"Klidni hormon"
V onom vskutku zajímavém, překotném a trochu nečekaném vývoji jsme se dostali do fáze, kdy se tak trochu předbíháme, kdy jsou naše očekávání a představy o dost napřed oproti realitě. Už bychom to všechno chtěli mít za sebou, být šťastní, svobodní, a ono stále nic. Už několik měsíců čekáme na změnu, a stále nám nedochází, že tou změnou jsme my sami, a že se nic neděje, protože jsme prostě zpomalili, zlenivěli a začali si myslet, že se to udělá samo. Divíme se tomu, že ve světě se začínají drát na povrch věci, o kterých bychom ještě nedávno předpokládali, že nejsou možné. Věci se ukazují ve svém pravém světle, hajzlíci jsou ještě drzejší, milí lidé jsou pozitivnější, lidi s totalitním myšlením už se třesou na další zákazy a příkazy, zatímco svobodymyslní lidé nacházejí další a další důvody, proč nejít cestou mainstreamu a raději si udržet tu svou. Jenže...ono to, aspoň pro tuto chvíli, je všechno. To nejdůležitější chybí - totiž my. Naše jiskra, náš impuls. Začíná poslední, čtvrtá fáze cyklu, který započal v letech 2010/11 a skončí roku 2024, a ta poslední fáze by měla spočívat v tom, abychom onu energii změny, revoluce, vědeckotechnického pokroku, nové vize, konečně dokázali zhmotnit, uvést v praxi, v život. Přesto se může zdát, že je vše ztraceno, můžou se vkrádat pesimistické myšlenky, můžeme si všímat, že ve vnějším světě je hodně velký odpor. je to ale zcela normální. Pokud jsme se rozhodli jít nějakou cestou a začali jsme jí vytyčovat ve hmotě, pak zcela přirozený proces je to, že nám Realita přihrává všechno, co je zcela odlišné, jakési "pravé opaky"...ale je to jen proto, aby nás "vyzkoušela", zda jsme dostatečně silní na to, abychom vytrvali. Je to totiž dlouhý a namáhavý proces, v němž je třeba být trpělivý. Skládáme kamínek ke kamínku, a teprve v učité fázi se najednou ukáže, že to tvoří celek. Ten okamžik se blíží...ale ještě tu není, proto se nám zdá, že je naše práce marná.
V trochu jiném smyslu nám energie těchto týdnů ukazuje, že jsme se nechali příliš unést ideologií. Věříme nějakému "vysvětlení", nějakému schématu, věříme v to, že osoba XY je dobrá, zatímco osoba Y je div že ne ďábel, věříme, že země A je fajn a země B je tyranie...a nevšimli jsme si, že si nás to hezky osedlalo, že jsme opět podlehli černobílému, dualitnímu pohledu na svět. Skutečnost je ale vždycky složitější. Takže, takový konkrétní příklad: neřešme už, kdo tedy bude reálně v USA prezident a kde je pravda, jestli bylo zvolení nejčistší a beze všech pochyb nebo to byl megapodvod. Jestli je Žluťák zachránce lidstva a bojovník proti temné straně nebo je to machistické prase, chaotik a zhouba us národa. Je to totiž úplně jedno, navíc, to důležité se děje trochu stranou od toho, kam nám namíří naši pozornost...
Každopádně...zhluboka se nadechněme, již brzo nás čeká poměrně velký sešup i vzestup na horské dráze. Pozorujme to, ale nenechme se chytit. Je to přece jenom kino...
Žádné komentáře:
Okomentovat