29.7., 16:00

 29.7., 16:00

Včera se Jupiter vrátil do Vodnáře, dnes večer vstoupí Mars do Panny a chvíli před tím na nebi utvoří opozici. Mars je navíc v konjunkci s královskou stálicí Regulus.

   Co o tom můžu tak říct? Zkusme si představit realitu, která se zdá být trochu jiná, než je teď, ale jen na první pohled. Zkusme si představit, realitu, kde se manifestují všechna naše přání, především pak ta, které jsme náležitě energeticky posílili, ať už tím, že jsme je ošlehali větrem času, svou trpělivostí, anebo i jen setrvačností. A teď si připusťme, že ta realita je přesně ta, ve které žijeme. 

   Pořád vám to ještě nedochází? Pořád se cítíte být oběťmi okolností,pořád žijete životy někoho jiného, následujete cestu, kterou jste si nevytyčili vy, ale připravili vám ji rodiče, společnost nebo druzí? Všechno je to výsledek toho, jak přemýšlíte, sníte a pojmenováváte svůj život, sami sebe. Věříte, že nemůžete? Pak opravdu nemůžete. Ale zkuste mít víru velikosti hořčičného zrna, zkuste připustit, že toho stále ještě dost nevíte...zkuste si připustit, že je vše možné...

   A teď se ohlédněte za svými životy, za společností, ve které žijete, a řekněte si - je to ten ideál, o který usiluji? Plní se moje přání a představy?

   Většina nejspíš řekne, že to chce jinak. Ok. Ale většina taky udělá první a nejzásadnější chybu, že začne ve vnějším světě. Prosím pěkně, uvědomte si jeden fakt: nemůžete opravit svůj obraz v zrcadle. Musíte se změnit sami, aby se obraz změnil. Stopujte se, sledujte, co dělá, když přeberete iniciativu, a vnitřně si stanovíte, vyhlásíte, prostě pojmenujete, jak to máte. Ne, jak to chcete. Vy to máte. Jen to zatím nemá hmotnou formu.

Ve skutečnosti my všichni víme moc dobře, jak to změnit, jak být šťastní a spokojení a jak žít v harmonické společnosti. Jen tomu zatím odmítáme uvěřit, stále jsme přesvědčeni a přesvědčováni, že to je nemožné. Jak jsem už níže říkal: čemu věříte, to je pro vás pravda. Zkuste to jinak.

   Píšu o tom proto, že se nám na nebi naskytla jedna naprosto ohromná šance, jak manifestovat svá přání. Jak zjistit, co vlastně nechceme, a co vlastně ani nikdy dostat nemůžeme - protože to prostě není naše cesta. Přání se plní, ale ne všechna, zejména se neplní ta, která se později ukáží, že nebyla naše nebo že byla naučená...

   Je to těžké, respektive nezvyklé, ptát se svého srdce, ponořit se do samého nitra a nechat vyvstat své představy, přání a aspirace. Ale nyní je ohromná šance. Nenechme se zmást tím, co nám nejde, neúspěch je mimochodem super kompas, který by nám měl napovědět, kudy ne, a kudy ano. Pojmenujme si svou cestu, řekněme ji sami sobě, veřejně, před přáteli, nebo jen tak potichu pro sebe...ale dejme ji formu, vytáhněme ji na světlo boží...a věřme v zázraky a v to, že se o nás Vesmír dokáže postarat a že nám může stvořit lepší svět i realitu. My začneme a Vesmír nám pomáhá. A samozřejmě, můžeme jít cestou stejnou jako doposud, nebo můžeme jít cestou destrukce, nesvobody...máme volbu, je to na nás.

   Přeji nám všem, abychom konečně stvořili něco opravdu hezkého, v čem nám bude dobře.

22.7.2021, 16:00

 Buďte sví!

Slunce vstupuje do svého znamení, do Lva a předznamenává tak nejzářivější, nejteplejší, nejtvořivější a nejvřelejší měsíc v roce. Měsíc, ve kterém bychom se měli zaměřit sami na sebe, na svoje vnitřní dítě, na tvořivost, a měli bychom se pokusit v tomto světě něco vytvořit...něco hmatatelného a něco, čím dáme světu najevo, že jednou z kamínků do mozaiky jsme i my.

Ono to ovšem nebude až tak easy, jak se zdá. Zároveň se Sluncem se přesouvá Venuše do Panny, kde se necítí úplně nejlépe, její radostné, přirozené vyzařování je trochu utlumeno, důraz se klade spíš na praktičnost, na povinnosti a na to "jak se zařadit", "jak poslouchat" nebo "jak být plnohodnotným členem společnosti". Venuše v Panně je prostě trochu moc poslušná a konvenční a na nějaké radosti a příjemnosti, to jí moc neužije. Tento rozpor je zvýrazněn opozicí Venuše na Jupiter a kvadrát na Černou Lunu. Něco chceme, požadujeme, a vlastně nevíme co. Myslíme si, že na něco máme právo, křičíme na ŽIvot a říkáme mu "DEJ", ale vlastně si ani pořádně nejsme vědomi toho, co by to mělo být. Jen víme, že to, co máme teď, není to ono...Venuše v Panně jakoby se podívala kritičtěji na všechny naše vztahy, na naše hodnoty, na to, co preferujeme, po čem toužíme...a obrátila to vzhůru nohama. Touha je jedním z hlavních témat této t-kvadratury, ale měli bychom si být vědomi toho, že to úplně hlavní téma je nenaplněnost. Cítíme se neúplní, máme v sobě černou díru a čekáme, že partner, rodič, společnost...prostě ten druhý je povinen nám tu díru zacelit. Ó nikoliv! Nikdo nám není ničím zavázán. To my jsme pouze zastydli v dětské roli, odmítli dospět a převzít odpovědnost za svá rozhodování...a taktéž za své preference. Něco chceme, po něčem toužíme, ale nepřiznáme to, před druhými i před společností děláme jako že nic. Nemělo by to být přesně naopak? Velmi hlasitě, jasně a bezpochybně se přihlásit k tomu, o čem si myslíme, že je naše? Neměli bychom konečně začít věci pojmenovávat takové, jaké jsou? Říkat, co se nám líbí a co nikoliv? Co kdybychom přestali druhým lhát, a přestali si nalhávat, že to je pro jejich dobro? Co kdybychom prostě připustili, že můžeme ubližovat, můžeme se lidí dotýkat, můžeme říkat názory, které jimi otřesou...naše odpovědnost je ale jen za to, co řekneme, ale nikoliv za to, jak to ten druhý vnímá!

Vrátím se k té nenaplněnosti - nikdo jiný, než my sami to nevyřešíme. A vyřešíme to tím, že nic řešit nebudeme, protože to není otázkou nějaké objektivní skutečnosti, ale subjektivního, vnitřního nastavení. Naše duše se cítí být opuštěná, nedomazlená, nenaplněná, neobjímaná, nepřijímaná...Svět nás ale bere přesně takové, jací jsme, a těší se na to, až se vyloupneme, až vylítneme z kukly jako motýl, až se rozevře semínko a vypučí rostlinka. Možná, že to, co považujeme za objektivní realitu, je jen naše naučená představa. Jakmile se k ní obrátíme zády a začneme vnímat opět svůj střed, své srdce, svůj vnitřní oheň, získáme stabilitu a pevnou půdu pod nohama. Trable nezmizí...jen nás už nebudou obtěžovat a zasahovat nám do života v takové míře.

Pozdraveno budiž Světlo!

Černá Luna v Blížencích

Dnes, 18.července, v 10:30, vstoupila Černá Luna do Blíženců.

"Jsem Lilith v Blížencích. Přišla jsem vám pár věcí připomenout. Trochu moc jste ve svých životech strnuli, zkameněli, zejména pak ve svých názorech. Přicházím, abych vás udělala trochu flexibilnější.

Moje působení se zdá být nenápadné a mírné, ale nedejte se zmást, ono má svoji váhu. Co je každopádně nyní pro vás asi nejdůležitější, je to, abyste se naučili něco o síle slov. Už víte, že být akční, jednat z ryzího srdce má váhu. Už jste poznali, že mít preference, rozlišovat, a především hodnotit, je tady na této planetě úplně normální a patří to k vlastnostem hmoty. Co ale ještě nevíte, je to, že i slova, komunikace, myšlenkové pole, je hmotná záležitost. To, že to ještě neumíte změřit, že jste na samém počátku poznání, to vůbec nevadí. Jen mi zkuste naslouchat a něco si z toho vemte.

Moc slov v první řadě pramení z vás samotných, ze srdce, z podstaty. Nedejte se zmást, že k tomu potřebujete nějaké znalosti, něco naučeného. Nejde to přes hlavu. Když jste naladěni na zdroj, zjišťujete, že vám to úplně přirozeně mluví, ani moc, ani málo, prostě tak akorát, samozřejmě s ohledem na vaše nastavení. Jsou lidi, kteří toho moc nenamluví a jsou lidi, co se nezastaví. Nejde samozřejmě jen o slova, ale o komunikaci samotnou, o to, jak vztahujete okolní subjekty vůči své osobě, jaké jim dáváte pojmenování.

U pojmenovávání se také chvíli zastavím, protože magie jako taková spočívá mimo jiné i v tom, že dáváme věcem jméno. Symbolicky, dáváme Golemovi šém (šémhámforáš). Zamyslete se chvilku - jak sami sebe pojmenováváte? Jak pojmenováváte své životní zkušenosti? Jednodušeji - jak o nich smýšlíte? Myslíte si, že jste k ničemu a nemožní, anebo si myslíte, že jste úžasné lidské bytosti, hodni lásky? Zkuste myslet jinak...ale zkuste si zároveň uvědomit, že nemůžete nikoho cizího kopírovat, že to vychází z vás samotných. Nemůžete si dost dobře říci "chci být jiný" ani "teď budu jiný". Jste jací jste, teď a tady. Pojmenujte věci tak, jak jsou. "Ano, mám náladu pod psa. Jsem vlastně hodně nasraný kvůli práci. A tak mě to pohlcuje, že se emočně odpojuju od okolí. Rád bych byl otevřený, dávající, sdílející...ale teď mám jiné naladění..." Jakmile se přestanete odsuzovat, posuzovat, a především, jakmile přestanete s těmi naprosto zbytečnými škatulkami "dobrý" as "špatný", uleví se vám...uvidíte.

Chci se tu taky pozastavit nad jedním obecně rozšířeným ezoterickým omylem, který říká, že myšlenka je tvůrčí...Totiž, ona je, ale asi až ve čtvrté řadě. Tvůrčí je čin. Myšlenka je něco jako vítr do plachet, je ale důležité být si vědom toho, kdo je kormidelník, jakou máme loď atd....

Přicházím vám připomenout, že by bylo fajn začít mluvit jasně a k věci. Přicházím zastavit ty, kteří melou od rána do večera, ale nemá to žádný obsah a zpravidla je to i obranná reakce, jak k sobě nepustit nějaké emoce. Přicházím ale také rozpohybovat ty, kteří nemluví vůbec, ať už ze strachu, že se znemožní, že budou v očích druhých vypadat blbě, nebo jen kvůli přehnané sebekritičnosti. Všem vám během následujících devíti měsíců budu neustále omílat o hlavu: hlavou se nic nevyřeší. Komunikace, podobně jako spousta jiných věcí, vychází zevnitř. Hlava, hlasivky, pusa...to všechno jsou jen prostředky, nástroje...Mluvte...ale mluvte o něčem. O sobě, o svých životech, o svých emocích, zážitcích. Nedělejte z ničeho žádné tabu - mluvit se dá úplně o všem.

V celosvětovém měřítku to možná bude doba, kdy politici a mocní budou řečnit, lhát a prášit, a obyčejným lidem konečně bude docházet, jaká je skutečná pravda za jejich slovy. Víte vy vůbec, že nepotřebujete žádný detektor lži, protože to v sobě máme automaticky my všichni? Víte, že můžeme číst z toho, co je za slovy? Z emocí, z hlubokého důvodu, který je za tou vší potřebou mluvit?

Buďte flexibilnější, naučte se posuzovat věci prostým pohledem. Nemusíte nic řešit, analyzovat, zkoumat, jen se spojte s tím, co je teď. Staňte se neutrálním pozorovatelem, pojmenovávejte věci podle sebe a svého pocitu. Uvidíte věci tak, jak jsou. Unesete to? Nebojte, nejsme na konci poznání, nyní to jde přes hlavu...a vlastně taky tak úplně ne.

Pokud se vám zdám být ukecanější, než obvykle, to jsou zkrátka Blíženci . Užívejte si jich dosytosti a ať vám jsou k užitku."

Obrázek trochu netradičně jinak: herec Gene Wilder, známý jako Willy Wonka z filmu Karlík a továrna na čokoládu. Tento obrázek se stal docela známým memem. Souvislost, která je podstatná: Gene Wilder má Lilith v Blížencích na Ascendentu.

 

Úterý 13.7., 9:30

Úterý 13.července, 9 hodin dopoledne

Přichází další astroreport aneb co se děje na obloze vs. co se děje v nás.

Po víkendovém vstupu Merkura do Raka si můžeme všimnout, že našemu myšlení a uvažování je mimořádně přáno. Měsíční retrográdní psycho období, kdy skoro nic nešlo, jako by bylo dávno zapomenuto. V Raku, pravda, myslíme trochu sentimentálně a jsme citlivější na emoce, ale taky mnohem lépe pochytáváme příběhy, mystiku, souvislosti, které nejsou na první pohled patrné. Tomu napomohl i trigon na Jupitera. Jakobychom zjistili, že cítit je vlastně v pořádku, je v pořádku dojímat se a být sentimentální. Je v pořádku krasořečnit, vyjadřovat své nadšení. Tentokrát nepopisujeme, co se děje venku, ale co vlastně cítíme tam uvnitř.

Nejdůležitějším aspektem je ovšem konjunkce Venuše a Marse ve Lvu. Mužská a ženská energie se spojuje uprostřed nejsubjektivnějšího a nejosobnějšího znamení. Co to pro nás znamená? Jsme muži, jsme vědomí a jdeme přímo, a jsme i ženy, jsme vnímání, a chodíme v kruhu. Už nemusíme proti sobě bojovat, vymezovat se, hrát si na ublížené...potřebujeme se navzájem. Potřebujeme, aby z našich oddělených energií vzniklo synergií něco úplně nového. Otevíráme se tomu, co cítíme, uvědomujeme si, že být věrný sám sobě, je to nejcennější, co můžeme mít. Nikdo nám nemůže říkat, co máme dělat, jak se máme chovat. Jsme dospělí a především jsme samostatní jedinci a pro svůj život máme všechno, co je třeba. Přicházíme na to, že smyslem vůbec není něco dělat, ale něco být. Není to o tom, co děláme, ale jací jsme. Jinými slovy, všechno to vychází ze srdce. Naše srdce, náš střed, Hara, čtvrtá čakra, je pro nás momentálně to nejdůležitější.

Projevit se to může mnoha způsoby, a ve vztazích je to zpravidla nejjednodušší, a zároveň nejsložitější. Máme na to otevřít svá srdce dokořán? Máme na to následovat své touhy, přání, popudy? Umíme se nebát pustit svou sexualitu z řetězu? Přestat jí kontrolovat, usměrňovat, učesávat? Máme na to, jenom se otevřít, a pozorovat to, jak si to samo nachází cestu, aniž do toho jakkoliv zasahujeme? Máme v sobě tak velkou důvěru, že se tomu prostě jenom odevzdáme? A máme důvěru v toho druhého?

V dopoledních hodinách se to zdá být o něco snazší, po půl jedenácté, jakmile se Luna přehoupne ze Lva do Panny, v nás možná zvítězí cosi jako pocit odpovědnosti, "že si to nemůžu dovolit a co by tomu druzí řekli..." Často je Panna velmi kritická a odmítá vše, co podle ní není dokonalé...ale taky to může být jiné...totiž tehdy, když to nejde přes hlavu. Panna nás pak může nasměrovat do víc tvořivé a praktické nálady v tom směru, že už v tom projevování se se ladíme na své tělo a na jeho pocity a vše, co se objevuje, "třídíme", rozdělujeme a zase spojujeme, zjišťujeme, co je použitelné prakticky a o čem lze spíš jen tak snít...Představme si Pannu jako generální úklid. Všechny krámy v naší domácnosti, totiž v naší psychice, vytaháme, a přes filtr Panny pak krásně protřídíme a řekneme si například "tohle v sobě schraňujeme už jen ze sentinemtu, ale jinak nám to k ničemu není...takže vyhodit!" Nebo: "Vida, tohle je dávno ztracená, a znovu nalezená záležitost...tohle určitě ještě upotřebím."

Jedna důležitá poznámka: konjunkce Venuše a Marsu je sama o sobě docela silná, zvláště pak ve Lvu. Chci tím říci, že tato energie nejde dost dobře potlačit, nejde ji ignorovat, vytěsnit, dělat, že tu není...dělat jakoby nic. Bude nás to nutit se nějak projevit, ukázat, co v nás je, takže fakt si zkuste najít nějakou oblast, kde tuto energii můžete vybít, kam ji můžete nasměrovat. Vůbec to není tak, že se to musí projevit jenom sexuálně...na druhou stranu, nelze si nevšimnout, že v tom je přítomná jistá energie nadrženosti...která ale stejně tak může být energií nadšení, energií jasného zacílení, lovení, nebo prostě to, že si jdeme za svým cílem. Všechno to jsou ale různé projevy jediné energie. Vy sami ale víte nejlépe, kam tuto energii nasměrovat...otázkou je, zdali se odvážíte, zdali se otevřete a zdali budete mít důvěru v to, že svět vás uvítá s otevřenou náručí. Protože tak to přesně je.

Taky nezapomínejte na to, že dostanete jen to, co máte. Máte strach? Pochybnosti? A co na ně pro jednou úplně zapomenout? Vesmír vám totiž může jinak dát zase jen strach. Zase vám jen připraví další věc, co vás ve vašich pochybnostech utvrdí...

Milí spoluobyvatelé této krásné planety - je to opět jen na nás. Nezapomínejme na to, že jsme Tvůrci. V tuto dobu se to může víc, než kdy jindy projevit, až nám z toho budou oči přecházet. Zkusme si vybrat něco pozitivního, velkolepého, zkusme si vybrat radost.

 

Středa, 7.7., 19:30

Na nebi si předávají štafetu Mars s Venuší. Tentokrát přejímá napěťové aspekty Venuše, a pro nás to bude nejspíš trochu těžší v tom směru, že Venuše je více pasivní, přijímající, zrcadlící princip. S marsem se dalo s konfliktními energiemi nějak konfrontovat, vybít je, s Venuší to jde hůře...ale jde to taky.

První postřeh: Není všechno tak tragické, bezvýchodné a smutné, jak se nám může jevit.

I když tu jsou určité okolnosti, které v nás zrovna euforii nevyvolávají, stále jsme na tom poměrně slušně. Je třeba si ale uvědomit, že se díváme velmi pesimistickou optikou a svět se nám pak zdá černější, než je. Cítíme odpojení a máme pocit, že svět (bůh, vesmír, společnost, rodiče atd...) na nás zanevřel. Jsme jako ti dva vyhnaní z ráje...jenže ouha, on je vůbec nikdo nevyhnal. Oni si to jenom vsugerovali...Neboli: nikdo na nás nezanevřel, zavíráme se my sami. Máme strach, zdali obstojíme, zdali jsme "dost"...ale je to úplně divný a scestný program. Jsme dost, vážně. Jsme dokonalí. Bůh nedělá zmetky. Bůh tvoří k obrazu svému. Samozřejmě, nejsme totožní s Bohem...jsme jeho malilinkatá část (a celé lidstvo je o něco větší malilinkatá část), ale máme stejnou podstatu.

Druhý postřeh: Tlaky vyvolávají protitlaky. A tlaky na sebe vyvolávají o to větší uvolnění (nebo zboření, složení se, upadnutí do chaosu, to podle situace a nastavení).

Protitlak bude mít za následek, že se budme nějak proti omezení bouřit. Budeme se ho snažit zbořit, ti, co už něco málo vědí, si uvědomí, že lepší termín je spíš "překročit", nahradit, jít souběžně, ale podle sebe. Jedněm bude nejspíš svoboda omezena, ti druzí si jí nejspíš vydobudou, každý podle svého nastavení. Drtivá většina se bude dít ve vztazích, ale mezi námi, co nejsou vztahy?

Třetí postřeh: když se dostaneme do rovnováhy a vrátíme se do svého středu, procítíme, že jsme to, co nepotřebuje obhajoby. Nikomu se v životě nezodpovídáme, nikomu nic nedlužíme,nemáme žádnou povinnost. Jsme sami sebou, jsme láskou, radostí, tvořivostí, hravostí, a je to tak v pořádku. Nebojíme se jít svou cestou. Uvědomujeme si, že život je jako švédský stůl...nemusíme stát u toho, co nám nechutná a nemusíme ani nikomu vysvětlovat, proč nám to nechutná. Prostě poodstupme a pojďme k tomu, co je naše, a to si vyberme.

Postřeh nakonec: šťastný a spokojený život je docela jednoduchý, a spočívá v tom, jít cestou pozitivity. Nepřemýšlet v opacích, ve vymezeních se, nenechat se vtáhnout do negací. Všechno je to o pozornosti. Pro jistotu opakuju: vybírejte si, co vám chutná. Vybírejte si to, co jste. Co nejste a co je s vámi v rozporu, vůbec neřešte, nedávejte tomu pozornost...ono to samo odpadne. Pokud se vás něco, co nemusíte, co vám vadí, stále drží, pak vězte, že stále ještě vězíte v dualitě, stále ještě přemýšlíte negativně. Příklad: když mám strach z toho se projevit, pak je nesmysl ho nějak řešit, snažit se ho potlačit, dělat že není...teď tu prostě zrovna je. Tak ho akceptuju a nebojuju proti němu. pak si ale uvědomím, že všechno je otázkou pozornosti, a svoji pozornost zaměřím na něco jiného. Ideálně na pozitivní opak. Co mi dodává odvahu a sebedůvěru? Kde mohu získat jistotu a suverénnost? Je to vlastně jednoduché...udělat čelem vzad. Není třeba o tom vůbec přemýšlet, stačí se prostě jen rozhodnout a udělat to. A protože jdeme životem stále kupředu, fyzicky, postupně nám dochází, že se posunuje kupředu i naše duše. Naslouchejme jí. Tam, kde nám není dobře, tam odtud odejděme, a myslím tím i psychické místo, stav...Představte si to třeba tak, že uvnitř nás je svět naší psýché, Země Ne/vědomí, jsou tam naše strachy, radosti, síly, slabosti, od všeho trochu, něčeho víc a nečeho míň, ale nikdy nic nechybí. Pokud se někdy ocitneme někde, kde se necítíme dobře, pak jděme dál. Znáte to staré pořekadlo: "procházíš-li peklem, nezastavuj"? Přesně o tom mluvím. Za hranicemi pekla jsou i jiné země, které na nás čekají...

 

5.7.2021, 22:03

 

Na nebi běží sextil Slunce s Uranem. Uran v Býku, Slunce v Raku, Ženská, feminní revoluce.

Žádný feminismus a boje o moc. Slunce v Raku prostě JE. Krásně si tak je, vnímá a cítí, jako Matka, Velká Matka. Příroda, Gaia, Lidská noosféra...

Nikdo spolu nebojuje, neodporuje, je totální svoboda. Jsme sami sebou a nepotřebujeme to nikomu dokazovat. Vidíme, že naše skutečná podstata je mnohem velkolepější, otevřenější, svobodnější, ale především volnější...

Luna se právě teď setkává se Sednou na konci Býka. Právě prošla trigonem na Pluta, prožila si určitý peklíčko, příběh z televize...Stvořila vlastní strach. Covid, korona, vakcína....všechno to je jen strach z života, a strach ze smrti a z ukončení. Býk znamená, že si to zakoušíme ve hmotě. Opravdu jsme si vytvořili svůj vlastní koncentrák, své vězení.

Stojíme u mříží, a netušíme, že všude je otevřeno a nikdo nás nevězní. Uvěznili jsme se sami.

Uvěřili jsme příběhu! Možná svému a možná cizímu...

Ale nyní se vracíme sami k sobě.

Tady. A teď. Žijící. Nic víc.

Takhle to stačí. Takhle je to v pořádku.

Venuše se přibližuje k Marsu ve Lvu, podle všeho budou tyto prázdniny velmi...plodné. Tvořivé.

Zároveň je Venuše s Marsem v přibližné t-kvadratuře s Uranem a Saturnem.

Zakoušíme sami sebe. Prožíváme svou existenci, hrajeme si, předvádáme se, naparujeme se, děláme machry. Je to v pořádku.

Svět je hřiště...a zároveň jeviště.

Hrajeme hru a tak jsme se do ní zabrali, že jsme se bezděčně stali herci ve své vlastní hře. Zapomněli jsme. Usnuli jsme.

Spíme hlubokým spánkem...a nejhorší na tom je, že nevíme, že spíme!

Veškeré snahy změnit systém, je určena k nezdaru. Nemůžeme změnit svůj sen.

Sen nějak přijde, a má nějaké poselství. Pro každého zcela originální.

Ale není skutečný.

Skutečné je probuzení. Bdělost, přítomnost.

Tady jsem. Teď jsem. Nic nebylo, nic nebude, minulost i budoucnost jsou jen naše myšlenkové škatule, šuplíky, kam jednotlivé životní zkušenosti zařadit.

A TEĎ

Důvěra.

A odevzdání.

Svět je ze své podstaty dobrý

A prohlásil Hospodin "Je to dobré". A bylo to dobré.

Není třeba usilovat o žádné osvícení, osvícení už je tady.

Překážíme tomu jen my.

POJĎME SI Z CESTY!

NECHME SE BÝT!

První červencový víkend

 

První červencový víkend a hned "tumáš mezi oči"...aneb "mysleli jste si holenkové, že o prázdninách budete mít klid?"

Ve svém životě máme jenom jednu povinnost - pokud se to tak dá říci - vzhledem k tomu, že "nemusíme" nic. Budeme tomu tedy říkat doporučení. Doporučení zní: Být sami sebou, projevit svoji jedinečnost, ukázat světu, kdo jsme a jaké jsou naše energie. Svět na nás čeká a je to skoro jako v jedné staré Landovo písničce: "ty jsi ta jiskra, vždyť oheň už čeká, aby byl zapálen..."

Zdá se to být docela jednoduché, ale přitom to je nesmírně obtížné. Zejména proto, že nás to nikdo neučil. Naopak, společnost nás houfně krmí tím, abychom si vytvořili "osobnost", masku, jakéhosi reálného avatara, a ideálně pak takového, jakého vám určí druzí. Osobnost je ale náhražka, není to nic skutečného a především to nemá společného vůbec nic s vámi. Toužíme být někým, dosáhnout něčeho, o čem si myslíme, že je "to ono", a ten největší paradox je v tom, že už tam dávno jsme, nemůžeme nebýt sami sebou...můžeme na to jen zapomínat a můžeme žít cizí příběhy a následovat sny jiných...

Víkend je ve znamení rozporu mezi tím, jací bychom chtěli být my, a jaké nás chce společnost. Jsme samostatní, nezávislí, vzpurní, pyšní a nepodvolujeme se nikomu a ničemu, co za to nestojí, v ideálním případě jen reálné, autentické autoritě. Náš cíl je být samostatnými jedinci. Společnost nás ale chce ve formě včelího úlu, nepotřebuje samostatně myslící a jednající jedince, ale chce poslušné dělníky, kteří jsou jako kolečka ve stroji a kteří potlačují svoji samostatnost a naopak cíleně pracují pro vyšší celek, v tomto případě stát. Mnohamilionová Londýnová demonstrace proti lockdownu, která zapříčinila rezignaci ministra zdravotnictví a díky které následně stát polevil a prohlásil, že bude korunavejr brát jen jako chřipku, je skvělá manifestace oné energie...ale jinde mohou naopak zvítězit síly, které omezují a utahují šrouby...jde jen o to, jaká energie je v nás právě silnější.

Je dobré si přiznat, že čeští muži jsou svým způsobem postižení. Nebo spíš poškození. Aniž to ví, tak mají naněkolikrát zlomenou páteř a automaticky nosí bolest svých pradědů, dědů a předků. Nedávno jsem byl svědkem slunovratové meditace, spojené s popravou 23 českých pánů, což zase souvisí s Bílou horou, jakousi českou achillovou patou. Nejpozději tam v té době bylo zaděláno na pořádný průšvih, který odskáčou generace poté - pokud tedy s tím nezačnou něco dělat, nezačnou onu bolest zvědomovat. Tato bolest velmi souvisí s tím, o čem jsem již psal výše - se svobodou projevit se. Není ale dů§ležité se babrat v tom, co kdy kdo jak proč, důležité je, že prožíváme konstelace teď a tady. Projeví se to tak, že při našich pokusech se svobodně projevovat, ukazovat naši jedinečnost, jednak narážíme na odpor společnosti, ve které se právě nacházíme, druhak narážíme na svoji vlastní bolest, na energetický uzel, strunu, kterou jakoby rozezníme a která zní starým tónem, který připomíná naše dřívější traumata a bloky. Můžeme si vzpomenout, kdy jsme my sami byli umlčeni, převálcováni společností nebo přesvědčeni o tom, že projevovat se je špatné. Píšu záměrně "můžeme"...protože nemusíme. Můžeme tu naši bolest taky dokonale zazdít, potlačit, dělat, že tam není, a můžeme se klidně rozhodnout, že zatím stále ještě nemáme sílu na to jí čelit. Můžeme. Vše je správně. Ale pokud sebereme odvahu a bolestí nakonec projdeme, možná nám dá něco, co jsme před tím neměli...a to je hloubka. Neumím asi lépe popsat to slovo...ale něčím nás to posílí. Ta posila bude potřeba, protože nás čeká ještě třetí stadium.Musíme hluboko ze své síly dojít k rozhodnutí. K rozhodnutí, že se změníme, že to změníme. Že budeme myslet jinak. Že už nebudeme zavírat oči před ničím nepříjemným a že bolest necháme, aby námi prošla, ale o nic se nezachytila.

Může to mít velmi různé projevy. Konflikty mezi lidmi, chaos ve společnosti, rebelie, můžou ale stejně tak i přijít další živelné pohromy. Nejsem typ, co maže med kolem pusy, takže řeknu, jak to vnímám: my jsme tvůrci, to znamená, že my tvoříme i tornáda. Všechny nezpracované, nepřiznané, zazděné a potlačené energie...nikam nezmizí a neztratí se, jenom změní formu. V neděli bude vrcholit něco, co se nedá zastavit, potlačit, ale můžeme tomu dát vhodnou formu. Je to na nás. A vězme, že i když je to konfliktní aspekt, může přinést i mnoho pozitivního...jen bychom měli vědět, že pozitivní není to samé, co učesaný, civilizovaný apod. Zřejmě to bude trochu divoké...a možná, že vypustit své vnitřní zvíře, otevřít mu klec a dát mu trochu prostoru, bude to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. Je to na nás.