Pondělí 29.listopadu

 

Máme tu pondělí 29.listopadu. Je ráno, jsme chvilku po konjunkci Slunce s Merkurem ve Střelci. Rozum se opět potkal a protnul se svým egem. Už vidíme. Chápeme. Dáváme si věci do souvislosti. Je to skoro jako zen, ale ještě v takové té primitivnější formě. Stále je v tom takové předvádění se, exhibicionismus...ale je v tom taky touha po poznání. Spojujeme se s Bohem, přijímáme jeho poselství ve srozumitelné formě. Stáváme se Proroky. Už nenásledujeme ty další, už chápeme, že to je jen hra. Projekce. Už nepotřebujeme žádné Mistrovství, už víme, že level je jen takový, jaký si sami stanovíme.

V 9:55 se Luna přesune do Vah. Energie hodně zjemní, zžensští, ale je to úplně jiný typ ženskosti, aktivní typ. Něco jako Amazonka, Pallas Athéna, akční Venuše.

Ten nejpodstatnější dnešní aspekt, který tvoří atmosféru těchto dní, je Mars ve Štíru v trigonu na Neptun v Rybách.

Zůstaneme pasivními pozorovateli.

Je to nejpasivnější stránka mužství, esence Ježíše Krista. Mužství, které se zcela odevzdalo. Poddání se, pochopení toho, že je to všechno o wu-wei, dělání skrze nicnedělání. Najednou vidíme - není o co bojovat. Pro co bojovat.

Co víc bychom mohli získat, čeho víc dosáhnout?

Než jen to, kdo skutečně jsme.

JSME.

Nic víc není potřeba, není potřeba o cokoliv usilovat.

Máme tendenci se vnímat jako nedokonalé, stále na sobě hledáme chyby...ale jakpak bychom mohli být chybní a nedokonalí, když jsme Božími výtvory?

Bůh nám dal svobodu volby a nechal to jen na nás.

Nemůžeme přijít nikam do pekla, nemůžeme být ničím a nikým odsouzeni, zavrženi. Není ničeho, kromě Nebe.

Jsme v Nebi...a nevíme o tom. Hrajeme hru na to, že si to ještě nezasloužíme, že na to nemáme, že NEJSME DOST. My sami zavíráme oči. Jsme jako ty dětičky, co zavřou oči a zvolají "jsem neviditelný!"

Jsme stále v ráji. Neutekli jsme. Adam a Eva nešli nikam "ven".

Jen získali přesvědčení, že byli vyhnání. Poprvé pocítili Vinu, a tudíž i potřebu Jí Splatit.

Adam s Evou jsou stále v Ráji, ale mají zavřené oči a představují si, že jsou v Pekle...nebo na Zemi, oddělení od všeho.

Ale bylo to - a je to - jejich vlastní Oddělení.

Takže to podstatné, co teď musíme všichni udělat je

OTEVŘÍT OČI

PROBUTIT SE.

ROZHODNOUT SE.

Rozhodněte se probudit!

Pondělí 22.listopadu

 Pondělí 22.listopadu: Slunce je ve Střelci. Hurá, hurá a ještě jednou hurá. Doba temna končí, doba naděje, slavností a tiché zábavy začíná. Střelec přichází do našich životů a připomíná nám, jaké to je, se pro něco nebo někoho nadchnout. Jaké to je pro něco zahořet. Jaké to je, věřit v něco, pospojovat si jednotlivosti a najednou v tom vidět celek. Usmíváme se od ucha k uchu, vidíme svět z větší perspektivy, a pokud chceme, můžeme ho brát vážně, a pokud chceme, můžeme se mu i smát. Humor je protijed na většinu našich problémů.

   Zaměřujeme se na svou vnitřní pravdu a upřímnost, nedělá nám problém druhým říci, co nám zrovna slina na jazyk přinese, a občas to pravda, přestřelíme, protože neznáme míru. Naše touha proniknout k jádru věci se spojuje s touhou po tom obsáhnout co možná největší celek. Vidíme mozaiku a jsme okouzlení a zároveň v sobě máme jakousi pokoru před čímsi vyšším. Probouzí se v nás náboženské cítění, a každý si ho může uchopit po svém - někdo bude dělat jakousi slovní obdobu křižáckých výprav a bude vnímat svět jen v odstínech černé a bílé...a jiný bude vědět, že vše je jedním a nejlepším způsobem, jak se k němu přiblížit, je následovat ho ve svém nadšení ze života, z tvořivosti. Budeme lehce nevázaní, nedisciplinovaní, čas od času překročíme nějaká pravidla, ale naše nenucenost a nakažlivá, až dětská radost ze života obměkčí i přísné lidi. Ve vztazích budeme nejspíš trochu přelétaví a tak nějak nemonogamní - což neznamená, že musíme být nutně promiskuitní, prostě se jen nechceme omezit nějakou formou. Obecně vzato, nás Střelec přišel naučit, že vždycky existuje naděje, že světlo je i v té největší tmě, že všechno má svůj skrytý smysl, a že vždycky je kam se vyvíjet, kam jít dál...

17.listopadu aneb pár slov o svobodě

 

Středa 17.listopadu, výročí...ale je co slavit?

Dnes máme den boje studentů za svobodu a demokracii. Kromě Sametového majdanu roku 1989, je třeba vzpomínat i na rok 1939, který je podle mě ještě zásadnější. 

Svoboda má takovou zajímavou vlastnost. Není automatická a nedá se nárokovat. Nikdo vám jí jen tak z plezíru nedá, musíte si ji vybojovat, uhájit. A i když si jí uhájíte, nikdy není navždy...po nějakém čase je opět a zase zkoušena.

  Na letošní výročí nám vyšla vskutku "skvostná" opozice Marse ve Štíru na Uran v Býku, a celý tento aspekt nás učí právě o tom, že svoboda není jen téma ke konverzaci ve veganbaru na Krymské nad sojovým latté a avokádovými tousty. Není to ani učební látka z dějepisu, a už vůbec ne výstřižek z novin v sekci Historické milníky. Svoboda je to, co neustále zakoušíme, co je nám neustále bráno, zpochybňováno a kráceno, a co si neustále musíme znovu a znovu uhájit či vybojovat. Dnes víc, než kdy jindy. Je to něco, co je aktuální, něco, co se právě děje, něco, co už nemůžeme brát jen jako svědkové a diváci. Vzpomínáte si na Nekonečný příběh? Vězte, že tento příběh je i náš. 

   Podotýkám jen jednu věc, nejde o to pokoušet se to nějak personifikovat, dávat tomu nálepku. Není to (pouze) K.O.vid diktatura, i když se to tak může zdát. Není to ani zelené šílenství, ani BeLeMe peseveze...aka Vina Bílých Heterosexuálních Mužů. Neřešíme tu fasádu. Je třeba se zaměřit na obsah. Na prapůvodní energii. Co nám svobodu dává a co nám ji bere? Jestli se to někdy v historii manifestovalo ve formě absolutismu, nacismu nebo komunismu, není podstatné, jsou to jen různé formy téže energie.

   Život je jako švédský stůl a na nás je, co si z něj vezmeme. 

Jenže my si nic nebereme, naopak, ho dotujeme ze svého.

Jsou nám kráceny práva.

Otevřeně se nám říká, že se musíme omezit, že na svobodu nemáme nárok.

Naše hranice jsou bezprecedentně narušovány.

Řeknu to poněkud přímočařeji a vulgárněji: močí nám na hlavu a už se ani nesnaží předstírat, že to je déšť.

Otázka do placu: CO S TÍM HODLÁME UDĚLAT?

V jiném, psychologickém smyslu, tato energie ukazuje střet individuální a kolektivní energie. Někdo se schovává za stát, za něco "co se má" a tvrdí věci typu "takhle se to dělalo vždycky"...a někdo jde svou vlastní, individuální cestou, zcela ryzí, a vychází z energie jedinečného okamžiku a z instinktu, takže nikdy nemůže vědět předem, jak se rozhodne. Někdo chce mít věci zcela pod kontrolou, a tudíž je posedlý čísly, grafy, stupnicemi, predikcemi a představou o "ideálu"...a někdo je spojený se sebou, se Zemí, a tudíž ví, že pod kontrolou tady nemá zhola nic, a přesto ho to nijak neznejisťuje. Někdo, kdo ví a cítí, že Život se nedá vtěsnat do škatulek, změřit, zvážit...někdo, kdo cítí, že člověk není jen číslo.

   Jsi automat, biorobot, naprogramovaný společností a předvídatelný, jsi připojený do Matrixu...anebo jsi člověk, lidská bytost, ztělesněný chaos, ale taky máš všechny barvy duhy? Jakou cestu si zvolíš? Půjdeš tam, kam se ti ukáže, anebo půjdeš svou cestou? Zvolíš si svobodu, anebo si jí necháš dobrovolně vzít? Protože to je celé to tajemství: Svobodu vám ve skutečnosti nikdo vzít nemůže, můžete se jí jen vzdát.

Pondělí 15.listopadu

 Vstupujeme do nového týdne, je pondělí 15.listopadu, a hned první výzva. Venuše v Kozorohu kvadrát Chiron+Luna v Beranu.

  Cítíme se nějakým způsobem "nehodni", nedostateční, s nějakými zásadními chybami, určitým způsobem zavrženi, odmítnuti. Ano. Okolnosti našich životů mohou být hnusné. Ale na nás je, v jakou to přetavíme zkušenost. Nemůžeme si vybrat, co prožijeme, ale můžeme si vybrat, JAK to prožijeme. 

  Máme zcela svobodnou volbu. Na nás je, zdali si vybereme cestu snadnou nebo cestu náročnou. My jsme ti, kdo si cestu vybírá. My volíme. My se rozhodujeme: Ano, je to takhle jednoduché: stačí se jen rozhodnout.

   Co kdybychom tu hnusnou verzi konečně zahodili, a rozhodli se, že to bude hezký? Že si to chceme užít? Že se z toho chceme poučit, získat nové zkušenosti, poznat další části sebe samého?

Pokud se ptáte, zda můžete...pak jste to zřejmě ještě nepochopili.

Pokud už víte, že život je švédský stůl, a že si můžete vybírat...zkuste o tom přestat řečnit a prostě to udělejte. Vemte si tu svou pochoutku, a proboha nečekejte, že k vám někdo přijde a všechno vám naservíruje pod nos.

   Už skončil čas se nechat stahovat svou rodinou...už můžete konečně dospět a rodina vás může konečně propustit...a akceptovat přesně takové, jací jste.

   Možná jsme prostě byli jen trochu moc lehkovážní. Opice, co za docela krátkou dobu získaly mozek a s tím rozum. Příliš rychle jsme se vzdali instinktů, zvířeckosti, náležitosti ke kmeni. Toho, co je nepominutelné a pevné...ale úplně jiným způsobem, než formální jistota, jistota společnosti, to, že "někam patříme".

Jenže my jsme obyvatelé planety Země a patříme sem. A kdokoli, kdo vám říká něco jiného, tak lže! My jsme to, co nepotřebuje obhajoby!

Sobota 13.listopadu

Sobota 13.listopadu.

Doba vymknutá z kloubů šílí...tak počkej můj osude, ještě chvíli

Pokud máte pocit, že svět je jeden velký neskutečný chaos a váš život nemá hlavu ani patu...pak vnímáte dobře. Jsme uprostřed astrologického počasí, které by se dalo nazvat jako "velmi bouřlivo, proměnlivo". Vskutku...jak do toho ale zapadá ono moudro, které si sice tu a tam už uvědomíme, ale většinu času ho zatím stále ještě vytěsňujeme, které zní "my jsme tvůrci našich životů"? Znamená to snad, že můžeme stvořit cokoli? Není to tak přímočaré a černobílé, mohli bychom se tu pustit do metafyzické otázky, zda vůbec existuje svoboda. Moje odpověď zní: ano, ale zároveň tu existují i limity. Jsme svobodní jako moucha volně si poletující v mezinárodním rychlíku, můžeme si letět prakticky kam chceme, přesto ten rychlík stanovuje určité hranice a má své vlastní směřování. Rychlík symbolizuje náš osud, naši karmu atd. Naše volba je, do jakého rychlíku vstoupíme, nemůžeme si vybrat, že pojedeme úplně kamkoli, někde prostě koleje ještě nejsou...Ale abych se vrátil zpět na zem k tématu. Dnes je den, kdy buď nebudeme vědět na čem jsme, kdy se ocitneme v chaosu, vzduchoprázdnu, anebo nás budou štvát nepředvídatelné věci, případně do našich životů budou přicházet lidi, kteří nás budou "vyhazovat ze sedla"...symbolicky i doslova. Taky je ale den, kdy se tok všech informací, a to nejen těch intelektuálních, ale i intuitivních a vjemových, podstatným způsobem zvětší, rozšíří a zmohutní...je to jako kdyby najednou začalo hrát sto radiových stanic najednou, a buď je naše myšlení již natolik pružné, že se nemá problém na to naladit, anebo to prostě pro nás bude totální kakofonie a bordel na ntou.

   Na jiné rovině budeme řešit, co pro nás znamená svoboda, budeme si v sobě řešit témata jako podvolení se, jít proti proudu, limity společnosti, můžeme cítit rozpor mezi tím, zda se chovat racionálně, logicky, vědecky, ale možná tak trochu zavřít své srdce, anebo zda to, co nezafungovalo, prostě bez přemýšlení vyhodit ze svých životů, zahodit omezení, limity a hranice...a jít cestou zcela novou, ale i za tu cenu, že to většina lidí nepřijme. Vtip je v tom, že si nemusíme vybrat jednu ze dvou alternativ, "tu správnou" - ta totiž neexistuje , ale že si můžeme z obou pohledů vybrat to, co je nám právě potřeba. Skutečná svoboda znamená zbavit se omezení nejen vnějších, ale i vnitřních, těch v nás, myšlenkových. Pokud věříme ve zlé trestající bohy, společnost chovající se autoritativně rodičovsky, která nestrpí sebemenší náznak samostatného vystupování...pak se můžeme snažit sebevíc, a nebude to nic platné. Připusťme jedinou věc: my vlastně vůbec nic nevíme. O světě, o svém životě. Zkusme to, pozvěme do svých životů nejistotu a chaos, místo toho, abychom je od sebe za každou cenu odháněli a bojovali. Když je možné všechno, pak se "to naše vlastní" může vykrystalizovat poměrně rychle a snadno.

Poslední střet

 JE ČAS!

Máme Lunu v Kozorohu, blížící se k Plutu, kterého potká před sedmou večer.

Jsme jako detektivové v mlze. Cítíme až na dřeň, do morku kostí, je nám to až nepříjemné, jsme jako Ištar a Innana v podsvětí. Persefona se setkává s Hádem-Plutem. Pánem podsvětí, Al Caponem, vrchním mafiánem. On pod naší ženskostí, péčí a přirozeností taje. Měkne.

Připravujeme se na zítra.

Merkur s Marsem se setkávají ve Štíru. Zlý výrostek Hugo, Dlouhé bidlo, se setkává s Vojákem, Hrdinou. Mužem v nejlepších letech, prvorepublikovým hrdinou, mužem pevných zásad. Domlouvají cosi jako summit. Dohodu o příměří, opoziční smlouvu. Mír. Nemůžeme nad Matrixem zvítězit, ale můžeme s ním uzavřít mír. Může nás zcela akceptovat takové, jací jsme.

Kvadrát na Lunu se Saturnem. Střih! Střet, konfrontace, ukázání skutečnosti.

Skutečnost je taková, že jsme plni strachu a obav, které jsme si sami vytvořili. Ve Vodnáři to jsou naše vlastní, zhmotnělé myšlenky.

Vytvořili jsme si svůj Matrix. Covid-19 je náš nový Matrix.

Máme velmi útočnou a konfrontativní energii, chceme si troufnout, výrostci a vojáci už si nebudou chtít jenom povídat. Už se jde do akce. Naše takzvaná civilizovanost půjde velmi rychel do kopru, a pod tou vší skořápkou, se konečně vyvalí, co v nás doopravdy je.

Jestli bych měl astrologicky zvolit termín Poslední Bitvy, Posledního Soudu, byla by to Středa večer po páté hodině.

Je to ale natolik komplexní energie, že to má desítky paralelních příběhů. Můžeme se v tom stromě ztratit.

Stále to je ale jeden Strom.

Hast - Earth's Mind (Lemane remix) (KTK Records)

je čas!

Sobota 6.11, poledne...

 Nacházíme se v takovém zvláštním mezidobí, Merkur s Venuší jsou v sextilu, voda se zemí v souladu. Je to docela příjemné, v dobrém slova smyslu upovídané, rádi si druhé vyslechneme a rádi i se o něco podělíme.

Luna ve Střelci se vzdaluje Dračímu ohonu, procítili jsme si svojí karmu, náboženských, a jiných fanatiků, prožili jsme si, jaký to je být De Borgia. Blížíme se Lunou do sextilu na Saturn, vrcholící před druhou hodinou odpoledne. Vyklidníme se, přijdeme na návštěvu k dědečkovi, který je mlčenlivý, ale ví svoje. Šibalsky na sebe pomrkáváme. V neděli budeme v takovém svém malém osobním chaosu, Luna dělá kvadrát na neptun do Ryb. Budeme si chtít zahrát na "Oběť"....Později odpoledne nás sextil na Jupiter potěší, dodá optimismus. Z příštího týdne bude každopádně zajímavá středa....

Trans 4-m - Mana

Novoluní 4.listopadu

 Novoluní ve Štíru...aneb proč se nov jako takový obrovsky přeceňuje i podceňuje zároveň?

Novoluní je, astronomicky vzato, okamžik, ve kterém dochází ke konjunkci Luny se Sluncem. Luna není vidět přes paprsky Slunce, dá se říci, že v ten okamžik na chvíli převládá na vědomé úrovni solární energie, na chvíli mizí lunární vlastnosti, jako je paměť, zejména ta emocionální či "traumatická".

Novoluní bylo odjakživa bráno jako nový počátek, začátek nového cyklu. Na začátku se toho ale zpravidla moc neděje, kromě toho, že se zasadí prvotní semínko idey či záměru. Včera jsem se bavil s přítelkyní, že novoluní je jako když nastražíme bombu, a úplněk je, když bomba vybuchne. Neboli - současné novoluní je okamžikem, kdy se, na vnější rovině vlastně vůnec nic neděje, ale na trochu jiné rovině se dají základy pro něco, co může vyvrcholit v době úplňku.

Současné novoluní je zajímavé tím, že je v poměrně přesné opozici na Uran. Ukazuje nám tím na to, že bychom měli dát něčemu úplně nový základ, že bychom měli zcela vážně uvažovat o změně nikoliv kosmetické. Tato změna nenastane lusknutím prstu, my bychom jí měli pouze dát prostor, "zasadit", připustit jí. Tím, že se pohybujeme v energii Štíra, je zvýrazněná energie nepřímá, introvertní, emocionální, esenciální, změna by se tudíž měla týkat spíše našeho nitra, naší touhy po spojení, po uznání, po souhlasu, po náležení ke skupině atd... Možná je načase si připustit, že už nejsme pralidi a že vykázání ze skupiny už neznamená jistou smrt...dnes už nemusíme následovat většinu a být konvenční a poslušný. Možná si uvědomíme, že náš strach z vybočení z řady a z následování své vlastní cesty, je iluze. Seberme odvahu, udělejme změnu (ne pro změnu samotnou, ale proto, že k ní uzrál čas) a pohleďme sami sobě do tváře. Posviťme si do nitra...možná zjistíme, že všechny naše strachy jsou jen malá vystrašená koťátka, která je třeba pouze vzít do náruče, pohladit a říct jim - tentokrát to udělám jinak.