Novoluní

 


29.červen

Novoluní.

Ne jen tak ledajaké novoluní. 

Toto novoluní je v Raku, a je zajímavé tím, že se k němu přidává i Lilith, zároveň dělá přesnou kvadraturu na Jupiter v Beranu.

Nová doba, která přichází, s sebou nese jisté nové kvality, kterých si musíme být vědomi, a dříve, než se do této energie plně položíme, si taky musíme být vědomi toho, jaké energie nám v tom mohou bránit. Ale není to tak, že "by za to mohl kdokoliv zvenčí"... můžete si samozřejmě vytvořit nějaké myšlenkové schéma, kam zařadíte něco jako Ilumináty, Deep State Cabal, Farmamafii nebo kohokoliv dalšího. Tohle všechno je ale jen zástupný symbol energií, které si nosíme v sobě.

   Toto novoluní k nám promlouvá a volá nás: "Tak už se sakra zastav a zaposlouchej se do sebe, ponoř se hluboko dovnitř a potkej se se svým nitrem. Utkej se se svými vnitřními démony, abys zjistil(a), že to jsou jen stíny, jen myšlenkové chuchvalce, něco, co nemá žádnou moc. Zastav se a ciť. Nalaď se. Co je v tobě teď a tady? Jaký máš ze sebe a ze světa pocit? A neutíkej prosím k žádným popisům ani analýze, jenom to nechej proudit.

   Ten únik k analýze, to naše nekonečné rozebírání, to je totiž právě to, co je kontraproduktivní. Neptejte se, co to všechno znamená. Nesnažte si to zařadit zase někam do vašeho vnitřního sklepa, do skladiště vzpomínek do šuplíku 373B. Nemusíte rozumět tomu, co se děje. Vůbec ničemu. Vlastně...chce se po vás, abyste se opravdu zastavili, abyste přestali jednat, bojovat, protestovat, namítat, rozebírat... prostě abyste jen byli. 

   Bude to nezvyklé. Bude to nuda. Budete mít pocit, že se nic neděje. Že to vůbec nemá cenu, že to je nesmysl. Pozorujte to. Přesně toto jsou ty obranné mechanismy, které vás od toho mají odradit. Dříve či později se dotknete čehosi v sobě samém a kontakt bude navázán. Dejte si ale taky pozor na nadšení, které vás může zaslepit a odpojit. I to je obranný mechanismus. Jen pozorujte a vnímejte, ciťte.

   Mnohým se v tomto měsíci pootevírají různá Lilití témata, jako je zavržení, odmítnutí, silné vypjaté emoce vůči opačnému pohlaví, mnozí budete mít pocit z nejrůznějších událostí "tak už opravdu dost". Chci se ale pozastavit nad jednou obecně přijímanou představou. Lilith není ta, která zavrhuje, škodí nebo dusí naše děti, jak se obecně v mytologii traduje. To my. Je to naše práce, a děláme to právě ze strachu z Lilith. Ze strachu z čehosi, co se nám zdá tak cizí a divně neosobní. Co se nedá nachytat na žádné emoční pasti, manipulace a hry. Vzpomeňte si na Erbena a Polednici. Dítě zhynulo rukou matky, nikoliv rukou Polednice. Vzpomeňte si na čarodějnické procesy. I tam je to krásně vidět.

   Pohleďme na naše strachy a na to, jak se sami zastavujeme. Jak se dobrovolně znehybňujeme, zneschopňujeme, kastrujeme, umlčujeme, zavrhujeme. Hleďme, jak se odsuzujeme a trestáme. Nic z toho Lilith mimochodem nechce. Jí to je upřímně úplně jedno...na druhou stranu nám v tom nechává naprosto volné pole působnosti. Je to jako z toho vtipu o Pekle a křesťanech, vařících se v kotli. "A tohle, to jsou Křesťané. Oni to tak chtějí." Otázka, která se nabízí, zní: co teda vlastně Lilith chce? A je to dobré i pro nás? Nemá nás to zavést někam na scestí? Není to slepá ulice?

   Osobně nemám z Lilith špatný pocit, nicméně ze zkušenosti vím, že to je bod, který symbolizuje bod našeho největšího odpojení, bod pádu do hmoty, do duality, bod největšího zaslepení, slepá skvrna, která vzdoruje spoustě našich pokusů o transformaci nebo vývoj. Na druhou stranu, si tak říkám - pokud jsme se v tomto místě "rozdělili", rozdvojili, odštěpili od Podstaty svým vlastním rozhodnutím, pak by měl být v Lilith i aspekt toho, že se i se svým vlastním rozhodnutím můžeme do jednoty zase vrátit. Tím, že se na to podíváme. Pochopíme. Adam s Evou se rozhodli a něco se stalo, a my se můžeme také rozhodnout, a něco se stane.

Tohle může být počátek revoluce. Té vnitřní. Ale může to být taky měsíc plný běsnění. Co z toho si vyberete vy?

Slunovrat

 Letní slunovrat.

Bod obratu.

Slunce vstupuje do Raka.

V komunikaci, hledání, pohybování se ve vnějším světě, zkoumání, zjišťování toho, jak věci (lidi, svět...) fungují, jsme se dostali nejdál, jak jsme mohli. Nyní nastává prudký obrat, a z pohybu venku se stává pohyb uvnitř. Nyní se svou pozorností obracíme dovnitř a zjišťujeme, jaký to v nás vyvolává pocit. Co cítíme? Co nám napovídá naš srdce? Informací už víc nevyždímeme, ale něco navíc se k nám může dostat. Vědění, které není v hlavě. Inteligence, která je přirozená, založená na vnímavosti a schopnosti se otevřít a přijímat a zpracovávat podněty v reálném čase.

Většina lidí tuto oblast života z různých důvodů nezvládá. Velká část se vlivem výchovy, společnosti atd. naučila, že důvěřovat svým pocitům se nevyplácí. Mnoho lidí neumí emoce správně zpracovávat, mnozí si vlečou vzpomínky z dětství a na jejich základě reagují. Většina tohoto nesprávného nakládání s emocemi a pocity má původ v času. Tedy v našem pojetí času. Svou pozorností lítáme od minulosti do budoucnosti, místo toho, abychom byli plně v přítomnosti a klidně a s důvěrou reagovali pouze na to, co je NYNÍ.

Pro jistotu to ještě jednou zopakuji: když jednáme ze srdce, tady a teď, jsme dokonale prostupní, fluidní a zároveň pevní. Neřešíme, co bylo, ani co bude, protože víme, že cítit, vnímat, ladit se a jen tak být, lze jen v přítomnosti - vše ostatní jsou jen převlečené myšlenky. Tyto myšlenky (na minulost nebo na budoucnost) mají emoční náboj, ale trochu jiný, než myslíme. V tu dobu, kdy to v našem životě proběhlo, jsme to zastavili. Zamrzli jsme. Nenechali jsme doproběhnout proces. Nebyli jsme v přítomnosti, nedovolili jsme si naplno cítit. Mysleli jsme, že poručíme větru dešti a našim emocím...a ono nic. Proto to má tendenci stále "čekat" a tvářit se, jako že to ještě není hotové. Možná si myslíme, že bychom to mohli nějak vyřešit, třeba regresemi, konstelacemi...ale právě tím se sami udržujeme v oné minulosti. Jediná cesta je navnímat to, co je teď. Jakmile jsme teď, pak se může všechno z minulosti rozpustit. Jakmile máme tendenci se do minulosti vracet, chová se to jako nepolapitelný motýl.

Konstelace pro okamžik Slunovratu říkají, že nás nejspíš čeká horké, byť trochu větrné léto, léto, které toho hodně změní, přetransformuje, přenastaví. Podíváme se na spoustu záležitostí realisticky. Vztahy budou stálé, hluboké a dosti transformující, nelze úplně čekat klasické nezávazná letní dobrodružství. Mnohé vztahy budou doslova seslány z nebes a jiné budou zbořeny na prach. Za rohem je nová a úplně jiná energie, kterou ještě nevidíme a nevnímáme, jen matně tušíme, že se naše pečlivě vybudovaná hráz či barikáda začíná povážlivě otřásat v základech. To, co přijde, nebude ani povodeň ani uragán, ani sopka...bude to něco mnohem víc...kosmického? Zatím pro to nejsou slova. Necháme za sebou něco, bez čeho jsme se dosud nemohli obejít. Zjistíme, že jsme mnohem schopnější, velkolepější, mocnější, lepší, než si myslíme, poznáme i to, co si sami vytváříme ze strachu, čím se stahujeme dolů. Mnozí z nás budou mít velice náboženské prožitky. Jiným se může připomenout samo peklo. V jistém smyslu to bude období, které se jakoby vyváže z pout karmy (nebo najede na úplně nový koncept bytí), ukáže se nám, že cesta povede jinudy, než jsme mysleli.

Zároveň to v něčem bude velmi obyčejná doba. Naše očekávání nějaké "události", která bude "ta ona", kýžená, vysněná, kdy se "to konečně pohne", naše představa jakéhosi pofidérního vzestupu, 3D, 4D, 5D, všechny ty ezopí.oviny, půjdou hezky do kopru, bo jsou v něčem strašně mimózní a čím dřív se zbavíme těchto představ, tím líp pro nás. Chleba bude dražší, krize nejspíš přijde, a pád vlády podle všeho taky... Hmota nezmizí, hezky zůstane, naše hovínka nezezlátnou a naše tělo bude mít furt hezkých pár kilo navíc. Jako přál bych si mít třeba křídla...ale radši se držím při zemi. To už spíš věřím jedné své vizi, která říká cosi o tom, že časem nebude možné lhát.....

Mějme se krásně, a sviťme!