POSLEDNÍ ČERVNOVÝ HOROSKOP
A tentokrát opravdu stojí za to.
Jestli máte pocit, že svět se v zádel obrací, hoří v ohni a co nevidět z nebe sestoupí jezdci apokalypsy...ani se vám nedivím. Na obloze se nám podruhé setkávají Jupiter s Plutem a vzhledem k tomu, že jsou retrográdní, události, které to přináší, se zdají být iracionální, nepochopitelné a divné. Energie, kterou to nese, by se dala nazvat jako mocenské přeskupování, předávání žezla či duchovní obroda. Bohužel se tato konstelace odehrává v Kozorohu a tím pádem získává trochu jiný nádech. Je to udržení statu quo a potěmkinovská vesnice. Jede se dál jakoby nic, změny se nekonají, protože by byly příliš ohrožující. Když řeknu, že to v sobě má mafiánské a nátlakové energie, hodně to zjednoduším. Když řeknu, že to má totalitní a umlčovací tendence, taky nevystihnu celou tu podstatu. Faktem je, že cosi, co původně bylo docela nevinné, se stalo totálně přepíčeným. V případě, že by Kozoroh fungoval tak, jak má, by všechny odchylky a úchylky narazily na vnitřní či vnější limity, v podobě společenských autorit, jako je vláda, policie atd...Ale ta má sama máslo na hlavě.
Přijde mi, jako kdyby se většina lidstva vlastně vůbec změnit nechtěla. A ta, která ano, té řekne Pánbu "Houby s octem vážení, žádná změna nebude, nejdřív si to všichni hezky jaksepatří vyžerte, až do dna. Kalich hořkosti je váš, tak na zdraví..." Na jiné úrovni se nám nyní zhmotňuje cosi jako kolektivní karma. Hezky to vidíme na dění v bývalých koloniálních mocnostech a dobyvatelských státech. Všichni do jednoho jsou zaplaveni "lidmi nového typu" (reálně lidmi z úplně jiných kulturních okruhů, kteří prostě nemají šanci zapadnout do evropského stylu života). Velké státní a nadnárodní celky jakoby ztrácely poslední zbytky zdravého rozumu. Skoro jakoby koronavirus napadal spíš mozkové buňky, než cokoliv jiného...
...
Toto všechno se ovšem děje na kolektivní rovině, a je třeba, abychom si uvědomili, že kolektivní rovina je něco jiného, než ta osobní, individuální. Kolektivní rovina je vlastně taková jakási výslednice všech našich individuálních záležitostí, pocitů, přání, vášní, zlostí...všechno, co vysíláme a co si uvědomujeme, i to, co si neuvědomíme, se nikam neztrácí, tvoří to kamínky jedné obrovské kolektivní mozaiky. Náš úkol, je tedy spíš navrátit se k té osobní rovině, přestat řešit problémy světa a začít řešit ty svoje. Svět se totiž nezmění shora, ale zezdola, když si každý vyčistí a vyjasní svou individuální cestu. A věru že je co čistit. Všechny nepřiznané mocenské tendence. Všechna naše nechuť, ano, i odpor k vývoji a pokroku, k tomu, abychom přijali svou odpovědnost, abychom začali žít život sami za sebe, bez výmluv a vytáček. Všechny naše úlety, které nás drží při zemi... nebo co víc, všechny naše temnůstky, stíny, pesimismus, nihilismus a negace. Všechna ta naše přesvědčení, že "to stejně nemá cenu". To všechno v nás je. Stačí, když si to přiznáme, když to začneme vidět, jaké to je. Stvořili jsme si jak Kalouska, tak Babiše, jak Fialu, tak Bartoše. Zeman je naší částí, ke které se neradi hlásíme, náš vnitřní buran. To, co je venku, nám to jen připomíná. Black Lives Matter, uprchlíci i slušnočeši, všechno to patří nám. Koronavirus, náš strach ze smrti, ze ztráty kontroly, bezpečí a jistot....Zkusme v sobě najít ony struny, které to rozeznívá. Ať už harmonicky nebo disharmonicky. Dokud se nás to nějak dotýká a dokud bereme osobně to, co je kolektivní, tak to potvrzuje, že toto téma potřebujeme vyřešit především u sebe. A nebojme, jsme teprve v druhé fázi, čeká nás ještě třetí, poslední (cca v listopadu)...takže to bude mít ještě nějaké trvání...
Žádné komentáře:
Okomentovat