Pokud se ti něco v životě nelíbí, máš tři možnosti. Přijmi to, změň to anebo odejdi.
Prázdniny začaly novým cyklem, kdy se setkává Slunce s Merkurem a kdy platí klasické: Myslím, tedy jsem. Následující tři měsíce se ukáže, jestli v intelektu dáme čistě na technickou stránku věci a pojedeme v logice, anebo poslechneme i emoce. Měli bychom se naučit vnímat věci takové, jaké jsou, a ne, jaké bychom je chtěli mít.
Zároveň se ukazuje, jak jsme na tom reálně se svým pojetím svobody. Jsme schopní si uvědomit limity existence, danosti, které nastavila společnost? Jsme schopní je překročit, přerůst? Nebo spíš zbořit? Či popřít? Společnost je schopna nějak fungovat na hmotné rovině. Ale rovin existence existuje mnohem víc. A na tom, jak jsme otevření změnám, jak jsme schopní překročit, překonat sami sebe, změnit náš život, pak záleží, protože osobní proměny každého jednoho z nás mohou měnit i společnost.
To, jak funguje Vesmír, a jak funguje lidská společnost, se vlastně tolik neliší. Když máme nějaký návrh na změnu, nemůžeme přijít hned za ředitelem a vyžadovat, aby ji provedl. Postupujeme od nejnižších pozic a pokračujeme dále. I v našem životě to tak funguje. Chceme změnit svět? Musíme začít u sebe a svého okolí.
Měli bychom si ale taky být vědomi toho, že každá změna bolí. Bude po nás nejspíš vyžadováno, abychom byli osobní. Nebude to jen o tom, že technicky odříkáme, co bychom chtěli změnit, my sami musíme být tou změnou.Je potřeba do toho přidat i emoce, prožitky, zkušenosti...nejenom to, že chci něco změnit, ale taky proč, jaký v tom mám osobní zájem, co to je za příběh.
Ona změna ale paradoxně může způsobit to, že se jakoby vrátíme k některým svým starým záležitostem. K těm, které jsou potřeba rozseknout, k těm, na které jsme se tak trochu vykašlali. Vlastně doslova: k těm, které je třeba změnit. Doopravdy, nikoliv kosmeticky. Možná zjistíme, že jich je docela dost, a že před nimi asi opravdu neutečeme. A možná taky zjistíme, že změna je vlastně docela snadná...
Žádné komentáře:
Okomentovat