za možné a nemožné a čemu můžeme a nemůžeme věřit. Ano, ta překážka, před kterou stojíme dnes, je reálná, ale naše reakce, naše přesvědčení o její velikosti nebo své ne/schopnosti, to všechno jsou jen příběhy, které jsme vzali za své. Přestaňme věřit tomu, co nás snižuje, znevažuje, nebo nevidí naši velikost. Přepišme své příběhy. Dovolme se mít krásně, naplněně, úžasně, buďme tou nejlepší verzí sebe sama...uvědomme si zásadní věc, že to není nic sobeckého, chtít víc od života. Naopak, když budeme spokojení, budeme mít tendenci se o to dělit, budeme chtít, aby i ostatní byli spokojení. Budeme jako lucerna, která rozsvěcí další lucerny.

Doporučení pro dnešní den: zkusme být trochu víc tupí a primitivní, zkusme trochu zneandrtálštět, zkusme přestat přemýšlet, řešit, kalkulovat, naslouchat kakofonii svých vnitřních hlasů... a buďme pro jednou úplně v těle. Poslouchejme jeho impulsy, jeho odpovědi beze slov, nalaďme se na ticho a prázdnotu...možná budeme překvapení, že v ní není nic prázdného ani opuštěného. Naše tělo "ví". Důvěřujme mu.

1.srpen

 Dnes se setkávají Mars s Uzlem a Uranem v Býku. Sextilem je podporuje Venuše, a Slunce v trigonu na Jupiter to všechno jistí. Ale co že se to vlastně děje? Počátek nového věku? Startovní výstřel? Kolektivní osvícení? Nebo snad ještě něco jiného?

Inu...Děje se právě to, co se děje. Nic zvláštního v tom není třeba hledat, ale jednu kvalitu to možná přece jen má. Teď. Přítomný okamžik. Uvědomění si toho, že nikde jinde být nemůžeme, než v přítomnosti. Nic jiného totiž neexistuje, budoucnost ještě nenastala a minulost už je pryč. A zase Teď! Možná trochu jiné teď, než před chvílí. Takže...ano, v jistém smyslu to je poměrně převratné, protože nám to ukazuje úplně jiný způsob myšlení a bytí. Nesnažte se v tom najít něco konkrétního, nějaké racionální vysvětlení. Podobá se to spíš zenu, záblesku uvědomění, osvícení, případně pochopení toho, že nebe je zde, na zemi, ovšem myšleno nikoliv v prostorovém smyslu, ale ve smyslu časovém. Nyní. Je to tak jednoduché...jako úder blesku.

Slunce v trigonu s Jupiterem ukazují na to, že aktuálně prožíváme jedno z nejoptimističtějších období v roce, Slunce je navíc posílené ve svém vlastním znamení...Co znamená "nejoptimističtější období v roce"? Na to si každý musí přijít sám, už jen proto, že každý má jinou definici štěstí nebo naplnění. Můžeme si to představit jako dokonale umetenou cestičku a to, že nám všechno hraje do karet.

Trojkonjunkce Marsu, Uranu a Uzlu v Býku nám ukazuje, že náš vztah ke hmotě, k planetě a k některým danostem, je třeba docela podstatně rozšířit. Možná, že některé věci, které jsme měli za samozřejmé, neočekávaně skončí. Možná, že se objeví nějaká zcela nová myšlenka, událost, okolnost, která všechno odsune do pozadí. Možná lidi konečně pochopí, že hry na válku, krizi a nedostatek už jsou trochu ohrané, a především, že jejich scénář píší jiní lidé, s jinými zájmy. Co kdybychom začali psát svůj vlastní scénář - což vyžaduje i uvědomění, že můžeme, že tu schopnost a svobodu máme? Co kdybychom se konečně začali prakticky projevovat, respektovali hmotu, zemi, její zákony? Slýcháme, že naše civilizace nejspíš končí, a děsí nás to...ale přitom bychom se měli radovat. Docela jsme to posrali, ale ještě je čas na nápravu. Už se to ale nevymyslí, 347486. verze toho, "jaké by to mohlo být, kdyby...", to už fungovat nebude. Teď to chce 1., 2. a další verzi praxe. Protože kecama o rýži se rýže nenajíme.

Pokud máte na 18°Býka, pevných nebo zemských znamení nějaké planety nebo osy, sledujte bedlivě, jaké do vašeho života budou přicházet změny. A sledovat nejspíš nebude stačit. Bude se po vás chtít, abyste se připojili. Nebude to po vás chtít společnost, ostatní lidé, spíš ucítíte jakési nevědomé volání, nepokoj, neklid... Je možné, že to vaše životy převrátí vzhůru nohama. Berte to jako bonus. Nejdřív je třeba se osvobodit.

Pokud máte na 8° ohnivých znamení planety nebo osy, uvědomte si, že máte velkou příležitost své životy rozzářit, prosvětlit, vzít z optimističtější stránky. Můžete získat úplně novou perspektivu, zažít pocit "jo aha", ale taky si uvědomte, že se po vás chce aktivcní spoluúčast. Oheň je třeba rozfoukat.

26.7.22

 Ženy, je vás třeba!

V tomto světě už dlouho chybí autentická ženská energie. Dokonale receptivní, pasivní, něžná, pečovatelská a přitom zcela svébytná a samostatná.

Na obloze se nám setkávají Luna, Venuše a Černá Luna v Raku, a dávají najevo, že čas spánku už je pryč. Nedejte se ale zmást a neskočte na ten samý lep, jako už několikrát. Není třeba jednat jako muž. Není třeba se prosazovat, jít kupředu, iniciovat, snažit se. Už bylo dost snažení a pokusů. Svět potřebuje bezpečnou náruč. Přijetí. Bezvýhradnou akceptaci. Ano, i toho, co je pro nás naprosto za hranicí možného.

Muži, váš čas také nastává. Vaše snahy se angažovat v nejrůznějších virtuálních záležitostech, světech, videohrách, matrixech, jsou super a chvályhodné, onen pocit "připojení" je bezesporu návykový...ale je třeba to navrátit zpátky do hmoty. Uvést to v praxi, vdechnout tomu život. Přestavte si svět jako Golema, který jen potřebuje oživit. Dát mu dech. Vložit šém. Uskutečnit. To je to skutečné připojení. Ne na internet, ne k moci, ne k penězům, k sexu. Ale k Zemi. Ke hmotě. K realitě. Mars se setká s Uranem a Dračí hlavou v Býku a předznamenává tak přerod a změnu. Přikládáme jakosi pomyslnou kartu, neboli naší jedinečnou energii, naši osobnost, naši podstatu, vkládáme ji do hmoty...a cosi se tím otevírá. Nové dveře. Objevuje se jiná barva, jiná chuť, možná, že i naše vědomí jakoby zaznamenalo jinou, novou a neznámou energii... Mysleli jsme si, že žijeme, že žijeme ve hmotě, že naše životy známe...ale pravdou je, že se nás docela nezanedbatelné množství jaksi "nedoinkarnovalo". Nedosedlo do hmoty. Zůstalo v jakémsi mezidobí a mezisvětě, v Matrixu s vlastními zákony, ve světě, který je spíše jakousi parodií na ten svět skutečný.

Ale můžeme být už klidní, konečně se to začalo posouvat. Něco bude jinak...a přece stejně. Přestaneme žít nanečisto a začneme žít reálně. Skončily hry, skončily trenažery, přídatná kolečka na našich malých bicyklech už nejsou potřeba. Křídla, o kterých jsme doposud nevěděli, teprve začínáme vnímat. Ano, budeme moci létat. Ale neberte to prosím pěkně doslova, je to jenom symbolika. To, že říkám, že nám konečně narostou křídla, znamená, že pochopíme, kdo jsme. Uvidíme, že jsme mnohem větší a velkolepější bytosti, než jsme vůbec kdy doufali. A zároveň prohlédneme i všechny iluze, které jsme sami sobě nalhávali.

Přichází okamžik, kdy na sebe, na ostatní i na svět začneme být jaksi nasraní. To je v pohodě, nepotlačujme to, dejme této menergii zaměření. Napněme plachty. Bude potřeba sebrat setsakra velký kus odvahy, vidět realitu takovou, jaká je. A až poznáme pravdu, tak budeme otřeseni, nasere nás to, změní nás to...my to změníme. Každý jeden z nás. Hodiny tikají...tik tak tik tak...

Pondělí 25.července

 Další prázdninové hvězdné povídání je tady. Začátek týdne si připravil celkem nenápadnou, ale pozoruhodnou kvadraturu Venuše s Jupiterem. Venuše je v Raku, Jupiter v Beranu. Většina astrologů vám nejspíš řekne, že Venuše s Jupiterem nejsou ani ve špatném aspektu nějak zvlášť nepříjemné, že to je takový nepodstatný a vcelku líný aspekt. Ale právě ta nepodstatnost, respektive to, že máme pocit, že je něco pod naší rozlišovací schopnost, v sobě skýtá velké nebezpečí. Máme totiž velké oči, očekáváme jen to nejlepší, to běloskvoucí, zářivé, krásné, příjemné, harmonické...a všechno nepodstatné, nicotné, malé, obyčejné, nehodné, ošklivé či neharmonické doslova a do písmene vytěsňujeme. Děláme, že to neexistuje. Věříme, že si zasloužíme to nejlepší, vždyť my se pro tu rodinu a své blízké obětujeme, děláme jim první poslední, a oni se nám odvděčí odmlouváním, nevděkem, nebo dokonce tím, že nás nepotřebují a že to všechno zvládají sami? Máme tendenci mít velkolepé vize, doufat v pokrok a krásu a jánevím co, ale nějak nás nenapadne, že by bylo dobré pro to taky něco udělat. V jistém smyslu to může dělat pocit "pečení holubi lítají do huby", v jiném smyslu pocit, že mám přirozeně na nějaké věci nárok, že se něčeho dožaduju. V tomto období jsme zkrátka líní, pohodlní, nic nás nenutí k výkonu, všechno nám hraje do karet, máme tendenci usínat na vavřínech. 

   Samo o sobě to nemusí znamenat vůbec nic negativního ani pozitivního. Pokud jsme na dovolené nebo nemusíme řešit nějaké důležité věci, je to jen jeden z těch línějších dní, vlekoucích a táhnoucích se jako med na lžíci. Pokud jste ale v práci, dávejte si pozor na nepozornost, na sklon k relativizování, zlehčování, slova jako "to se nějak udělá" nebo "ono se to vyvrbí" dnes moc neplatí. Den je taky v jistém smyslu nespolehlivý, určitě bych dnes neuzavíral žádné smlouvy, nedával se s nikým dohromady, ten krásný snový nadějný opar, co s tím může být spojený, nakonec opadne, a zbydou jen oči pro pláč. Nemáme teď moc schopnost vidět realisticky, hodně si to všechno přibarvujeme do růžové a všechno bude "upa mega hyper super cool".

Pondělí 18.července

 Pondělí 18.července

Jeden by skoro i řekl, že to jsou konečně relativně pozitivní a pohodové dny. A svým způsobem ano, nečeká nás nic děsivého, všechno je tak hezky prázdninově líné...ale má to i svá úskalí.

  Především jsme ve vleku energie, která je zasněná, neosobní, pomáhající, altruistická, ale bez nějaké přehnané angažovanosti. Spíš tak nějak vyciťujeme, co je ve vzduchu za vibraci, a podle toho reagujeme. Jsme ale v některých věcech trochu přecitlivělí, řekl bych až zaujatí, zaťatí, máme tendenci vidět věci trochu moc pesimisticky, slyšet trávu růst a za každým rohem vidět spiknutí. Neprojeví se to úplně konspiračně, aspoň většinou, spíš to dělá zvláštní neurčitý pocit, že například vaši blízcí vám něco zatajují, že k vám nejsou úplně upřímní. Je to pocit, jako kdyby tu cosi někde bylo, co vám je jaksi odpíráno. Nějaká informace, na intelektuální bázi, o které si myslíte, že je pro vás klíčová. Ve skutečnosti to je banalita, ale vy momentálně máte tendenci v tomto směru dělat z komára velblouda. Je docela dobře možné, že se to neobejde i bez nějakých scén, vydírání a podobně. Zkuste si dneska uvědomit, že vaše citlivost na určité jevy a procesy je prostě větší, než obvykle. Že některé věci vyhodnocujete na základě vaší zvýšené citlivosti, ale skutečnost je mnohem více strohá a jednoduchá. 

   Nic ale samo o sobě není vyloženě negativní nebo pozitivní, vždycky záleží na kontextu a na míře. To, co se může projevovat v osobní rovině jako jistý tlak až manipulace, můžeme převést na úplně jinou rovinu. Paranoidní pocit můžeme využít úplně jinak, naše potřeba přijít věcem na kloub a odkrýt to, co je skryto, může dostat prostor, kolik jí náleží. Takže stejně tak můžeme číst detektivky, řešit složité logické či matematické úlohy, můžeme se pustit do něčeho, co nám dříve přišlo nepochopitelné...zkrátka pokud něčemu chceme přijít na kobylku, je ten správný čas. 

   Astrologie funguje tak, že pouze ukazuje na energii, která je v této chvíli přítomna, a která se má tendenci nějak projevit, harmonicky, disharmonicky... ale neříká vám to nic o tom, jak přesně se to stane. Vy jste ti, kteří tu energii pošlou tam, kde si myslíte, že to je nejoptimálnější. Vy jste ten hranol, skrz který se to světlo láme, ta čočka, která ten paprsek světla může poslat tam, kde je jeho místo. A každá energie chce být uznána a prožita...a na vás je, jak se to stane.

Úplněk 13.července

 To, že je úplněk, a ještě k tomu superúplněk? Super...no a co? V mnohých lidech se může probudit všelijaké blouznění o zásadnosti tohoto jevu, ale pravda je, že je zcela nepodstatný. Horoskopy nad šálkem čaje vás tímto vítají u dalšího povídání, dnes se tu budou tak trochu shazovat modly a ukazovat na scestnost jistých pověr...

Síla úplňku je taková, že to, co do něj dáte, se vám vrátí. Funguje jako zrcadlo. Pokud věříte, že se vám stane něco zásadního, vaše podvědomí vám vykonstruuje takový prožitek, který vám to samozřejmě potvrdí...ale že by se dělo něco samo od sebe, nezávisle na vaší víře...to se bohužel neděje. Mohl bych vám tu samozřejmě doporučit, abyste mysleli na něco krásného a pozitivního, aby se vám to odzrcadlilo...ale tím bych vás nejspíš udržoval v onom bludu.

   Úplněk v Kozorohu po nás může tak maximálně žádat, abychom se přestali držet pověr a aktivně vzali život do svých vlastních rukou. Zapomeňte i na astrologii, berte ji maximálně jako automapu, ale uvědomte si jedu věc - to vy se rozhodujete, jakou cestou se vydáte. Nemůže za to ani váš Saturn, ani vás pod krkem nedrží váš Pluto. Blbě a napjatě se opravdu necítíte kvůli úplňku, ale kvůli tomu, že jste nechali doběhnout své neprojevené emoce až tam, kde jim nezbývá, než o sobě dát sakra vědět. Ne, opravdu nevzestupujete nikam do 42 D ani nezískáváte diamantové, kvantové či jiné tělo. To jen blouzníte z dlouhé chvíle. Váš život je ve skutečnosti velmi jednoduchý a primitivní, žijete ve hmotě a máte tělo. Mimochodem úžasný nástroj pro práci se hmotou. Ano, občas "bolí" i psychika, ale to se většinou děje právě kvůli tomu, že hmotu nějakým způsobem neposloucháte, nectíte, nerespektujete. Myslíte si, že to odmeditujete a pak vás vyzvedne Aštar Šeran s Merkabou (případně Šmarjá Mašek, Tomáš Marný a jánevím jaký spasitel ještě...ano, týká se to jak duchovna, tak i tzv. konspirací), ale ono ouha, zase nic, zase jste zkejsli tady v tý hmotě a nepomohlo vám dokonce ani veganství ani radostivé vnímání. A dokonce i váš astrologický Guru, Štěpán Tušják, autor těchto stránek, vám tu bere vaši oblíbenou hračku. Ba co víc, dovolil si odmontovat přídavná kolečka na vašem malém bicyklu, která vás držela v rovnováze, a strká do vás...

.

.

.

.

"Pojďte ke kraji."

"Nemůžeme. Máme strach."

"Pojďte ke kraji!"

"Je to vysoko. Co když spadneme?"

"Pojďte ke kraji!"

A tak šli. 

A on je strčil.

A oni letěli. 

.

.

.

I vy máte křídla. Jen jste na ně zapomněli.