Zimní slunovrat 21.12.

 21.12.2022

Zimní slunovrat

Vážení a milí přátelé, víte, že je to už dvacet let? Skončil Mayský kalendář, nastaly tři dny temnoty, hvězdy spadaly z nebe dolů a byl konec světa...ale bohužel, tedy bohudík ne v té naší realitě. Výhybka se překlopila a my jsme vyšli úplně novou cestou. A tou cestou jdeme každým každičkým okamžikem, tedy ani letošní zimní slunovrat není výjimkou.

   A copak že je to tak zásadního? Co se nám to děje?

Slunce kleslo nejníže na obloze, jak jen to jde. Noci jsou nejdelší a dny nejkratší. Po tři dny bude Slunce takto nízko na obloze, po tři dny se bude zdát, že žádná změna nepřichází. Teprve po třech dnech začne být zřejmé, že se Slunce obrací a stoupá zase výš, dny se pomalu prodlužují. Tři dny od zimního Slunovratu, kdy se konečně všechno obrací, je mimochodem 24.prosince. Souhra náhod?

   Zimním Slunovratem začíná poslední roční období, zima, a Slunce vstupuje do Kozoroha. Dokud tu byl Střelec, mohli jsme být plni naděje, vizí, přání, mohli jsme snít do alelujá a spřádat vize. Tomu je konec. Dokonáno jest, staré Slunce se ukládá k spánku a to nové se nesměle rodí na svět, ale ještě to nějakou dobu bude trvat. Kozoroh všem nadějím učiní přítrž a vyhlašuje rozsudek. Zhmotňuje to, co jsme za těch devět měsíců zasadili, sklízí plody své práce. Sázeli jsme, kypřili jsme, zalévali, živili, trhali uschlé listy, a nyní je na našem stromu života konečně plod. Je zralý a chutný, anebo seschlý a bez života? Září životem a je šťavnatý a barevný, anebo je bez chuti a zcela průměrný? A jak se na něj díváme? Hlásíme se k němu a s hrdostí ho ukazujeme světu? Anebo raději nechceme, aby o něm kdokoliv cokoliv věděl?

   Kozoroh v přeneseném smyslu je znamením, které ukazuje ve hmotě výsledek vší naší předešlé práce. Velmi jednoduše bráno, nám může ukázat, kde je náš pomyslný kariérní či jiný vrchol. Když budeme pomyslně i doslova sklízet, co dostaneme? Zde můžeme dostat ty koláče, anebo můžeme splakat nad vejdělkem. Anebo nám taky může dojít, že nejen hmotou živ je člověk.

   Tento slunovrat je specifický tím, že společně se Sluncem vstupujícím do Kozoroha, tu máme Jupitera, který vstoupil do Berana. Obě planety jsou v kvadratuře, a to, že se jedná právě o kvadraturu na nultých stupních, jí dává podstatně větší a čistší význam. Jupiter jako by nás konečně chtěl popohnat a říct nám "tak, kamarádi, konečně je čas zvednout kotvy a pořádně sebou hejbnout, prásknout bičem do koní a udělat ohnivou čáru a vyrazit vstříc něčemu novému", kdežto Slunce nám říká naopak "je čas se konečně uklidnit, zastavit, zaměřit se do nitra, protože všechno už je dávno rozhodnuto, už je po pomyslné maturitě a výsledky jsou právě oznamovány".

  Když se přetahuje Slunce s Jupiterem, často to vyvolává jakousi nestřídmost, jde se do plnejch, přehání se, přeceňují se síly a něco se jakoby úplně přehlíží či ignoruje a dělá se jakoby nic. Člověk nezná míru, případně je samolibý a přesvědčený o své jedinečnosti a neomylnosti. Často je to růst, který je doveden až do extrémů, a následný pád. Docela se bojím toho, co přijde. Ale nikoliv teď, ale až posléze. Teď totiž nejspíš přijde přesvědčení, že se vůbec, ale vůbec nic neděje, boje utichnou, krize se zvolní, lidi na sebe budou trošičku milejší a všechno bude tak nějak vypadat, že to je vlastně dobrý. Klid před bouří? Fakt doufám, že ne. Chci věřit tomu, že budeme pouze vnímat určitý rozpor mezi tím, co chceme a co skutečně můžeme, ale že se neprojeví nijak zásadně kromě občasného zapřehánění si...ale já jsem bytostný optimista. Vy si tam dosaďte cokoliv dle vašeho naturelu.

  Přeji nám všem krásné období zvnitřnění, naladění se na sebe, období, kdy můžeme vidět, co jsme si nadrobili - a na základě toho pak můžeme některé naše postoje přehodnotit. Je skvělá doba k opravení námi zadaného kurzu, k tomu, abychom to, co nám už neslouží, zůstalo u cesty, můžeme se hezky zbavit i svých různých psychických i rodinných zátěží, protože teď opravdu můžeme vidět to, jaké věci jsou. Už si nemusíme nic nalhávat. Je to tak, jak to je, takže se podle toho zařiďme.

   Přeji vám všem krásné a naplněné Vánoce, prožijte svátky podle svých představ, vaše Horoskopy nad šálkem čaje se tímto ukládají k malému zimnímu spánku a po Novém roce se s vámi všemi zase těším naviděnou!

Lilith opozice Pluto, 13.12.

 

Dnes, jak už bylo slíbeno, si povíme něco o Lilith a Plutu. Lilith na konci Raka je v opozici na Pluta na konci Kozoroha. Copak od tohoto aspektu můžeme čekat? Co to může způsobit? Probudí se v nás temné záležitosti, přemůžou nás vytěsněné věci a ukáží se námi tolik popírané bloky a všelijaká tabu, anebo to bude vcelku nevinný aspekt?

Mnozí astrologové i amatérští milovníci astrologie jsou přesvědčeni, že Pluto a Lilith si jsou ve svých účincích podobní. Je to docela rozšířený omyl, založený v podstatě jen na tom, že jejich vlivy bývají hluboké, náročné a působící nejvíce na psychiku. To je ale asi tak všechno. Pluto je síla, která je nadosobní, kolektivní, na druhou stranu pracuje pro řád Vesmíru. Lilith je síla ryze osobní, ale působí mimo jakékoliv škatulky, dokonce i mimo vesmírný řád. Dalo by se říci, že je to ztělesnění primárního chaosu, jenže ona je Lilith i tak nějak mimo definice, takže platí jako to, že je to chaos sám, tak i to, že je to řád sám.

Je každopádně potřeba tento aspekt vnímat alespoň trochu komplexně, to znamená, že se nejedná jen o ledajakou Lilith, ale o Lilith v Raku. Ta nás přišla naučit, jak skutečně cítit, a jak cítit úplně všechno, jak si nevybírat jen to "vhodné", jen to žádoucí, čisté...Ona nám přišla ukázat, že občas cítíme i docela pěkně nechutné věci, občas jsou naše emoce velice nepěkné, zvrácené, manipulativní, nebo se schovávají za rodinu, za rodičovské instinkty, za národ, za cosi jako poslání...A ačkoliv máme tendenci si myslel, že zlo přichází vždycky zvenčí, tento případ ukazuje, že nikoliv. Že zlo přichází tehdy, když ho my sami živíme, když ho pouštíme do světa.

Pluto v Kozorohu nám ukazuje, v čem jsme zůstali takzvaně vězet, co jsme si pracně vybudovali jako základ, na co se spoléháme. Je to něco, co se dá změřit a zvážit, dává to jakýsi pocit jistoty, stálosti a neměnnosti. je to něco jako síla zvyku, tradice, moc, která "vždycky byla a vždycky bude", a vzhledem k tomu, že to je síla nadosobní, je třeba si jí nepersonifikovat, ona je částečně úplně ve všem, jak ve Společnosti samotné, tak ve Vládě a Mocenských strukturách, všichni ti, co mají peníze a vliv, co druhé lidi manipulují, usměrňují, komandují nebo alespoň rozhodují o jejich osudech, jsou pod vlivem Pluta. Pluto v Kozorohu veškeré emoce vytěsňuje, protože pro něj nejsou směrodatné, považuje je za slabost...jenže Lilith v Raku, to je trochu jiná liga. Opozice sama pak ukazuje, že onen střet, ve své podstatě střetem ani není. Ukazuje to pouze na to, že i když čelíme ztělesněné, zhmotnělé, a taky trochu zkostnatělé moci, že i přesto můžeme cítit emoce, můžeme cítit emoce i když jsme součástí Systému...naopak, MUSÍME cítit emoce, aby ten Systém byl živoucí...v opačném případě je odsouzen ke zhroucení. Můžeme stát před Mocí samotnou, a naše "výhra", pokud se to tak dá nazvat, protože nejde v doslovném smyslu o boj, je taková, že své emoce vyjádříme. Vyjádříme znechucení z toho, kam to celé má namířeno, vyjádříme svůj hnus, chce se nám z toho zvracet, ale nyní už si to nemusíme v sobě držet. Demonstrace proti mocenské zvůli, což je jen jeden z mnoha projevů tohoto aspektu, nemusí spočívat v aktivní konfrontaci. Může spočívat v tom, že si konečně dovolíme to nejen analyzovat, ale procítit to i na vlastní kůži...či spíš na vlastní duši. Víme o tom, že tenhle systém, bažící po válce, manipulující, eliminující nevhodné názory, konzumuje už sám sebe, víme, že došel na samý limit své existence a nyní zoufale hledá další zdůvodnění své existence...ale teď to můžeme i pocítit. Starý svět se hroutí, je to nevratné a taky nezbytné... Co to v nás vyvolává za emoce? Jaké strachy, jaká to panika se v nás odehrává? Všechny ty exekuce, odpojování elektroměrů, zdražování, výsměch politiků... mám kacířský názor, ale co když to je jen jedna velká obrovská zkouška pro nás a pro naši duši, abychom si konečně přiznali, co to s námi doopravdy dělá? Co když je to všechno jenom o tom si přiznat ten náš strach, tu naší paniku, to, co je kdesi hluboko v nás? Nenávidíme Fialu? Babiše? Zemana? Okamuru? Vládu? Opozici? Ex-manžela? Šéfa? No jasně...tak proč to v sobě furt hasit, tlumit za každou cenu, hlavně aby nikdo nepoznal? Proč si to prostě nepřiznat? Že to bolí? Jistě...ale víc podle mě bolí to neustálé popírání se, ta přetvářka a ta hra na to, že se nic neděje, že to s námi ani trochu nic nedělá.

Lilith v Raku proti Plutu v Kozorohu může dávat vzkaz: ano, jsem slabá, ano moje emoce jsou mnohdy temné, často sama nevím, co vlastně cítím...ale jsou to moje emoce, a ty mi nikdo nevezme. Ani ta nejmocnější moc. To, co cítím, mi nikdo nevezme a nikdo mě nepřinutí cítit cokoliv jiného, než to, co je doopravy moje. Co je se mnou spojeno. Co je mého kořene. Mého kmene. Můj kmen je v jistém smyslu mocnější, než tvá vnější moc. To, co mám já, přetrvává věky, protože to nemá žádnou pevnou formu, ale je to spojeno podstatou. Co je tvá podstata? Držet? Nepustit? Ano, jsi pevný, jako kámen, a já jsem jen voda, navíc asi ne zrovna průzračně čistá. Ale mě stačí kapat...a nakonec tvůj kámen stejně rozpůlím...