Ženy, je vás třeba!
V tomto světě už dlouho chybí autentická ženská energie. Dokonale receptivní, pasivní, něžná, pečovatelská a přitom zcela svébytná a samostatná.
Na obloze se nám setkávají Luna, Venuše a Černá Luna v Raku, a dávají najevo, že čas spánku už je pryč. Nedejte se ale zmást a neskočte na ten samý lep, jako už několikrát. Není třeba jednat jako muž. Není třeba se prosazovat, jít kupředu, iniciovat, snažit se. Už bylo dost snažení a pokusů. Svět potřebuje bezpečnou náruč. Přijetí. Bezvýhradnou akceptaci. Ano, i toho, co je pro nás naprosto za hranicí možného.
Muži, váš čas také nastává. Vaše snahy se angažovat v nejrůznějších virtuálních záležitostech, světech, videohrách, matrixech, jsou super a chvályhodné, onen pocit "připojení" je bezesporu návykový...ale je třeba to navrátit zpátky do hmoty. Uvést to v praxi, vdechnout tomu život. Přestavte si svět jako Golema, který jen potřebuje oživit. Dát mu dech. Vložit šém. Uskutečnit. To je to skutečné připojení. Ne na internet, ne k moci, ne k penězům, k sexu. Ale k Zemi. Ke hmotě. K realitě. Mars se setká s Uranem a Dračí hlavou v Býku a předznamenává tak přerod a změnu. Přikládáme jakosi pomyslnou kartu, neboli naší jedinečnou energii, naši osobnost, naši podstatu, vkládáme ji do hmoty...a cosi se tím otevírá. Nové dveře. Objevuje se jiná barva, jiná chuť, možná, že i naše vědomí jakoby zaznamenalo jinou, novou a neznámou energii... Mysleli jsme si, že žijeme, že žijeme ve hmotě, že naše životy známe...ale pravdou je, že se nás docela nezanedbatelné množství jaksi "nedoinkarnovalo". Nedosedlo do hmoty. Zůstalo v jakémsi mezidobí a mezisvětě, v Matrixu s vlastními zákony, ve světě, který je spíše jakousi parodií na ten svět skutečný.
Ale můžeme být už klidní, konečně se to začalo posouvat. Něco bude jinak...a přece stejně. Přestaneme žít nanečisto a začneme žít reálně. Skončily hry, skončily trenažery, přídatná kolečka na našich malých bicyklech už nejsou potřeba. Křídla, o kterých jsme doposud nevěděli, teprve začínáme vnímat. Ano, budeme moci létat. Ale neberte to prosím pěkně doslova, je to jenom symbolika. To, že říkám, že nám konečně narostou křídla, znamená, že pochopíme, kdo jsme. Uvidíme, že jsme mnohem větší a velkolepější bytosti, než jsme vůbec kdy doufali. A zároveň prohlédneme i všechny iluze, které jsme sami sobě nalhávali.
Přichází okamžik, kdy na sebe, na ostatní i na svět začneme být jaksi nasraní. To je v pohodě, nepotlačujme to, dejme této menergii zaměření. Napněme plachty. Bude potřeba sebrat setsakra velký kus odvahy, vidět realitu takovou, jaká je. A až poznáme pravdu, tak budeme otřeseni, nasere nás to, změní nás to...my to změníme. Každý jeden z nás. Hodiny tikají...tik tak tik tak...
Žádné komentáře:
Okomentovat