Pondělí 22.listopadu: Slunce je ve Střelci. Hurá, hurá a ještě jednou hurá. Doba temna končí, doba naděje, slavností a tiché zábavy začíná. Střelec přichází do našich životů a připomíná nám, jaké to je, se pro něco nebo někoho nadchnout. Jaké to je pro něco zahořet. Jaké to je, věřit v něco, pospojovat si jednotlivosti a najednou v tom vidět celek. Usmíváme se od ucha k uchu, vidíme svět z větší perspektivy, a pokud chceme, můžeme ho brát vážně, a pokud chceme, můžeme se mu i smát. Humor je protijed na většinu našich problémů.
Zaměřujeme se na svou vnitřní pravdu a upřímnost, nedělá nám problém druhým říci, co nám zrovna slina na jazyk přinese, a občas to pravda, přestřelíme, protože neznáme míru. Naše touha proniknout k jádru věci se spojuje s touhou po tom obsáhnout co možná největší celek. Vidíme mozaiku a jsme okouzlení a zároveň v sobě máme jakousi pokoru před čímsi vyšším. Probouzí se v nás náboženské cítění, a každý si ho může uchopit po svém - někdo bude dělat jakousi slovní obdobu křižáckých výprav a bude vnímat svět jen v odstínech černé a bílé...a jiný bude vědět, že vše je jedním a nejlepším způsobem, jak se k němu přiblížit, je následovat ho ve svém nadšení ze života, z tvořivosti. Budeme lehce nevázaní, nedisciplinovaní, čas od času překročíme nějaká pravidla, ale naše nenucenost a nakažlivá, až dětská radost ze života obměkčí i přísné lidi. Ve vztazích budeme nejspíš trochu přelétaví a tak nějak nemonogamní - což neznamená, že musíme být nutně promiskuitní, prostě se jen nechceme omezit nějakou formou. Obecně vzato, nás Střelec přišel naučit, že vždycky existuje naděje, že světlo je i v té největší tmě, že všechno má svůj skrytý smysl, a že vždycky je kam se vyvíjet, kam jít dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat