Středa 26.února

STŘEDA 26.ÚNORA

Navzdory tomu, že Rybí období nás svádí k pasivitě, rozpliznutí a rozmazávání a rozostřování vědomí pomocí nejrůznějších chemických či biologických pomůcek, zkrátka chceme "zapomenout", smazat všechny nepříjemné prožitky, dnešek nám ukazuje, že to funguje trochu jinak. Naše zážitky jsou naše a nikdo je za nás nemůže nést a nikdo je nemůže tak jednoduše "vymazat". Je třeba je přijmout za své, akceptovat, postavit se jim čelem. Už nefunguje to, že se budeme vyhýbat všem nepříjemným věcem. Je třeba dospět. je třeba být přímočarý. Muži by měli přestat být empatičtí a měli by se vrátit zpátky do svého vnímání a ke své stabilitě. Ženy by měly přestat nést zátěže za ostatní, měly by se pustit a důvěřovat mužům, i kdyby to znamenalo, že to bude chvilku trvat, než se mužská síla "zmátoří".

Muž poznává, kde je jeho místo a jaký má směr nikoliv tím, že se ptá, že se přizpůsobuje, že je jemný...ale tím, že se vrací do svého středu a z něj onen směr prostě vytyčí. Určí: "tudy je třeba se vydat..." a žena, pakliže má v něj důvěru, ho následuje a poskytuje mu zpětnou vazbu, koriguje ho, nabádá ho ke změně směru, pokud je třeba. Toto rozdělení je univerzálně platné, to jen dnešní postmoderní doba nutí ženy do mužských rolí a naopak. Ale myslím, že máte sami tu zkušenost, že pakliže je to žena, kdo vytyčuje a určuje a muž jen koriguje, nefunguje to moc dobře a energie tam prostě neproudí.

Stále také platí, že myšlenky budou dnes opravdu bohaté, obrazotvorné a lehce chaotické, ale co se promění, je pořadí, nyní nejdřív přemýšlíme a až poté jednáme. Dodnes to fungovalo spíš tak, že jsme něco udělali, a až poté nám došlo, co že to má všechno znamenat.

Až do víkendu máme ale relativně nenáročné a veskrze odpočinkové období. A ani poté to nebude nějaký velký peklo, jsou tam jen drobné výzvy, na které je třeba si dát pozor. Ale o tom až příště.....

Neděle 23.února

Neděle 23.února
NOVOLUNÍ

Nedělní novoluní se vyznačuje jednou zajímavou vlastností. Je v Rybách a tudíž jeho vliv je takový neurčitý, rozostřený, mlhavý...což ale neznamená, že není vůbec žádný. Spíš to znamená, že v následujícím měsíci bude mnohem víc důležité, jak se budeme vypořádávat se všemi našimi nevědomými záležitostmi, s tím, co jde jaksi mimo náš rozum a racionální uvažování.
Nov sám o sobě určuje téma následujícího měsíce, vydává pomyslný startovní výstřel...ale zde to je jinak, jako by bylo vyhlášeno "vážení dámy a pánové, nastává poslední kolo". Dávno to není o tom, kdo zvítězí, kdo zazáří, ty viditelné záležitosti najednou úplně ztrácejí lesk. Najednou vidíme, že v jistém smyslu jsme všichni stejní. Máme strach, radost, bojíme se o své blízké, radujeme se z toho, co nás naplňuje. Co je to, co zbyde, když se zbavíme ega? Ta naše nesmrtelná, nepominutelná část, která většinu času ani není slyšet, není dokonce ani viděna.
Symbolika rybího novoluní se mi zdá jako pohled do zrcadla, do rybníku, ve kterém se odráží Měsíc...uvidíme tam svou podobiznu...ale taky tam uvidíme něco mnohem hlubšího, archaičtějšího...Lekneme se? Řekneme si, že to přece nemůžeme být my?
To, co tam uvidíme, to uvidí také nás. To zrcadlo má dvě strany. A pokud se nám podaří pochopit, že naše světy jsou propojeny a že záleží jen na nás, zdali máme odvahu je otevřít a projít skrz...dál...pak, až nastane doba Berana, můžeme zjistit, že jsme postoupili v evoluční spirále zase o závit nahoru. Anebo si to holt zase zopákneme celé znovu a doufejme, že i lépe...

Neděle 16.února

NEDĚLE 16.ÚNORA

Mars vstupuje do Kozoroha.
Dnešním dnem začínáme vidět plody své práce. Ukazuje se, jak na tom jsme, je na to upřena pozornost, a to nikoliv jen ta naše. Je to pro nás taková pomyslná sklizeň. A zároveň slavnost dožínek, kde jsou všechny sklizně všech hezky vedle sebe vystaveny, aby bylo vidět, kdo na tom jak je. Pokud jsme zaseli zášť, závist, pomluvy, pak je jasné, že nesklidíme radost a pohodu. Pokud jsme zasadili povrchnost, sklon k líbivosti, přátelství za každou cenu, pak plody naší práce opravdu nebudou bůhvíjak hluboké.
V mnohých to bohužel probudí lehké záchvaty paniky, budou mít pocit, že jim najednou ujíždí vlak, a tudíž budou mít tendenci k workaholismu, k pocitu, že teď teda opravdu musí za každou cenu dřít a všechno to honem honem dohnat. Bohužel to ale takhle jednoduše úplně nefunguje. Pokud jsme doposud nebyli disciplinovaní, najednou se to v nás neobjeví. Další lidé budou trochu nejistí, protože mají tendenci strašně moc řešit, jak vypadají v očích těch druhých a zdali vlastně vůbec "obstáli". Řeknu vám jedno malé sladké tajemství...Nikdo druhý nás neposuzuje. Posuzujeme se my sami. My sami vidíme, jak na tom jsme, my sami bychom se měli vykašlat na nějaké koukání se vedle na cizí stůl...sklizně druhých nám nic neřeknou, jde o ty naše, o žádné jiné! Budeme sami sebe soudit? Budeme mít pocit, že "to není dost"? Anebo budeme mít radost z dobře odvedené práce? Je to totiž jen na nás.
Pokud v předešlých měsících bylo fajn řešit spíš filosoficky, co bychom měli dělat, jakým směrem se zaměřit, anebo pokud jsme byli akční spíš ve věcech zábavy, filosofie, poznávání nového a víceméně nenáročných činností, pak následující měsíce nás mohou stáhnout hezky pěkně na zem. Najednou budeme vědět, že je dobré nasměrovat svojí energii na podstatné věci, na něco, co má trvalou hodnotu, co je praktické a pokud možno stálé, odolávající času a různým generačním a společenským vlnám a změnám. Budeme také mnohem víc produktivnější, pracovitější, naše práce, hlavně pak naše fyzická práce, ponese viditelné a praktické výsledky, v tom dobrém slova smyslu zhmotníme to, na čem pracujeme.
Když to vezmeme z hlediska cyklů, kdy jako počátek cyklu máme začátek Zvěrokruhu, znamení Berana a jarní bod, pak se zpětně můžeme podívat, kdy začal poslední cyklus (kdy Mars vstoupil do Berana). Bylo to 1.ledna 2019. Cyklus skončí 28.června 2020 opět novým vstupem Marse do Berana. Můžeme si to tudíž představit asi tak, že všechno, co jsme za ten rok a něco nasbírali za zkušenosti, všechny ty energie, které jsme se naučili osvojovat, používat je, konat, pohybovat, bojovat, prosazovat atd... právě v této době získávají pevné a praktické obrysy. Ukazuje se pomyslný "vrchol" našeho snažení, jak jsme si to celé naplánovali, jak jsme se to naučili používat. Jedno, zdali to děláme vědomě či nevědomě. Hodnoceni (sami sebou) jsme nezávisle na tom, zdali něco uděláme nebo neuděláme. I nečinnost je totiž vlastně činnost. Nicméně stále ještě máme nějaký čas na to, abychom naše praktické, pracovní činnosti, náš způsob nakládání s energií, ještě trochu rozvinuli, "upgradovali".
A protože je Mars v Kozorohu ultrapraktický, tentokrát vám ani nedopřeje obrázek. Stejně to jen zdržuje a rozptyluje...To podstatné zaznělo, teď to je na vás.

Neděle 9.února

NEDĚLE 9.ÚNORA
ÚÚÚplněk. Z Vodnáře do Lva. Na obloze se to přeskupuje, staré záležitosti polevují, Saturn a Pluto to vzdali a pomalu se vzdalují. Žezlo převzala Venuše, která hopsla do Berana, a jako správná amazonka si myslí, že všechno se dá urvat silou...bohužel se na své cestě potkává s Chironem a Černou Lunou, takže to tak úplně slavný boj nebude. Vlastně bude docela rozpačitý. Zjistí totiž o sobě, že je poháněna naprosto dětinskými a naivními pohnutkami.
Zpátky ale k úplňku. Zatímco Slunce nás v tomto období ladí do toho, abychom odhodily všechna omezení a mysleli víc kosmicky, univerzálně, nezávisle a tak trochu odosobněně, Luna nám musí připomenout, že stále jsme jen lidi a že je naprosto v pořádku být sobecký, myslet na sebe a vnímat jak myšlenky, tak emoce i instinkty čistě osobně. "JÁ to tak vnímám." "Je to MÉ rozhodnutí." Být osobní znamená ovšem i jinou věc, přijmout osobní odpovědnost. Pokud jste náhodou neslyšeli o Havajské technice Ho'oponopono, tak když odmyslíte mkopec esoterické omáčky, tak nám v podstatě říká, že všechno, úplně všechno, co se nám v životě děje, je naše odpovědnost. A že je mnohem lepší vyjadřovat vděk a jistou míru pokory, než se rozčilovat nad domnělou (či skutečnou) nespravedlností. Byla to totiž naše odpovědnost, když jsme si tuto formu zkušenosti do svého života přitáhli. "Oponisti", lidi, co jedou v této technice, ještě k tomu používají mantru ze čtyř slov...ale je vcelku jedno, jak se budete "zaříkávat", důležité je to, aby se vám to měnilo uvnitř, abyste tomu fakt věřili.
No a ta Venuše...řekněme že to může být pro představitelku ženské energie poměrně cenná lekce v tom, že ať se snaží sebevíc, tak prostě nemůže být mužem. Není tu od toho, aby používala mužskou energii. Naopak, měla by jí konečně odložit a dovolit si být tou křehčí, subtilnější a v určitém smyslu pasivnější polovinou. A měla by postupně změknout, zjihnout a uvědomit si, že jakákoliv zášť vůči mužům, pocit, že jsou neschopní atd, nikoho nikam neposunula. Její úkol je totiž muže podporovat, nenápadně vnuknout určitou myšlenku, energii, nenápadně ho směřovat, ale nechat ho, aby on byl tím motorem. Bude to těžké a jen tak se to nepovede, ne v době, kdy je Venuše v Beranu...ale v této době může dojít minimálně k jistému uvědomění...

NEDĚLE 2.ÚNORA

NEDĚLE 2.ÚNORA
"Láska je bezedná strž / tak sebou nemel a drž" -Karel Plíhal
Co tak říct o dnešním dnu, co nám může nabídnout? Je to poznání, že láska a krása, když tak na to přijde, je docela temná a děsivá věc? Že občas se díky lásce projeví i poněkud méně smiřitelné vlastnosti, jako je manipulace, lpění, tlak? Že k lásce patří i odvrácené stránky a že není ani tak důležité znamínko, jako spíš intenzita?
Ano, všechno z toho. Některé věci v životě nejsou krásné. Nejsou vizuálně estetické, vlastně mohou být jistým způsobem odpudivé, pobuřující, zkrátka takové "o kterých se ve slušné společnosti zásadně nemluví". Potíž je jen jedna - jsme komplexní bytosti, takže v sobě máme jak upjaté slušné paničky, tak i nemravné coury. jak optimisty, tak pesimisty. Jak systematiky, tak chaotiky. Jsme svět sám pro sebe. Dnešek nás nabádá, abychom naslouchali temné straně. Na rozdíl od bájí, příběhů, filmů a podobně, je skutečný svět nečernobílý a tak trochu vzdoruje nějakým morálním ohraničením.
Co v nás bojkotuje to, že chceme být šťastní a mít se dobře? Jaká je ta naše část, která si neustále nabíhá lezením do nefunkčních vztahů? Proč se zaměřujeme jen na to světlíčkové, vizuálně krásné a oslňující, když realita je mnohem barevnější - ale v jistém smyslu taky temnější?
Dnešní úkol zní - naučit se, že i temnota má svůj skrytý půvab. Především - není na ní nic negativního, "špatného", nemá smysl jí odsuzovat, popírat, vylučovat. Ona tím nezmizí, jen se přesune do šedé zóny a vyroste jako mafie. Náš úkol je, podívat se na to, co nás na tom všem děsí. Je to ztráta kontroly? Je to pocit, že mě všichni opustí, zavrhnou, nepřijmou? Je to pocit, že si nezasloužím lásku?
Lásku si zasloužíme všichni. A lásku si zaslouží úplně všechny naše části bez rozdílu. Ano, i ty nejvíc nesnesitelné, nepřijatelné. Právě ony. Dáme to?