Samý konec října je pro celkové dění na obloze jedním z těch důležitějších. Můžeme se tu zastavit u vstupu Merkuru do Štíra a rozvinout téma hlubokého a intenzivního přemýšlení, které je chca nechca hodně nevědomé a emoční, můžeme si všimnout, že pravá Černá Luna se zastavila na samém začátku Raka, aby ho následně ještě jednou proběhla a připomněla nám, že jsme také bytosti, co něco cítí, i když se nám to nemusí líbit...ale klíčový jev pro dnešek a celkově pro další dění několika následujících měsíců, je obrat Marse v Blížencích. Po několik měsíců bude Mars couvat, jitřit, dráždit a připomínat... a my bychom se na to měli připravit a říci si, co nás vlastně čeká.
Retrograditu vnitřních planet, zejména Merkura, známe již důvěrně, většinou se nám ono období vnoří do chaosu, zejména myšlenkového, zažíváme spoustu nedorozumění, zdržení, ale jinak v zásadě o tolik nejde, je to mnohem více povrchní. To u Marsu nehrozí. Jeho vliv je fyzický, přímý, jasný, "špičatý", a necítit ho jednoduše nejde. Merkur i Venuši jsme schopní nějak odstínit, ignorovat, dělat jako že se nic neděje, Mars ale nikoliv.
Naštěstí - nebo bohužel - se nám Mars bude pohybovat v Blížencích, kde není nějak zásadně intenzivní ani silný...není ale ani přehlédnutelný. Jeho poselství by se dalo zjednodušit jako "Projev se. Ukaž, co si myslíš. Jdi s kůží na trh. Už se neschovávej, nelavíruj, nebuď tak i onak, i když tě k tomu Blíženci můžou svádět. Máš k dispozici všechny myslitelné i nemyslitelné informace, teď je čas s nimi něco udělat. Rozhodni se, co dál."
A protože mě baví hrát na "co by kdyby", konstelovat a vciťovat se, zkusím to udělat teď tak, že mu nechám prostor a on vám řekne, o co tady půjde. Takže dámy a pánové, retrográdní Mars v Blížencích:
"Přicházím vám něco připomenout. Na něco jste ve svých životech zapomněli, vytěsnili jste to, dělali jste, že to není...a teď je čas vytáhnout to na světlo bóží.
Přináším vám dávno zapomenuté umění diskuze, umění se dobře hádat, argumentovat, jasně a cíleně komunikovat o jedné určité věci. Podstatná je k tomu ale jedna věc, na kterou jste vy docela zapomněli. Nebrat si nic osobně. Zůstat v neutrálním, pozorovatelském a analyzujícím modu. Jít po podstatě věci v tom intelektuálním smyslu, ale nedávat ničemu přednost, jen proto, že vám to zapadá do nějakého vašeho světanázoru. Vy jste si totiž vybudovali ego, které je založeno jakože na vědomostech, jenže to je problém...ony ty vaše vědomosti jsou spíš parodie. Nevíte nic, jen se držíte toho, co vám dává jakýs takýs pocit bezpečí, slepě přebíráte názory druhých, ať už z vaší biologické rodiny, anebo ze společnosti, ale reálně o nich nepřemýšlíte, nezkoumáte je, nezkoušíte, neprosíváte je kritickým sítem, dokonce se ani sami sebe neptáte, zdali to je ten VÁŠ VLASTNÍ názor. Jedete na autopilota. S druhými se pak hádáte, ale hádáte se o to asi tak nejméně podstatné, trváte na něčem, co ani není argument, je to jen váš jakýsi dudlík.
Přichází doba, ve které bude potřeba pohledět pravdě do tváře. Totiž...že jste fakt hloupí, nevzdělaní, zaostalí. Ale není to proto, že byste věděli málo, naopak víte až moc. Problém je v tom, jak to vaše vědění používáte. Jestli ho chcete používat jako zbraň, pak ta zbraň musí být ostrá, vyvážená, musíte si být vědomi toho, jak se chová...musíte ji dokonale poznat. Vy se chováte spíš jako vzdorující děcko, co na ostatní hází hračku, protože se druzí nechovají přesně tak, jak byste chtěli."
V těchto měsících se budeme nořit hlouběji do sebe, budeme poznávat, co jsme opravdu zač, připomene se nám spousta zlostných emocí, nenávistí, a všeho, co bychom radši neviděli, a tentokrát se k tomu budeme muset postavit vědomě. Blíženci jsou pokračováním Berana a Býka, to, co jsme projevili jako ryzí energii, kde jsme poznali, že jsme jedineční a osobití a kde ukazujeme světu, kdo vlastně jsme, jsme ve hmotě ukotvili, stabilizovali, dali tomu pevnou a konkrétní formu a poznali jsme, že ten projev může být hezký, harmonický, a že hmota, která se ze začátku mohla zdát být nelítostná a tak trochu jako jakýsi náš protivník, je najednou vlastně docela fajn, spousta hmotných záležitostí je docela příjemných...takže jsme poznali i co nám je příjemné a co ne. Teď se na to potřebujeme podívat analyticky. Zjistit, co to dělá, když interagujeme s ostatními lidmi a se světem. Navazujeme kontakt. A v jistém smyslu vlastně nesejde na tom, zdali je ten kontakt s jedním konkrétním člověkem, společností, sami se sebou nebo dokonce s nějakou velmi hluboce skrytou částí naší osobnosti. Vzhledem k retrograditě Marsu, se naše snaha obrací zvenčí dovnitř, takže neexpandujeme ven a nedobýváme svět, spíš znovuobjevujeme sami sebe, náš způsob myšlení, uvažování, to, jakým způsobem navazujeme kontakt, jak komunikujeme, a to jak slovně, tak i mimoslovně. V Thébách visel jeden docela podstatný nápis, který připomínal všem smrtelníkům jednu zásadu: "Poznej sám sebe". Díky retrográdnímu Marsu v Blížencích budeme poznávat sami sebe skrze komunikaci, povídání si, konfrontaci, kontaktování, rozšiřování působnosti. A mimochodem, i probíhající boje na východě Ukrajiny se podle mě už - minimálně po dobu retrográdního Marse - nebudou moci vyřešit žádným jiným způsobem, než tak, že si dvě strany konfliktu prostě sednou, zastaví boje, a začnou se bavit, vyříkají si všechno, pohádají se třeba do krve...ale budou spolu komunikovat. I kdyby se měli bavit třeba půl roku, rok. Představa, že nějaká strana výrazně uspěje, je naivní. Nikdo nebude mít natolik velkou převahu, aby mohl diktovat své podmínky. Mars v Blížencích v tomto směru fakt nikomu stranit nebude...
Poslední věc, co mě ještě tak k tomu napadá, všechno je to nakonec o sebedůvěře, o tom, že máme rádi a přijímáme sami sebe takové, jací jsme. Pokud jsme sami v sobě, a stojíme stabilně oběma nohama na zemi, pak naše komunikace může být uvolněná, asertivní, ale nebude zbytečně agresivní, protože není potřeba se bránit ani obhajovat. Pokud si jsme vědomi svých hodnot, schopností, pak můžeme argumentovat úplně s klidem a přitom tvrdě. Takže v tomto směru můžeme stopovat různé situace, kdy nás někde něco rozčílilo, nějaký názor, argument, teze...a jakmile to najdeme, zkusme jít hlouběji. Co nás na tom dráždí OPRAVDU? Proč se v tom cítíme tak nejistě a zranitelně, že máme tendenci vyrazit do protiútoku? A co když někdo, kdo má prostě jiný názor, a projevuje ho, ve skutečnosti vůbec neútočí ani nás nezpochybňuje? Co když se zpochybňujeme sami? Řeknu vám, ta práce, to sebestopování, to přicházení na to, kde ještě máme různé ty uzlíky...ze začátku to vypadá náročně...ale pak vás to začne bavit, chytne vás to, a mnohokrát se sami nad sebou pousmějete, a řeknete si: "ajéje, koukám, že tady mi taky ještě něco zbylo..." A když pak vidíte, že navdory všemu, za to stojíte...je to příjemný pocit. Přeju vám, abyste i vy poznali, že to je vlastně fajn a zábavný ;))
