A jedeme dál.
Energie se proměnily. Cosi je trochu jinak, ale nedá se úplně přesně říci, co to je.
Kdyby se dal rok 2020 a začátek roku 2021 nějak popsat, pak by to asi byla věta "to nedává žádný smysl". Chaos jako ústřední princip.
Chci ale nabídnout trochu jiný pohled. Proč by to nutně mělo znamenat něco špatného? Pamatujme, že všechno přichází v nějakém kontextu. Je to tak, že jsme nejspíš byli tak dlouho zkamenělí ve svých zvycích, představách a životech, že prostě muselo přijít něco, co nám ukázalo "Tak takhle ne, holenkové...své životy nemáte ani trochu ve svých rukou."
Momentální energie nás pak učí za pochodu, a učí nás přijímat to, co je. Učí nás, že proti realitě se nebojuje, nevzdoruje. Realita vždycky zvítězí.
Učíme se, že skutečná pevnost by nebyla nic bez pružnosti. Síla by nebyla nic bez přizpůsobivosti. Jsme jako voda, přizpůsobujeme se, přijímáme...ale zároveň jí (se) můžeme zaměřit a koncentrovat do jednoho bodu (Na youtubu je mimochodem spousta videí, jak úzký paprsek vody dokáže řezat i odolné povrchy). A v onom přijímání je jakýsi podtón, který možná moc neslyšíme a neuvědomujeme si ho. Je to jako ponorná řeka. Říká nám, že svět je v pořádku. Přes to všechno, co se děje, co se nám nemusí líbit, je v pořádku. Nebo lépe řečeno, vše je, jak má být. Je to prosím pěkně konstatování, akceptace toho, co je. Není to hodnocení a neznamená to, že nemůže být lépe nebo že to nemůžeme změnit. Bez oné akceptace ale změna proběhnout nemůže.
A protože je svět v pořádku, i my jsme v pořádku. Jsme, jací jsme, jsme takoví, jací máme být, a opět, pouze sami sebe akceptujeme. Můžeme se změnit, můžeme být jiní...ale teprve, když nebojujeme, když přijímáme (a opět se tu budu opakovat, ale je to potřeba: akceptace není to samé, co souhlas). Neříkáte ani ano, ani ne, říkáte jen, takhle to je. Takový jsem já. Je to v pořádku, ale není to dobré nebo špatné, prostě to je.
Žádné komentáře:
Okomentovat