Pondělí 6.12.

 

Je pondělí 6 prosince.

Měsíc je uprostřed Kozoroha, spojivá Vega. Takže berte tuto předpověď jako jakýsi imaginární kanál s civilizací Vega.

Mars ve Štíru se dostal do sextilu s Plutem v Kozorohu. Takže dostáváme pořádný plutonský náboj. Existuje něco jako znovuzrození mužské energie, starý král předává žezlo mladším. Předávám obušek. Starý svět končí a začíná nový.

Jaké to asi bude? To je na nás, příběh se stále píše...

Jsme jako Bastien v Nekonečném příběhu. Vidíme to a chápeme, že příběh je o nás. Teď hned. Tady je to.

Pravá Lilith, jen zakotvení do trigonu na Saturnu.... a chápeme... proti Molochu nevyhrajeme. Moloch... tady není. Neexistuje žádný Covid a spiknutí s Covidem. Je to buddhistický Mu! Jako Buddha příroda.

Je to naše vlastní vězení. Náš vlastní strašák.

Bubeník jménem Covid.

Protože se rádi bojíme.

A rádi ze sebe děláme oběť.

Ale je to naše vlastní volba.

Život je smorgasbord.

Neřekli vám o tom?

Je tu spousta všeho pro všechny.

Není třeba ′′ nějak ′′ žít. Život nemá žádný plán, žádný obrys. Žádný plán neexistuje.

Smorgasbord znamená, že máte právo si vybrat. Můžete ochutnat dle libosti, není nic špatného, opovrženíhodné zjistit, co je ′′ vaše ". Podstata toho, co nosíte ve svém srdci.

Pokud máte rádi salát, vyberte si salát. V bufetu zvaném Život je všechno, co vás napadne.

Když vám salát nechutná, neřešíte a vyberete si jiný, který vám bude vyhovovat.

Lidstvo je stále v Rybovém věku, kdy je naprosto nevědomé, spící, snové, mlhavé. Když se pomalu odevzdávají všechny jeho znalosti, vědomosti, a dokonce i zkušenosti... a vzhůru. Lidstvo sdílí zkušenost ′′ špatnosti ′′ s celým vesmírem.

Lidstvo vymyslelo nový majetek hmoty, myšlenkovou podobu. Je to ŠPATNÉ.

Špatné znamená trestuhodné. Odmítnuto a odmítnuto.

Země a Lidstvo proto hrají tuto hru, kdy je vládnuto, je ponižováno, využíváno a zneužíváno.

Možná na některé z těchto QAnon teorií nakonec něco je.

Důležité ale je, že hru hrajeme sami.

HRAJEME OBĚTI HRU SAMI SEBOU.

Jak to změnit? Aktivně. Tím, že se každý postaví sám za sebe a přihlásí se k odpovědnosti.

Dospěj.

Přestaň se schovávat. Přestaňte obviňovat. Přestaň dělat hlouposti.

Spojte se se svým srdcem.

Pojďme udělat celosvětovou meditaci. Nezáleží na tom, že z Česka a Slovenska je nás asi jen pár tisíc. Podle některých teorií je naše území, odkud pochází moderní duchovní probuzení.

To jsme my. Tady a teď. Cítíme svá těla a cítíme naše energetická těla. Jsme docela uvolnění, nikdy nemáme žádné bloky ani uzly, strachy ani fobie.

Jen se musíme naladit.

Je třeba se rozhodnout: Chci se probudit z tohoto hrozného snu.

Musíte se chtít odpojit od Matrixu.

Nestačí jen čekat.

Život je rozhodnutí. Jdi do toho. Život je ano.

Ale život samozřejmě obsahuje spoustu zážitků. je to jako smorgasbord.

Snažte se méně soustředit na to, co vás nebaví, co někoho jiného.... a vyberte si to své. Vezměte si, co chcete. Co je tvoje, nikdo ti nemůže vzít (a co není tvoje, nemůžeš si nechat)...

Pondělí 29.listopadu

 

Máme tu pondělí 29.listopadu. Je ráno, jsme chvilku po konjunkci Slunce s Merkurem ve Střelci. Rozum se opět potkal a protnul se svým egem. Už vidíme. Chápeme. Dáváme si věci do souvislosti. Je to skoro jako zen, ale ještě v takové té primitivnější formě. Stále je v tom takové předvádění se, exhibicionismus...ale je v tom taky touha po poznání. Spojujeme se s Bohem, přijímáme jeho poselství ve srozumitelné formě. Stáváme se Proroky. Už nenásledujeme ty další, už chápeme, že to je jen hra. Projekce. Už nepotřebujeme žádné Mistrovství, už víme, že level je jen takový, jaký si sami stanovíme.

V 9:55 se Luna přesune do Vah. Energie hodně zjemní, zžensští, ale je to úplně jiný typ ženskosti, aktivní typ. Něco jako Amazonka, Pallas Athéna, akční Venuše.

Ten nejpodstatnější dnešní aspekt, který tvoří atmosféru těchto dní, je Mars ve Štíru v trigonu na Neptun v Rybách.

Zůstaneme pasivními pozorovateli.

Je to nejpasivnější stránka mužství, esence Ježíše Krista. Mužství, které se zcela odevzdalo. Poddání se, pochopení toho, že je to všechno o wu-wei, dělání skrze nicnedělání. Najednou vidíme - není o co bojovat. Pro co bojovat.

Co víc bychom mohli získat, čeho víc dosáhnout?

Než jen to, kdo skutečně jsme.

JSME.

Nic víc není potřeba, není potřeba o cokoliv usilovat.

Máme tendenci se vnímat jako nedokonalé, stále na sobě hledáme chyby...ale jakpak bychom mohli být chybní a nedokonalí, když jsme Božími výtvory?

Bůh nám dal svobodu volby a nechal to jen na nás.

Nemůžeme přijít nikam do pekla, nemůžeme být ničím a nikým odsouzeni, zavrženi. Není ničeho, kromě Nebe.

Jsme v Nebi...a nevíme o tom. Hrajeme hru na to, že si to ještě nezasloužíme, že na to nemáme, že NEJSME DOST. My sami zavíráme oči. Jsme jako ty dětičky, co zavřou oči a zvolají "jsem neviditelný!"

Jsme stále v ráji. Neutekli jsme. Adam a Eva nešli nikam "ven".

Jen získali přesvědčení, že byli vyhnání. Poprvé pocítili Vinu, a tudíž i potřebu Jí Splatit.

Adam s Evou jsou stále v Ráji, ale mají zavřené oči a představují si, že jsou v Pekle...nebo na Zemi, oddělení od všeho.

Ale bylo to - a je to - jejich vlastní Oddělení.

Takže to podstatné, co teď musíme všichni udělat je

OTEVŘÍT OČI

PROBUTIT SE.

ROZHODNOUT SE.

Rozhodněte se probudit!

Pondělí 22.listopadu

 Pondělí 22.listopadu: Slunce je ve Střelci. Hurá, hurá a ještě jednou hurá. Doba temna končí, doba naděje, slavností a tiché zábavy začíná. Střelec přichází do našich životů a připomíná nám, jaké to je, se pro něco nebo někoho nadchnout. Jaké to je pro něco zahořet. Jaké to je, věřit v něco, pospojovat si jednotlivosti a najednou v tom vidět celek. Usmíváme se od ucha k uchu, vidíme svět z větší perspektivy, a pokud chceme, můžeme ho brát vážně, a pokud chceme, můžeme se mu i smát. Humor je protijed na většinu našich problémů.

   Zaměřujeme se na svou vnitřní pravdu a upřímnost, nedělá nám problém druhým říci, co nám zrovna slina na jazyk přinese, a občas to pravda, přestřelíme, protože neznáme míru. Naše touha proniknout k jádru věci se spojuje s touhou po tom obsáhnout co možná největší celek. Vidíme mozaiku a jsme okouzlení a zároveň v sobě máme jakousi pokoru před čímsi vyšším. Probouzí se v nás náboženské cítění, a každý si ho může uchopit po svém - někdo bude dělat jakousi slovní obdobu křižáckých výprav a bude vnímat svět jen v odstínech černé a bílé...a jiný bude vědět, že vše je jedním a nejlepším způsobem, jak se k němu přiblížit, je následovat ho ve svém nadšení ze života, z tvořivosti. Budeme lehce nevázaní, nedisciplinovaní, čas od času překročíme nějaká pravidla, ale naše nenucenost a nakažlivá, až dětská radost ze života obměkčí i přísné lidi. Ve vztazích budeme nejspíš trochu přelétaví a tak nějak nemonogamní - což neznamená, že musíme být nutně promiskuitní, prostě se jen nechceme omezit nějakou formou. Obecně vzato, nás Střelec přišel naučit, že vždycky existuje naděje, že světlo je i v té největší tmě, že všechno má svůj skrytý smysl, a že vždycky je kam se vyvíjet, kam jít dál...

17.listopadu aneb pár slov o svobodě

 

Středa 17.listopadu, výročí...ale je co slavit?

Dnes máme den boje studentů za svobodu a demokracii. Kromě Sametového majdanu roku 1989, je třeba vzpomínat i na rok 1939, který je podle mě ještě zásadnější. 

Svoboda má takovou zajímavou vlastnost. Není automatická a nedá se nárokovat. Nikdo vám jí jen tak z plezíru nedá, musíte si ji vybojovat, uhájit. A i když si jí uhájíte, nikdy není navždy...po nějakém čase je opět a zase zkoušena.

  Na letošní výročí nám vyšla vskutku "skvostná" opozice Marse ve Štíru na Uran v Býku, a celý tento aspekt nás učí právě o tom, že svoboda není jen téma ke konverzaci ve veganbaru na Krymské nad sojovým latté a avokádovými tousty. Není to ani učební látka z dějepisu, a už vůbec ne výstřižek z novin v sekci Historické milníky. Svoboda je to, co neustále zakoušíme, co je nám neustále bráno, zpochybňováno a kráceno, a co si neustále musíme znovu a znovu uhájit či vybojovat. Dnes víc, než kdy jindy. Je to něco, co je aktuální, něco, co se právě děje, něco, co už nemůžeme brát jen jako svědkové a diváci. Vzpomínáte si na Nekonečný příběh? Vězte, že tento příběh je i náš. 

   Podotýkám jen jednu věc, nejde o to pokoušet se to nějak personifikovat, dávat tomu nálepku. Není to (pouze) K.O.vid diktatura, i když se to tak může zdát. Není to ani zelené šílenství, ani BeLeMe peseveze...aka Vina Bílých Heterosexuálních Mužů. Neřešíme tu fasádu. Je třeba se zaměřit na obsah. Na prapůvodní energii. Co nám svobodu dává a co nám ji bere? Jestli se to někdy v historii manifestovalo ve formě absolutismu, nacismu nebo komunismu, není podstatné, jsou to jen různé formy téže energie.

   Život je jako švédský stůl a na nás je, co si z něj vezmeme. 

Jenže my si nic nebereme, naopak, ho dotujeme ze svého.

Jsou nám kráceny práva.

Otevřeně se nám říká, že se musíme omezit, že na svobodu nemáme nárok.

Naše hranice jsou bezprecedentně narušovány.

Řeknu to poněkud přímočařeji a vulgárněji: močí nám na hlavu a už se ani nesnaží předstírat, že to je déšť.

Otázka do placu: CO S TÍM HODLÁME UDĚLAT?

V jiném, psychologickém smyslu, tato energie ukazuje střet individuální a kolektivní energie. Někdo se schovává za stát, za něco "co se má" a tvrdí věci typu "takhle se to dělalo vždycky"...a někdo jde svou vlastní, individuální cestou, zcela ryzí, a vychází z energie jedinečného okamžiku a z instinktu, takže nikdy nemůže vědět předem, jak se rozhodne. Někdo chce mít věci zcela pod kontrolou, a tudíž je posedlý čísly, grafy, stupnicemi, predikcemi a představou o "ideálu"...a někdo je spojený se sebou, se Zemí, a tudíž ví, že pod kontrolou tady nemá zhola nic, a přesto ho to nijak neznejisťuje. Někdo, kdo ví a cítí, že Život se nedá vtěsnat do škatulek, změřit, zvážit...někdo, kdo cítí, že člověk není jen číslo.

   Jsi automat, biorobot, naprogramovaný společností a předvídatelný, jsi připojený do Matrixu...anebo jsi člověk, lidská bytost, ztělesněný chaos, ale taky máš všechny barvy duhy? Jakou cestu si zvolíš? Půjdeš tam, kam se ti ukáže, anebo půjdeš svou cestou? Zvolíš si svobodu, anebo si jí necháš dobrovolně vzít? Protože to je celé to tajemství: Svobodu vám ve skutečnosti nikdo vzít nemůže, můžete se jí jen vzdát.

Pondělí 15.listopadu

 Vstupujeme do nového týdne, je pondělí 15.listopadu, a hned první výzva. Venuše v Kozorohu kvadrát Chiron+Luna v Beranu.

  Cítíme se nějakým způsobem "nehodni", nedostateční, s nějakými zásadními chybami, určitým způsobem zavrženi, odmítnuti. Ano. Okolnosti našich životů mohou být hnusné. Ale na nás je, v jakou to přetavíme zkušenost. Nemůžeme si vybrat, co prožijeme, ale můžeme si vybrat, JAK to prožijeme. 

  Máme zcela svobodnou volbu. Na nás je, zdali si vybereme cestu snadnou nebo cestu náročnou. My jsme ti, kdo si cestu vybírá. My volíme. My se rozhodujeme: Ano, je to takhle jednoduché: stačí se jen rozhodnout.

   Co kdybychom tu hnusnou verzi konečně zahodili, a rozhodli se, že to bude hezký? Že si to chceme užít? Že se z toho chceme poučit, získat nové zkušenosti, poznat další části sebe samého?

Pokud se ptáte, zda můžete...pak jste to zřejmě ještě nepochopili.

Pokud už víte, že život je švédský stůl, a že si můžete vybírat...zkuste o tom přestat řečnit a prostě to udělejte. Vemte si tu svou pochoutku, a proboha nečekejte, že k vám někdo přijde a všechno vám naservíruje pod nos.

   Už skončil čas se nechat stahovat svou rodinou...už můžete konečně dospět a rodina vás může konečně propustit...a akceptovat přesně takové, jací jste.

   Možná jsme prostě byli jen trochu moc lehkovážní. Opice, co za docela krátkou dobu získaly mozek a s tím rozum. Příliš rychle jsme se vzdali instinktů, zvířeckosti, náležitosti ke kmeni. Toho, co je nepominutelné a pevné...ale úplně jiným způsobem, než formální jistota, jistota společnosti, to, že "někam patříme".

Jenže my jsme obyvatelé planety Země a patříme sem. A kdokoli, kdo vám říká něco jiného, tak lže! My jsme to, co nepotřebuje obhajoby!

Sobota 13.listopadu

Sobota 13.listopadu.

Doba vymknutá z kloubů šílí...tak počkej můj osude, ještě chvíli

Pokud máte pocit, že svět je jeden velký neskutečný chaos a váš život nemá hlavu ani patu...pak vnímáte dobře. Jsme uprostřed astrologického počasí, které by se dalo nazvat jako "velmi bouřlivo, proměnlivo". Vskutku...jak do toho ale zapadá ono moudro, které si sice tu a tam už uvědomíme, ale většinu času ho zatím stále ještě vytěsňujeme, které zní "my jsme tvůrci našich životů"? Znamená to snad, že můžeme stvořit cokoli? Není to tak přímočaré a černobílé, mohli bychom se tu pustit do metafyzické otázky, zda vůbec existuje svoboda. Moje odpověď zní: ano, ale zároveň tu existují i limity. Jsme svobodní jako moucha volně si poletující v mezinárodním rychlíku, můžeme si letět prakticky kam chceme, přesto ten rychlík stanovuje určité hranice a má své vlastní směřování. Rychlík symbolizuje náš osud, naši karmu atd. Naše volba je, do jakého rychlíku vstoupíme, nemůžeme si vybrat, že pojedeme úplně kamkoli, někde prostě koleje ještě nejsou...Ale abych se vrátil zpět na zem k tématu. Dnes je den, kdy buď nebudeme vědět na čem jsme, kdy se ocitneme v chaosu, vzduchoprázdnu, anebo nás budou štvát nepředvídatelné věci, případně do našich životů budou přicházet lidi, kteří nás budou "vyhazovat ze sedla"...symbolicky i doslova. Taky je ale den, kdy se tok všech informací, a to nejen těch intelektuálních, ale i intuitivních a vjemových, podstatným způsobem zvětší, rozšíří a zmohutní...je to jako kdyby najednou začalo hrát sto radiových stanic najednou, a buď je naše myšlení již natolik pružné, že se nemá problém na to naladit, anebo to prostě pro nás bude totální kakofonie a bordel na ntou.

   Na jiné rovině budeme řešit, co pro nás znamená svoboda, budeme si v sobě řešit témata jako podvolení se, jít proti proudu, limity společnosti, můžeme cítit rozpor mezi tím, zda se chovat racionálně, logicky, vědecky, ale možná tak trochu zavřít své srdce, anebo zda to, co nezafungovalo, prostě bez přemýšlení vyhodit ze svých životů, zahodit omezení, limity a hranice...a jít cestou zcela novou, ale i za tu cenu, že to většina lidí nepřijme. Vtip je v tom, že si nemusíme vybrat jednu ze dvou alternativ, "tu správnou" - ta totiž neexistuje , ale že si můžeme z obou pohledů vybrat to, co je nám právě potřeba. Skutečná svoboda znamená zbavit se omezení nejen vnějších, ale i vnitřních, těch v nás, myšlenkových. Pokud věříme ve zlé trestající bohy, společnost chovající se autoritativně rodičovsky, která nestrpí sebemenší náznak samostatného vystupování...pak se můžeme snažit sebevíc, a nebude to nic platné. Připusťme jedinou věc: my vlastně vůbec nic nevíme. O světě, o svém životě. Zkusme to, pozvěme do svých životů nejistotu a chaos, místo toho, abychom je od sebe za každou cenu odháněli a bojovali. Když je možné všechno, pak se "to naše vlastní" může vykrystalizovat poměrně rychle a snadno.

Poslední střet

 JE ČAS!

Máme Lunu v Kozorohu, blížící se k Plutu, kterého potká před sedmou večer.

Jsme jako detektivové v mlze. Cítíme až na dřeň, do morku kostí, je nám to až nepříjemné, jsme jako Ištar a Innana v podsvětí. Persefona se setkává s Hádem-Plutem. Pánem podsvětí, Al Caponem, vrchním mafiánem. On pod naší ženskostí, péčí a přirozeností taje. Měkne.

Připravujeme se na zítra.

Merkur s Marsem se setkávají ve Štíru. Zlý výrostek Hugo, Dlouhé bidlo, se setkává s Vojákem, Hrdinou. Mužem v nejlepších letech, prvorepublikovým hrdinou, mužem pevných zásad. Domlouvají cosi jako summit. Dohodu o příměří, opoziční smlouvu. Mír. Nemůžeme nad Matrixem zvítězit, ale můžeme s ním uzavřít mír. Může nás zcela akceptovat takové, jací jsme.

Kvadrát na Lunu se Saturnem. Střih! Střet, konfrontace, ukázání skutečnosti.

Skutečnost je taková, že jsme plni strachu a obav, které jsme si sami vytvořili. Ve Vodnáři to jsou naše vlastní, zhmotnělé myšlenky.

Vytvořili jsme si svůj Matrix. Covid-19 je náš nový Matrix.

Máme velmi útočnou a konfrontativní energii, chceme si troufnout, výrostci a vojáci už si nebudou chtít jenom povídat. Už se jde do akce. Naše takzvaná civilizovanost půjde velmi rychel do kopru, a pod tou vší skořápkou, se konečně vyvalí, co v nás doopravdy je.

Jestli bych měl astrologicky zvolit termín Poslední Bitvy, Posledního Soudu, byla by to Středa večer po páté hodině.

Je to ale natolik komplexní energie, že to má desítky paralelních příběhů. Můžeme se v tom stromě ztratit.

Stále to je ale jeden Strom.

Hast - Earth's Mind (Lemane remix) (KTK Records)

je čas!

Sobota 6.11, poledne...

 Nacházíme se v takovém zvláštním mezidobí, Merkur s Venuší jsou v sextilu, voda se zemí v souladu. Je to docela příjemné, v dobrém slova smyslu upovídané, rádi si druhé vyslechneme a rádi i se o něco podělíme.

Luna ve Střelci se vzdaluje Dračímu ohonu, procítili jsme si svojí karmu, náboženských, a jiných fanatiků, prožili jsme si, jaký to je být De Borgia. Blížíme se Lunou do sextilu na Saturn, vrcholící před druhou hodinou odpoledne. Vyklidníme se, přijdeme na návštěvu k dědečkovi, který je mlčenlivý, ale ví svoje. Šibalsky na sebe pomrkáváme. V neděli budeme v takovém svém malém osobním chaosu, Luna dělá kvadrát na neptun do Ryb. Budeme si chtít zahrát na "Oběť"....Později odpoledne nás sextil na Jupiter potěší, dodá optimismus. Z příštího týdne bude každopádně zajímavá středa....

Trans 4-m - Mana

Novoluní 4.listopadu

 Novoluní ve Štíru...aneb proč se nov jako takový obrovsky přeceňuje i podceňuje zároveň?

Novoluní je, astronomicky vzato, okamžik, ve kterém dochází ke konjunkci Luny se Sluncem. Luna není vidět přes paprsky Slunce, dá se říci, že v ten okamžik na chvíli převládá na vědomé úrovni solární energie, na chvíli mizí lunární vlastnosti, jako je paměť, zejména ta emocionální či "traumatická".

Novoluní bylo odjakživa bráno jako nový počátek, začátek nového cyklu. Na začátku se toho ale zpravidla moc neděje, kromě toho, že se zasadí prvotní semínko idey či záměru. Včera jsem se bavil s přítelkyní, že novoluní je jako když nastražíme bombu, a úplněk je, když bomba vybuchne. Neboli - současné novoluní je okamžikem, kdy se, na vnější rovině vlastně vůnec nic neděje, ale na trochu jiné rovině se dají základy pro něco, co může vyvrcholit v době úplňku.

Současné novoluní je zajímavé tím, že je v poměrně přesné opozici na Uran. Ukazuje nám tím na to, že bychom měli dát něčemu úplně nový základ, že bychom měli zcela vážně uvažovat o změně nikoliv kosmetické. Tato změna nenastane lusknutím prstu, my bychom jí měli pouze dát prostor, "zasadit", připustit jí. Tím, že se pohybujeme v energii Štíra, je zvýrazněná energie nepřímá, introvertní, emocionální, esenciální, změna by se tudíž měla týkat spíše našeho nitra, naší touhy po spojení, po uznání, po souhlasu, po náležení ke skupině atd... Možná je načase si připustit, že už nejsme pralidi a že vykázání ze skupiny už neznamená jistou smrt...dnes už nemusíme následovat většinu a být konvenční a poslušný. Možná si uvědomíme, že náš strach z vybočení z řady a z následování své vlastní cesty, je iluze. Seberme odvahu, udělejme změnu (ne pro změnu samotnou, ale proto, že k ní uzrál čas) a pohleďme sami sobě do tváře. Posviťme si do nitra...možná zjistíme, že všechny naše strachy jsou jen malá vystrašená koťátka, která je třeba pouze vzít do náruče, pohladit a říct jim - tentokrát to udělám jinak.

Pondělí 11.října, a taky něco o politice

 Pondělí 11.října. 

Venuše na sestupném Uzlu, Saturn se obrací do přímého směru. Pokud berete koncept karmy za směrodatný, pak je dnešek více, než karmický den. Ukazuje nám, že touha po tom, mít něco speciálního, něco víc, naše přesvědčení, že tráva je na sousedním kopci zelenější, se ukazuje jako to, co nás dostalo do těchto sraček. Nejen povolebních, mimochodem. Mysleli jsme si, že na to vyzrajeme, že opomeneme obyčejné drobné detaily života, komunikaci, povrchnost, že si budeme hrát na to, že nejsme žádní plebs, ale něco speciálního. Nosili jsme nosánek jaksepatří nahoru a považovali jsme se za lepšolidi. Tak fajn...dostaneme svůj výdělek. A dostaneme ho přesně takový, jaký jsme si vysnili.

   Rozjíždějící se Saturn se pak postará o to, aby se konečně začaly naše vědomé i nevědomé aspirace, záměry a přání, zhmotňovat, ztělesňovat, a to přesně tak, jak jsou, bez příkras a mašliček. 

   Úkrok stranou k politice a všeobecnému stavu společnosti a tak dále...je to dlouhé a jste varováni, ale jestli vás baví, co píšu a jak to píšu, nejen z hlediska astrologie, čtěte směle dál...

Možná si myslíte, že jsem příliš pesimistický, omyl...jsem jen realista. A vidím, že lidem chybí pokora, odpovědnost a sebereflexe. Opět slýchám odevšad, jak je výsledek voleb hrozný a jak to povede ke katastrofě a jánevímcovšechno. Prosím vás...výsledek voleb je přesně takový, jak jsme si ho zvolili. Řeknu vám jedno tajemství...to my to všechno řídíme. My jsme si stvořili Babiše a my ho můžeme i poslat do pryč, samozřejmě...to se ale nestane, pokud nepřijmeme svoji zodpovědnost za to, že vůbec do naší reality přišel. Teď jsme si zkrátka zvolili jiné strany, které ale, pokud si něco kurva neuvědomíme, umně převezmou role arcilotrů. Dnes se nám nelíbí Babiš, zítra to bude Fiala...a pokud rychle nepochopíme, že oni sami pouze zrcadlí, symbolizují jisté psychické proudy, které máme my sami v sobě, a kterých si nejsme vědomi nebo je vytěsňujeme, odmítáme nebo považujeme za špatné...tak pak časem přijde někdo, kdo se takzvaně nezakecá, a na Babiše budeme ještě vzpomínat jako na ryzího demokrata.

   Rozumějte, i mně Babiš zrovna dvakrát nekonvenuje a kdyby se ztratil z této země jednou provždy, byl bych neskonale vděčný...ale uvědomuju si, že spoluvytvářím prostředí, podhoubí, díky kterému tu stále je. Společně s dalšími deseti miliony lidí. Vytvářím rezonanci. Vy, kdož už trochu tušíte, že rezonance funguje jak kladná tak záporná, tak víte, že jakýkoliv "boj proti" je určen k nezdaru. Antibabiš i Antizeman dávají Babišovi i Zemanovi pozornost, i když negativní, ale stále pozornost. Teprve když tu nebude rezonance žádná, jednoduše řečeno, když nám budou úplně putna, pak mohou zmizet. 

  Sám jsem zvědav na to, jak bude demoblok nyní fungovat...když je nyní arcilotr víceméně mimo hru a už není vůči komu se vymezovat, budou se umět šíbři přeorientovat na tvoření, na akci? Budou akceschopní? Nebude celá ta vláda zase čtyři roky kolabovat, lavírovat a vymlouvat se "protože Babiš"? A hlavně, jsem zvědav, zdali i my sami pochopíme, že není podstatné, kam se ohlížíme, vůči čemu se vymezujeme, na co reagujeme, ale jak jednáme, jak jsme akční, jak udáváme směr, jak a co tvoříme. Pochopíme, že jsme spolutvůrci své reality?

Pátek 8.října

 Dnes se setkává Slunce s Marsem uprostřed Vah. Should I stay or should I go? Zůstat nebo jít? Jakou alternativu zvolit? Upřímně ...jakoukoliv, je ale třeba se rozhodnout a jednat. Prásknout bičem. Poslat to tam. Pokud se mi něco nelíbí, nečekat na nic, a změnit to. Není náhoda, že volby jsou zrovna za této konstelace. Výsledek bude...přesně takový, pro jaký jsme se rozhodli. Nadávat budeme moci zase jen sami sobě.

Je možné, že nám konečně dojde, že máme odpovědnost nejen za sebe a svá rozhodnutí, ale i za kolektivní projev, za vektor rozhodnutí všech lidí dohromady. Už nepůjde hrát hru na "to není můj premiér / prezident / vláda ..."

Novoluní

 Dnešní novoluní, spojené s Marsem, a Plutem, který se pomalu rozebíhá přímým směrem... co o něm tak říci. Asi nic, to se musí zažít. Představuju si to, jako takové odkýchnutí, určitý šok, ale možná taky satori, probuzení ...Pluto tomu dává docela značný potenciál, poměrně výbušný, i když na první pohled nenápadný ...a Mars tomu dá impuls. Je to ale ve Vahách, takže se to nejspíš projeví v intelektuální rovině, nebo možná ideové. Je možné, že dnes "padne modla" nebo zjistíme, že "král je nahý". Co s tím uděláme, je ovšem jen v našich rukou, to už hvězdy nepoví ....

5.října...a výpadek sociálních sítí

 Dal se včerejší, přibližně sedmihodinový výpadek Facebooku, WhatsAppu a Instagramu, předvídat astrologicky?

   Otázka, kterou si klademe i my astrologové...a většinou na ní pohoříme, protože ty zásadní věci se jaksi dějí "mimo" známé konstelace. Začátek první nebo druhé světové války? Potopení Titaniku? Kde v horoskopu, proboha? Vždycky totiž "něco" najdeme až ex-post. Předem většinou nikoliv. Pokud někdo tu schopnost má, pak to nesouvisí s astrologií jako takovou, ale spíš s jasnovidností.

První věc, která nás může trknout, je retrográdní Merkur ve Vahách. Retromerkur většinou dělá věci, jako zmatky, zdržení, komplikace, onen merkurický pohyb, jakoby ustal, respektive jakoby se z něj stal spíš chaos. Nedorozumění, nepochopená komunikace, zesílená tím, že je to v intelektuálním znamení Vah, takže komunikace mezi lidmi, která se nějakým způsobem zastaví, zdrží či vypne, by tomu odpovídala. Zároveň v tom ale také vidím potřebu nějakým způsobem revokovat jakékoliv dohody, smlouvy a vztahy, které jsme v minulosti uzavřeli. Být konspirátor a hlasatel fejkňůs, pomyslel bych si cosi o zvláštní souvislosti mezi tím, že dolar už hezkou řádku krachuje a věřitelům právě došla trpělivost, a podle některých konspiračních, leč zajímavých zdrojů, měly USA termín do konce září, jak se vyrovnat se svými věřiteli. Jeden by v tom mohl vidět třeba jakési "varování". Protože jste ale rozumní lidé, konspirace jistě odmítáte, skloníte hlavu a šoupete nohama a posloucháte, co vám je řečeno 😉.

   Zajímavější ovšem je to, že Merkur se včera pohyboval v oblasti Foramen, což je mlhovina eta Carinae v souhvězdí Lodního Kýlu. Lodní kýl je součástí bájné lodě Argo, na níž se plavili Jáson a argonauti za zlatým rounem. Foramen je doslova v překladu díra nebo otvor, mlhovina se též nazývá "klíčová dírka", reálně to je difúzní dvojhvězda, a je to jedna z mála mlhovin viditelných pouhým okem, bohužel ale pouze z jižní polokoule. Symbolika pak může mluvit třeba takto: Retrográdní Merkur se dívá klíčovou dírkou do minulosti a do skrytých záležitostí, a postupně objevuje to, co bylo doposud skryto, ale stejně tak se mu mlhou zakrývá něco, co dřív bylo jasné. Je na dobré cestě a je obklopen podobně smýšlejícími druhy. Dovoluju si predikovat to, že zajímavá doba bude, až se Merkur vrátí a to samé místo projde přímým směrem. První přímý přechod, než se Merkur dal do retrográdního pohybu, kdyby to někoho třeba napadlo hledat, byl 19.září.

   Člověk si může myslet spoustu věcí, ale když už i oficiální zprávy přinesou postřeh, že většina zaměstnanců Facebooku nemohla nějaký čas použít přihlašovací karty, nebo fakt zajímavý špek, že v jednu dobu byla doména facebook.com dokonce na prodej, zdá se, že v jednom malém výpadku je možná mnohem víc, než se na první pohled zdá... My, plebs, se ale zřejmě jen tak nedozvíme, kde je pravda a jak to všechno do sebe zapadá - leda bychom měli odvahu pídit se i po jiných zdrojích. Máte na to, být označeni za konspirátora a šiřitele falešných zpráv? Mně už Fb pár příspěvků zcenzuroval, takže jsem zcela určitě na indexu...ale upřímně, nedělám si z toho vůbec nic. Když nebudu moci psát zde, budu psát na Telegramu, případně víc oživím svůj blogspot. Beztak mě to tu, zcela upřímně, už ani trochu nebaví, a pranic na tom nezmění ani to, že už tu mám kolem šesti tisíc příznivců.

   Bohužel, milý Fejsbůčku, svoboda u mne stojí výše, než to, kolik lidí mě tu sleduje nebo mi zrovna pochlebuje. Každopádně, odkazy jsem sem dával už tolikrát, že to je už nuda...kdo chce najít, ten mě najde, a kdo ne...ten ať sleduje kohokoliv jiného.

Mějme se moc krásně a držme se, pojedeme z kopce...

Konec září

 Máme 30.září, podzim před sebou a pár docela hodně zvláštních dní za sebou. Co se to vlastně děje na obloze? Proč je všechno tak šílené?

Kdyby tu nebyl ten zpropadený retrográdní Merkur, který udělal větší chaos v myslích lidí, než jsem si myslel, byl by to dnes docela příjemný, praktický a důkladný den. V tomto dnu je lepší tvrdě pracovat, vyjasnit si stanoviska, říci, kde máme své energie a limity. Zároveň to je den paradoxně zasněný, romantický až nerealistický.

Merkur se ani retrográdní stále ještě pořádně nerozběhl, a už druhý týden se vleče jeho kvadrát na Pluta, který až do konce týdne nepoleví, což může dělat jak pronikavé vhledy, zjištění a odkrytí, tak i totální paranoiu, pocit spiknutí, toho, že všichni lžou a nikomu se nedá věřit. Pokud máte pocit, že jste chvíli od zbláznění...buďte klidní, má to tak víc lidí. 

Nadcházející víkend se ukazuje jako cosi, co nám připomene naše bolesti, staré rány, vlastní pocity nedostatečnosti, neschopnosti, zavržení a podobně. Týká se to především mužské energie. My muži můžeme přiznat, že jsme zranitelní a že pod vší tou drsnou slupkou jsme jen vystrašené malé děti...anebo můžeme hrát machry a dělat jako že nic. Ono to nezafunguje a navíc nás to postihne fyzicky.

   Tento víkend by se taky mohlo ukázat, jestli sebou necháme orat a potlačíme se, anebo zdali se ozveme proti dalšímu pokusu vlády o omezení práv. Jen tak, abychom byli v obraze, podotýkám, že Dánsko, Švédsko i Velká Británie rozvolnily opatření a Norsko to udělá v nejbližších dnech. Statisticky jsou na tom přitom o dost hůře, než my. Hra je u konce...pokud budete chtít... Čemu vlastně věříte? Červené nebo Modré pilulce?

Teď

 Momentálně máme na obloze jeden speciální úkaz. Mars ve Vahách, Saturn ve Vodnáři a Lilith v Blížencích tvoří velký vzdušný trigon na sedmi stupních. Tento velký vzdušný trigon by mohl být pro naše myšlení, pochopení a uchopení docela klíčový. Skrze něj můžeme dojít k nějakému pochopení, uchopení, ale zcela novým způsobem. Prakticky, hmotně, tak, že něco uděláme, že se pomyslně umažeme od hlíny. Že sestoupíme na zem se vším všudy. Že začneme používat tělo a postupně probouzet naše síly...
Jakékoliv pokusy o to zastavit myšlení a pokusy se ho vtěsnat do škatulek, se taky míjejí účinkem. Vzduch nemá hranice. Vzduchu nemůžeme nakázat, kam sní a kam nikoli...
V naprosto bytostném slova smyslu to může znamenat, že se konečně postavíme sami za sebe. Že přijmeme odpovědnost, přestaneme být dětmi a staneme se dospělými, samostatnými a sebevědomými jedinci.
   Sám jsem nesmírně zvědav, jakou formu toto nabyde...

Buďme sami sebou.

 https://youtu.be/-63P9Lylr_w

10.září 2021

 Pátek 10.září

Tak máme po další světelné "bráně" 9.9. ...a zase nic. Nevyrostly nám svatozáře, nepřevibrovali jsme do 7D, nezmizel kktavirus i s jeho věrozvěsty, nedostali jsme osvícenou vládu... Nejspíš to zase budeme muset odmakat sami. Naše sračky samy od sebe očividně nezmizí ;).

Dnešní den je zajímavý z jednoho hlediska. Ráno vstoupila Luna do Štíra a večer jí bude následovat i Venuše. Nastává doba, kdy se budeme muset vzdát svých idealistických snů, růžových obláčků, nadějí, a budeme tak trochu přinuceni sestoupit do podsvětí. Nebo prostě trošičku níž, než by se nám líbilo. Budeme se rochnit v bahýnku, ve vypjatých či negativních emocích, vášni, zlosti, potlačených popudech a pudech...a bude se nám to tuze líbit. Jen bychom si měli dávat pozor, abychom se nezasekli. Není nutné, abychom prožívali horší období, to vážně ne...ale nyní bohužel máme tu citlivost hozenou tak, že pro nás bude mnohem těžší zůstávat v tom pozitivním. Prostě sklouzneme. Říká se, že když procházíš peklem, tak nezastavuj. Měli bychom vědět, že toto období je jen etapa, která pomine. Je třeba, abychom se dotkli v sobě něčeho ryzího, autentického a syrového, abychom znovuprobudili své dávno potlačené instinkty...abychom se stali zvířetem, které v sobě nosíme. Mnoho vztahů se v tomto období rozpadne, čímž prokážou ohromnou službu - přichází totiž doba, která od nás žádá plně se angažovat a být autentický, a být pouze s tím, s kým jsem plně kompatibilní a v souladu. Mnoho vztahů zjistí, že se daly dohromady z úplně jiných pohnutek.

A poslední odstaveček bude o bolesti. Máme tendenci se jí vyhýbat, ale ona je darem. Udržuje nás bdělé. Díky ní víme, že žijeme. Posunuje nás blíže k životu. Transformuje nás. Chtěli bychom život snadný, bez bolesti, strachu, čekání, komplikací, nemocí...smůla. I ten kktavirus jsou vlastně naše zhmotnělé strachy, strachy z nemocí, z bolestí, z umírání, ze ztráty kontroly, ze ztráty svobody...z Iracionality. My na něj čísly, systémem, vakcínami...a on se nám směje a říká nám, že nemáme sebemenší šanci... Teprve až přijmeme to, že nad ním nemáme sebemenší kontrolu, až ho prostě necháme žít, a sebe taky, pak se všechno dá do normálu. Ale samozřejmě se to taky může posunout úplně jinam, třeba á la Austrálie, kde už to začíná být opravdu hardcore... Jen nezapomínejme, že my sami jsme ti scénáristi...

29.7., 16:00

 29.7., 16:00

Včera se Jupiter vrátil do Vodnáře, dnes večer vstoupí Mars do Panny a chvíli před tím na nebi utvoří opozici. Mars je navíc v konjunkci s královskou stálicí Regulus.

   Co o tom můžu tak říct? Zkusme si představit realitu, která se zdá být trochu jiná, než je teď, ale jen na první pohled. Zkusme si představit, realitu, kde se manifestují všechna naše přání, především pak ta, které jsme náležitě energeticky posílili, ať už tím, že jsme je ošlehali větrem času, svou trpělivostí, anebo i jen setrvačností. A teď si připusťme, že ta realita je přesně ta, ve které žijeme. 

   Pořád vám to ještě nedochází? Pořád se cítíte být oběťmi okolností,pořád žijete životy někoho jiného, následujete cestu, kterou jste si nevytyčili vy, ale připravili vám ji rodiče, společnost nebo druzí? Všechno je to výsledek toho, jak přemýšlíte, sníte a pojmenováváte svůj život, sami sebe. Věříte, že nemůžete? Pak opravdu nemůžete. Ale zkuste mít víru velikosti hořčičného zrna, zkuste připustit, že toho stále ještě dost nevíte...zkuste si připustit, že je vše možné...

   A teď se ohlédněte za svými životy, za společností, ve které žijete, a řekněte si - je to ten ideál, o který usiluji? Plní se moje přání a představy?

   Většina nejspíš řekne, že to chce jinak. Ok. Ale většina taky udělá první a nejzásadnější chybu, že začne ve vnějším světě. Prosím pěkně, uvědomte si jeden fakt: nemůžete opravit svůj obraz v zrcadle. Musíte se změnit sami, aby se obraz změnil. Stopujte se, sledujte, co dělá, když přeberete iniciativu, a vnitřně si stanovíte, vyhlásíte, prostě pojmenujete, jak to máte. Ne, jak to chcete. Vy to máte. Jen to zatím nemá hmotnou formu.

Ve skutečnosti my všichni víme moc dobře, jak to změnit, jak být šťastní a spokojení a jak žít v harmonické společnosti. Jen tomu zatím odmítáme uvěřit, stále jsme přesvědčeni a přesvědčováni, že to je nemožné. Jak jsem už níže říkal: čemu věříte, to je pro vás pravda. Zkuste to jinak.

   Píšu o tom proto, že se nám na nebi naskytla jedna naprosto ohromná šance, jak manifestovat svá přání. Jak zjistit, co vlastně nechceme, a co vlastně ani nikdy dostat nemůžeme - protože to prostě není naše cesta. Přání se plní, ale ne všechna, zejména se neplní ta, která se později ukáží, že nebyla naše nebo že byla naučená...

   Je to těžké, respektive nezvyklé, ptát se svého srdce, ponořit se do samého nitra a nechat vyvstat své představy, přání a aspirace. Ale nyní je ohromná šance. Nenechme se zmást tím, co nám nejde, neúspěch je mimochodem super kompas, který by nám měl napovědět, kudy ne, a kudy ano. Pojmenujme si svou cestu, řekněme ji sami sobě, veřejně, před přáteli, nebo jen tak potichu pro sebe...ale dejme ji formu, vytáhněme ji na světlo boží...a věřme v zázraky a v to, že se o nás Vesmír dokáže postarat a že nám může stvořit lepší svět i realitu. My začneme a Vesmír nám pomáhá. A samozřejmě, můžeme jít cestou stejnou jako doposud, nebo můžeme jít cestou destrukce, nesvobody...máme volbu, je to na nás.

   Přeji nám všem, abychom konečně stvořili něco opravdu hezkého, v čem nám bude dobře.

22.7.2021, 16:00

 Buďte sví!

Slunce vstupuje do svého znamení, do Lva a předznamenává tak nejzářivější, nejteplejší, nejtvořivější a nejvřelejší měsíc v roce. Měsíc, ve kterém bychom se měli zaměřit sami na sebe, na svoje vnitřní dítě, na tvořivost, a měli bychom se pokusit v tomto světě něco vytvořit...něco hmatatelného a něco, čím dáme světu najevo, že jednou z kamínků do mozaiky jsme i my.

Ono to ovšem nebude až tak easy, jak se zdá. Zároveň se Sluncem se přesouvá Venuše do Panny, kde se necítí úplně nejlépe, její radostné, přirozené vyzařování je trochu utlumeno, důraz se klade spíš na praktičnost, na povinnosti a na to "jak se zařadit", "jak poslouchat" nebo "jak být plnohodnotným členem společnosti". Venuše v Panně je prostě trochu moc poslušná a konvenční a na nějaké radosti a příjemnosti, to jí moc neužije. Tento rozpor je zvýrazněn opozicí Venuše na Jupiter a kvadrát na Černou Lunu. Něco chceme, požadujeme, a vlastně nevíme co. Myslíme si, že na něco máme právo, křičíme na ŽIvot a říkáme mu "DEJ", ale vlastně si ani pořádně nejsme vědomi toho, co by to mělo být. Jen víme, že to, co máme teď, není to ono...Venuše v Panně jakoby se podívala kritičtěji na všechny naše vztahy, na naše hodnoty, na to, co preferujeme, po čem toužíme...a obrátila to vzhůru nohama. Touha je jedním z hlavních témat této t-kvadratury, ale měli bychom si být vědomi toho, že to úplně hlavní téma je nenaplněnost. Cítíme se neúplní, máme v sobě černou díru a čekáme, že partner, rodič, společnost...prostě ten druhý je povinen nám tu díru zacelit. Ó nikoliv! Nikdo nám není ničím zavázán. To my jsme pouze zastydli v dětské roli, odmítli dospět a převzít odpovědnost za svá rozhodování...a taktéž za své preference. Něco chceme, po něčem toužíme, ale nepřiznáme to, před druhými i před společností děláme jako že nic. Nemělo by to být přesně naopak? Velmi hlasitě, jasně a bezpochybně se přihlásit k tomu, o čem si myslíme, že je naše? Neměli bychom konečně začít věci pojmenovávat takové, jaké jsou? Říkat, co se nám líbí a co nikoliv? Co kdybychom přestali druhým lhát, a přestali si nalhávat, že to je pro jejich dobro? Co kdybychom prostě připustili, že můžeme ubližovat, můžeme se lidí dotýkat, můžeme říkat názory, které jimi otřesou...naše odpovědnost je ale jen za to, co řekneme, ale nikoliv za to, jak to ten druhý vnímá!

Vrátím se k té nenaplněnosti - nikdo jiný, než my sami to nevyřešíme. A vyřešíme to tím, že nic řešit nebudeme, protože to není otázkou nějaké objektivní skutečnosti, ale subjektivního, vnitřního nastavení. Naše duše se cítí být opuštěná, nedomazlená, nenaplněná, neobjímaná, nepřijímaná...Svět nás ale bere přesně takové, jací jsme, a těší se na to, až se vyloupneme, až vylítneme z kukly jako motýl, až se rozevře semínko a vypučí rostlinka. Možná, že to, co považujeme za objektivní realitu, je jen naše naučená představa. Jakmile se k ní obrátíme zády a začneme vnímat opět svůj střed, své srdce, svůj vnitřní oheň, získáme stabilitu a pevnou půdu pod nohama. Trable nezmizí...jen nás už nebudou obtěžovat a zasahovat nám do života v takové míře.

Pozdraveno budiž Světlo!

Černá Luna v Blížencích

Dnes, 18.července, v 10:30, vstoupila Černá Luna do Blíženců.

"Jsem Lilith v Blížencích. Přišla jsem vám pár věcí připomenout. Trochu moc jste ve svých životech strnuli, zkameněli, zejména pak ve svých názorech. Přicházím, abych vás udělala trochu flexibilnější.

Moje působení se zdá být nenápadné a mírné, ale nedejte se zmást, ono má svoji váhu. Co je každopádně nyní pro vás asi nejdůležitější, je to, abyste se naučili něco o síle slov. Už víte, že být akční, jednat z ryzího srdce má váhu. Už jste poznali, že mít preference, rozlišovat, a především hodnotit, je tady na této planetě úplně normální a patří to k vlastnostem hmoty. Co ale ještě nevíte, je to, že i slova, komunikace, myšlenkové pole, je hmotná záležitost. To, že to ještě neumíte změřit, že jste na samém počátku poznání, to vůbec nevadí. Jen mi zkuste naslouchat a něco si z toho vemte.

Moc slov v první řadě pramení z vás samotných, ze srdce, z podstaty. Nedejte se zmást, že k tomu potřebujete nějaké znalosti, něco naučeného. Nejde to přes hlavu. Když jste naladěni na zdroj, zjišťujete, že vám to úplně přirozeně mluví, ani moc, ani málo, prostě tak akorát, samozřejmě s ohledem na vaše nastavení. Jsou lidi, kteří toho moc nenamluví a jsou lidi, co se nezastaví. Nejde samozřejmě jen o slova, ale o komunikaci samotnou, o to, jak vztahujete okolní subjekty vůči své osobě, jaké jim dáváte pojmenování.

U pojmenovávání se také chvíli zastavím, protože magie jako taková spočívá mimo jiné i v tom, že dáváme věcem jméno. Symbolicky, dáváme Golemovi šém (šémhámforáš). Zamyslete se chvilku - jak sami sebe pojmenováváte? Jak pojmenováváte své životní zkušenosti? Jednodušeji - jak o nich smýšlíte? Myslíte si, že jste k ničemu a nemožní, anebo si myslíte, že jste úžasné lidské bytosti, hodni lásky? Zkuste myslet jinak...ale zkuste si zároveň uvědomit, že nemůžete nikoho cizího kopírovat, že to vychází z vás samotných. Nemůžete si dost dobře říci "chci být jiný" ani "teď budu jiný". Jste jací jste, teď a tady. Pojmenujte věci tak, jak jsou. "Ano, mám náladu pod psa. Jsem vlastně hodně nasraný kvůli práci. A tak mě to pohlcuje, že se emočně odpojuju od okolí. Rád bych byl otevřený, dávající, sdílející...ale teď mám jiné naladění..." Jakmile se přestanete odsuzovat, posuzovat, a především, jakmile přestanete s těmi naprosto zbytečnými škatulkami "dobrý" as "špatný", uleví se vám...uvidíte.

Chci se tu taky pozastavit nad jedním obecně rozšířeným ezoterickým omylem, který říká, že myšlenka je tvůrčí...Totiž, ona je, ale asi až ve čtvrté řadě. Tvůrčí je čin. Myšlenka je něco jako vítr do plachet, je ale důležité být si vědom toho, kdo je kormidelník, jakou máme loď atd....

Přicházím vám připomenout, že by bylo fajn začít mluvit jasně a k věci. Přicházím zastavit ty, kteří melou od rána do večera, ale nemá to žádný obsah a zpravidla je to i obranná reakce, jak k sobě nepustit nějaké emoce. Přicházím ale také rozpohybovat ty, kteří nemluví vůbec, ať už ze strachu, že se znemožní, že budou v očích druhých vypadat blbě, nebo jen kvůli přehnané sebekritičnosti. Všem vám během následujících devíti měsíců budu neustále omílat o hlavu: hlavou se nic nevyřeší. Komunikace, podobně jako spousta jiných věcí, vychází zevnitř. Hlava, hlasivky, pusa...to všechno jsou jen prostředky, nástroje...Mluvte...ale mluvte o něčem. O sobě, o svých životech, o svých emocích, zážitcích. Nedělejte z ničeho žádné tabu - mluvit se dá úplně o všem.

V celosvětovém měřítku to možná bude doba, kdy politici a mocní budou řečnit, lhát a prášit, a obyčejným lidem konečně bude docházet, jaká je skutečná pravda za jejich slovy. Víte vy vůbec, že nepotřebujete žádný detektor lži, protože to v sobě máme automaticky my všichni? Víte, že můžeme číst z toho, co je za slovy? Z emocí, z hlubokého důvodu, který je za tou vší potřebou mluvit?

Buďte flexibilnější, naučte se posuzovat věci prostým pohledem. Nemusíte nic řešit, analyzovat, zkoumat, jen se spojte s tím, co je teď. Staňte se neutrálním pozorovatelem, pojmenovávejte věci podle sebe a svého pocitu. Uvidíte věci tak, jak jsou. Unesete to? Nebojte, nejsme na konci poznání, nyní to jde přes hlavu...a vlastně taky tak úplně ne.

Pokud se vám zdám být ukecanější, než obvykle, to jsou zkrátka Blíženci . Užívejte si jich dosytosti a ať vám jsou k užitku."

Obrázek trochu netradičně jinak: herec Gene Wilder, známý jako Willy Wonka z filmu Karlík a továrna na čokoládu. Tento obrázek se stal docela známým memem. Souvislost, která je podstatná: Gene Wilder má Lilith v Blížencích na Ascendentu.

 

Úterý 13.7., 9:30

Úterý 13.července, 9 hodin dopoledne

Přichází další astroreport aneb co se děje na obloze vs. co se děje v nás.

Po víkendovém vstupu Merkura do Raka si můžeme všimnout, že našemu myšlení a uvažování je mimořádně přáno. Měsíční retrográdní psycho období, kdy skoro nic nešlo, jako by bylo dávno zapomenuto. V Raku, pravda, myslíme trochu sentimentálně a jsme citlivější na emoce, ale taky mnohem lépe pochytáváme příběhy, mystiku, souvislosti, které nejsou na první pohled patrné. Tomu napomohl i trigon na Jupitera. Jakobychom zjistili, že cítit je vlastně v pořádku, je v pořádku dojímat se a být sentimentální. Je v pořádku krasořečnit, vyjadřovat své nadšení. Tentokrát nepopisujeme, co se děje venku, ale co vlastně cítíme tam uvnitř.

Nejdůležitějším aspektem je ovšem konjunkce Venuše a Marse ve Lvu. Mužská a ženská energie se spojuje uprostřed nejsubjektivnějšího a nejosobnějšího znamení. Co to pro nás znamená? Jsme muži, jsme vědomí a jdeme přímo, a jsme i ženy, jsme vnímání, a chodíme v kruhu. Už nemusíme proti sobě bojovat, vymezovat se, hrát si na ublížené...potřebujeme se navzájem. Potřebujeme, aby z našich oddělených energií vzniklo synergií něco úplně nového. Otevíráme se tomu, co cítíme, uvědomujeme si, že být věrný sám sobě, je to nejcennější, co můžeme mít. Nikdo nám nemůže říkat, co máme dělat, jak se máme chovat. Jsme dospělí a především jsme samostatní jedinci a pro svůj život máme všechno, co je třeba. Přicházíme na to, že smyslem vůbec není něco dělat, ale něco být. Není to o tom, co děláme, ale jací jsme. Jinými slovy, všechno to vychází ze srdce. Naše srdce, náš střed, Hara, čtvrtá čakra, je pro nás momentálně to nejdůležitější.

Projevit se to může mnoha způsoby, a ve vztazích je to zpravidla nejjednodušší, a zároveň nejsložitější. Máme na to otevřít svá srdce dokořán? Máme na to následovat své touhy, přání, popudy? Umíme se nebát pustit svou sexualitu z řetězu? Přestat jí kontrolovat, usměrňovat, učesávat? Máme na to, jenom se otevřít, a pozorovat to, jak si to samo nachází cestu, aniž do toho jakkoliv zasahujeme? Máme v sobě tak velkou důvěru, že se tomu prostě jenom odevzdáme? A máme důvěru v toho druhého?

V dopoledních hodinách se to zdá být o něco snazší, po půl jedenácté, jakmile se Luna přehoupne ze Lva do Panny, v nás možná zvítězí cosi jako pocit odpovědnosti, "že si to nemůžu dovolit a co by tomu druzí řekli..." Často je Panna velmi kritická a odmítá vše, co podle ní není dokonalé...ale taky to může být jiné...totiž tehdy, když to nejde přes hlavu. Panna nás pak může nasměrovat do víc tvořivé a praktické nálady v tom směru, že už v tom projevování se se ladíme na své tělo a na jeho pocity a vše, co se objevuje, "třídíme", rozdělujeme a zase spojujeme, zjišťujeme, co je použitelné prakticky a o čem lze spíš jen tak snít...Představme si Pannu jako generální úklid. Všechny krámy v naší domácnosti, totiž v naší psychice, vytaháme, a přes filtr Panny pak krásně protřídíme a řekneme si například "tohle v sobě schraňujeme už jen ze sentinemtu, ale jinak nám to k ničemu není...takže vyhodit!" Nebo: "Vida, tohle je dávno ztracená, a znovu nalezená záležitost...tohle určitě ještě upotřebím."

Jedna důležitá poznámka: konjunkce Venuše a Marsu je sama o sobě docela silná, zvláště pak ve Lvu. Chci tím říci, že tato energie nejde dost dobře potlačit, nejde ji ignorovat, vytěsnit, dělat, že tu není...dělat jakoby nic. Bude nás to nutit se nějak projevit, ukázat, co v nás je, takže fakt si zkuste najít nějakou oblast, kde tuto energii můžete vybít, kam ji můžete nasměrovat. Vůbec to není tak, že se to musí projevit jenom sexuálně...na druhou stranu, nelze si nevšimnout, že v tom je přítomná jistá energie nadrženosti...která ale stejně tak může být energií nadšení, energií jasného zacílení, lovení, nebo prostě to, že si jdeme za svým cílem. Všechno to jsou ale různé projevy jediné energie. Vy sami ale víte nejlépe, kam tuto energii nasměrovat...otázkou je, zdali se odvážíte, zdali se otevřete a zdali budete mít důvěru v to, že svět vás uvítá s otevřenou náručí. Protože tak to přesně je.

Taky nezapomínejte na to, že dostanete jen to, co máte. Máte strach? Pochybnosti? A co na ně pro jednou úplně zapomenout? Vesmír vám totiž může jinak dát zase jen strach. Zase vám jen připraví další věc, co vás ve vašich pochybnostech utvrdí...

Milí spoluobyvatelé této krásné planety - je to opět jen na nás. Nezapomínejme na to, že jsme Tvůrci. V tuto dobu se to může víc, než kdy jindy projevit, až nám z toho budou oči přecházet. Zkusme si vybrat něco pozitivního, velkolepého, zkusme si vybrat radost.

 

Středa, 7.7., 19:30

Na nebi si předávají štafetu Mars s Venuší. Tentokrát přejímá napěťové aspekty Venuše, a pro nás to bude nejspíš trochu těžší v tom směru, že Venuše je více pasivní, přijímající, zrcadlící princip. S marsem se dalo s konfliktními energiemi nějak konfrontovat, vybít je, s Venuší to jde hůře...ale jde to taky.

První postřeh: Není všechno tak tragické, bezvýchodné a smutné, jak se nám může jevit.

I když tu jsou určité okolnosti, které v nás zrovna euforii nevyvolávají, stále jsme na tom poměrně slušně. Je třeba si ale uvědomit, že se díváme velmi pesimistickou optikou a svět se nám pak zdá černější, než je. Cítíme odpojení a máme pocit, že svět (bůh, vesmír, společnost, rodiče atd...) na nás zanevřel. Jsme jako ti dva vyhnaní z ráje...jenže ouha, on je vůbec nikdo nevyhnal. Oni si to jenom vsugerovali...Neboli: nikdo na nás nezanevřel, zavíráme se my sami. Máme strach, zdali obstojíme, zdali jsme "dost"...ale je to úplně divný a scestný program. Jsme dost, vážně. Jsme dokonalí. Bůh nedělá zmetky. Bůh tvoří k obrazu svému. Samozřejmě, nejsme totožní s Bohem...jsme jeho malilinkatá část (a celé lidstvo je o něco větší malilinkatá část), ale máme stejnou podstatu.

Druhý postřeh: Tlaky vyvolávají protitlaky. A tlaky na sebe vyvolávají o to větší uvolnění (nebo zboření, složení se, upadnutí do chaosu, to podle situace a nastavení).

Protitlak bude mít za následek, že se budme nějak proti omezení bouřit. Budeme se ho snažit zbořit, ti, co už něco málo vědí, si uvědomí, že lepší termín je spíš "překročit", nahradit, jít souběžně, ale podle sebe. Jedněm bude nejspíš svoboda omezena, ti druzí si jí nejspíš vydobudou, každý podle svého nastavení. Drtivá většina se bude dít ve vztazích, ale mezi námi, co nejsou vztahy?

Třetí postřeh: když se dostaneme do rovnováhy a vrátíme se do svého středu, procítíme, že jsme to, co nepotřebuje obhajoby. Nikomu se v životě nezodpovídáme, nikomu nic nedlužíme,nemáme žádnou povinnost. Jsme sami sebou, jsme láskou, radostí, tvořivostí, hravostí, a je to tak v pořádku. Nebojíme se jít svou cestou. Uvědomujeme si, že život je jako švédský stůl...nemusíme stát u toho, co nám nechutná a nemusíme ani nikomu vysvětlovat, proč nám to nechutná. Prostě poodstupme a pojďme k tomu, co je naše, a to si vyberme.

Postřeh nakonec: šťastný a spokojený život je docela jednoduchý, a spočívá v tom, jít cestou pozitivity. Nepřemýšlet v opacích, ve vymezeních se, nenechat se vtáhnout do negací. Všechno je to o pozornosti. Pro jistotu opakuju: vybírejte si, co vám chutná. Vybírejte si to, co jste. Co nejste a co je s vámi v rozporu, vůbec neřešte, nedávejte tomu pozornost...ono to samo odpadne. Pokud se vás něco, co nemusíte, co vám vadí, stále drží, pak vězte, že stále ještě vězíte v dualitě, stále ještě přemýšlíte negativně. Příklad: když mám strach z toho se projevit, pak je nesmysl ho nějak řešit, snažit se ho potlačit, dělat že není...teď tu prostě zrovna je. Tak ho akceptuju a nebojuju proti němu. pak si ale uvědomím, že všechno je otázkou pozornosti, a svoji pozornost zaměřím na něco jiného. Ideálně na pozitivní opak. Co mi dodává odvahu a sebedůvěru? Kde mohu získat jistotu a suverénnost? Je to vlastně jednoduché...udělat čelem vzad. Není třeba o tom vůbec přemýšlet, stačí se prostě jen rozhodnout a udělat to. A protože jdeme životem stále kupředu, fyzicky, postupně nám dochází, že se posunuje kupředu i naše duše. Naslouchejme jí. Tam, kde nám není dobře, tam odtud odejděme, a myslím tím i psychické místo, stav...Představte si to třeba tak, že uvnitř nás je svět naší psýché, Země Ne/vědomí, jsou tam naše strachy, radosti, síly, slabosti, od všeho trochu, něčeho víc a nečeho míň, ale nikdy nic nechybí. Pokud se někdy ocitneme někde, kde se necítíme dobře, pak jděme dál. Znáte to staré pořekadlo: "procházíš-li peklem, nezastavuj"? Přesně o tom mluvím. Za hranicemi pekla jsou i jiné země, které na nás čekají...

 

5.7.2021, 22:03

 

Na nebi běží sextil Slunce s Uranem. Uran v Býku, Slunce v Raku, Ženská, feminní revoluce.

Žádný feminismus a boje o moc. Slunce v Raku prostě JE. Krásně si tak je, vnímá a cítí, jako Matka, Velká Matka. Příroda, Gaia, Lidská noosféra...

Nikdo spolu nebojuje, neodporuje, je totální svoboda. Jsme sami sebou a nepotřebujeme to nikomu dokazovat. Vidíme, že naše skutečná podstata je mnohem velkolepější, otevřenější, svobodnější, ale především volnější...

Luna se právě teď setkává se Sednou na konci Býka. Právě prošla trigonem na Pluta, prožila si určitý peklíčko, příběh z televize...Stvořila vlastní strach. Covid, korona, vakcína....všechno to je jen strach z života, a strach ze smrti a z ukončení. Býk znamená, že si to zakoušíme ve hmotě. Opravdu jsme si vytvořili svůj vlastní koncentrák, své vězení.

Stojíme u mříží, a netušíme, že všude je otevřeno a nikdo nás nevězní. Uvěznili jsme se sami.

Uvěřili jsme příběhu! Možná svému a možná cizímu...

Ale nyní se vracíme sami k sobě.

Tady. A teď. Žijící. Nic víc.

Takhle to stačí. Takhle je to v pořádku.

Venuše se přibližuje k Marsu ve Lvu, podle všeho budou tyto prázdniny velmi...plodné. Tvořivé.

Zároveň je Venuše s Marsem v přibližné t-kvadratuře s Uranem a Saturnem.

Zakoušíme sami sebe. Prožíváme svou existenci, hrajeme si, předvádáme se, naparujeme se, děláme machry. Je to v pořádku.

Svět je hřiště...a zároveň jeviště.

Hrajeme hru a tak jsme se do ní zabrali, že jsme se bezděčně stali herci ve své vlastní hře. Zapomněli jsme. Usnuli jsme.

Spíme hlubokým spánkem...a nejhorší na tom je, že nevíme, že spíme!

Veškeré snahy změnit systém, je určena k nezdaru. Nemůžeme změnit svůj sen.

Sen nějak přijde, a má nějaké poselství. Pro každého zcela originální.

Ale není skutečný.

Skutečné je probuzení. Bdělost, přítomnost.

Tady jsem. Teď jsem. Nic nebylo, nic nebude, minulost i budoucnost jsou jen naše myšlenkové škatule, šuplíky, kam jednotlivé životní zkušenosti zařadit.

A TEĎ

Důvěra.

A odevzdání.

Svět je ze své podstaty dobrý

A prohlásil Hospodin "Je to dobré". A bylo to dobré.

Není třeba usilovat o žádné osvícení, osvícení už je tady.

Překážíme tomu jen my.

POJĎME SI Z CESTY!

NECHME SE BÝT!

První červencový víkend

 

První červencový víkend a hned "tumáš mezi oči"...aneb "mysleli jste si holenkové, že o prázdninách budete mít klid?"

Ve svém životě máme jenom jednu povinnost - pokud se to tak dá říci - vzhledem k tomu, že "nemusíme" nic. Budeme tomu tedy říkat doporučení. Doporučení zní: Být sami sebou, projevit svoji jedinečnost, ukázat světu, kdo jsme a jaké jsou naše energie. Svět na nás čeká a je to skoro jako v jedné staré Landovo písničce: "ty jsi ta jiskra, vždyť oheň už čeká, aby byl zapálen..."

Zdá se to být docela jednoduché, ale přitom to je nesmírně obtížné. Zejména proto, že nás to nikdo neučil. Naopak, společnost nás houfně krmí tím, abychom si vytvořili "osobnost", masku, jakéhosi reálného avatara, a ideálně pak takového, jakého vám určí druzí. Osobnost je ale náhražka, není to nic skutečného a především to nemá společného vůbec nic s vámi. Toužíme být někým, dosáhnout něčeho, o čem si myslíme, že je "to ono", a ten největší paradox je v tom, že už tam dávno jsme, nemůžeme nebýt sami sebou...můžeme na to jen zapomínat a můžeme žít cizí příběhy a následovat sny jiných...

Víkend je ve znamení rozporu mezi tím, jací bychom chtěli být my, a jaké nás chce společnost. Jsme samostatní, nezávislí, vzpurní, pyšní a nepodvolujeme se nikomu a ničemu, co za to nestojí, v ideálním případě jen reálné, autentické autoritě. Náš cíl je být samostatnými jedinci. Společnost nás ale chce ve formě včelího úlu, nepotřebuje samostatně myslící a jednající jedince, ale chce poslušné dělníky, kteří jsou jako kolečka ve stroji a kteří potlačují svoji samostatnost a naopak cíleně pracují pro vyšší celek, v tomto případě stát. Mnohamilionová Londýnová demonstrace proti lockdownu, která zapříčinila rezignaci ministra zdravotnictví a díky které následně stát polevil a prohlásil, že bude korunavejr brát jen jako chřipku, je skvělá manifestace oné energie...ale jinde mohou naopak zvítězit síly, které omezují a utahují šrouby...jde jen o to, jaká energie je v nás právě silnější.

Je dobré si přiznat, že čeští muži jsou svým způsobem postižení. Nebo spíš poškození. Aniž to ví, tak mají naněkolikrát zlomenou páteř a automaticky nosí bolest svých pradědů, dědů a předků. Nedávno jsem byl svědkem slunovratové meditace, spojené s popravou 23 českých pánů, což zase souvisí s Bílou horou, jakousi českou achillovou patou. Nejpozději tam v té době bylo zaděláno na pořádný průšvih, který odskáčou generace poté - pokud tedy s tím nezačnou něco dělat, nezačnou onu bolest zvědomovat. Tato bolest velmi souvisí s tím, o čem jsem již psal výše - se svobodou projevit se. Není ale dů§ležité se babrat v tom, co kdy kdo jak proč, důležité je, že prožíváme konstelace teď a tady. Projeví se to tak, že při našich pokusech se svobodně projevovat, ukazovat naši jedinečnost, jednak narážíme na odpor společnosti, ve které se právě nacházíme, druhak narážíme na svoji vlastní bolest, na energetický uzel, strunu, kterou jakoby rozezníme a která zní starým tónem, který připomíná naše dřívější traumata a bloky. Můžeme si vzpomenout, kdy jsme my sami byli umlčeni, převálcováni společností nebo přesvědčeni o tom, že projevovat se je špatné. Píšu záměrně "můžeme"...protože nemusíme. Můžeme tu naši bolest taky dokonale zazdít, potlačit, dělat, že tam není, a můžeme se klidně rozhodnout, že zatím stále ještě nemáme sílu na to jí čelit. Můžeme. Vše je správně. Ale pokud sebereme odvahu a bolestí nakonec projdeme, možná nám dá něco, co jsme před tím neměli...a to je hloubka. Neumím asi lépe popsat to slovo...ale něčím nás to posílí. Ta posila bude potřeba, protože nás čeká ještě třetí stadium.Musíme hluboko ze své síly dojít k rozhodnutí. K rozhodnutí, že se změníme, že to změníme. Že budeme myslet jinak. Že už nebudeme zavírat oči před ničím nepříjemným a že bolest necháme, aby námi prošla, ale o nic se nezachytila.

Může to mít velmi různé projevy. Konflikty mezi lidmi, chaos ve společnosti, rebelie, můžou ale stejně tak i přijít další živelné pohromy. Nejsem typ, co maže med kolem pusy, takže řeknu, jak to vnímám: my jsme tvůrci, to znamená, že my tvoříme i tornáda. Všechny nezpracované, nepřiznané, zazděné a potlačené energie...nikam nezmizí a neztratí se, jenom změní formu. V neděli bude vrcholit něco, co se nedá zastavit, potlačit, ale můžeme tomu dát vhodnou formu. Je to na nás. A vězme, že i když je to konfliktní aspekt, může přinést i mnoho pozitivního...jen bychom měli vědět, že pozitivní není to samé, co učesaný, civilizovaný apod. Zřejmě to bude trochu divoké...a možná, že vypustit své vnitřní zvíře, otevřít mu klec a dát mu trochu prostoru, bude to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. Je to na nás.

Středa 23.června

 

Středa 23.června

Co den, to jiná a zajímavá energie. Dnes můžeme vnímat po dlouhé době jisté uvolnění, odbrždění, věci se znova dávají do pohybu, zmatek se zmenšuje. Zároveň s tím přichází jisté uvědomění a pohled do zrcadla, který k sobě můžeme, a taky nemusíme pustit. A jaký je ten pohled?

Každý mluví, ale nikdo neposlouchá. Každý bojuje o kus energie a chce druhé přesvědčit o tom svém - jenže vychází z hlavy, a hlava ještě nikdy nikoho nepřesvědčila. Jsme v docela euforické náladě, plni optimismu, ale bůhvíproč si stále v hlavě tvoříme katastrofy.Dnes by nám mohlo dojít, že optimismus je volba, a že se o něj nemusíme "snažit", nemusíme ho nijak dosáhnout. Nejde totiž přes hlavu. A nejen optimismus...netvoříme si jen postoj, tvoříme si celou realitu. Je to ale trochu jiné tvoření. Představme si spíš, že připravujeme půdu a zasazujeme semínka. Semínka pochází z nás, jsou naším ohněm, naší podstatou. Můžeme jim připravit podmínky, ale to je vše, ony vyrostou samy bez našeho dohledu a kontroly. Tak si schválně představme, co nám asi tak vyroste, když budeme sázet strach, ze smrti i z autentického života, z všeho nečistého, mimo kontrolu... Představme si, co všechno už jsme vypěstovali. Vzpomeňme si na přísloví "kdo seje vítr, sklízí bouři", a zkusme ho pochopit nově.

Bojíte se Covidu, totality, nového odlidštěného digitálního světa, atd.? Tak zasaďte něco jiného!