STŘEDA 19.SRPNA
Nový začátek? Bez vás to nepůjde!
Dnešní den nám ukáže, že navzdory všemu, vždycky můžeme znovu začít.
Vždycky se můžeme vrátit zpátky k sobě. Vždycky můžeme myslet především
na sebe, a NENÍ TO ŠPATNĚ.
Jediné, co se v tuto chvíli po nás chce, je být osobní. Přestat hrát
"jako", přestat utíkat, unikat, vymýšlet, a prostě a jednoduše si najít
to svoje, do čeho se ponoříme, v čem se můžeme svobodně a tvořivě
realizovat. Do čeho můžeme dát svou duši. Někdo rád šije, někdo dělá
šperky, jiný vyřezává, někdo maluje, jiný píše básně nebo povídky, někdo
dělá něco úplně jiného. Ať už děláte cokoliv, je to něco, co zažehává
oheň ve vaší duši, co vás baví a naplňuje a v čem se můžete ztratit
skoro jako malé děti, které v zápalu hry zapomenou na svět okolo.
Jedna méně příjemná vlastnost tohoto dne, a vlastně celého tohoto
několikatýdenního období: naše nevědomá touha po boji a konfrontaci.
Bylo by dobré pochopit, že nelze (z)vítězit normálními prostředky, čím
víc budeme bojovat, tím větší bude konfrontace a nebude to mít řešení.
Teprve jakmile z tohoto koloběhu vystoupíme, jakmile se odmítneme na hře
podílet, jakmile přestaneme hrát tu hru, pak jsme zvítězili. A co že je
ta hra? Může to být cokoliv, co vás napadne: politik vs.volič,
rouškofob vs. rouškofil, EU vs. Bělorusko, je úplně jedno co. Všimněte
si, jak se ve spoustě záležitostech po nás chce nějaký postoj, a
všimněte si, jak je spousta těch postojů proti sobě. No a co se stane,
když se lidi přestanou vůči sobě vymezovat? Neznamená to, že bychom se
měli svých názorů a postojů zbavovat, to ani omylem, jde o to
nezapojování se do hry polarit. Stane se to, že energie, kterou jsme
zcela zbytečně dávali do něčeho, co funguje tak trochu jako černá díra,
nám najednou zůstane. Zůstane jí dost na to, aby ten postoj bylo možné
nějak formovat, zhmotňovat. Sami pro sebe, a s láskou.
Vlastně to
trochu souvisí i s tím, o čem jsem psal výše. Máme prostě něco
osobního, něco našeho. A nemusíme se nikomu z toho obhajovat. Nemusíme
nic vysvětlovat, nemusíme dokonce ani bojovat, pokud to má někdo jinak,
je nám to úplně fuk, ničím nás to neohrožuje...takže nějaké pokusy typu
"ty to máš jinak, je to špatně, musíš to mít jako já..." se ukazují jako
naprostá zbytečnost. Ptejme se sami sebe: jaká moje část chce bojovat?
Čeho chce tím bojem docílit? Nešlo by to jinak? A odpověď je: ano, šlo,
dívejte se jak...
Žádné komentáře:
Okomentovat