V životě zpravidla máme tři možnosti, jak se postavit k problémům v našem životě: můžeme je přijmout, můžeme to změnit, anebo můžeme odejít. Vše ostatní jsou už v podstatě jen takové nástavby.
Dnešní den ukáže, že to, jak to všechno šlo doposud, už tak samozřejmé není. Starý svět se boří a nový ještě stále neroste. Něco se musí změnit, ale nikdo z nás, tím méně naši politici, netuší jak. A protože nové problémy nelze řešit starými způsoby, ukazuje se, že vůbec nic z toho, co nám fungovalo kdysi, nebo podle nějaké šablony, najednou nefunguje. Nefunguje ale především víra ve staré příběhy. Víra ve strach, ve vinu...a víra v nemoc! Je tu kolektivně přijímaný příběh o nějaké hrozivé pandemii...a je to jedna velká chiméra. Ne že by tu žádná nemoc nebyla...ale naše všechny nepřiznané strachy, především pak ze ztráty moci (ne-moc) a ze ztráty kontroly jaksi udělaly své, z těžší chřipky, která má minimální smrtnost, se vytvořila pandemie děsivých rozměrů, a z opatření, které možná někdy na začátku mohly mít své opodstatnění, ale dnes již nikoliv, se stal jakýsi rozzuřený golem, ničící vše okolo. Možná je načase ten příběh změnit. Možná je načase pustit se kontroly. Přiznat si - nevím. Udělali jsme všechno, co podle nás šlo, a bez výsledku...možná bychom to měli pustit a začít se modlit. A kdo ví, je docela dobře možné, že právě tuto zkušenost potřebujeme. Pustit se hlavy a důvěřovat Vesmíru...
Dnešní den je taky obzvláště vhodný pro nenápadnou, ale soustavnou činnost na sobě, pro získávání sebedůvěry zpět, pokud je potřeba udělat něco, co bude mít váhu a nebude to čistě egoistické, ale bude to mít i kolektivní dosah, pak není na co čekat. Jestli jsme doposud byli ochromeni jen strachem a obavami, dnes je ideální den na to říci si "ano, mám strach, ale stejně to udělám!" Dnes je den na to objevit v sobě zdroj netušené síly, který se jen dlouho neprojevoval. Dnes je čas na změnu. Říkají nám, že všechno je špatně, že jsme se špatně chránili, že nás čeká katastrofa... Nechme jim jejich strachy a jejich příběhy. Naše příběhy mohou být podstatně optimističtější. Není třeba se děsit, není třeba se ohánět čísly z tabulek. Je třeba se pouze vrátit do srdce, k lidem samotným. Netvrdím, že není třeba se chránit, netvrdím, že situaci máme zlehčovat...tvrdím, že je třeba přestat mít strach, je třeba přestat se hypnotizovat čísly. Tvrdím, že je třeba si uchovat pozitivní přístup, je třeba mít naději. Je třeba být jako maják na moři...svítit druhým lidem na cestu, ukazovat jim, že dobro tu je. Že život je fajn. Loni na jaře při takzvané první vlně nám to mimochodem šlo výtečně. Stále je to v nás...jen si vzpomenout.
Žádné komentáře:
Okomentovat