ÚTERÝ 29.ZÁŘÍ

 V současnosti se mnoho lidí snaží za každou cenu jít dál ve svých životech, dělat, jako že se vlastně nic neděje nebo dokonce vzdorovat jakýmkoliv změnám. Mnozí jste si ale jistě stačili všimnout, že ono to nejde. Naopak, nutí nás to vrátit se k nějakým starým a dávno pohřbeným záležitostem. Dnes speciálně máme den, který by se dal nazvat jako Velká Zkouška. Kontrola, jak si na tom stojíme. Ped nedávnem jsme byli ve svých energiích tak nějak zastaveni a své úsilí jsme byli nuceni zaměřit nazpátek, do minulosti a dovnitř sebe. Dnes nás přijde vrchní šéfinspektor našich životů přezkoušet. Zdali se opravdu obracíme víc do sebe, zdali si jsme vědomi, že silou se v tomto období nic urvat nedá a zdali netrpíme frustrací a nasráním a zdali ho v sobě náhodou nepotlačujeme.
Je to den, ve kterém dostanou zabrat především muži, protože jim bude postupně zpochybňováno všechno, na čem stavěli. Najednou se ukáže, že všechny povrchní atributy mužství jsou vlastně úplně nanic. Drahá auta, drahé mobily, opálená kůže ze solárka, hora svalů...anebo prostě jen dobré místo a úspěšně rozjetá kariéra. Všechno to je nepodstatné. Co tím zakrýváte a proč? Vážení muži, proč se za každou cenu vyhýbáte té své prázdnotě v sobě? Bodu totálního opuštění, kde tu nebyla máma, táta, nikdo? Bodu, který vás utvrdil v tom, že musíte dělat všechno možné, hlavně neukázat slabost?Máte smůlu, protože teď se k tomu budete muset vrátit. Sáhnout si na zdroj svých frustrací. Poznat, v čem jen nosíte masku...ale také v čem spočívá skutečná mužská síla. Ukažte svou slabost, přiznejte se k selhání...a buďte autentičtí. Bude to bolet, budete se cítit zbyteční, jako prach na cestě, budete bojovat s pocity méněcennosti...a máte volbu opět utéct do nějakých náhražek a bolest v sobě zamknout...anebo prostě půjdete s kůží na trh.
Vážení muži. Svět potřebuje změnit. Svět potřebuje být víc měkčí, víc autentický, víc proudící...ale i víc silný. Sundejte ze sebe ty brnění, co nosíte staletí, možná před mnoha a mnoha časy vás chránily...ale teď je potřeba jít dál, obnažený, křehký a přesto pevný. Pevnost muže nespočívá v nějakých cetkách, v něčem vnějším...ale naopak ve vnitřním vedení. V jistotě, s jakou jedná. A ta jistota přichází až s tím, když se dokonale poznáte...když pohlédnete do zrcadla i svých strachům, pocitům opuštění, zrady. Ano, byli jsme mnohokrát zrazeni, ženami...a stejně je v životě potřebujeme, stejně tak, jako ony potřebují nás. Ony na nás čekají, a je to fakt dlouho...je čas se probudit a vzít si zpátky žezlo.
Bude to náročné, ale už se tomu nelze vyhnout.

ČTVRTEK 24.ZÁŘÍ

 

Jedeme dál a ještě rychleji...a máme tu další vypečený den, který nám nedá vydechnout. Minule to bylo o strachu, dnes to je především o odvaze...o odvaze být proti něčemu. O odvaze se hádat, odvaze stát si za svým názorem, i když je z nejrůznějších směrů atakován.
Dnes bude hádavý a jiskřivý den, střety budou probíhat na mnoha úrovních...ale je tu docela velká šance, že díky nim konečně trochu povolí to šílené napětí. Je to jako v reálném světě - napětí, zejména před bouřkou je téměř hmatatelné, vzduch je hustý...a pak přijde jediný úder blesku a kýžená úleva je tady.
Je taky docela velká šance, že budeme muset obhajovat nějaký náš postoj, názor, a moc se nám do toho nebude chtít, naše nechuť jít do otevřeného konfliktu je pochopitelná...ale zároveň to je nechuť ke skutečné konfrontaci...a k tomu, že se věci dají do pohybu DOOPRAVDY.
Nejspíš budeme mít takovou symbolickou návštěvu z minula, kdy se nám ukáží nějaké záležitosti, které jsme se snažili v sobě umlčet či zastavit. Bude potřeba si uvědomit: co chci v sobě radši umlčet? Co ze sebe raději vůbec neprojevuju? Čeho v sobě se tak bojím, že to raději spolknu? (tak jako Saturn ze strachu, že ho sesadí, spolykal všechny své děti... Nebylo mu to mimochodem nic platné, nakonec ho sesadil Jupiter..).A když si to uvědomíme, můžeme sami sobě dovolit, že se budeme projevovat podle sebe, i za cenu, že to bude pro někoho ostré. Pak může být, jak už jsem podotkl, hádavý den, jen s jedním rozdílem, že to děláme vědomě, cíleně, za účelem pročistit vzduch, a někam se posunout.

Držte se a nebojte se!

STŘEDA 23.ZÁŘÍ

Čeho se v životě nejvíc bojíte?To vás totiž bude neomylně stopovat a lovit. Pokud máte z něčeho strach, a neuvědomujete si to, a snažíte se to všemi možnými prostředky vytěsnit, ono si vás to stejně najde. Takto můžeme nahlížet na Covid a všechno s ním spojené, jako na náš zhmotněný strach ze smrti a strach z toho, být nemocný a nemohoucí. Takto lze nahlížet na nejrůznější formy totality jako na ztělesněný strach z rozhodování se sám za sebe a delegování odpovědnosti na stát (nebo na politické strany).
Dnes je dobrý čas na to podívat se svým strachům do očí. Nemusíme je nutně hned "vyřešit", stačí jen, když se s nimi konfrontujeme. Je to první krok, ty další budou následovat. První krok, který by nás mohl vyvést z tohoto ultrašíleného období, trvajícího již přes půl roku. Je potřeba si jen uvědomit, že to nebylo tak, že bychom se v tomto stavu ocitli náhodou. Sami jsme to svým jednáním (či nejednáním) dopustili.
Dnes je také výborný čas na to se konečně naučit říkat NE. V životě jsou občas momenty, kdy si něco vybereme, a následně pak zjistíme, že náš výběr byl mylný. Je naším výsostným právem svůj výběr změnit, změnit názor, řici dost. Máme právo na to se vymezit a říci NE. Jen musíme počítat s tím, že můžeme být druhými zavrženi, nepřijati, což je mimochodem z 90% ten důvod, díky kterému nakonec znovu poslušně naklušeme a děláme to, co se má...Je třeba naučit se unést život sám za sebe, kdy nejste na ničem a nikom závislý.Jen vy sami se totiž ve skutečnosti můžete přijmout...nebo zavrhnout.

ÚTERÝ 22.ZÁŘÍ

Podzimní rovnodennost.

Už více, než deset let registruju z nejrůznějších stran, zpravidla ale z esoterické sféry, různé channelingy, vzkazy od bytostí, nanebevzatých mistrů, avatárů a jiných, zpravidla jsou pak autoři lidé, kteří se rozhodli, že nadále ponesou jakési vznešenější jméno, ale kteří velmi často tak trochu selhávají, co se praktického života týče. Tyto chanellingy nebo předpovědi mají jedno společné - jsou zpravidla totálně mimo mísu. Jsou plné nereálných předpokladů a iluzí o jakémsi zlatém věku, do kterého vstupujeme, což je očividný (a o-covid-ný, a ovcovidný) nesmysl. A pak...jsou tak nechutně světlíčkové a tachyonově indigově fialovoučké, že z toho chytám okamžitou chuť vrátit se zpátky do 2D. Třeba k dnešní rovnodennosti jsem si schválně přečetl pár nějakých těch ezo pojednání, a říkám vám upřímně, že se mi chtělo blít duhu...Normálně se nemám potřebu vymezovat, ale zde mám opravdu velkou potřebu napsat, že podzimní rovnodennost fakt neotevírá žádnou zlatou bránu otevřenou ani nespouští nové extra mega ezo čistící procesy, po kterých budeme krásně sterilně bílí a připravení na vzestup do 11D. Upřímně, hustější rovnodennost, aby jeden pohledal. Kdybych to mohl popsat několika málo slovy, pak bych řekl, že nás čeká střet individuálního vědomí, samostatných osobností, a vědomí kolektivního, neboli státu, organizací a lidí, co nemají osobnost vybudovanou a tudíž se potřebují za něco schovávat. Bude se to mlátit, bude se to mlít, bude se to střetávat a budeme vzpomínat na krásných třicet let po sametu, kdy tu ještě byla demokracie. Ba ne, ono to přece nebude tak horké...Jenže upřímně, fakt je. Nemůžu zavírat oči před tím, když astrologicky vidím, že státy, velké společenské struktury, už zcela nepokrytě využívají strachu lidí k tomu, aby postupně utahovali šrouby. Nemůžu mlčet, když vidím, že lidi preferují pohodlí a iluzi jistot před svobodou.
Tohleto jsou ale jen naštvané řeči frflajícího astrologa, a řeči toho moc nezmění. Chci jen říct, že současná situace na obloze nám říká jednu jedinou věc:

MÁME, CO JSME CHTĚLI.

Poznámka pod čarou. Je možné, že nemnohým z nás třeba skutečně dojde ten dalekosáhlý fakt, co z toho vyplývá: My sami si utváříme svůj život. Není to ale nic magického ani ezo. Někdo má takovou sílu, že ho tvoří, leč takových není mnoho, většina z nás si pouze přitahuje události, se kterými ladí (podobné přitahuje podobné)...a někteří si zvolili, že se nebudou účastnit ničeho (ale je fajn si uvědomit, že i nevolba je volba). Takže...navrhuju takový malý experiment, který by mohl být jedním z rituálů pro tento slunovratový den:

1) Rozhodněme se, že převezmeme odpovědnost, za svůj život. Už žádné "ale to oni/to osud/to máma/to společnost..."

2) Rozhodněme se, co vlastně chceme.

3) Ujasněme si, co nechceme, a vylučme to ze života - a mějme na paměti, že co je naše, neodejde a co naše není, neudržíme

4) Žijme podle toho. Uveďme toto všechno v realitu.
Na tomto posledním bodě pohoří 99,9% všech esoteriků a velká většina normálních lidí. Ale pokud to dáme, je velká šance, že během docela krátké doby můžeme změnit nejen své životy, ale i svět kolem sebe.

Howgh!
Žijte dobře a pozitivně, a uvědomte si jednu nezvratitelnou pravdu. Takoví, jací jste, jste v pořádku. Tak pravil váš nafrflený astrolog

 

ČTVRTEK 17.ZÁŘÍ

Pokračuje nám praktický a poměrně pragmatický týden, ve kterém toho můžeme docela hodně dokázat, budeme-li ukáznění a budeme-li vědět, jak správně na to.
Dnes se nám ukazuje, jak je potřeba být systematický. Pokud kopeme studnu, a každou chvíli kopeme na jiném místě a jinými nástroji, pak je asi jasné, že toho moc neuděláme. Měli bychom mít tudíž trpělivost a výdrž. Měli bychom si také být vědomi toho, že skutečná námaha téměř vždycky vytváří odpor, když se snažíme ovlivnit vnější svět, vnější svět nějakým zvláštním způsobem vzdoruje a odporuje naší snaze. Je to přirozené a neměli bychom si z toho nic dělat. Většina lidí ovšem dělá tu začátečnockou chybu, že jí ten odpor zastaví.

Další zvláštní věc, co se nám často děje...občas zjistíme, že jsme prostě na špatné cestě, že jsme si vybrali blbou alternativu. Je naším svatým právem naše jakékoliv rozhodnutí změnit, a to kdykoliv a kdekoliv! Možná právě dnes zjistíme, že se naše životy neubírají úplně šťastným směrem, a to i kolektivně...možná nám dojde, že se děje přesně jen to, co si necháme líbit. Bojujeme s jakousi možná fiktivní, možná reálnou nemocí, a přímý či náhodný důsledek toho je, že nám jsou pomalu ukrajována naše práva. V metru byl zakleknut člověk bez roušky, a my jsme z toho už tak zpitomělí, že nám to nepřijde v nepořádku. Od června leží ve sněmovně nový zákon, který by v rámci mimořádných událostí umožňoval regulérně omezit naše základní ústavní práva...a my jsme schopní to všechno odkývat..."hlavně nás prosím zachraňte od té zlé ošklivé nemoci"...

Budu se opět opakovat - vnější události jsou jen zrcadlem toho, co se děje v nás samých. Takže, když se nám něco nelíbí, je načase změnit sebe. Je načase všechno v našich životem prosít naším sítem rozlišování, oddělit zrno od plev, ujasnit si, co je pro nás přínosem a co si v životech chceme udržet, a čeho se zbavit, vyloučit. Vylučování...to je vlastně taky naše velké téma. Mnoho z nás je naučeno, že by se nemělo ničemu odporovat a že není zdravé říkat všemu ne. Omyl...právě teď a právě tady je to nezbytné. Řekněte si, co nechcete. Pojmenujte si to. Proveďte ve svých životech velký úklid a vyhoďte harampádí, které tam už nemá co dělat. To, že ho v sobě držíte...to je jeden z důvodů, proč se děje to, co se děje.

ÚTERÝ 15.ZÁŘÍ

Jsou dny, kdy nám nezbývá, než zatnout zuby a pořádně si máknout. Jsou dny, kdy si myslíme, že už meleme z posledního, a když se opravdu dostaneme k limitu svých možností, pak najednou zjistíme, že máme mnohem víc energie, než jsme si mysleli. Jde jen o to jí najít trochu jinde, než by se zdálo...Ono to funguje v podstatě trochu jinak, než jak jsme zvyklí. Čím víc se snažíme a čím víc tlačíme a namáháme se, tím si myslíme, že naše síla může být větší. Ale jde o něco jiného...o schopnost tu sílu koncentrovat, zaměřit tam, kam je potřeba. Ten rozdíl je patrný třeba v tom, když sekáme dříví...půl hodiny se můžeme mořit a výsledek se bude přibližovat jen velmi pomalu, anebo můžeme pár minut opravdu koncentrovaně sekat a pak jedinou, dobře mířenou ranou svou činnost dokončit. Jak se říká v jedné východní moudrosti, když má tamní dřevorubec za půl hodiny porazit strom, pak se bude dvacet pět minut koncentrovat a pak ho za pět minut porazí. A o to půjde i dnes. Koncentrovat se tak, aby nám energie neunikala nikudy jinudy, zaměřit se, koncentrovat se, spojit se fyzicky s podstatou toho kterého problému...a pak "seknout".
Druhý, trochu odlišný dnešní vliv se týká vztahů a také estetiky, krásy a obecně ženského přístupu. Jakmile se začneme zaměřovat sami (respektive samy) na sebe, pak můžeme zjistit, že nás cosi od ostatních jakoby odstřihuje. Čím víc se stáváme svébytnými samostatnými a originálními jedinci, s vlastním názorem, vlastním smyslem pro krásu, a vlastními hodnotami, tím víc zjistíme, že nás spousta lidí takzvaně nedává. Jsme pro ně "moc". Moc rebelujeme, moc vyčníváme, moc provokujeme...Tohleto ale musíme překonat, ustát, nemůžeme být závislí na tom, jak nás vidí druzí. Takže si prostě jdeme svojí cestou a co na to říkají druzí, musíme tak trochu ignorovat. V obecnější rovině se jistým způsobem emancipujeme, osvobozujeme od něčeho, co nás omezuje, svazuje. Dáváme pápá tradici a "tomu, co se musí" a jdeme svou vlastní cestou. Nemusíme vědět, zdali je to dobře, ale měli bychom vědět, že cokoliv, co je naše vlastní v podstatě dobře je. Je lepší jít svou cestou a zabloudit, než jít cestou, kterou šlo milion lidí před námi...

ČTVRTEK 10.ZÁŘÍ

 

ČTVRTEK 10.ZÁŘÍ

V našem krysím běhu nazvaném život občas nastane situace, že najednou běžet přestaneme a začínáme se vlastně vůbec rozvzpomínat, proč my to vůbec běžíme...a za čím. Je to takový ten pocit "zastavit stát, raz dva...čelééém vzad!" a týká se to primárně našeho směřování, naší mužské, asertivní, dobyvatelské části, naší energie, iniciativy, impulsů ve fyzickém těle. Vracíme se zpátky k sobě...a přitom o tom vůbec nemusíme vědět...totiž, ono se může stát, že si to všechno nenápadně zvnitřníme, vrátíme se do některých raných dětských zážitků, a ty si budeme znovu opakovat a dle možností je budeme buď retraumatizovat, anebo se nám vyplaví něco, co pak konečně můžeme jednou provždy vyřešit. Jedno je jisté...teď nastalo období, ve kterém nelze jít dál vpřed, ne bez toho, aniž bychom se nejprve k něčemu nevrátili. Je to trochu, jakobychom si vzpomněli, že jsme například zapomněli doma mobil nebo klíče...až na to, že to, na co jsme zapomněli, jsme my sami je to jedna naše část duše. Ta odvážná, iniciativní, troufalá, ta, co se jen tak nepodvolí. A souvisí to samozřejmě i s tím, co se děje "venku". Opravdu jim věříme každé jejich slovo? Opravdu je naše jediná šance se jim podvolit, poslouchat je, a přijít tak o zbytky své důstojnosti? Opravdu nás náš strach ze smrti paralyzoval natolik, že s chutí hrajeme tu hru na nebezpečnou smrtelnou nemoc, před kterou nás zachrání jen jakási svatá relikvie alias hadr na hubě? Ale pozor, o roušku vůbec nejde! To je jen symbol, symbol toho, jak rádi necháváme odpovědnost za sebe, a tudíž i své zdraví, na někom jiném. Řešením není převést boj na vnější události, ty jsou totiž jen obdobou toho, co se děje zároveň v nás samých. Jedno je jisté...cesta k sobě samým je v tuto chvíli nevyhnutelná...a pro mnohé nebude úplně příjemná. Pohled do zrcadla ostatně příjemný nebývá nikdy...

Zejména kolem poledního bychom si mohli (anebo taky nemuseli) uvědomit, v čem ze sebe děláme oběti, proč chceme být tak mermomocí chudáčci, co mají být politovaní...a vůbec, co celá ta nemoc může symbolizovat na hlubší rovině. Nechci dělat nějaká zásadní prohlášení ani ze sebe dělat bůhvíjakého spiklence, jediné, co tvrdím, že věci nejsou vždy takové, jak se zdají...a hledat trochu víc hlouběji, ponořit se do králičí nory, což myslím, a doufám, ještě trestné nebo ideově závadné doufám není...Takže, shrňme si to. Míra toho, jak sami sebe nepřijímáme, omezujeme a zakazujeme si něco, co je přitom přirozené, a míra toho, jak nám to zakazuje a přikazuje stát, spolu dost zásadně souvisí. To, co se děje navenek, tak se chováme my k sobě. Je načase to změnit, pokud se nám to teda nelíbí. Jsou i tací masochisti, kterým to totiž vyhovuje....

PÁTEK 3.ZÁŘÍ

PÁTEK 4.ZÁŘÍ

Miluju tyhle nejednoznačný dny, kdy konstelace na obloze se zdají být protichůdné a zdánlivě proti sobě jdoucí. Ale ono to tak funguje, jako celý náš život, energie se různě mísí, tu spolupracují, tam jdou proti sobě, občas je nám do smíchu i do breku zároveň...

V tyto dny je velice dobře postavený Merkur, takže cokoliv, co se týče našeho myšlení, způsobu komunikace, chápání a intelektuálního zařazování do škatulek, má zelenou, jsme navíc jen den před tím, než se nám Merkur dostane do nového znamení, z Raka do Lva, takže komunikace je stále ještě hodně citově zabarvená, subjektivní, obrazotvorná, plná estetiky, harmonie. Pišme básně, kresleme, komunikujme, zkusme se vyjádřit, máme velkou šanci, že dokážeme vyjádřit v poměrně velké věrnosti to, co skutečně cítíme. Ve Lvu to bude možná víc tvůrčí...ale také víc otevřené a méně empatické.

Horší je to se vztahy a obecně s naší polaritou, jednoduše řečeno, mezi muži a ženami, respektive jejich vnitřními předobrazy, se zdá být jistá propast. Napětí. Je několik způsobů, jak toto napětí zmírňovat. Někdo na to jde přes sex. Budiž, to je určitě způsob, kterému se nic vytknout nedá...ale i tak možná zjistíte, že nějaké vaše vzájemné propojení chybí. Někdo na to jde skrze hádky a verbální vyjádření onoho rozporu. Někdo to "jenom cítí". Onen mužsko-ženský rozbor je cosi velmi archaického, archetypálního, a dle mého nám to jen připomíná jakýsi hodně starý příběh, který jsme my všichni v různých životech zažili: žena vyjádřila svou jemnost, odkryla své nitro, dala se všanc, nebo se angažovala v rodině, vzala na svá bedra starost o své potomstvo, a muž se ukázal buď jako někdo, kdo je vůči tomuto útočný, násilný, nesmiřitelný, anebo zkrátka nekompatibilní, případně se mohl vzdálit a zamířit někam za jinými výzvami života místo toho, aby se k ženě a rodině přiblížil. Tento příběh se nám ukazuje jako kino, a pro nás je důležité přijmout ho bez žádných háčků a "ale", tak jak se stal. Vyžaduje to od nás vzdát se veškerých pocitů zrady, opuštění, nechání napospas, stejně tak jako pocitů svázání, dušení a tlaku skrze emoce. Přestaňme se navzájem vinit a řešit, "kdo dřív" a "ale když on(a) udělal(a) tohle a tamto"...to je minulost a ta se změnit nedá. Teď jsme v přítomnosti a tvoříme budoucnost. Uvědomme si, že všechny tyto zdánlivě "oprávněné" emoce nás ve skutečnosti svazují. Mějme na paměti jen to, co se stalo, a zkusme ze sebe smazat veškeré hodnocení, veškeré háčky, veškeré pavučinky, které nás k tomu hezky přivazují, přilepují. Možná, že zjistíme, že si s sebou vlečeme strašně moc velký kopec nejrůznějších křivd, které nám k ničemu nejsou! Křivda je, když jste přesvědčeni o tom, že máte na něco právo, nárok, a ten vám byl, podle vás, odepřen. Ale vy nemáte na nic právo! Život berte tak, jak je, vaše právo je žít, to je to jediné, a mimochodem úplně největší, základní právo. Můžete žít, jak chcete, můžete si zvolit prožitky, jaké chcete, to je vaše právo a vaše volba...ale některé prožitky vás budou tížit, svazovat a nebudou vám dělat dobře. To je poselství těchto dní. Samozřejmě, máte svobodu, pokud v tom chcete být a sžírat se křivdami, ublíženími, nikdo vám nemůže říct ani ň. Ale důležité je, abyste věděli, že tu volbu máte. Nejste oběti okolností, jste oběti sebe samých.

Milé ženy, muži jsou odpovědní za to, co vám udělali, ale nemůžou za vaše pocity ublížení a křivdy...ty jste si vytvořily vy samy. Milí muži, ženy vás nechtějí svázat, zotročit, otrávit vám život, vytýkat vám křivdy desítky let staré...ony po vás jen chtějí, abyste převzali odpovědnost za své činy. Nic víc.

2.ZÁŘÍ

 ÚPLNĚK!

Aneb chyba není na vašem přijímači. Vaše duše se cítí poněkud mimo? V napětí? Vystřelená do vesmíru? To je zcela normální a k těmto konstelacím to patří.
Úplněk na ose Ryby/Panna se projevuje hodně v rovině psychické/fyzické zdraví, upozorňuje nás na nutnost psychohygieny, na to, abychom se nezapomněli čistit i vnitřně, abychom nenasávali emoce a nálady kolem sebe jako houba, ale uměli od sebe odstřihnout všechno to, co nám není prospěšné. Také nám to ukazuje, že v některých záležitostech je lepší nechat věci být, nesnažit se do nich zasahovat, analyzovat je, pitvat, anebo je zkoušet "urvat" přes fyzickou činnost.
Pokud se vám zároveň zdá, jak je svět krutý, všichni akorát podvádí a nikdo není seriozní...pak gratuluji, jste na vlně současných konstelací, ve kterých máme tendenci všímat si spíš těch pesimistických věcí. I vztahově se zdá, že všechny radosti pominuly, a jediné, co zůstává, je buď chlad, anebo síla zvyku. Teď se krásně vyjasní všechny vztahy, které fungují jen na principu "co by tomu lidi řekli", "jsme spolu kvůli rodičům/dětem..." Nečekejte bůhvíjakou vřelost, to opravdu v současnosti úplně nehrozí. Ale hrozí to, že se lidi možná konečně začnou ptát PROČ. Proč s někým jsem, když se v tom necítím dobře? Proč vyznávám hodnoty, které mi naservírovali rodiče, ačkoliv já to vlastně mám dost jinak? Proč se tak strašně snažíme zachovat si tvář a nosíme masku až úplně do konce? Poznáváme své hranice, a je na nás, jak se k nim postavíme...někteří se od nich vzdálí, jiní na ně budou přísahat, další se je pokusí rozbít...Všechny postupy jsou správně, pokud jsou Vaše, pokud je cítíte uvnitř...