Čtvrtek 25.února

 V životě zpravidla máme tři možnosti, jak se postavit k problémům v našem životě: můžeme je přijmout, můžeme to změnit, anebo můžeme odejít. Vše ostatní jsou už v podstatě jen takové nástavby.
   Dnešní den ukáže, že to, jak to všechno šlo doposud, už tak samozřejmé není. Starý svět se boří a nový ještě stále neroste. Něco se musí změnit, ale nikdo z nás, tím méně naši politici, netuší jak. A protože nové problémy nelze řešit starými způsoby, ukazuje se, že vůbec nic z toho, co nám fungovalo kdysi, nebo podle nějaké šablony, najednou nefunguje. Nefunguje ale především víra ve staré příběhy. Víra ve strach, ve vinu...a víra v nemoc! Je tu kolektivně přijímaný příběh o nějaké hrozivé pandemii...a je to jedna velká chiméra. Ne že by tu žádná nemoc nebyla...ale naše všechny nepřiznané strachy, především pak ze ztráty moci (ne-moc) a ze ztráty kontroly jaksi udělaly své, z těžší chřipky, která má minimální smrtnost, se vytvořila pandemie děsivých rozměrů, a z opatření, které možná někdy na začátku mohly mít své opodstatnění, ale dnes již nikoliv, se stal jakýsi rozzuřený golem, ničící vše okolo. Možná je načase ten příběh změnit. Možná je načase pustit se kontroly. Přiznat si - nevím. Udělali jsme všechno, co podle nás šlo, a bez výsledku...možná bychom to měli pustit a začít se modlit. A kdo ví, je docela dobře možné, že právě tuto zkušenost potřebujeme. Pustit se hlavy a důvěřovat Vesmíru...
   Dnešní den je taky obzvláště vhodný pro nenápadnou, ale soustavnou činnost na sobě, pro získávání sebedůvěry zpět, pokud je potřeba udělat něco, co bude mít váhu a nebude to čistě egoistické, ale bude to mít i kolektivní dosah, pak není na co čekat. Jestli jsme doposud byli ochromeni jen strachem a obavami, dnes je ideální den na to říci si "ano, mám strach, ale stejně to udělám!" Dnes je den na to objevit v sobě zdroj netušené síly, který se jen dlouho neprojevoval. Dnes je čas na změnu. Říkají nám, že všechno je špatně, že jsme se špatně chránili, že nás čeká katastrofa... Nechme jim jejich strachy a jejich příběhy. Naše příběhy mohou být podstatně optimističtější. Není třeba se děsit, není třeba se ohánět čísly z tabulek. Je třeba se pouze vrátit do srdce, k lidem samotným. Netvrdím, že není třeba se chránit, netvrdím, že situaci máme zlehčovat...tvrdím, že je třeba přestat mít strach, je třeba přestat se hypnotizovat čísly. Tvrdím, že je třeba si uchovat pozitivní přístup, je třeba mít naději. Je třeba být jako maják na moři...svítit druhým lidem na cestu, ukazovat jim, že dobro tu je. Že život je fajn. Loni na jaře při takzvané první vlně nám to mimochodem šlo výtečně. Stále je to v nás...jen si vzpomenout. 

Čtvrtek 18.února

 Změna změny

Slunce vstoupilo do Ryb.

Když se dostanete do stavu, že vidíte, že je potřeba změnit veškerý svůj život a svoje směřování, a odvážíte se a vykročíte, může se stát, že se cosi změní, ale ve výsledku to vede k něčemu ještě horšímu. Proto se nesmíme bát změnit i změnu. Pokud se náš Titanic řítí na ledovec a my jsme se rozhodli stočit kormidlem, ale místo toho, abychom se od něj vzdálili, tak se k němu ještě víc přibližujeme, tak je třeba otočit kormidlem ještě jednou a úplně jinak. Úplně nejlepší je ale připustit, že to podstatné určuje naše víra, náš záměr, naše nevědomé směřování. 

   Období Ryb je na jednu stranu velké zklidnění a na stranu druhou to je velké tvůrčí napětí, jakýsi stav čekání těsně před tím, než se něco nového zrodí. Všechno už jsme pořešili, "ukuchtili", a nyní musíme pouze trpělivě čekat na porod. Ono čekání, konfrontace s dobou, kdy se nic neděje, je důležitou součástí našich životů, a je to taky test trpělivosti. Většina lidí v něm mimochodem neobstojí, právě proto, že si řekne "ale když ono se nic neděje...to nemá cenu." Nikoliv! Důležité je vytrvat, věřit plánu a čekat. Pasivně a s vírou, že se Vesmír postará. Představme si sami sebe jako slepice, a naše nové impulsy, nápady a záměry, které chceme realizovat, jako vejce. Už jsme je nakladli. Ale ještě je musíme vysedět. A právě tuto závěrečnou etapu mnozí nezvládnou...respektive neví, že je taky potřeba.

   Slíbil jsem taky pár slov o Saturnu s Uranem. Saturn ve Vodnáři totiž tvoří kvadraturu s Uranem v Býku. Síly zvyku a jistot jsou v určitém konfliktu se silami pokroku a změn.Není důležité, jak se to konkrétně může projevit, důležité je, že to dělá jakýsi pocit totální oddělenosti, který je ovšem iluzorní. Máme tu bandu A a máme tu bandu B, které proti sobě bojují až do úplného vyčerpání, protože jsou opravdu v jistém směru navzájem opačné. Paradox života ale spočívá v tom, že teprve když se tyto zdánlivě nekompatibilní síly spojí dohromady, pak teprve mohou vytvořit něco nového. Pro síly pokroku to může být horší, zjistit, že s Matrixem nejde vyhrát...samotný boj je totiž Matrix. Pro udržovače je přirozeně cokoliv nového ohrožující, protože jim to narušuje jejich pofidérní jistotu.

   Ale hlavně, to jsou takové energie, o kterých se nedá dost dobře mluvit pouze teoreticky. Faktem je, že my je žijeme. Možná se nám to nebude úplně líbit, ale jsme jen figurkami na šachovnici, ale to, co námi hýbe, nejsme tak úplně my. Jsme vlastně uprostřed hry. A měli bychom to jako hru brát. Nejlepších výsledků nedosáhneme tím, že "vyhrajeme", ona to totiž není ani soutěž, ani turnaj...spíš je to jakési divadlo energií. Nejlepších výsledků docílíme tím, že budeme vědomí. Že budeme hrát vědomě, že budeme vědět - tohle, co teď ztělesňuju, to je energie Rebela, ale je fajn si uvědomit, že já to nejsem. Nebo nejsem jenom to. Příště zase můžu být třeba narušitel. Nebo bojovník. Nebo milenec. Nebo vědec. Zkusme si říci "všechny ty role, co hrajeme...to nejsme my. My jsme mnohem víc, než to."

Aquascape - The Night Air of Umma

Pondělí 15.února

 

Tentokrát jeden astropolitický příspěvek...

V současnosti máme na obloze pár docela nepříjemných napěťových aspektů, které se mají tendenci projevit v tom horším slova smyslu. Merkur, který se pohybuje stále ještě retrográdně, se setkal s Jupiterem, a zároveň utvořil kvadraturu na Lilith. Nemusím být ani moc velký znalec astrologie na to, abych viděl, že to je aspekt totálně neuvážených rozhodnutí, které nejen, že nejsou k ničemu, ale vyloženě ještě škodí. Kdyby nebyla Lilith ve hře, dalo by se ještě předpokládat, že to bude jenom aspekt žvanění, Baron Prášil hadr...ale jednak máme retrográdního Merkura, kde se prostě nedá čekat, že by se mohlo něco nějak, jakkoliv vyřešit, dát do pohybu...A druhak, toto vypadá na přístup typu "přinášíme vám záchranu, jdeme vás zabít..." Opozice v tomhle funguje nemlich stejně...bohužel. Zkrátka nic kloudného čekat nelze. Zavrtat se pod peřinu, aspoň týden nevycházet a hlavně nekomunikovat, by bylo v tuto chvíli asi nejlepší. Škoda, že to nejde i v politice... 

   Když si tento aspekt navíc dosadíme do horoskopu Československa z roku 1918 (který pro nás skvěle a výstižně funguje i přesto, že jsme se již skoro před dvaceti lety rozdělili), vidíme, že tato kvadratura útočí na Merkur republiky, který navíc vládne celému horoskopu. Merkur je navíc v šestém domě, domě zdraví...Nelze tedy než přijmout za fakt, že něco jako "zdravotní komplikace", v naší zemi opravdu probíhá. Probíhá ale také především názorová epidemie. Aspekt ukazuje jednak na zcela nesmyslná, nevhodná opatření a rozhodnutí, která se totálně míjí s jakoukoliv účinností, druhak na totálně zabedněnou autistickou komunikaci, kdy se dvě strany jen mlátí argumenty a jedna druhou nechce slyšet. Vzhledem k tomu, že zároveň vrcholí tranzitní kvadratura Neptunu na Mars republiky, což znamená mimo jiné zásadní omezení v pohybu, ve zdraví, energii a imunitě, pak nezbývá, než připustit, že v boji s covidem naše vláda víceméně netuší, která bije, neví, co dělá a víceméně střílí od boku. Vypadá to, že čím víc se snaží nad tím zvítězit, ovládnout to, tím se jí to víc a víc vymyká. Ani banda excelentních statistiků, matematiků a epidemiologů to prostě "nevymyslí"...nad něčím zkrátka nelze mít kontrolu. Možná teprve, až pokorně skloníme hlavy a připustíme, že nevíme, pak se něco může změnit. Možná až si přiznáme náš strach ze smrti, ze ztráty kontroly, z omezení, které nen jen "od těch nahoře", ale od samotné "Podstaty Světa"...pak se karta obrátí. Od této vlády ale nějakou změnu čekat nelze, ta bude do poslední chvíle dělat, že řídí, přikazuje, a možná, že jí situace dojde, až se stane to, že už jí nebude brát vážně vůbec nikdo. Jenže ouha, mezi opozičními představiteli taky nevidím nikoho, kdo by byl schopný změnit naše kolektivní nazírání...navíc, opět a zase to není o tom, že "oni...", ale jsme to všechno jen "my".

   Příště si povíme něco o přetahované Saturnu s Uranem.

Čtvrtek 11.února

 

Připravte šampaňské a ohňostroje, máme tu nový rok. Škoda, že jen ten čínský lunární...Já se nicméně budu raději držet našich končin. Dnes nastává novoluní ve Vodnáři. Zároveň se setkává Venuše s Jupiterem a utvářejí kvadrát na Lilith. Výživnější den jsme si vskutku přát nemohli. Vodnářské novoluní nám ukazuje, že je důležité nemyslet jen ve vyježděných kolejích, ale je potřeba se otevřít něčemu novému. Změna přichází, a nejspíš bude docela překvapivá...je dobré, abychom se jí nebránili. Budeme přemýšlet o naší svobodě, o tom, co nás omezuje, v čem bychom mohli zbořit staré a nefunkční struktury...škoda, že ve Vodnáři je to jen otázka mentální, jinými slovy, nen ještě záruka, že se nám to nutně podaří uvést do hmoty. Ale i prosté otevření se novým možnostem, připuštění, že nevíme všechno, stojí za to.

Venuše s Jupiterem na jednu stranu ukazují na velké štěstí, naplnění, optimismus, dny jako je tento bývají výjimečně zdařilé, pozitivní...ale to by tam nesměla být Lilith, číhající ze zálohy. Takhle to působí spíš jako "máme tu elitní klub vyvolených, plný luxusu, příjemných věcí, mladých kočiček atd. a ty nejsi pozvaný/pozvaná"...s tebou se nepočítá. Může se to také ale projevit ne úplně šťastně, jako jakási nenaplnitelná touha...Venuše s Jupiterem totiž všechno vnímají zásadně ve velkých proporcích, nebezpečí, že si nevšimnou takzvaně obyčejných věcí, je značná..a s tou Lilith to může být jako jakýsi střep v hlavě. Mám všechno, co potřebuju k životu, daří se mi vážně dobře...a stejně to je málo, nestačí to.

Venuše s Jupiterem sní o krásné a naplněné budoucnosti, o tom, jak nám v ní bude krásně...a Lilith to ironicky shazuje..."a není to málo, Antone Pavloviči?" Myslím si, že troto je jeden z ukazatelů "páchání dobra", kdy naše touha po něčem speciálním může být tak zaslepující, že si vůbec neuvědomíme, že ostatní s námi to naše pojetí o dobru tak úplně nemusí sdílet.

Každopádně ten rozpor sám o sobě nemusí být až tak děsivý. Jen je dobré, abychom věděli, že se mohou objevit nějaké velmi pozitivní ideály, myšlenky, vize...ale pak je tu ještě cesta k realizaci, a ta užý tak přímočará být nemusí. Možná, že až se na ní vydáme, tak zjistíme, že ve skutečnosti jsou cennější úplně jiné záležitosti. Že to, na co jsme byli fixovaní, byla jen taková vějička, iluze. A budu teď mířit hodně i do svých řad...ale konečně se nejspíš ukáže, kolik těch channelingů, zpráv hvězdných bratří, poselství nanebevzatých mistrů a jiných bytostí...jsou prostě jen totální ulítlosti, které se možná hezky čtou, ale jejich příspěvek ke vzestupu je jinak nulový nebo minimální. Položte si jednoduchou otázku: jakou to má praktickou upotřebitelnost? Jak to změní můj život?

Protože to nakonec stejně budeme muset zvládnout zase jen my sami. Žádná pomoc nepřijde. Zaplaťpánbu.

Víkend 6.-7.února

Víkend 6.-7.února

Připravte se, zima přichází...a to jak ta meteorologická, kdy má být hodně pod nulou, tak i ta psychologická. Venuše se setkává se Saturnem, což samo o sobě fakt není etalon vřelosti, a je to ve Vodnáři, nejchladnějším znamení. Osobně bych tipoval zhruba týdenní období, kdy se budeme mít tendenci odstřihávat od emocí, kdy budeme podlehávat pesimismu, že nic nemá smysl, všechno je ztraceno a tak podobně. Prostě chlad ve všem. Jenže Venuše svírá aspekt i k Chironovi a Uranu, což bude mít za následek jisté uvědomění si....sakra, nevidím já to přece jen trochu moc pesimisticky? Není celé to dění ve vnějším světě možná taky jen taková zkouška, jestli si navzdory všemu dokážu udržet vnitřní integritu a jistotu? Anebo podlehnu tak jako většina pesimismu a pocitu, že je všechno ztraceno? Onen pocit totiž může být i tvůrčí, protože teprve tehdy, když přiznáme, že jsme ztracení, že nic nevíme, respektive že nic nemáme pod kontrolou, pak se teprve můžou pohnout ledy. A vězte, že se tedy hýbat budou! Oproti chladné a trochu netýkavé sobotě bude neděle víc akční...budeme mít pocit, že s tím něco musíme udělat. Možná vylejeme s vaničkou i dítě, možná to přepískneme...ale taky konečně, sakra, něco budeme dělat. Stát jako tvrdé Y a čekat na to, co na nás zbyde...to není úplně to pravý ořechový. Možná přeseknem provazy, co nás celou tu dobu svazovaly...ale i kdyby ne, tak už jen to, že jsme se o něco pokusili, hodně znamená. Což je i signál pro nás podobně smýšlející...pokud se nám nelíbí svět, ve kterém žijeme, nebrblejme a neříkejme, co se nám na něm nelíbí, a pome to změnit!

Luna je celou dobu ve Střelci a veskrze hezky aspektovaná, takže naše psychika by v tomto období neměla dojít k nějaké zásadní újmě. Jen pozor na sobotní noc, chvíli před půlnocí budeme mít možná trochu moc sklon k sentimentu, ke vzpomínání, jak to kdysi bylo krásný a velkolepý...vtipy o tom, jak někdo volá opilý své expartnerce nesmysly...bohužel nemusí být jen vtipy ;)).

 

Pondělí 1.únor

 

Dnešní den je prvotřídním ukazatelem toho, jak si právě teď a tady stojíme. Rozumějte tomu tak, že dnes jsou poměrně napěťové, tenzní a provokující konstelace, kdy se zdá, že nasranej je div že ne i Marek Eben nebo Zdeněk Svěrák...Důležité je ovšem to, jak k této energii přistupujeme. Drtivá většina bude brblat, někteří budou i nadávat, najdou se i tací, kteří to budou posílat dál, protože oni jsou přece ti ok a chyba je vždycky v jiných...A pak se najde hrstka takových, pro které to vlastně bude i docela dobře, protože je to přinutí ke konstruktivním změnám. Neboli, to jsou ti jediní, co s tím něco reálně začnou dělat.

Energie tohoto dne je taková, že "něco nejde", něco se komplikuje, mohou přijít různé protichůdné "rozkazy", obecně je cítit určitý rozpor mezi mužskou, energickou, fyzickou, asertivní až agresivní stránkou osobnosti, a naším středem, srdcem, tvořivostí, projevením se. Chtěli bychom konečně se světem pohnout a změnit ho, a divíme se, že svět je sám o sobě poměrně nehybný, zkostnatělý a plný jisté setrvačnosti a síly zvyku...tudíž bude potřeba na to nejít násilím aza každou cenu, ale spíš s pochopením. S pochopením toho, že možná existuje úplně jiná cesta.

Aby toho nebylo málo, k oné rebelující sebrance ve Vodnáři se dnes přidává i Venuše, a my můžeme pocítit určitou úlevu, že už to není všechno tak příšerně kamenné, konzervativní, strohé a neradostné...najednou můžeme být vším, najednou se nám líbí poměrně neotřelé věci. Naše vztahy se osvobozují, získávají nádech jakési zajímavosti...a některé nevydrží závan svobody a jiné zase s úlevou skončí. Poznáváme, že ty skutečné hranice a omezení jsou jen v našich hlavách. Jen je trochu nebezpečí v tom, že budeme brát vztahy víc ideologicky, z hlediska jakéhosi neživotného ideálu, což může být ok, jen nesmíme zapomínat, že žijeme na Zemi a že ony ideály je potřeba se Zemí propojit, zhmotnit je...a že se tak stává, že to ne všechny ideály dokáží.