PONDĚLÍ 31.SRPNA

 PONDĚLÍ 31.SRPNA

Do nového týdne vstupujeme trochu rozstřelení a nestabilní. Na jedné straně námi zmítají trochu vypjaté emoce, na stranu druhou máme zvláštní chaos v myšlenkách. Samo o sobě to nemusí být tak hrozné...spíš je na tom horší to, že se sčítá několik věcí dohromady.
Vypjaté emoce znamenají například to, že se z nějakého zvláštního důvodu bojíme převzít odpovědnost, vzdáváme se své moci a odevzdáváme jí druhým lidem místo toho, abychom si jí sami vzali. Ono to totiž vyžaduje přestat být obětí, přestat se vymlouvat na vnější okolnosti. Takže se nejspíš stává to, že druzí námi manipulují, tlačí na nás, zkouší, co si až mohou dovolit. Naše chyba je, pokud jim jasně nevymezíme hranice. A to všechno souvisí se sebeláskou, sebepřijetím a tím, jak sami sebe vnímáme.
Druhý, neméně úmorný vliv, je ten, že se nám z nějakého důvodu pletou myšlenky, jsme ve víru divného chaosu, kdy nic nedává smysl a čím víc se snažíme něčeho konkrétního chytit, tím je to horší. Zde si musíme uvědomit, že samo myšlení nás uvedlo do pasti. Není třeba vše pitvat, logicky řešit, není potřeba na všechno přijít, všechno analyzovat. Řešením je třeba taky...nechat věci být, plynout. Když zjistíme, že to jde i bez rozumu, uleví se nám. Není ale třeba ho hned nějak eliminovat, on je potřebný...v některých oblastech. Spíš jde o to, mu dát čas od času dovolenou.

STŘEDA 26.SRPNA

 STŘEDA 26.SRPNA

Den, který nám ukazuje, v čem neznáme míru, v čem rádi a často přeháníme, jsme nestřídmí, co příliš přehlížíme, ignorujeme nebo blahosklonně obcházíme.
Někdy ve svém životě narazíme na něco, co se nám zdá příliš obyčejné, příliš nezáživné, něco co je takzvaně pod naši rozlišovací schopnost. Souvisí to zejména s tím, že máme příliš velká očekávání, ideály, kterých nelze rozumně dosáhnout.
Dnes nejspíš budeme mít pocit, že účel světí prostředky, že pravidla a formality jsou to, co by se mělo za každou cenu dodržovat...a budme mít tak trochu tendenci ignorovat své citové potřeby (případně potřeby druhých). Pokud nebudeme úplně selektivně slepí, dá se toto období v klidu přečkat. Ale často se stává, že je tato doba něčím zkrátka...přepíčená. Něco chceme a chceme to hned, jsme jako malé ději, co křičí "dej mi"...
V tyto dny bych se určitě nepouštěl do něčeho seriozního, rozhodování bych nechal na jindy. Co hrozí, jsou "veeelký voči..." Tak moc se zaměříme na nějaký nepodstatný detail, že nám unikne celek. A na druhou stranu, pokud jsme normálně spíš upjatí a bojácní, pak může být tato doba výborná, protože nám dá jak odvahu, tak drzost, které by se nám jinak nedostávalo. Prostě v dobrém i špatném slova smyslu budeme přehánět. Jak a k čemu to využijeme, už je jen na nás...

SOBOTA 22.SRPNA

 SOBOTA 22.SRPNA

V minulých dnech vstoupil do Panny Merkur, dnes se k němu přidalo i Slunce. Pokud jsme doposud cítili "Já chci!", nyní si k tomu podotýkáme "a můžu vlastně vůbec?" Poté, co jsme se zaměřili sami na sebe, objevili kouzlo subjektivního vnímání, našli svůj střed skrze tvořivou a hravou činnost, a objevili i svou svádivě erotickou stránku, nyní všechny své zkušenosti symbolicky přesypeme skrze naše vlastní kritické síto. Podíváme se kriticky a bez příkras na všechno, co jsme stvořili, zanalyzujeme prozatimní výsledky, a bez milosti odhodíme vše, co už nebudeme potřebovat, co se neosvědčilo prakticky. Naopak o to víc vypíchneme všechno to, co naším sítem prošlo. Nejedná se pouze o intelektuální poznatky, ale o zkušenosti jako takové. A protože hodně z nás má se zkušenostmi, jakožto i s bytím v těle, tak trochu problémy, může se ono síto manifestovat na tělesné úrovni jako nějaká zdravotní nerovnováha. Všímejme si jakýchkoliv neduhů, špatných fyzických pocitů, zejména poruch trávení a zkusme se zpětně zaměřit na to, co aktuálně podléhá našemu kritickému pohledu, co pročišťujeme a házíme skrze síto uvědomění?
Panna sama o sobě má trochu nezaslouženě negativní pověst. Přitom je pravdou, že nás může opravdu hodně naučit. To hlavní, je to, co se nedá vysvětlit tak úplně teoreticky: dá se to pouze zažít na vlastní kůži. Panna nám dává osobní zkušenost. To, co jsme projevili ve Lvu jakožto náš střed, co jsme projevili jako naši tvořivost a jedinečnost, nyní musí získat pevnou formu, musí se to zhmotnit. Ne nadarmo je to i v astrobiologii čas sklizně. Co mohlo dozrát, to dozrálo - zrna je třeba sklidit, protřídit, zpracovat. Naše zkušenosti právě "dozrály", už je nemusíme jen tak vláčet s sebou, nyní si je hezky protřiďme. Pannou zároveň končí první polovina zvěrokruhu, čistě osobní. Nastává poslední možnost na ryze osobní rovině pracovat s energiemi a informacemi, cca za měsíc se přesuneme ke kolektivnímu a společenskému vnímání a přestaneme být ostrovy samy pro sebe.

STŘEDA 19.SRPNA

 

STŘEDA 19.SRPNA

Nový začátek? Bez vás to nepůjde!

Dnešní den nám ukáže, že navzdory všemu, vždycky můžeme znovu začít. Vždycky se můžeme vrátit zpátky k sobě. Vždycky můžeme myslet především na sebe, a NENÍ TO ŠPATNĚ.
Jediné, co se v tuto chvíli po nás chce, je být osobní. Přestat hrát "jako", přestat utíkat, unikat, vymýšlet, a prostě a jednoduše si najít to svoje, do čeho se ponoříme, v čem se můžeme svobodně a tvořivě realizovat. Do čeho můžeme dát svou duši. Někdo rád šije, někdo dělá šperky, jiný vyřezává, někdo maluje, jiný píše básně nebo povídky, někdo dělá něco úplně jiného. Ať už děláte cokoliv, je to něco, co zažehává oheň ve vaší duši, co vás baví a naplňuje a v čem se můžete ztratit skoro jako malé děti, které v zápalu hry zapomenou na svět okolo.
Jedna méně příjemná vlastnost tohoto dne, a vlastně celého tohoto několikatýdenního období: naše nevědomá touha po boji a konfrontaci. Bylo by dobré pochopit, že nelze (z)vítězit normálními prostředky, čím víc budeme bojovat, tím větší bude konfrontace a nebude to mít řešení. Teprve jakmile z tohoto koloběhu vystoupíme, jakmile se odmítneme na hře podílet, jakmile přestaneme hrát tu hru, pak jsme zvítězili. A co že je ta hra? Může to být cokoliv, co vás napadne: politik vs.volič, rouškofob vs. rouškofil, EU vs. Bělorusko, je úplně jedno co. Všimněte si, jak se ve spoustě záležitostech po nás chce nějaký postoj, a všimněte si, jak je spousta těch postojů proti sobě. No a co se stane, když se lidi přestanou vůči sobě vymezovat? Neznamená to, že bychom se měli svých názorů a postojů zbavovat, to ani omylem, jde o to nezapojování se do hry polarit. Stane se to, že energie, kterou jsme zcela zbytečně dávali do něčeho, co funguje tak trochu jako černá díra, nám najednou zůstane. Zůstane jí dost na to, aby ten postoj bylo možné nějak formovat, zhmotňovat. Sami pro sebe, a s láskou.
Vlastně to trochu souvisí i s tím, o čem jsem psal výše. Máme prostě něco osobního, něco našeho. A nemusíme se nikomu z toho obhajovat. Nemusíme nic vysvětlovat, nemusíme dokonce ani bojovat, pokud to má někdo jinak, je nám to úplně fuk, ničím nás to neohrožuje...takže nějaké pokusy typu "ty to máš jinak, je to špatně, musíš to mít jako já..." se ukazují jako naprostá zbytečnost. Ptejme se sami sebe: jaká moje část chce bojovat? Čeho chce tím bojem docílit? Nešlo by to jinak? A odpověď je: ano, šlo, dívejte se jak...

PÁTEK 14.SRPNA

 

PÁTEK 14.SRPNA

Uvolnění...na jak dlouho?

V následujících dnech se otevírá takové jakési okno příležitostí, které je ale třeba popadnout za pačesy. Pokud jen čekáte, že se ve vašem životě něco objeví, co vám všechno vyřeší...tak klidně čekejte dál. Štěstí přeje připraveným a především odvážným a iniciativním.
Chcete se do toho opřít? Chcete v životě některé záležitosti změnit? Dejte se do toho!
Důležitá je dnes především odvaha, sebejistota, sebevědomí...které nám nemusí dodat nikdo druhý, které nespravíme tím, že něčeho dosáhneme, nebude to lepší "až něco..." My to v sobě už dávno máme. Instinkt, který se nikdy nemýlí. Možná to není ani tolik sebevědomí, jako spíš jakási prajistota, pradůvěra v život. Máme ji v srdci a je jednoduché se k ní dostat. Je potřeba mít srdce otevřené. Navzdory utrženým ranám, ublížením od blízkých i vzdálených. Navzdory tomu, kolikrát jsme byli přesvědčování, že za nic nestojíme, že toho moc neumíme, že jsme takoví či makoví. Pravda je, že jsme jedineční. Krásní. Chytří. Šikovní. Pravda je, že Světu by bylo bez nás smutno, bylo by ho míň...
Jak jsem psal v minulém příspěvku o Uranovi, naše svoboda je právě teď velmi aktuální...zkusme se totálně otevřít a ochutnat, jak nejvíc bychom se mohli uvolnit. V následujících měsících bude příležitost si to zvnitřnit, zapracovat na tom. Bez bázně a hany, s odvahou a hořícím srdcem. Naše srdce hoří jasným plamenem. Tento plamen je utkán z lásky, z vášně, z energie, s radosti ze života...a my ho můžeme vyživovat, takže může hořet jasně a silně...anebo může jen tak doutnat. Zhasnout nikdy nemůže...respektive, až zhasne, tak změníme formu a přesuneme se do jiné dimenze. Na to je ale ještě času dost. Ještě tu jsme potřeba. Svět jsme ještě tak úplně nezměnili.

ČTVRTEK 13.SRPNA

 

ČTVRTEK 13.SRPNA

Tlak stále nepolevuje, tentokrát je téma potlačené násilí...kdy ze sebe máme tak velký strach, jsme paralyzování tím, že bychom mohli druhým ublížit, že se raději ani jinak neprojevujeme, a tudíž se to obrací a to potlačené se hlásí o slovo jinou formou: totiž že někdo ubližuje nám. Kromě toho to taky generuje velký tlak, manipulaci a shazování schopností druhých, kdy si nejen říkáme "jak může být on/ona takové nemehlo...", my to velice rádi připomínáme, dáváme to takzvaně sežrat. V případě nevědomého prožívání, nám to dávají sežrat ostatní.
Hlubší příběh, který je s tím spojený: náš vnitřní hrdina, Mars, naše mužská, nebojácná, aktivní část (kterou máte i v případě, že jste ženy), je sice takzvaně doma a mohl by se cítit dobře, ale vzhledem k tomu, že je následován Černou Lunou, energií, která tu byla ještě před vznikem naší civilizace, naší inteligence, energií poněkud archaickou, v jistém smyslu nemilosrdnou, a v jistém otevírající oči, tak ten náš hrdina je zkoušen a pokoušen. Černá Luna se mu snaží připomenout, jaké to je doopravdy cítit, zaměřit se na samý instinkt...bojovník je bohužel už až moc vychovaný, civilizovaný, plný různých zvyků a zlozvyků, zbytečných strachů, obav i nesmyslných představ o tom, jak funguje svět. Nyní přichází na scénu pán podsvětí, Pluto, můžeme mu říkat Hádes, Kingpin, Capone, na tom nesejde, a podobně jako Lilith, jen z jiné strany, se snaží připomenout bojovníkovi, kým je. Připomíná mu to trochu drastičtější formou, pomocí strachů, obav, manipulací...které ho ale mohou přivést hlouběji k původním emocím. Je třeba jít opravdu hluboko. Díky Marsu to nebude jen teoretické svičení, troufám si říci, že to všichni vnímáme až nepříjemně fyzicky a reálně. Uvědomme si: tohle není cvičení, tohle nevymyslíme, neokecáme. Tady je potřeba zaujmout postoj, konat, rozhodnout se - bude to takhle.
To, jaký zaujmeme postoj, do velké míry předurčuje další dění. Zde už se nedá jednoduše "předpovídat": možností už je příliš mnoho a všechny vycházejí z individuálního nastavení. Osud si tvoříme sami, on nám jen napíše scénu a základní rozestavení osob a událostí...jak budeme hrát a co to bude za žánr...to je už zcela na nás.

PONDĚLÍ 10.SRPNA

 

PONDĚLÍ 10.SRPNA

Je dobré občas provést malou osobní revoluci. Myšlenkovou. Individuální. Nemusí o ní vědět moc lidí, důležitá je ta vnitřní změna. Změna, která by mohla říkat třeba: "od nynějška budu následovat jen to, co mi šeptá moje srdce". Nebo "nemusím se za každou cenu vymezovat a dělat rebelii vůči něčemu, co není má cesta. Prostě se rozhodnu svobodně, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a udělám další krok. Není mou povinností své rozhodnutí komukoliv vysvětlovat ani se jakkoliv obhajovat. Já sám vím nejlépe, co a proč mne k tomu vedlo."
Ale na přízemnější úrovni se tato energie skutečně může projevit jako určité jájínkovství a potřeba intelektuálně oponovat a protestovat. Ono to ale brzy pomine...

Co ale tak brzy nepomine, je cosi, co by se dalo nazvat jako "konfrontace mužské části se stínem". Již jsem to v minulém příspěvku nakousnul, jedná se o konjunkci Marse a Lilith, která, díky retrográdnímu pohybu Marse, bude trvat poměrně dlouho, tedy dám ještě nějaký časový rámec a posloupnost. Až do 10.září stále ještě může tato konfrontace probíhat relativně vědomě a s "průtočnou", tekoucí energií, čímž rozhodně neříkám, že to nebude náročné...pak se energie tak trochu přehradí či potlačí a vstoupí do podvědomí. Zde může přijít na spoustu věcí a vyřešit a rozpustit naše bloky a strtachy...anebo taky nadělat docela slušnou paseku, zejména tehdy, pokud všechny impulzy, jako je zlost, agrese, bojovnost, násilí potlačíme, umlčíme nebo prostě budeme dělat, že nejsou. Kolem podzimní rovnodennosti se Mars znovu vrátí do přesné konjunkce, a až do října to bude nejspíš dosti náročné, protože budeme mít tendenci to obracet proti sobě...pak se to trochu rozvolní, ale ne moc. Mezitím se Lilith přesune do Býka, v polovině listopadu se pak Mars znovu rozběhne přímým směrem, zvědomí svou energii a nakonec vstoupí do Býka (kde ona energie, případně ona frustrace a potlačení a strachy získají hmotnou formu), a v lednu příštího roku s Lilith utvoří konjunkci potřetí. Tam bude ve hře ale i Uran, vzdálen jen tři stupně, a volně kvadratizovat to bude z Vodnáře Jupiter se Saturnem. Nechci být špatným prorokem, ale zdá se mi, že je před námi nějaká zásadní krize ekonomického rázu, demonstrace a střety, které rozhodně nebudou úplně sametové. Pokud bych si vybíral nějaký termín pro revoluci, která bude patřičně důrazná, efektní a nejen teoretická, ale i s praktickými, hmotnými důsledky, pak bych volil termín konec ledna příštího roku. A možná bych si potichu začal nakupovat zásoby, vybírat peníze v hotovosti, rušit účty... Ale je taky možné, že se vůbec nic nestane, a jen nám všem konečně naplno dojde, co vlastně děláme, a jaké to má přímé a hmotné důsledky. Zejména ve vztahu k půdě, potravinám, vodě, jídlu, movitému majetku, a přeneseně vzato i k tradicím...

Luna, Mars a Lilith v Beranu

Konjunkce Luny, Marse a Lilith v Beranu, 9.srpna v půl jedenácté. V
povzdálí Chiron. Vyhlášení atentátu. Gavrilo Princip a první světová.
Boj začíná. Se strachem, obavami a starostmi. Covid je naše ztělesněná
zbabělost a strach.
My jsme si řekli, že NE. A my to nešeptáme, neříkáme, my křičíme. My dáváme světu najevo, že jsme tady.
Byli jsme mnohokrát zavrženi, nepřijmuti, bylo nám křivděno, byli jsme nespravedlivě obviněni, ale jsme tady. Děti,
které nebyly viděny, takové, jaké jsou...bez posuzování a srovnávání.
Je to velmi mužská energie. Jsme tady...a výzvu přijímáme. Boj bude!

Bylo nebylo, v jedné zemi se setkali tři trochu nepravděpodobní
hrdinové, Dítě, Voják a Coura. Jedna země se ocitla na pokraji div že ne
války, a v jedné zaplivané putyce sotva u hranic, se tito tři hrdinové
sešli. Voják měl za úkol chránit dítě, byť nebylo jeho a dostal to
zadání rozkazem. Z povinnosti se ale stala velice brzo i radost. Dítě s
sebou měla dobrý příklad pozitivně využité mužské energie. Později se k
nim přidala Coura, krásná ženská, které se všichni tak trochu báli,
protože nepatřila nikomu, nedala se vtáhnout do žádných her. Její
sexuální život byl pravda, otevřený, ale nijak vybočující. Coura je v
podstatě taková nálepka. Něčeho, z čeho mají strach. Něco, co nemůžou
nijak ovládnout, manipulovat. Ďábel a kozel, kterého vyhánějí do pouště,
vytěsňují a popírají.
Tito tři na vědomí dali, především
prostřednictvím krčem a hospod, že ponesou novou pochodeň lidstva. Že je
čas na to, aby Zemi převzali noví, mladí.
Staří páprdové, lidi,
kterým ujel vlak i lidi jen konzervativní, jsou úplně jiný svět. Svět
formálnosti, her na hierarchii, hon za pozicemi, tituly, kariérou...
I klérus.

Tři organizace, Církev, Mafie a Vláda se rozhodly, že utvoří kartel. Už
se neví, kdy přesně k onomu rozhodnutí došlo. Možná to bylo mileniální
zatmění s velkým křížem, možná to byla konjunkce Jupitera se Saturnem.
Tehdy totiž nastoupila nová generace.
Generace kariéristů,
pohodlných, jednoduchých lidí, lidí zaměřených na smysly a pouze na to,
co si mohou ohmatat. Kdepak na ně s nějakými "co by kdyby!"

Generace lidí, honících se za poslední značkou IPhonu. Generace řešící
status, kde není důležité, jaký člověk je, ale jak to vypadá před
ostatními. Oni ztrácejí pevnou půdu pod nohama. teď se teprve opravdu
zhmotňuje, ztělesňuje, to, co bylo v nich samých. Strach z Covidu jako
strach ze smrti, rouška jako symbol dobrovolného zotročení...anebo jen
formalizování strachu z toho se projevit.
Nastává nová doba.
Časy se mění a tentokrát to bude nejen revoluce, ale i evoluce. Dítě, Voják a Coura právě vstoupili do nových časů. Co je pro vás postava dítěte, kdo představuje vašeho vnitřního vojáka a kde je vaše vyzývavá neovladatelná a autentická část?
Jaká bude...záleží na vás samých. Tak to neposerte!

SOBOTA 1.SRPNA

SOBOTA 1.SRPNA 2020

Jsem Uran.
Jsem Uran v Býku.
Zanedlouho budu mít zastávku (přesně uprostřed měsíce) a pak se rozpohybuju zpět (a budu se projevovat víc vnitřně).
A tak je čas, abych vám něco o sobě a svých zkušenostech pověděl.
Jsem svoboda sama.
Jsem troufalost.
Jsem to, na čem vůbec nezáleží.
Jsem ztělesnění změn, především těch, kterých se bojíte a které jsou pro vás něčím radikální.
Zatímco vy řešíte, jestli se to "může", já prostě jednám. Svobodně a tak, jak to cítím. Zatímco vy řešíte hranice, já je překračuji. Občas je i bořím, převracím vzhůru nohama, ale není to pravidlem, pro mne hranice zkrátka ztrácejí smysl.
Mám možná trochu radikální pověst...ale změnit zajeté koleje, sílu zvyku, setrvačnost, lenost, na to je potřeba být trochu průrazný.
Jsem takový jakýsi symbolický (i doslovný) velký třesk. Jsem probuzení hadí síly, spojení se se svým vyšším já. Symbolizuju v individuálních životech cosi, co překračuje každodennost, co je více neosobní, respektive nadosobní.
Protože si neberu věci osobně, zpravidla mě nejde urazit. Cokoliv přízemního, zejména pak humor ale nechápu, na druhou stranu smysl pro humor mám, ale můj humor je spíš něco jako zenový kóan. Absurdita, "mu" jakožto psí přirozenost Buddhy.
V Býku se chovám trochu jinak, než by se ode mne asi čekalo. Býk mne svou energií svádí k tomu, být víc ve hmotě, užít si jí, ochutnat plody země, víc se angažovat, i lpět.
V Býku svoboda získává hmotnou formu. Aktivně se buduje, hmatatelně, zhmotňuje. Proto je potřeba méně se hádat, méně jednat a více prožívat. Být, cítit, ochutnávat, slyšet. Dovolit si žít svůj vlastní život, osvobodit se od omezení, osvobodit se od řetězů, které mne spoutávají. Uvědomit si, že mnohé z těch řetězů jsou mé vlastní.

PŘIŠEL JSEM VÁM ŘÍCI, ŽE JSTE SVOBODNÍ. ŽE JE TO VŠECHNO JEDNO. ŽE NA NIČEM Z TOHO NEZÁLEŽÍ. ALE NEPLEŤTE SI TO S NIHILISMEM, JE TŘEBA ŘÍCI I ZA B): NA VŠEM ZÁLEŽÍ!

SVOBODA NENÍ ZÁLEŽITOST, KTERÁ SE DÁVÁ, KTEROU SI ZASLOUŽÍTE. NENÍ TŘEBA NĚČEHO DOSÁHNOUT. SVOBODA SE BERE. ŽIVOT JE JAKO ŠVÉDSKÝ STŮL A MY MÁME SVOBODU SI Z NĚJ VZÍT TO, CO NÁM CHUTNÁ A VYHOVUJE.
PŘIŠEL JSEM VÁM DÁT SVOLENÍ...A ŘÍCI VÁM, ŽE VE SKUTEČNOSTI ŽÁDNÉ SVOLENÍ NEPOTŘEBUJETE. LEDA SAMI OD SEBE.
PŘIŠEL JSEM VÁM ŘÍCI, ŽE UŽ JSTE SVOBODNÍ. JEN TO JEŠTĚ NEVÍTE. JSTE VE VĚZENÍ A BLOUDÍTE SEM A TAM A NEUVĚDOMUJETE SI, ŽE JE OTEVŘENÉ. NIKDE ŽÁDNÍ STRÁŽCI. KLÍČ OD NĚJ MÁTE JEN VY.
PŘIŠEL JSEM VÁM ŘÍCI, ŽE JEŠTĚ SPÍTE. PŘIŠEL JSEM VÁS PROBUDIT, ZATŘÁST VÁMI. V BÝKU TO BUDE SKRZE HMOTU. MNOZÍ Z VÁS ZTRATÍ TO, NA ČEM NEJVÍC LPÍ, MNOZÍ, KTEŘÍ ULÍTÁVAJÍ DO ABSTRAKCÍ A JINÝCH SVĚTŮ, BUDOU MOŽNÁ TROCHU RADIKÁLNĚ VTAŽENI DO HMOTY. AŤ UŽ SKRZE DĚTI, PRÁCE NEBO COKOLIV JINÉHO.

A přišel jsem vám říci, že už není čeho se bát.
Veškeré strachy a obavy můžete s klidem hodit za hlavu. Jakmile je přestanete krmit strachem (představte si strach jako Dravce. Orla, Ještěra, zvířecí stránku v nás), po čase možná zjistíte, že je můžete krmit pro změnu láskou, přijetím, svobodou. Jakmile jim pohlédnete přímo do očí, přijmete je, uvědomíte si, že ony jsou vy, pak se ve vás něco může konečně zlomit.
Konečně nastal čas, kdy můžete rozlomit staré magické pečetě, přísliby a sliby. Konečně můžete rozpustit karmu. Žádná není a nikdy nebyla . Konečně můžete zjistit, že si můžete nejen vybírat, ale svůj výběr i kdykoliv změnit. Staří mágové, loutkáři, vodiči, už nad vámi nemají moc. Jejich moc spočívala v tom, že jste jim věřili, že vás mají v hrsti.
Zakoušíte hmotu a cítíte, že to je dobré. "A Bůh pravil, bylo to dobré."

Využijte těchto následujících 14 dní a zakuste svou svobodu.