Úterý 30.dubna

Zastavit stát!

Nedávno byl stacionární Pluto, který způsobil pocit, že jsme rozloženi na atomy, dal nám hloubku, intenzitu a ponaučení, že nemůžeme tvořit bez toho, aniž bychom zároveň ničili, že život je provázaný se smrtí, a že pokud chceme, aby do našeho života něco přišlo, musíme nechat něco odejít. Dnes je stacionární Saturn. Ten nám ukazuje, že někdy se můžeme snažit, seč můžeme, a stejně nám to není nic platné. Takže nejspíš udělá to, že nás prostě zastaví, zabrzdí na místě a počká si, jakou to v nás vyvolá frustraci. Se Saturnem máme pocit, že jsme ukotvení, stabilní, praktičtí, umíme do toho hrábnout, máknout...ale zároveň v nás umí vyvolat neskutečné pocity viny, přehnané odpovědnosti, neschopnosti, nedostatečnosti. To, co dnes zvítězí, je jen na nás. V příštích měsících se to přehoupne do stadia, kdy budeme víc řešit tu vnější rovinu, "mělo by se to udělat", a o to méně budeme mít problém s nitrem - prostě na to nebude čas.
Zároveň se Saturnem je dnes dobré vědět, že nás Luna v Rybách může házet do lehce lítostivých stavů, do pocitu, že "to stejně vůbec nezvládáme, tak bychom se na to mohli vykašlat rovnou, ne?" Osobně doporučuju jít spíš tou nevyhýbací cestou a ty své emoce si zkrátka odžít...

I astrolog je jenom člověk

I ASTROLOG JE JENOM ČLOVĚK...ANEB KDYŽ S VÁMI CLOUMAJÍ HORMONY

Milí přátelé, jistě jste si všimli, že četnost příspěvků na zdejší stránce není zrovna valná. Není to kvůli nezájmu, ani kvůli nadměrnému pracovnímu vytížení. Váš astrolog se prostě jen zamiloval...Po dlouhé době zase některé věci dávají smysl. Znáte to...chcete se svým protějškem trávit co možná nejvíc času, je vám dobře, tak jako nikdy. To se pak stane, že některé věci jdou zkrátka trochu stranou. Jako například tato stránka. Horoskopy nad šálkem čaje jsou pro mě krásným koníčkem, ale navzdory docela slušnému renomé téměř pěti tisíc lajků mi téměř žádný zisk negeneruje, lidi na výklad chodí dost málo. Na druhou stranu se tu příliš nepropaguju, neprodávám, trochu to pravda flinkám...a na výmluvu říkám, že jsem ze staré školy a vyznávám názor, že "dobré zboží se prodává samo". No, moc to tedy nefunguje . Takže slibuju, že budu trochu otravnější a budu tu na sebe upozorňovat. A propos, nemáte zájem o výklad horoskopu? 
Nicméně nezoufejte, nové věci už jsou na cestě. Tak trochu pod vlivem svého současného nastavení jsem se rozhodl, že by stálo se víc věnovat vztahové astrologii. Časem bych sem chtěl psát víc autorských příspěvků, které nebudou jen o "předpovědích". Všechno bude...časem...někdy . Děkuji vám za přízeň a brzy na viděnou!

Mytologie nového muže - Vojta Franče

Od re-prezentace k prezenci

Jaké jsou kvality mužské energie, která se pohybuje v souladu s novým paradigmatem?

• nový muž nemá již více potřebu tvrdosti (k sobě i k druhým)
• hledá, otvírá nové cesty pro lidstvo; prošlapává nové cesty, kudy mohou kráčet i ostatní; instinktivně hledá nové směry; cítí, kudy je dobře kráčet – pro sebe i pro ty, jež kráčejí v jeho stopách
• instinkt „kudy jít“ je spojený s ukotvením v nohou a spodní částí trupu; muž se cítí být spojený se zemí skrze své nohy; tato část je průchozí (nejen) pro energie země a vede jej
• lepší než slovo „zakořenění“ (směrem dolů) je slovo „propojení“ na úrovni životní energie; jeho tělem PROUDÍ živá energie, která ho spojuje se zemí, jakoby člověk byl mladým zeleným luskem, který je všude vyživován, může se všude cítit jako doma
• pružnost, otevřenost směrem k zemi a k pohybu v realitě
• cítí se bezpečně kdekoli se zrovna pohybuje
• kvality, jimiž se vyznačuje nová mužská energie: pružnost, otevřenost, hledání nových cest
• to nové je možno hledat, jen pokud „nevíme“; pokud „víme“, náš pohyb ze zastavil

Dále se ptáme přímo této nové mužské kvality. Berte to jaké malé interview...

Vůči čemu stojíš v opozici? Co je tvým nepřítelem?

Na něco takového nemám důvod zaměřovat svou pozornost.

V čem spočívá tvá mytologie, mytologie nového muže?

Pure simplicity. Slunce nade mnou a Země pode mnou. Žádné mýty, žádné archetypy, naprostá jednoduchost, neumožňující setrvávat v mentální analýze. 

Vnímám, celým svým bytím a tělem Slunce, které je naprosto otevřené. Nepřisuzuji mu žádné kvality, atributy, symboliku, odkazy. Vnímám, že je v každém vteřině explozivně nové, stejně jako já a má prezence, mé bytí v této chvíli.

Vnímám Slunce jako zdroj energie, zdroj života, právě teď se zrodilo a je naprosto nové! S ničím starým nemůže být spojováno a stejně tak já. Můžete jen cítit a vnímat, jak sem na zem dopadá a co s námi dělá a můžete s ním být ve spojení. Stejně tak se učím i vnímat zemi, po které chodím. Nová mytologie pro mužskou energii je nádherná – ale naprosto simplicistní, minimalistická. Bez záhad s pavučinami. Není možné ji nijak rozebírat.

Jaký tvůj vztah k ženskému principu?

-    Já jako muž jsem stále v pohybu odněkud někam, nikdy nemohu říci „již to mám“, „již jsem hotov“. Jsem stále v procesu. Nikdo není jenom kluk a nikdo není jenom chlap. Všichni jsme obojí v nějaké fázi pohybu. Staré „mazácké“ dělení na to kdo už je a kdo ještě není chlap – to je staré paradigma a už toto poměřování není úplně funkční. Jsem na své cestě, nic mě neblokuje, má energie proudí směrem vpřed. To není málo. To stačí. Nelimitujme tento tok energie. Staré rituály přechodu měly svůj hluboký význam, ale jen pokud vyvěrají přirozeně z nějaké tradice, kterou žijeme. Pokud je budujeme uměle, snažíme se nějak napasovat do kultury, v které je to již mrtvé - a pak se do nich hecujeme – tak to se podobá vojenské buzeraci, která spíše vytváří blok a uzavírá proudění mužské energie; toto není funkční model, to je passé. To je roubování mrtvého na živé. Nevytvářejme žádné rozdělení, které by blokovalo proudění mužské energie.

Ale jaký je můj vztah k ženskému principu? Nevím. Upřímně: nevím. Mé ’nevím’ neznamená nevnímavost vůči ženskému světu. Jen jej neřeším jako „cizí druh“ oddělený od sebe samého.  Ono rozdělení my muži versus vy ženy – tím nastává konflikt, třecí plocha, svár, hádky. Mé nevím znamená: nevytvářím si škatulky, přihrádky, co se týče ženského světa. Jediné co vím je, že jsem muž na své cestě. A jsem otevřený vnímat, milovat a cítit ženy. Ale nikdy nemohu říci: „znám je“. Tím bych pro ně vytvořil škatulku. Lepší je dopředu si žádný úsudek nedělat. Nevědět a vnímat je lepší než vnímat je skrze brýle škatulky a mít domněnku, že „vím“. Ale hlavně: já je neřeším. Jako nějaký „problém“, který by se měl řešit – „jak ony to mají“. Nevím, to mohou vědět jen ony, to není moje věc. Jediné co mohu říci je: jdu po své cestě, jsem otevřený a můžeš se ke mně přidat – jako parťák na mé cestě. Možná povede naše cesta chvíli společně. Naše cesty se proplétají. Ale není to třeba zatěžovat žádnou definicí.

Jaký je tvůj vztah k archetypům?

Rovina archetypů je jakoby vážná, důstojná a posvátná. Vybízí k vážnému rokování. Na něm není nic špatného, ale můj přirozený pohyb vpřed to tlumí svou přílišnou vážností. Zpomalují. Není v nich pohyb vpřed. Archetypy tu jsou přítomny, jako neutrální vzorce, sněhové vločky nebo odedávna točící se matematicky přesné větrníky. Jsou odvěké, pro-vždy platné. Jsou tu. V jedné místnosti vnitřního prostoru. Ale nezachycují to nové. To nové, ten nový vánek, proudí mimo rovinu archetypů. Je-li možné otevřít všechny dveře zámeckých komnat dokořán, koho by bavilo sedět jen v jediné místnosti i nadále, když sluneční paprsky nyní tančí celým palácem?

Kam dál?

Stojíme nyní před velkou výzvou: opustit rovinu symbolů. Symbol je něco, co odkazuje někam jinam. Je zástupný. Re-prezentuje. Říká: na něco hledíš, ale to není to, na co hledíš. To je někde za tím. Tento způsob šifrování a dešifrování je fascinující. Vtahuje do hry naši mysl, i naše nevědomí. Otázka nicméně zní: potřebujeme jej ještě? Potřebujeme tyto filtry, které odkazují odněkud - někam? Slouží nám? Inspirují nás? Nebo nás limitují? Je pro nás Slunce a Země pouhým symbolem - pro něco, co existuje někde "jinde"? Nebo je můžeme zažívat, být s nimi v propojení? 

Možná vás napadne: no jó, ale co s námi bude, pokud tyto filtry, odkazy, vzory, modely a symboly pustíme? Ale já neříkám: pusťme je. Říkám: pusťe svou (mužskou) energii za tyto limity a modely. Nefixujte se jimi. Dovolte jí pohybovat se dál. Vynechte zástupce. Buďte tím. 

A nemohu vám dopředu říct, co objevíte. To, co objevíte, možná přijdete říct vy mě.

Možná, že objevíte místa, na nichž dosud nestanula lidská noha. 

Možná, že budete stát s pochodní v ruce v naprosté temnotě. 

Možná, že bude okolo vás ticho, protože jste vešli v místo, kam lidský ševel ještě nepronikl. 

Možná, že budete úplně sami.

Ale potkáte tam sami sebe.

Zdroj: https://ografologii.blogspot.com/2016/04/mytologie-noveho-muze.html

Středa 10.dubna

A je to tu. Den nabitý tak, že by se z něj z fleku dalo střílet. Hlavní energie dne je zvláštně strohá, chladná, nepřístupná a omezující. Tak rádi bychom se chtěli rozběhnout, rozjet, rozletět...a ono to z nejrůznějších důvodů nejde. Možná bychom se ale měli podívat hlouběji, i když komplikace přijdou zvenčí, ta podstata může vězet v nás samých a našem strachu, který nechceme vnímat.
Pokud budeme k sobě i k druhým upřímní a nebudeme se bát jít do hlubin, do temnoty, do upřímnosti, otevřenosti, pak by tento den nemusel být tak studený. Na nějakou vřelost ale zapomeňte. A to i přes to, že vztahově se zdá, že jsme otevření a přístupní, trochu paradoxně. Ale spíš si sníme svůj příběh o popelce, o Pretty Woman, o nějakém ideálu, a neradi připouštíme, že realita je drsná a strohá. To ale nevadí. Pokud nebudeme zaměňovat snění za realitu a naopak, pak budiž...
Poslední postřeh, naše víra, náš smysl života, naše schopnost vidět věci z nadhledu, získává na důležitosti. je pravděpodobné, že přijdou nějaká vnuknutí. Sledujte je dobře, možná vám přišly něco důležitého říct.

Pátek 5.dubna

20.března začalo jaro, ale až dnešním dnem se to utvrdilo a zapečetilo - nastává novoluní v Beranu. Dosud byla taková jistá mezidoba, kdy se ještě tu a tam objevily nějaké věci v minulosti. Dnešním dnem padl startovní výstřel a my běžíme vstříc novému životu, nové energii, novým příležitostem. Jak to na nás bude působit? Inu, na každého trochu jinak. Pro někoho je tato energie vítaným impulzem, jak dát svůj život do pohybu, jak v něm zažehnout jiskru, jak zkusit něco nového. Pro někoho jiného je tato energie zase moc drzá, neuspořádaná, moc průbojná, bezohledná, jdoucí si za svým bez ohledu na ostatní. Někdo jí vyhotnotí jako příliš agresivní, sobeckou, sebestřednou, zatímco pro někoho jiného je uvolněná, sportovní, svěží, nová...a všechno to je pravda. Pravdou je, že tato energie se neptá, zda může, nedovoluje se ostatních, ale sama si bere, co uzná za vhodné. Tato energie je dobyvatelská, ve velmi zjednodušující formě by se dalo říci, že je mužská. Neokecává, nediskutuje, maximálně prohlásí "ale já to tak prostě mám." Možná jste za normálních okolností, tiché, klidné a spíš diplomatické povahy. Teď je ale potřeba ukázat jinou energii. Projevte se, ukažte svaly, nebojte se boje a konfrontace. Nepřemýšlejte, odkud se ta energie bere nebo zda jí máte dost. Rozum má tendenci tuto energii jaksi "kastrovat". Nalaďte se na tělo, na instinkty, nechte patřičně zpěnit krev...Průser je, že nás ve škole učili, že některé stavy jsou jaksi nevhodné...že máme být hodní, způsobní a poslušní. Já vám říkám, že agrese, asertivita, iniciativa, projevená vědomě (což znamená, že si jste jí vědomi, a nesnažíte se to potlačit, ale naopak jdete do toho, "skrz naskrz") je požehnáním. Spojí vás s vaší energií, s podstatou, díky ní znovu v sebe uvěříte. Pamatujte, že instinkty tu byly a jsou miliony let a jsou spolehlivější a prověřenější, než rozum, který je, co se týče lidské historie, poměrně mladá záležitost...

Úterý 2.dubna

Máte pocit, že ostatní vám nerozumí ani slovo? Že mluví úplně jiným jazykem? 
Máte pocit, že tady na tomto světě už vůbec ničemu nerozumíte?
Máte pocit, že cokoliv řeknete, druhá strana pochopí zásadně úplně jinak, než jak to bylo myšleno? Případně že si sama vyfabuluje vlastní příběh?
Vnímáte, že vám jede fantazie a obrazotvornost na plné obrátky? Že vnímáte, cítíte, jen prostě nedokážete říct jak, vysvětlit to někomu?
Píšete básně, skládáte songy, a máte zrovna období, kdy inspirace teče jako protržená?
Případně v této době kalíte nebo hulíte v množstvím větším, než malém?
Pak Vás všechny chci uklidnit. To, co vnímáte a co se děje, je úplně normální. Tedy... "normální"....chci tím říci, že se není čím znepokojovat.
Možná přijdete o (sebe)kontrolu. Možná se váš rozum momentálně moc nechytne. Možná budete jak houby nasávat všechnu atmosféru, co je kolem vás. Nesnažte se držet rozumu za každou cenu. Dejte mu prosím taky aspoň jednou dovolenou. je to ten největší dříč, zaštiťuje vám momentálně asi ten největší kus práce. Nebylo tomu ale tak vždycky.
Nechte pro jednou rozum vydechnout a nechte, ať jen přihlíží tomu, co se děje a nezasahuje, nevysvětluje, neanalyzuje...a pusťte do života i jiné kvality a energie. Intuici, Emoce. Ty skutečné. Instinkty. Uvidíte, ono to nakonec půjde. Jakmile rozum uvidí, že se není čeho bát a že čas od času si může v klidu odpočinout a přenechat kormidlo jiným, bude mu mnohem lépe. A Vám také.