Jsou dny, kdy nám nezbývá, než zatnout zuby a pořádně si máknout. Jsou dny, kdy si myslíme, že už meleme z posledního, a když se opravdu dostaneme k limitu svých možností, pak najednou zjistíme, že máme mnohem víc energie, než jsme si mysleli. Jde jen o to jí najít trochu jinde, než by se zdálo...Ono to funguje v podstatě trochu jinak, než jak jsme zvyklí. Čím víc se snažíme a čím víc tlačíme a namáháme se, tím si myslíme, že naše síla může být větší. Ale jde o něco jiného...o schopnost tu sílu koncentrovat, zaměřit tam, kam je potřeba. Ten rozdíl je patrný třeba v tom, když sekáme dříví...půl hodiny se můžeme mořit a výsledek se bude přibližovat jen velmi pomalu, anebo můžeme pár minut opravdu koncentrovaně sekat a pak jedinou, dobře mířenou ranou svou činnost dokončit. Jak se říká v jedné východní moudrosti, když má tamní dřevorubec za půl hodiny porazit strom, pak se bude dvacet pět minut koncentrovat a pak ho za pět minut porazí. A o to půjde i dnes. Koncentrovat se tak, aby nám energie neunikala nikudy jinudy, zaměřit se, koncentrovat se, spojit se fyzicky s podstatou toho kterého problému...a pak "seknout".
Druhý, trochu odlišný dnešní vliv se týká vztahů a také estetiky, krásy a obecně ženského přístupu. Jakmile se začneme zaměřovat sami (respektive samy) na sebe, pak můžeme zjistit, že nás cosi od ostatních jakoby odstřihuje. Čím víc se stáváme svébytnými samostatnými a originálními jedinci, s vlastním názorem, vlastním smyslem pro krásu, a vlastními hodnotami, tím víc zjistíme, že nás spousta lidí takzvaně nedává. Jsme pro ně "moc". Moc rebelujeme, moc vyčníváme, moc provokujeme...Tohleto ale musíme překonat, ustát, nemůžeme být závislí na tom, jak nás vidí druzí. Takže si prostě jdeme svojí cestou a co na to říkají druzí, musíme tak trochu ignorovat. V obecnější rovině se jistým způsobem emancipujeme, osvobozujeme od něčeho, co nás omezuje, svazuje. Dáváme pápá tradici a "tomu, co se musí" a jdeme svou vlastní cestou. Nemusíme vědět, zdali je to dobře, ale měli bychom vědět, že cokoliv, co je naše vlastní v podstatě dobře je. Je lepší jít svou cestou a zabloudit, než jít cestou, kterou šlo milion lidí před námi...
Žádné komentáře:
Okomentovat