VÍKEND 30.-31.LEDNA

 

Zdá se, že špatných dnů neubývá, napětí je všudypřítomné a radosti života jakoby dočista vymizely...V těchto dnech se navíc do podvědomí vkrádá jakási zvláštní neurčitá představa, kterou bych možná nazval "útokem astrálních temných sil"...neboli, nejen, že se to sere, kde může, ale ještě to tak vypadá, jakoby na nás cosi ne zcela viditelné útočilo a využívalo našich slabin. Může to tak být, nemusí...každopádně důležité je vědět, že na toto všechno už existuje jeden jediný lék: upřené a nasměrované světlo vědomí. Máme v sobě pochodeň i reflektor v jednom, přímo ve svém srdci, a na všechny tyto záležitosti si můžeme pěkně posvítit. Pamatujte na to, že ony temnůstky mají svou moc pouze v temnotě, v nevědomí, v mezičase a meziprostoru. Pokud ale sami se sebou pracujeme, rosteme, vyvíjíme se, pak objevujeme, že v sobě nosíme v jistém slova smyslu poklad. Světlo vědomí. Musíme ale sebrat odvahu a rozhodnout se vidět věci takové, jaké jsou. Což vyžaduje konečně si přestat o sobě cokoliv nalhávat, dělat ze sebe lepší nebo horší verzi sebe sama. Bude to ale velmi těžké a spousta lidí se ze strachu z toho, co by o sobě mohli zjistit, raději úplně odpojí od sebe a svého nitra. Případně budou onu svoji moc hledat všude jinde, než v sobě. Takže kromě sktečně autentických, zářících bytostí tu bude i mnoho takzvaně světlých, u kterých se ale dá celkem jasně poznat, že to nevychází ze srdce.

V tuto dobu jsme nuceni se trochu zastavit, přehodnotit všechny naše vědomosti, je záhodno vše, co jsme se za poslední tři měsíce dozvěděli, o sobě, o jiných, o světě, pořádně probrat, prosít podstatné informace od nepodstatných, informace jdoucí k srdci je dobré brát obzvláště důležitě, a naopak je důležité od sebe odstřihnout veškeré informace, které jen takříkajíc čeří vodu, odkazují na další informace a vytvářejí tak nekonečné kolečko pozornosti. Stačí se zeptat: Vede to k praktickému výsledku? Řeší to něco? Nejsou to jen řeči pro řeči? Budeme se do toho muset ponořit opravdu poctivě, zejména se to týká naší indoktrinace, našeho ideového přesvědčení. Retrográdní Merkur ve Vodnáři by hrozně rád fungoval podle nějakého ideového směru, podle něčeho pokrokového, a přitom si musí uvědomit, že ten největší pokrok znamená zjistit, že už žádné ideologie potřeba nejsou. Dogmata, pravidla, věci předkládané k věření...to všechno jsou jen takové intelektuální dudlíky...a těch se budeme muset zbavit a odstřihnout je, možná až hodně radikálně.

Odstřihnout se od systémů víry neznamená, že bychom měli zahodit náboženství. Dnes to funguje jinak. Znamená to zahodit televizi, noviny, rádio, odpojit se od médií, které už dávno neinformují o realitě, ale vytvářejí realitu novou, byť z velké části nevědomky...Přestat věřit všemu, co mi kdysi kdosi řekl, a opravdu vážně se zamyslet nad tím, žemu z toho věřím já, opravdicky, vnitřně ze srdce? Co je moje vlastní přesvědčení a co si jen automaticky nesu, ze školy, od rodičů, od společnosti?

Přeji nám všem krásné a přínosné sebeobjevování.

Čtvrtek 28.ledna

 

ČTVRTEK 28.LEDNA

Jsi v tom, co děláš, opravdový, opravdová? Jsi pravdivý? Uvěřitelný? Projevuješ sebe sama takový, jaký skutečně jsi? Anebo jsi jen jako?

Zamysli se nad tím, jaké hodnoty v životě vyznáváš. Čemu věříš, co je pro tebe cenné? Tato doba je náročná, a ještě bude. Bude po tobě vyžadovat, abys zaujal jednoznačný postoj. Abys neuhýbal z toho, co je tvé. Jdi do hloubky, až na dřeň, neboj se být občas nepříjemný, neboj se setkat se se svými stíny, se svými vášněmi, pudy, strachy... Chceš snad mít nad životem absolutní kontrolu? Chceš, aby se nic zásadního nezměnilo? Chceš mít svoje jistý? Smůla, kontrola ti neprojde. Naopak...čím víc se budeš držet a lpět, tím ti budou různé události i lidi tu tvou pečlivě budovanou strukturu narušovat. To se ostatně děje i nyní. Nejde o to, co konkrétně se děje, navíc každý to prožívá tak trochu po svém...jde o to, abychom se pustili kontroly, síly zvyku, abychom v sobě zbořili staré zkamenělé nefunkční procesy a připravili se na něco nového.

Pokud cítíte posledních pár dní napětí, je to normální, není se čemu divit, večer po osmé hodině nastává úplněk. Tento úplněk, nám dá jistou zpětnou vazbu, zejména v tom, kolik je potřeba dát sám sobě a kolik společnosti, a zejména pak jak se naladit na energii svobody, štěstí a euforie. Slunce se navíc spojuje s Jupiterem, a tak se může zdát, že nás čekají krásné, pozitivní časy...ale to by ona konjunkce nesměla být ve Vodnáři. Ve Vodnáři se to totiž chová tak trochu jako teorie, o které se moc hezky mluví, ale trochu se zapomíná na to to taky zrealizovat. Nebo si to vůbec dovolit. Dám vám jednoduché dvě otázky, odpovězte na ně poctivě: Chete být šťastní? A co pro to děláte?

A poslední taková "tečka" za vší tou šílenou energií, bude Mars, který se setkává s Lilith. Je mnoho astrologů i rádobyastrologů, co si z Lilith udělalo strašidlo, odpadkový koš zvěrokruhu, anebo jakousi voodoo panenku, do které zaklějí všechny sexuální i jiné vášně...já jdu prosím pěkně, trochu jinou cestou. Lilith pro mě, v první řadě, znamená slepou skvrnu, něco, co máme úplně před sebou, ale z nějakého důvodu to nejsme schopni vidět. Takže...máme před sebou své tělo, své fyzické schopnosti, svoji jedinečnou energii, schopnost se prosadit, dupnout si, bojovat, a to především za sebe a své zájmy, svou schopnost sebou v žádném případě neorat a nenechat se do ničeho přinutit ani zmanipulovat. Ale vůbec o tom netušíme. Co tedy s tím? lekce Lilith nás učí, že mimo jiné skrz bolest a skrz pocity nedostatečnosti, méněcennosti, jsme schopni pochopit. Takže nám nejspíš seberou sílu, energii a nakonec i zdraví?

Tento příběh je, a ještě bude o Mužích. O tom, že je třeba právě teď, víc, než kdy jindy, aby povstali. Aby konečně dospěli, přestali si hrát na malé děti, vzali moc a sílu do svých vlastních rukou, a začali vládnout. Úřadovat. To, co úřaduje nyní, to nejsou muži.

Volám všechny muže, zpátky do zbraně! Tento boj nemůže proběhnout bez vás. Nebojujete ovšem jen tak s někým ledajakým, ale s tím nejzákeřnějším protivníkem, který vás má dokonale přečtené - sami se sebou.

Úterý 26.ledna

Vzhledem k tomu, že mi poslední dobou chodí hodně symbolické, abstraktní obrazy, budu se snažit je ještě trochu víc překládat do srozumitelštiny. Na druhou stranu, určitě je fajn se začíst a zkoušet to na sebe působit nikoliv v tom racionálním slova smyslu, ale v tom hlubším. Jsou to všechno jen určité hvězdné příběhy, které se nás taky dotýkají a ovlivňují nás.

Návrat ke Zdroji.

Postupně zakoušíme svobodu. Uvědomujeme si, kdo jsme. Probouzíme se.

Prastaří bohové ožívají.

Teď už je to jen

KDO

JSI?

Kdo jsi ty?

A co uděláš?

Ono se to samo totiž neudělá!

Změna paradigmatu se nedá úplně prozívat.

Do zbraně! Nes erb, poznej a prožij ten princip, pro který bojuješ.

Budeš muset zbořit staré.

Nenechat kámen na kameni...

Poznat jinakost.

Být vyprovokován

Být bez hlavy

Zahodit rozum.

ZEN

Pro běžné smrtelníky z dnešního dne vyplývá především to, že život se sám od sebe nezmění. Potřebuje impuls, kterým jsi ty. Občas se to tak v životě ukáže, že nazrál čas na změnu...ale my jakožto bytosti se svobodnou vůlí máme samozřejmě svobodu se k tomu jakkoliv postavit. Pokud se k tomu stavíme dobře, dává nám to nový svěží vítr do života, zbavujeme se pomyslného starého harampádí, nedělá nám problém plout s novým proudem a užívat si novou energii, surfovat na euforii, pomalu otevírat oči a zjišťovat, že ten nový svět je opravdu lepší a hlavně širší, bohatší, než ten starý.

Pokud s touto energií nejsme úplně kamarádi, většinou nás něčím děsně štve, provokuje, probouzí v nás zvláštní nepokoj. Jakobychom byli staří nerudní důchodci a "ta zkažená mládež" nás neustále něčím štve. Inu...možná nás štve jen proto, že nám ukazuje, jak můžeme být svobodní, jak nemusíme být zalezlí ve svých problémech, zavalemi strachy, zvyky, obyčeji, které držíme jen ze zvyku a ne proto, že by byly skutečně naše. Štve nás to, protože jsme zkameněli, zalezli do bačkor a teď už jen čekáme, jak přežít mzbytek svého života pokud možno bez nějakého vyrušení.

A on najednou budíček. Samozřejmě, to člověka trochu nasere. Navrhuju ale něco jiného. Přestaňme bojovat proti realitě. Realita je taková, jaká je, v čase má různé a měnící se kvality. Astrologie je docela dobře umí postihnout, takže vám řekne, co se zhruba tak děje. A vy můžete být s touto energií v souladu, anebo protikladu. Všechno je to jen vaše volba. Proto ode mě neuslyšíte nic ve smyslu "bude to takhle"...Bude to tak, jak si stanovíte vy sami. Já vám jen mohu prozradit, kudy a jak plyne vesmírný proud a co je fajn dělat, abychom s ním byli v souladu.

Howgh!

Neděle 24.ledna

 
Někdy je to, že se nám něco nepovede, vlastně obrovské štěstí...

Jsme odmalička vychováváni v hodnotovém systému, kde je obzvlášť velký důraz kladen na slova špatně a dobře. Odmala je nám vtloukáno do hlavy, že v životě by se mělo jenom dařit, že život má být jednoduchý a že když se budeme snažit dostatečně, tak uspějeme. Společnost nám nabízí ty "vyvolené", kteří jakože uspěli a kteří nám mohou jít příkladem, bohužel je ale na honbě za vrcholem trochu natěsnáno...

Dnes se trochu víc podíváme na takzvaný neúspěch. Na to, když se věci nedaří, když je to trochu moc komplikované, když to nejde. První uvědomění: je to úplně v pořádku, dokonce to je většinové nastavení tohoto vesmíru. Než se z poloopů vyvinul člověk, proběhlo mnoho různých pokusů, z nichž většina byly slepé uličky evoluce. Druhé uvědomění: není třeba se za to trestat, spíš je důležité si uvědomit, proč vlastně slepě přijímáme to, co do nás společnost v tomto směru hustí? No tak se zkrátka nedaří. Tak je to komplikovaný. Proč bych se za to měl proboha živého trestat nebo to nedej bože brát jako selhání nebo neúspěch. Je to jen proces. V přírodě přece taky furt nesvítí sluníčko.

A třetí a nejdůležitější uvědomění: je potřeba to akceptovat tak, jak to je, a vzít si z toho ponaučení. Pokud na cestě životem utržíme jizvy, tak ať jsou připomínkou nikoliv našich selhání, ale našich neustálých pokusů jak jít dál. Jedna keltská báje hovoří o tom, že po smrti se bojovníci setkávají se stařenou, která jim sežere všechny jejich jizvy a rány, ale pokud žádné neutržili, tak je sežere celé...

V těchto dnech se zdá, že cokoliv uděláme, nemá žádnou nebo minimální odezvu, že pokud se může něco pokazit, pak se to pokazí. Je to pro nás taková zkouška. Hodí nás to do pesimismu a pocitu nicoty a prázdnoty? Budeme se naopak víc snažit a budeme akčnější? Zkusme si uvědomit, že to všechno je jen zrcadlo. Není důležité, co se děje, ale jak reagujeme. Byli jsme zastaveni, byla nám vzata další část svobody. Můžeme se vztekat, můžeme vlastně cokoliv...a to, jak zareagujeme, to pak ovlivní naše další směřování. Představme si, že to je vlastně něco jako Aladinova lampa, která má tu zvláštní vlastnost, že nejdřív způsobuje životní neúspěchy...no není to od toho vesmíru v dobrém slova smyslu vyčůranost? Mohli bychom mít cokoliv chceme, ale my se tak fixujeme na to takzvaně špatné, že prostě smůla...No tak teda třeba příště

Středa 20.ledna

 

Vážení, jedeme dále. Speciální prodloužená jízda na naší horské dráze nazvané Realita! Jízdenky nekupujte, jízdy jsou zdarma! Předem jen upozorňuju, že dneska to bude hodně jiné, chaotické a neuspořádané, plné různých vizí a možností, konspirační a provokativní...ale takové jsou právě teď energie, tak se nedivte ;).

V úterý večer vstoupilo Slunce do Vodnáře a předznamenalo tak základní nastavení dalšího měsíce. Za normálních okolností by to byly klidné časy, ale vzhledem k velmi bohatému obsazení Vodnáře dalšími planetami i vzhledem k tomu, že na něj doráží skvadra v Býku, to budou všechno možné, jenom ne klidné časy. Slunce se ve Vodnáři rozkoukává, ale pomalu se začíná ladit na energie Saturna a Jupitera. Následující měsíc bude asi nejviditelnějším projevem oné slunovratové konjunkce Jupitera se Saturnem, oné Velké Změny, v následujícím měsíci budou nejlépe viditelné procesy, které s tím jsou spojené. Tyto procesy jistým způsobem mění svět, boří staré jistoty, vysmívají se všemu, na čem lpíme, a ukazují, že naše takzvaná tradice se již silně přežila a v novém světě neobstojí.

O energie Vodnáře ale tentokrát tolik nejde. Respektive...částečně. To, co je totiž mnohem důležitější, je něco jiného. Konjunkce Marse a Urana v Býku, za vydatné pomoci Lilith, stojící v povzdálí. Vzhledem k tomu, že Uran vládne Vodnáři, tak jisté propojení s vodnářskou energií tu je. Ovšem tato energie se nyní projeví býčím způsobem. To znamená prakticky, ve hmotě, trochu tradičně, pomalu, těžkopádně a s jistou zvláštní setrvačností. Odhadnout, jak se tato třaskavá směs zachová, bohužel ale fakt nejde. Je to energie exploze, energie počítačů, techniky, a složitých strojů, energie nervová, napružená až na maximum a okamžik těsně před explozí, počínající zbláznění se, šok, krize. Jedním z projevů může být dejme tomu nějaký pumový atentát, který následně vyvolá celosvětovou finanční krizi, ale může to být i zcela jiný příběh, například nějaký šokující vědecký objev, který totálně zatřese veškerými možnými i nemožnými jistotami (kupříkladu by mohlo jít o oficiální potvrzení kontaktu s mimozemskými civilizacemi). Může přijít nějaký poměrně zásadní vědecký objev...anebo se může probudit síť umělé inteligence Skynet, která následně převezme kontrolu nad lidstvem a začne ho vyhlazovat. Upřímně...čím šílenější teorie, tím pravděpodobnější praxe :) . Určitě se pak ex-post vyrojí spousta samozvaných věštců a astrologů, kteří budou říkat, "že to věděli"...ale já si troufám tvrdit, že za těchto konstelací neví nikdo nic a možné je zcela všechno...a ještě víc. A čím šílenější, nepravděpodobnější teorie, tím je šance, že se do oné šílené energie trefí.

To, že se tato konstelace náhodou trefila přímo doprostřed inaugurace nového Amerického prezidenta, upřímně nevěští nic dobrého. Být tradiční astrolog, měl bych hodně velké obavy a varoval bych před výbuchy násilí, před možností atentátu, ale i před možností, že někdo pečlivě připravuje jakýsi druhý "požár Reichstagu" nebo "přepadení vysílačky v Gliwicích" nebo "incident v Tonkinském zálivu". Pro neznalé, všechno toto byly důvody pro rozpoutání války či honu na nepohodlné osoby, načež se s odstupem času ukázalo, že ony důvody byly zcela smyšlené, narafičené... Vzhledem k tomu, že jsem ale astrolog trochu jiného ražení, netvrdím, že to nutně musí být katastrofa, ale šok to tedy opravdu bude pořádný. Je možné, že z oné konspirační teorie, kterou razí lidé kolem skupiny QAnon, se stane nekonspirační praxe a opravdu vyjdou najevo zajímavé a vůbec ne příjemné věci. Je možné, že se mnoho dříve skrytých záležitostí odhalí, je možné, že se ukáže, že 90% naší historie byla lež, že všechna naše náboženství byla lež, je možné, že se uvolní patenty na volnou energii, hvězdné brány, že se potvrdí existence základen na Měsíci i Marsu. Je možné, že bude vynalezen univerzální překladač zvířecí řeči a že dostaneme takového stěra, že to námi otřese. A stejně tak je možné, že na just se nestane vůbec, ale vůbec nic...

Pokud jsme ale zvědaví a napjatí, je to zcela normální. Jen si opravdu uvědomme, že vůbec nezáleží na tom, jaký film nám zrovna realita promítá. Možná se nám začne promítat něco nečekaného...a možná, že nakonec sami zjistíme, že to celé je jen film. A že my sami můžeme vybrat, co se bude promítat. Já osobně to vnímám tak, že to bude mít takovou formu v realitě, že to spustí kolektivní, celolidské satori. Probuzení. Otevření očí a uvědomění si: AHA. Jestli si to uvědomíme na základě vnějšího dění nebo vnitřních procesů, vůbec není podstatné, podstatné je to, že změna přichází. Něco bude totálně jinak...Asi tak, že z housenky se stane motýl. A my se najednou podíváme na ten svůj starý, malý, úzký, omezený svět a realitu, a pak se podíváme na To Nové, na tu širší, velkolepější a hlavně podstatně svobodnější realitu, a řekneme si jen: No vida...Kdybych to byl býval věděl, tak se tomu otevřu už dávno...

Neděle 17.ledna

 

"Klidni hormon"

V onom vskutku zajímavém, překotném a trochu nečekaném vývoji jsme se dostali do fáze, kdy se tak trochu předbíháme, kdy jsou naše očekávání a představy o dost napřed oproti realitě. Už bychom to všechno chtěli mít za sebou, být šťastní, svobodní, a ono stále nic. Už několik měsíců čekáme na změnu, a stále nám nedochází, že tou změnou jsme my sami, a že se nic neděje, protože jsme prostě zpomalili, zlenivěli a začali si myslet, že se to udělá samo. Divíme se tomu, že ve světě se začínají drát na povrch věci, o kterých bychom ještě nedávno předpokládali, že nejsou možné. Věci se ukazují ve svém pravém světle, hajzlíci jsou ještě drzejší, milí lidé jsou pozitivnější, lidi s totalitním myšlením už se třesou na další zákazy a příkazy, zatímco svobodymyslní lidé nacházejí další a další důvody, proč nejít cestou mainstreamu a raději si udržet tu svou. Jenže...ono to, aspoň pro tuto chvíli, je všechno. To nejdůležitější chybí - totiž my. Naše jiskra, náš impuls. Začíná poslední, čtvrtá fáze cyklu, který započal v letech 2010/11 a skončí roku 2024, a ta poslední fáze by měla spočívat v tom, abychom onu energii změny, revoluce, vědeckotechnického pokroku, nové vize, konečně dokázali zhmotnit, uvést v praxi, v život. Přesto se může zdát, že je vše ztraceno, můžou se vkrádat pesimistické myšlenky, můžeme si všímat, že ve vnějším světě je hodně velký odpor. je to ale zcela normální. Pokud jsme se rozhodli jít nějakou cestou a začali jsme jí vytyčovat ve hmotě, pak zcela přirozený proces je to, že nám Realita přihrává všechno, co je zcela odlišné, jakési "pravé opaky"...ale je to jen proto, aby nás "vyzkoušela", zda jsme dostatečně silní na to, abychom vytrvali. Je to totiž dlouhý a namáhavý proces, v němž je třeba být trpělivý. Skládáme kamínek ke kamínku, a teprve v učité fázi se najednou ukáže, že to tvoří celek. Ten okamžik se blíží...ale ještě tu není, proto se nám zdá, že je naše práce marná.

V trochu jiném smyslu nám energie těchto týdnů ukazuje, že jsme se nechali příliš unést ideologií. Věříme nějakému "vysvětlení", nějakému schématu, věříme v to, že osoba XY je dobrá, zatímco osoba Y je div že ne ďábel, věříme, že země A je fajn a země B je tyranie...a nevšimli jsme si, že si nás to hezky osedlalo, že jsme opět podlehli černobílému, dualitnímu pohledu na svět. Skutečnost je ale vždycky složitější. Takže, takový konkrétní příklad: neřešme už, kdo tedy bude reálně v USA prezident a kde je pravda, jestli bylo zvolení nejčistší a beze všech pochyb nebo to byl megapodvod. Jestli je Žluťák zachránce lidstva a bojovník proti temné straně nebo je to machistické prase, chaotik a zhouba us národa. Je to totiž úplně jedno, navíc, to důležité se děje trochu stranou od toho, kam nám namíří naši pozornost...

Každopádně...zhluboka se nadechněme, již brzo nás čeká poměrně velký sešup i vzestup na horské dráze. Pozorujme to, ale nenechme se chytit. Je to přece jenom kino...

Čtvrtek 14.ledna

 

O svobodě se neteoretizuje. Není to téma k nedělní konverzaci, je to záležitost, která se žije, která se cítí, na vlastní kůži, o kterou se usiluje. Svobodní nikdy nemůžeme být teoreticky, ale prakticky. To znamená, že vždycky taky záleží na kontextu.

Dnes se v nás konečně něco začíná probouzet, postupně to v nás bobtnalo, vřelo, a nyní to vystupuje na povrch. Dalo by se to popsat jako touha po osvobození se, určitý nepokoj, pocit, že se něco fakt musí změnit. Ten pocit by se dal pojmenovat "A DOST!" Můžeme ho směřovat vůči karanténě, covidu, politikům nebo celkové situaci ve světě, ale měli bychom si být vědomi toho, že to všechno onen pocit obsáhne, a zároveň ještě mnohem víc. Říkáme si hlavně "a dost" nad naším životem, uvědomujeme si, že tak, jak jsme žili doposud, už se žít nedá. Ona změna, revoluce či evoluce, se ale musí projevit v praktické rovině a v minimalismu. Nejde o nějakou celoplanetární revoluci, naopak, jde o tu nejosobnější změnu. Změna, ke které míříme, se nejspíš projeví nejdřív ve vztazích, v hodnotách a v penězích, kdy si najednou uvědomíme, že něco, co pro nás mělo cenu, už nemá, a naopak. Změna taky přijde v každodenních činnostech a radostech a ve způsobu, jakým vnímáme hranice, hranice mezi námi a světem, mezi námi a druhými lidmi...změníme pohled i na svou duši...

Druhá, nejméně zajímavá oblast energií, které se dnes mají tendenci manifestovat, se týká něčeho, co bych nazval asi jako odstřižení se od zátěže. Od stínů, od strachů, od minulosti, která má stále tendenci vystrkovat růžky. Od toho, kdy jsme přestali žít pružně, flexibilně a s radostí, a kdy jsme zkameněli, zdůchodcovatěli, kdy jsme se vzdali žití a místo toho zvolili přežívání. Tato těžká energie má ve zkratce nálepku "starý svět" nebo "stará země" a naším úkolem je vzít si to minimum, co se z toho dá použít, a vše ostatní (tj. tak 97% zbytku) zahodit, pustit se, odložit zátěž. Už to nepotřebujeme. Nabrali jsme si symbolicky spoustu věcí, u nichž jsme uvažovali stylem "teď se mi to sice nehodí, ale co kdyby někdy ano". Teď se toho ale bojíme vzdát, protože to pro nás byla v jistém smyslu taková kotva, jistota. Když opustíme hodnoty Staré Země, bojíme se, že nastane chaos a že nebudeme mít nic pod kontrolou. Bojíme se pustit našich starých představ o vztazích, protože tak nějak instinktivně tušíme, že nové formy vztahů nejsou vůbes založeny na nějakém pofidérním ujišťování. Už se není čeho držet, je potřeba skočit do vody a plavat. Proud je silný a nejspíš to s námi bude pěkně házet. Všechno to ale musíme hodit za hlavu. To jediné, co se po nás chce, je skok důvěry. Tak jako v tom příběhu:

"Pojďte ke kraji."

"Nemůžeme. Máme strach."

"Pojďte ke kraji."

"Bojíme se, že spadneme."

"Pojďte ke kraji!"

A oni nakonec šli. A On je strčil. A oni letěli...

Objevili, že mají křídla a že létat dávno už umí. I my se už dávno umíme pohybovat v Novém Světě...jen to ještě nevíme a nevěříme tomu.

Dnes je čas na to, pohlédnout svým strachům do tváře, překonat je a rozhodnout se "skočit". Třeba umřeme...ale není to vlastně jedno, pokud jsme nikdy doopravdy nežili??

Středa 13.ledna

 

Ještě není konec.

Dnes ráno nastalo novoluní. Novoluní, které nás má za úkol trochu usadit, zchladit nadšení a připomenout, že ještě rozhodně nejsme na konci. Energie fičí...ale teď je hlavně důležité se podívat na tu spoušť, co jsme po sobě zanechali, a uklidit jí.

Dnes čelíme věcem z minulosti, tomu, co jsme obešli, čemu jsme se snažili vyhnout nebo co nám přišlo nepodstatné. Je krásné vědět, že už jsme jednou nohou ve Věku Vodnáře a že už se nám pomalinku polehounku rozevírají křídla...ale dosud jsme se vlastně ještě pořádně nevyloupli ze skořápky a především, nezahodili jsme svou zátěž z minulosti. Pokud se zátěže nezbavíme, pokud se neohlédneme a neuklidíme po sobě, pak jednoduše nevzlétneme, protože nás to bude tížit. Pro mnoho z nás to ovšem bude děsné zklamání, protože to vypadá jako že nám Vesmír dal ochutnat z poháru Života, načež nám ho upřel... Nikoliv, jen se zkrátka musíme zbavit zátěže.

Ta zátěž může mít mnoho forem, dnes to nejspíš bude pocit, že nám něco (fyzicky) nejde, že nás něco nebo někdo brzdí, že před námi stojí neprostupná zeď...zkrátka, setkáváme se se zemí, s gravitací a s principy hmoty, a zjišťujeme, že se nedají obejít a že sebesilnější záměr a vyslovené přání se ve hmotě manifestuje jednak hodně pomalu a druhak omezeně. Měli bychom si ovšem dneska všimnout jiné věci. Našich negativních emocí, naší frustrace, našeho naštvání. Vesmír funguje tak, že nám, sice se zpožděním a s určitým zkreslením, plní naše přání. Plní ale všechna přání, i ty negativní. Dokonce je to tak, že především ty negativní. Proto se negativní očekávání plní mnohem snadněji, než ty pozitivní. A lidem vůbec nedochází, že to je vlastně dokonalé potvrzení toho, že to funguje, že záměr se manifestuje. Co způsobuje to, že se plní spíš to negativní? Zkuste nad tím pouvažovat...Odpovím vám: je to jednota emocí, přání a vůle...aniž si to uvědomujeme, dáváme tomu sílu. Být negativní totiž nevyžaduje až takovou námahu. A proč nefunguje moc plnění toho pozitivního? Protože se lidé mnohem hůře koncentrují a mnohem hůře se dociluje oné jednoty. Většinou nás neustále něco rozptyluje, stahuje z naší cesty...a především: často v to pozitivní prostě nevěříme.

Dnes to bude každopádně trochu pruda...ale pokud se od toho dokážeme oprostit a budeme se na to koukat spíš jako na kino a začneme si všímat těch skrytých procesů, které jsou s tím spojeny...možná i trochu nahlédneme za oponu. A možná to, že něco nejde, v nás nakonec o to víc dokáže vybudit energii na to, že něco půjde...

Pondělí 11.ledna

Dnes máme krásný den. Stojí před námi ohromná příležitost, která nás může hodně posunout, anebo zůstane nevyužita. Dalo by se říci, že nám Vesmír vysílá poselství, které buď zachytíme a pochopíme, anebo se nic nestane. To poselství zní: "Důvěřujte procesu." Jinými slovy, mějte víru. Přestaňte věci tolik řešit hlavou, přestaňte předpokládat, co je a co není možné, a prostě se otevřete tomu, že toho spoustu ještě nevíte. Že je možné úplně všechno.

Pokud se nám podaří využít této možnosti, pochopíme toho spoustu o naší svobodě a o tom, že to není nic, co nám někdo rozdává, nepřijdeme k tomu pasivně. Svoboda je věc, která se bere, o kterou se bojuje, která se vyhrává. Teprve naše snaha, teprve to, že vykročíme z našeho pohodlí směrem do neznáma, může zaručit, že trochu té svobody také zakusíme. A je to krásně zřejmé zvláště nyní, v této době, kdy nám okolní svět zvláštním způsobem zrcadlí pravý opak - totiž to, jak nám svobodu bere, omezuje, podmiňuje.

Uvědomme si jednu věc. My všichni na tom nějakým způsobem spolupracujeme. Pokud nás někdo o svobodu připravuje, je to jen proto, že jsme se o ní nepřihlásili, že jsme se jí vzdali nebo že z ní máme strach. Zůstali jsme ve svém pohodlí, svých jistotách. Vlády budou utahovat šrouby a zkoušet to tak dlouho, dokud jim nedáme jasnou zpětnou vazbu a nepřihlásíme se zpět o to, co bylo vždycky naše.

Ale tato energie se netýká zdaleka jen naší svobody. Mnohem víc jde podle mě právě o tu víru, že jsme schopni, že můžeme. Henry Ford kdysi napsal krásnou větu: "ať už věříte nebo nevěříte, že to dokážete, v obou případech máte pravdu." Jinými slovy, pokud nemáte vítu, pak nic nezmůžete, a naopak, pokud jí máte aspoň špetičku...pak dokážete třeba pohnout horou. Důležité je se hlavně rozhodnout a pak jednat.

Dnes máme docela velkou šanci si poléčit svá traumata z toho, že "nemůžeme". Že nás něco kdysi zastavilo, přesvědčilo, že je lepší nejednat. Zkuste jít hluboko sami do sebe a řekněte si...jaký pocit ve vás vyvolává to, když máte něco začít? Být iniciativní? Prostě a jednoduše vystřelit, jednat, bez rozmyslu? Co kdybychom nepřemýšleli o tom, "jak" jednat a "co" udělat? Co kdyby to totiž vůbec nebylo o nějakých odpovědích, ale jen o vnitřní víře? Co když jakákoliv akce, "jen tak", bez rozmyslu, je právě tím lékem, který nám ukáže, že můžeme? Že už tu není nikdo, kdo nás brzdí, kromě nás samotných a našich vnitřních hlasů? Co kdybychom zjistili, že to byli nejspíš naši rodiče, učitelé a blízcí, kteří to sice mysleli dobře, ale nebyli schopni dohlédnout, že zákazy a programy "nesmíš" v nás můžou přebývat hodně dlouho, někdy až do konce života?

Věřme, že můžeme. Začněme jednat a vezměme si zpět svou svobodu. Kterou nám ale nikdo druhý nesebral, kterou jsme jen my sami odložili a schovali, nejspíš na dobu, kdy konečně budeme moci. Ale kdo nám to dovolí, když ne my sami?

Víkend 9.-10.ledna

 
Víkendové energie nás nenechají vydechnout. Teď je každopádně potřeba, abychom provedli revoluci. Nebojte, nenabádám ke svržení režimu. Tedy toho vnějšího. Je potřeba, abychom provedli revoluci vnitřní. Je nanejvýš žádoucí, abychom svrhli své staré já, abychom se zbavili veškerých vnitřních tyranů, vnitřních hlasů, co nás shazují a říkají, jak jsme nemožní a slabí a nestojíme za nic. Je potřeba pohlédnout sami sobě do tváře. Přestat si o sobě cokoliv nalhávat a vidět se v celé své kráse a velkoleposti. Podívejme se na sebe, nejenom vizuálně, jděme do hloubky a vnímejme všechno, co se dá, a řekněme si: Tohle všechno, to jsem já. Bez příkras, ale ani bez zošklivení.
Je k tomu potřeba velký kus odvahy, ale především disciplíny a odhodlání. Nepůjde to hned a občas se nám budou vracet staré představy, bude nás to házet do strachů a nejistot, protože se nebude o co opřít. Nebudou tu už iluze. Ztratíme přídavná kolečka a budeme se holt muset naučit jezdit na kole bez pomoci. Kolo, to samozřejmě symbolizuje náš život.
Budeme muset být vůči sobě, a vůči svým zvykům, trochu ostří a nemilosrdní. Budeme muset sami do sebe zarejt. A pokud to neuděláme, žádný strach, on se někdo ve vnějším světě najde, kdo nám to nějakou formou připomene. Ale mějme na paměti: to, že nás někdo bude považovat kupříkladu za nemožné nebo že je vůči nám kritický, neznamená, že takoví jsme. Znamená to, že nám přišel připomenout, že právě tomuto programu ještě pořád věříme. I když už nemusíme...
Speciálním případem jsou partnerské a blízké vztahy. Buďme za ně rádi, i když se nám zdá, že třeba zrovna nestojí za moc. Partner je nám totiž tím nejlepším zrcadlem. Ukazuje nám totiž tu nejzásadnější a nejaktuálnější výzvu, které máme právě čelit. Ale i když jsme třeba zrovna sami, všímejme si toho, jaké typy lidí náhodně potkáváme na ulici. Co v nás vyvolávají? Jaký příběh nám přišli připomenout? Ještě mu pořád věříme? Co když nám prostě jen ukazují (třeba i negací), kdo vlastně doopravdy jsme?

Pátek 8.ledna

 

A jedeme dál.
Energie se proměnily. Cosi je trochu jinak, ale nedá se úplně přesně říci, co to je.
Kdyby se dal rok 2020 a začátek roku 2021 nějak popsat, pak by to asi byla věta "to nedává žádný smysl". Chaos jako ústřední princip.
Chci ale nabídnout trochu jiný pohled. Proč by to nutně mělo znamenat něco špatného? Pamatujme, že všechno přichází v nějakém kontextu. Je to tak, že jsme nejspíš byli tak dlouho zkamenělí ve svých zvycích, představách a životech, že prostě muselo přijít něco, co nám ukázalo "Tak takhle ne, holenkové...své životy nemáte ani trochu ve svých rukou."
Momentální energie nás pak učí za pochodu, a učí nás přijímat to, co je. Učí nás, že proti realitě se nebojuje, nevzdoruje. Realita vždycky zvítězí.
Učíme se, že skutečná pevnost by nebyla nic bez pružnosti. Síla by nebyla nic bez přizpůsobivosti. Jsme jako voda, přizpůsobujeme se, přijímáme...ale zároveň jí (se) můžeme zaměřit a koncentrovat do jednoho bodu (Na youtubu je mimochodem spousta videí, jak úzký paprsek vody dokáže řezat i odolné povrchy). A v onom přijímání je jakýsi podtón, který možná moc neslyšíme a neuvědomujeme si ho. Je to jako ponorná řeka. Říká nám, že svět je v pořádku. Přes to všechno, co se děje, co se nám nemusí líbit, je v pořádku. Nebo lépe řečeno, vše je, jak má být. Je to prosím pěkně konstatování, akceptace toho, co je. Není to hodnocení a neznamená to, že nemůže být lépe nebo že to nemůžeme změnit. Bez oné akceptace ale změna proběhnout nemůže.
A protože je svět v pořádku, i my jsme v pořádku. Jsme, jací jsme, jsme takoví, jací máme být, a opět, pouze sami sebe akceptujeme. Můžeme se změnit, můžeme být jiní...ale teprve, když nebojujeme, když přijímáme (a opět se tu budu opakovat, ale je to potřeba: akceptace není to samé, co souhlas). Neříkáte ani ano, ani ne, říkáte jen, takhle to je. Takový jsem já. Je to v pořádku, ale není to dobré nebo špatné, prostě to je.

Čtvrtek 7.ledna

 

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Každá akce vyvolává reakci.

Dnešním dnem pro nás nastává nová situace, vzhledem ke vstupu Marse do Býka. Energie, která se v Beranu probudila a začala projevovat, získává formu, zhmotňuje se, hledá způsob, jakým se manifestovat ve hmotné realitě. Často je to poněkud překotné, chaotické...ale můžeme se uklidňovat tím, že "tohle jsme my" a "takhle to máme". Je důležité si uvědomit to, že hmotná forma oněch energií znamená to, že je nemůžeme jen tak potlačit, vyzmizíkovat, dělat že nejsou. Pokud jste ignorovali naštvání, vnitřní rozladěnost a podobně, teď nejspíš začnete sklízet první plody, nebo vám bude připomenuto, že to tu prostě stále je.
Dění ve Spojených státech, které by ještě nedávno nikdo nepředpokládal, krásně zrcadlí tento princip. Některé rozpory se daly ještě zametat pod koberec, cenzurovat, umlčovat, dělat že nejsou nebo onálepkovávat jako konspirace...ale nyní se projevují ve hmotě...a podle všeho to nebude nic moc příjemného a čeká nás hezkých pár týdnů docela zajímavých událostí, na jehož konci může být totálně proměněný svět. Tento boj o hodnoty, o samu podstatu, ale neproběhne pouze ve Spojených státech. Všichni to budou prožívat v závislosti na svém vlastním osobním vývoji. Pro někoho to bude samé překvapení, ale pozitivní, a někdo se nebude stačit divit. Uvědomme si prosím, že Mars v Býku je vskutku divoch. Na rozdíl od Berana to je trochu jiná energie, ale rozhodně ne mírnější, v té agresivní formě. Bude potřeba, abychom své vnitřní šelmy pustili z klecí proběhnout se ven. Pokud to neuděláme nebo naopak budeme mít tendenci je ještě víc drezúrovat, může se stát, že se proběhnou bez našeho svolení...že během jejich běsnění nastane trochu chaos. Každopádně se připravme...a pokud to je možno, onu energii neblokujme.

Úterý 5.ledna

 

Dnešní den nám může hodně poodkrýt to, jakým způsobem pracuje moc a bezmoc, v souvislosti s naším intelektem, jakým způsobem na ní reagujeme, jak se necháváme "uplatit" a jak snadno děláme cosi jako výměnný obchod, ovšem za cenu, že tím popíráme naší jedinečnou podstatu. Taky se tu a tam mohou vynořit některé naše strachy, zejména ze ztráty kontroly, z nepochopení.
Naše snaha odkrývat skutečná i domnělá tajemství, naše touha přicházet věcem na kloub a říkat si "ano, takhle to je", má svůj původ v pocitu bezpečí a zejména kontroly. Když víme, jsme si jistí. Když jsme si jistí, můžeme svou moc uplatňovat. Pokud si jisti nejsme, hledáme nějaké záchytné body. Všechny možné konspirace, ať už jsou pravdivé či nikoliv, jsou jen určitou manifestací naší touhy po jistotě, zejména té intelektuální. Pokud nevíme, pokud takzvaně "nevidíme do karet", znejisťuje nás to, cítíme se zranitelně. Tak můžeme dostat určitou náhražku, která nám poskytne nějakou tu informaci, jakkoliv šílenou. Anebo...si tou nejistotou prostě můžeme projít, nebudeme se jí vyhýbat, a možná při tom přijdeme na trochu hlubší zákonitosti, možná si uvědomíme, že hra na neohrožené, všemocné a vševědoucí k ničemu nevede. Možná je lepší se položit do své nemohoucnosti, neschopnosti. Že někdo druhý odkryje, že taky máme slabosti? Že "nevíme"? Tak ať. Pokud je naše sebejistota podmíněna takto , pak se jí klidně vzdejme a buďme ti neschopní a hloupí...a zjistíme, že v přijetí toho, co je, je mnohem větší síla.
Na kolektivní rovině se tato energie projevuje taky poměrně zajímavě. Řekněme, že máme určitou (intelektuální) moc, se kterou si tak trochu nevíme rady, neumíme ji používat, neumíme si ještě dost dobře uvědomovat rozdíl mezi osobním a kolektivním, občas něco uvidíme "skrz" a pochopíme, ale většina toho nám jaksi uniká. Souvisí to s tou sebejistotou, o které tu byla řeč. Kolektivní instituce, zejména média, politické strany, televize, se nás snaží přesvědčit, že sami o sobě toho vlastně moc nevíme, a že teprve s nimi bude náš obrázek o světě lepší. My tomuto programu rádi uvěříme, protože tím ze sebe můžeme shodit jistou míru odpovědnosti. Nemusíme hledat pracně nějaké "pravdy", což vyžaduje jistou námahu...zejména proto, že hledání je pro každého striktně individuální...opravdu málokdy se stává, že by existovala jedna velká univerzální Pravda. Dostaneme to hezky na podnose, a chce se po nás jen jedna taková maličkost, podpis vlastní krví...ehm, tedy reálně se po nás chce pozornost a energie. Zdá se, že je to výměnný obchod, který je výhodný...al ve skutečnosti díky němu přicházíme o velkou část své osobnosti a osobitosti. Protože nedostaneme samozřejmě tu naší originální pravdu, ale jen jakýsi prefabrikát, náhražku...dudlík, kterým na chvíli utišíme své obavy ze ztráty kontroly a z nevědění...
Dnešní energie je taky mimo jiné o tom dělat z jednoduchých věcí složité, z komára velblouda. Má to v sobě taky jistý paranoidní nádech, takže jestli máte dneska pocit, že vás vláda sleduje, chce naočkovat a dostat do vás nanoroboty a podobně...tak se v klid nadechněte a uvědomte si, že dneska to prostě tak máme. Realita se ale brzo vyjasní a my uvidíme věci mnohem zřetelněji. Můžeme to třeba dnes brát tak, že máme jakési černé brýle, díky kterým vidíme o pár stupňů temnější věci, než reálně jsou.

Obrázek: z filmu They live! (Oni žijí), 1988, režie John Carpenter

PF 2021

 

Na světě jsou dva druhy lidí. Ti, kteří nadávají na déšť, a ti, kteří si vezmou deštník.
Přeji vám všem tedy do nového roku, abyste nenadávali na hvězdy, ale uměli využít jejich vlivů. Abyste konečně uvěřili, že život máte ve vlastních rukou. A abyste nalezli štěstí v tom, že budete beze zbytku projevovat to, kým jste.