NEDĚLE 12.ČERVENCE

NEDĚLE 12.ČERVENCE

Někdy je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat, jednoduše se nechat být, nepřekážet si. Důvěřovat svému vnitřnímu vedení. Dnes je ten den, kdy můžeme prohloubit vnímání, které jde úplně jiným směrem, než snahou, úsilím...Co třeba takhle prostě a jednoduše být? Plout v proudu, být jako list ve větru, poddajný a přesto pevný. A pokud se umíme zklidnit, ztišit, být trochu víc pasivní, staneme se taky naslouchajícími a přístupnějšími čemusi, co by se dalo nazvat vesmírné sdělení...nebo taky vnitřní hlas či hlas našeho vyššího já. Ono to je jedno, protože to pochází ze stejného Zdroje.
Skončilo jisté sebezkoumací období, období ponoru do našich nejhlubších duševních rovin, ženy si léčily své ženství, muži objevovali, že mají také něco, jako pocity...Teď je třeba to nechat za sebou, nechat minulost minulostí, a vycházet z toho, co je teď. Zkrátka a dobře, něco jsme "ukuchtili"...už se to nedá zpátky odvařit, teď už máme před sebou naše jídlo. Takže buď ho s chutí sníme, anebo zjistíme, že je to nepoživatelné...Každopádně, nemá smysl zůstávat v nostalgii, dívat se zpět. Život jde dál, pádí mílovými kroky. Stačí mít jen v sebe důvěru, a když mám v sebe důvěru, mám ji i ve svět kolem sebe.

Autorův vnitřní dialog

Rozhodl jsem se, že vám zde nabídnu takový jakýsi vnitřní dialog autora, který sice možná vypadá, jak je informovaný a jak díky hvězdám "ví", ale ve skutečnosti se pohybuje v těch samých sračkách, co vy . A mnohdy nechápe, mnohdy tápe a velmi často jde slepou ulicí. Hlavními postavami jsou Skeptik a Idealista, občas jim do toho skočí i někdo další...

S: To je dobrý, takže další divadlo? Jakoby toho už tak nebylo dost? Ty si fakt snad ještě myslíš, že tvoje vejžblepty někoho zajímají?

I: Já zkrátka věřím tomu, že když dělám něco se zaujetím a autenticky, tak si to svůj okruh lidí najde. A přijde mi, že tyhlety věci ze života, žádný učený řeči a přednášení...ale hezky pěkně sdílení pocitů, pohnutek, zkrátka ukazování toho, že jsem taky jenom člověk, mají něco do sebe.

S: Je pravda, že to je o něco míň nudný, než astrologický výklad. Mimochodem, ty tvoje výklady furt ještě fungujou? Mám totiž trochu pocit, že jsi na ně úplně zanevřel a píšeš čistě jen předpovědi. Já se ti teda ani trochu nedivím, mě by všichni ti lidi taky srali.

I: Furt vykládám. Ale víš jak to mám se sebepropagací. Je mi dost žinantní se propagovat, prodávat, exhibovat, nemám to ani trochu v sobě. Dělat astrohokynáře, vyvolávat na celé kolo "výklady horoskopů, příznivé ceny, zkuste to a poznejte, v čem vězí vaše skryté schopnosti", to je pro mě trochu odstrašující příklad. Navíc se znám s množstvím mediálních astrologů, a tak přesně vím, jak to dělat nechci.

S: Zase ty tvoje filosofující řečičky. Přiznej si, ty tomu prostě nevěříš. Ne, že bys nevěřil astrologii samotný, spíš nevěříš v to, že se lidi dokážou změnit. Že ty tvoje výklady k něčemu povedou. Tvůj největší strach spočívá v tom, že se bojíš, že lidi budou brát tvá slova jako zprávy z televize. Jako věc, kterou zkonzumují, a vyplivnou. Chceš lidi měnit, povznášet, pomáhat jim, chceš je přivádět na správnou cestu. Máš v sobě misionářský sklony, tak si to prostě přiznej.

I: Víš, že na tom, co říkáš, asi opravdu něco je? Minimálně v tý smysluplnosti. Mnohokrát jsem sem psal, a vyloženě jserm cítil, že tohle je fakt ono, že to byl hřebíček na hlavičku, čekal jsem, že to bude mít nějaký ohlas, a nic. Ticho po pěšině. A naopak, mnohdy napíšu něco tak zoufale banálního, že se za to div že nestydím, a najednou koukám, a samá chvála a pozitivní ohlasy.

S: Ty jsi totiž zbytečně moc složitej a moc přemejšlíš. Prostě pokud chceš, aby ti chodilo víc lidí na výklady, řekni stručně a jasně, vykládám horoskopy, za dva tácy jedna konzultace, dodejte čas narození (a datum a místo a všechny ty serepetičky), a čekejte nečekané. Ale ne, ty potřebuješ napsat román, ve kterém rozepíšeš zápletku na deset stránek, ale mezitím ti všichni usnou nebo to vzdaj.

I: Hele, ale takovej jsem já. Takhle jsem se narodil a jinej asi už nebudu. Je mi úplně jasný, že moje výklady ani moje předpovědi nebudou úplně pro každýho. Vlastně jsem za to i rád, nechci dělat horoskopy pro masy, ale pro lidi, co ví, co tuší, lidi, které stačí jen popostrčit, a oni si vzpomenou.

S: Ale houby, ty se prostě jen bojíš neúspěchu. Sice říkáš, jak v hloubi duše pohrdáš všemi těmi teleastrology a mediálně zdatnými astrology...ale přiznej si to, ty jim prostě a jednoduše závidíš, protože si myslíš, že bys to zvládnul líp. Posloucháš takovýho mladýho Baudyše, a přijde ti jako dokonalej hlasatel banalit. Budiž, někdo to tak potřebuje...jenže ty si zakládáš na tom, jak jsi jiný. No, jsi jiný, minimálně v tom, že sereš na nějakou mediální propagaci, sereš na to, co si o tobě lidi myslej. To je chyba, pokud to chceš někam dotáhnout.

I: Jenže já to nechci někam dotáhnout. Nejsem typ, co se chce srovnávat s druhými. Vem si...když máš pět švestek, tři jablka, dvě hrušky, jednu okurku a sedm rajčat, co je podle tebe lepší? A dá se to vůbec takto říct? To je přece otázka čistě individuálního nastavení. Já chci, aby moje práce měla smysl, aby pomáhala lidem, poskytovala jim nové pohledy a alternativy. Narodil jsem se sem do tohodle světa, abych lidi učil, že se nemají brát tak vážně, aby si uvědomili, že život je super, trochu hra, trochu výzva, trochu lekce, ale hlavně zábava. Chci, aby se lidi uměli na věci dívat z nadhledu a vidět souvislosti.

S: Ale stejně...když už jsi nakousl to ovoce...ty bys nemohl bejt obyčejný jablko. Když už, tak něco speciálního. Granátový jablko! Ne tak dostupný, trochu náročný, s tvrdou slupkou, ale když si na něj člověk zvykne, přijde mu na chuť.

I: Nebo olivy. To nejlepší ze sebe vydávají až když jsou drceny (olivový olej)...

Na scénu přichází Vyšší Já:
Pánové, nerad ruším tuhletu vaší session, ale nemáme už moc času. Bude potřeba svolat všechny složky osobnosti. Jestli jste si nevšimli, tak venku ve světě se bojuje o pozornost ostošest. Promítají další a další katastrofické filmy a vytvářejí další a další strachuplné reality. Bude potřeba máknout, zabojovat, vytvořit úplně novou, pozitivní realitu. Když vás tak poslouchám, ony ty horoskopy nejsou až tak marný. Popisujou určitou výseč reality určitými slovy a to poměrně věrně a jasně. Potíž je v tom, že jen určitou výseč a jen omezenými výrazovými prostředky. Ale i tak. Myslím, že ve tvorbě nového příběhu sehraje astro celkem nezastupitelnou roli. Zkuste nebejt vůči sobě úplně v opozici, mohli byste se docela dobře doplňovat. Bude vás potřeba. Lidi budou potřebovat slyšet jiné příběhy. Příběhy, ve kterých funguje rovnováha, lidi budou potřebovat slyšet, že něco zmůžou.

I: kdyby tak věděli, čeho všeho jsou schopní!

S: Bohužel i v tom negativním smyslu.

I: Ale jo, přijde mi to jako fajn nápad. A bejt myšlenkovej disident, někdo, kdo je trochu jinde a má trochu nepohodlný názory a věří trochu jiným věcem, než je normální...to mě bude bavit . Skeptiku, jdeme do toho, bude zábava!

S: Nic ti neslibuju, a rozhodně nebudu tancovat, jak ty zapískáš, pokud se máme doplňovat, tak fifty fifty. Ale jo, jdu do toho!

1.ČERVENCE

Pokud se ti něco v životě nelíbí, máš tři možnosti. Přijmi to, změň to anebo odejdi.
Prázdniny začaly novým cyklem, kdy se setkává Slunce s Merkurem a kdy platí klasické: Myslím, tedy jsem. Následující tři měsíce se ukáže, jestli v intelektu dáme čistě na technickou stránku věci a pojedeme v logice, anebo poslechneme i emoce. Měli bychom se naučit vnímat věci takové, jaké jsou, a ne, jaké bychom je chtěli mít.
Zároveň se ukazuje, jak jsme na tom reálně se svým pojetím svobody. Jsme schopní si uvědomit limity existence, danosti, které nastavila společnost? Jsme schopní je překročit, přerůst? Nebo spíš zbořit? Či popřít? Společnost je schopna nějak fungovat na hmotné rovině. Ale rovin existence existuje mnohem víc. A na tom, jak jsme otevření změnám, jak jsme schopní překročit, překonat sami sebe, změnit náš život, pak záleží, protože osobní proměny každého jednoho z nás mohou měnit i společnost.
To, jak funguje Vesmír, a jak funguje lidská společnost, se vlastně tolik neliší. Když máme nějaký návrh na změnu, nemůžeme přijít hned za ředitelem a vyžadovat, aby ji provedl. Postupujeme od nejnižších pozic a pokračujeme dále. I v našem životě to tak funguje. Chceme změnit svět? Musíme začít u sebe a svého okolí.
Měli bychom si ale taky být vědomi toho, že každá změna bolí. Bude po nás nejspíš vyžadováno, abychom byli osobní. Nebude to jen o tom, že technicky odříkáme, co bychom chtěli změnit, my sami musíme být tou změnou.Je potřeba do toho přidat i emoce, prožitky, zkušenosti...nejenom to, že chci něco změnit, ale taky proč, jaký v tom mám osobní zájem, co to je za příběh.
Ona změna ale paradoxně může způsobit to, že se jakoby vrátíme k některým svým starým záležitostem. K těm, které jsou potřeba rozseknout, k těm, na které jsme se tak trochu vykašlali. Vlastně doslova: k těm, které je třeba změnit. Doopravdy, nikoliv kosmeticky. Možná zjistíme, že jich je docela dost, a že před nimi asi opravdu neutečeme. A možná taky zjistíme, že změna je vlastně docela snadná...