Víkend 29.4.-1.5.

 V těchto dnech se děje cosi zvláštního. Vnější tlak, který cítíme minimálně několik měsíců, jakoby pomalu polevoval, až na to, že nikam nemizí, jen se přesouvá z vnějšího do vnitřního světa. Ukazuje se, že všechny lekce, které k nám přichází z vnějšího světa, mají jeden podstatný úkol: mají nás přimět k reakci, k autentickému postoji, k projevení toho, kdo doopravdy jsme. Už totiž nebude stačit životem jen tak proplouvat, jednat nepřímo, úskočně, manipulativně. Už nebude stačit hrát si neustále na oběť, bude třeba přijmout odpovědnost za vše, co děláme, i co neděláme (viď, Deniso...). Pluto se dnes obrátí do protisměru, do retrográdního pohybu. Na chvilku se možná bude zdát, že starý systém se ještě drží, že vítězí...ale nedejte se zmást, jsou to jenom poslední dozvuky. Začátkem příštího roku Pluto poprvé ochutná energii Vodnáře...a věřte tomu, že nezůstane kámen na kameni.

   Další příběh, který se na nebi odehrává, je velmi romantický i velmi duchovní. Nedávno se nám v Rybách Venuše spojila s Neptunem a zítra se potká s Jupiterem, čímž se jistým způsobem "aktualizuje" konjunkce Jupitera s Neptunem, která proběhla poměrně nedávno. Psal jsem o ní, že se zdá být ultrasupermegaduchovní, jenže zdání může klamat. S Venuší to je tak...můžeme tak trochu usnout na vavřínech, ukolébat se tím, jak se všechno zdá být takové krásně zasněné, romantické...ale realita nás stejně dříve či později dostihne. Nutno si uvědomit podstatnou věc. Venuše jako těleso není zrovna dvakrát akční, aktivní, i když zas umí stáhnout do hmoty, užívat si, prožívat, vnímat smysly... ale to je tak všechno. Venuše s Jupiterem dává příslib, ukazuje potenciál, který může být opravdu velkolepý...může nám ukázat, jaké to je žít na Zemi, kde nejsou vlády, korporace, války a zájmové skupiny, které z toho všeho těží...může nám ukázat zcela nový, přicházející svět. Může nám ukázat, že být šťastný je ta nejjednodušší věc - stačí se rozhodnout, včetně toho, že necháme těm, kteří šťastní být nechtějí, jejich svobodu, a půjdeme dále. Ale bohužel, tato konjunkce za nás ten nový svět sama nevytvoří - to musíme udělat my. Chybou, která se s tímto postavením nejvíc pojí, je sedět se založenýma rukama a čekat, že to za nás všechno udělají ti dva Japonci, co se jmenují "Onoseto" a "Samoseto".

   Kromě toho se nám začíná pomalu zaostřovat mentální vědomí, konečně nám to pálí, komunikujeme ostošest, jsme opět ve svém živlu, Merkur vstoupil do Blíženců, tak si to užívejme, nevydrží to moc dlouho, kolem 10.května se Merkur zastaví a začne být retro a naše minulost a mentální "výtvory", programy, nás zase dostihnou...přijdou zmatky a tak podobně. Ale do té doby času dost.

   No a v sobotu večer, přímo na Filipojakubskou noc, nastane Novoluní na desátém stupni Býka. Užijme si ho, protože nám slibuje úplně nový pohled na všechno zemské, počínaje majetkem, jídlem, a konče třeba smyslovým vnímáním. Poznejme tu část reality, která nás učí, že hmota je skvělá věc, pakliže o ní dobře pečujeme, rozvíjíme jí, ani ji neodmítáme, ale ani na ní nelpíme. Zkusme si v tento den udělat takový malý magický rituálek. Představme si sami sebe a svět. Představme si tu nejvíc pozitivní verzi sebe sama a světa kolem. Neříkejte, že to nejde - fantazírovat umíme my všichni, jen si to dovolit. Dovolte si to. Máte to? Skvělé - právě jste stvořili nový svět! Jestli zůstane jen vaším snem, anebo se z něj něco pokusíte zhmotnit...to už je na vás.

Středa 20.dubna

 Slunce vstupuje do Býka.

To, co jsme projevili ve své ryzí, neupravené, neučesané formě, je nyní, v tomto měsíci, potřeba ohraničit, vytříbit, dát tomu nějaké mantinely a hranice. Také je třeba rozlišit, co z toho je efektivní a plodné, a co z toho je destruktivní. Tam, kde jsme v Beranu jen šli do plnejch hlava nehlava, je nyní v Býku potřeba jednat trochu s rozmyslem. V Beranu se příroda probouzí, raší, roste jako o život, probojovává si cestu a je tak nějak "špičatá", v Býku se příroda jaksi "zaohrouhluje", zaobaluje, kvete, krásní, harmonizuje, voní. Už není tak překotná, spíš se zaplňuje, získává formu, roste do krásy

Býk je zemské pevné znamení se skrytým živlem vody. Znamená to, že je zaměřené pozemsky, prakticky, na viditelné výsledky, na všechno, co je přírodní, přirozené, pomalé, důkladné a stabilní. Býku vládne Venuše a povýšená je Luna, společně se skrytou vodou si můžeme představit tuto energii například tak, že ona přirozenost není potřeba nijak hledat ani o ní usilovat, ona tu je, vždycky byla a vždycky bude. Je to náš výchozí stav a výchozí stav matky Země. Můžeme si ji představit třeba jako kmenové vědomí nebo prvobytně pospolnou společnost, která začíná objevovat zemědělství.

Emoce jsou v Býku vcelku příjemné, podporující, a na rozdíl od mnoha jiných znamení tolik neulítávají do subjektivismu nebo do nějakých abstrakcí nebo pseudoduchovna. Mars s Plutem jsou v Býku v exilu a Uran v pádu, což značí, že zde s příliš akční energií, která jedná hlava nehlava a která je ve své podstatě sobecká, moc nepochodíme. Nepochodíme ale ani se skrytě manipulativní energií, psychologickými složitostmi, hry na vinu a na trest nebo se sebepopíráním. Býk je totiž přirozeně radostné znamení, spokojené se životem, nacházející radosti v drobných věcech a ve hmotě, má rád své jisté a nesnáší změny a přílišné zaměření se na kolektivní záležitosti. Pro Býka je vždycky lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.

V negativním slova smyslu může být Býk fixovaný na hmotu až příliš, což znamená, že může být lakomý, majetnický, lpící na formalitách a na tom, "co se má" (byť ne tolik jako Kozoroh), anebo prostě jen nesdílí, nenechává energii kolovat skrze sebe, ale má tendenci ji v sobě zastavovat. Obecně se Býk nerad přizpůsobuje novým změnám, raději se drží svého osvědčeného, a reaguje až přehnaně na jakýkoliv pokus o tlak, o silové přesvědčování. To má pak tendenci se schválně zapřít a říci "A just ne!".

Psychologicky odpovídá Býk ranému dětství, kdy se učíme rozeznávat lidi okolo sebe, učíme se smyslově zakoušet, takže bereme věci do rukou, ožužláváme, rozeznáváme maminku a tatínka od ostatních lidí a přicházíme na to, že něco nám dělá příjemně, zatímco něco jiného rádi nemáme. Začínáme se na některé věci nebo lidi fixovat a vytváříme si první programy. Trvá to až do předškolního a školního věku, kde pak nastává věk Blíženců a potřeba věcem přicházet na kloub a ptát se proč a jak. O tom ale až za měsíc...

Pondělí 18.4., Velikonoční

 Velikonoční pondělí a astrologická nadílka, co stojí za to...

Vítám vás u dalšího povídání nad astrologickým počasím. Dnes v horoskopu vidíme cosi jako budíček, dochází k jakémusi uvědomění, že vlastně spíme velmi hlubokým spánkem, respektive, že jsme velmi účinně hypnotizováni. Je to tak trošku šoková terapie, padají klapky z očí, věci se najednou zdají být úplně jiné, než jaké se zdály. Zdá se, jakoby přicházela nová revoluce, až na to, že tato revoluce se bude týkat každého z nás, protože je hmotné povahy. Je to revoluce jednak myšlenková a názorová, kde buď zásadním způsobem změníme náhled na svět, rozšíříme svůj úzce vymezený pohled, anebo nás to smete, a druhak to je revoluce hodnotová, ve kterém jde o peníze, majetek, zdroje a hodnoty, kde chca nechca musíme připustit, že jsme se pomyslně klaněli falešným bohům. Jinými slovy, všichni zchudneme, nás všech se budou týkat zásadní změny v majetkovém a finančním uspořádání světa. Starý svět vypadá, že se ještě drží, ale je to už jen fasáda, a za ní pokračuje rozklad. Musíme si uvědomit, že nový svět nejde vybudovat jinak, než na troskách toho starého. Idealistické představy o tom, že by mohly oba světy fungovat paralelně, bohužel nefungují. Nemáme na výběr. Žijeme v klasické společnosti, platíme daně, pracujeme v korporátech, žereme propagandu, ale zároveň máme jakous takous jistotu neměnnosti podmínek. Ano, jsme v kurníku, pěstováni, vykrmováni, ale máme co jíst, jsme chráněni před nepřízní počasí a predátory. Nemůžeme si svobodně vybrat, že ze systému vystoupíme a připojíme se k nějaké alternativě, k nějaké soběstačné komunitě, která by se dokázala uživit a zároveň by dávala i nějaký smysl, přesah, umožňovala by se svobodně vyvíjet. Tak daleko zatím nejsme. Současná společnost navíc připomíná starozákonního Jahveho, žárlivého a pomstychtivého, který vyžaduje pouze bezpodmínečnou poslušnost a nesnese žádnou konkurenci. Dokonce i z učení ježíše Nazaretského vytvořila Společnost náboženství, které má s původními myšlenkami společné pramálo.

Ale zpět k astrologii - v těchto dnech máme velkou šanci udělat věci trochu jinak. Zaměřit se na to, co změnit, a konat. Je třeba vědět, že promyslet to a uvědomit si to nestačí, musíme to uvést do reality. Musíme si zamazat ruce. Řečněním se revoluce neudělá.

Navzdory tomu, že je tato energie taková... řekněme šokující, novátorská a narušuje náš klid, sílu zvyku a provokuje, zároveň je super v tom, že podstatně rozšiřuje vědomí. Vidíme, že to jde i jinak. Teď jde o to, zda si to dovolíme. Může se totiž taky stát, že všechno nové a rebelující jaksi vytěsníme, pak se z nás stanou energeticky zapšklí důchodci, soudruzi, co nadávají na ty chuligány, kteří narušují "klid na práci". Může se stát, že onu pozitivní změnu zazdíme hned v zárodku, protože jí onálepkujeme, kupříkladu řekneme, že to je konspirace nebo ruská propaganda. Nálepka je mimochodem účinný způsob popírání. Když někomu řeknete, že je troll placený Kremlem, nemusíte s ním pak diskutovat a utkat se o myšlenky. Není to nic nového, v osmdesátkách jsme například měli "novou vlnu se starým obsahem"...

Dnes se naplno projeví rozpor mezi těmi, co se odkazují na pořádek, tradici, systém, poslušnost a kolektiv, a těmi, kteří se rozhodli, že raději půjdou vlastní cestou, včetně práva na vlastní názor. Můžou přijít různé manipulace, kdy se nás fakt hustě bude společnost přesvědčit, že jakákoliv odchylka, jakákoliv samostatnost a touha po svobodě je špatná a nežádoucí, víc, než kdy jindy bude zřetelná polarita "pokud nevěříš oficiální verzi, pak jsi konspirátor a agent placený protistranou". Zároveň může přijít prozření, že "takhle už fakt ne". Zkusili jsme si to v padesátých letech 20.století, kdy v komunistickém bloku probíhaly masivní hony na "zrádce komunismu", zatýkání a popravy, ale i v Americe tou dobou měli tendenci ve všem a všech vidět komunistické agenty (vygooglete si mccarthismus). Chtěl bych věřit, že jsme se od té doby trochu posunuli.

Úplněk 16.dubna

 Úplňky obyčejně bývají náročné, ale většinou to je jen krátkodobě, tudíž se mi o nich nechce tolik psát. Je to nálada, která postupně pomine, byť se to téma může nakonec táhnout až měsíc. Ale tenhle úplněk má něco do sebe. Je to první úplněk letošního astrologického roku, míněno od té doby, co Slunce vstoupilo do Berana a začalo tak další novou pouť zvěrokruhem, a jako takový nám ukazuje první výsledky toho, jak jsme vykročili. Dává nám první zpětnou vazbu...a ta vazba není zrovna lichotivá. Osa úplňku tvoří kvadrát s Plutem, který se navíc pomalinku polehounku blíží ke své otočce (kterou provede za necelých 14 dní), Pluto je na samém konci Kozoroha a stále si trvá na tom svém, že pravidla se musí dodržovat, a že starý svět není jen tak něco, co by se mohlo zahodit. Jak se říká, co funguje, to neměň...ale co nefunguje, toho se rozhodně nedrž. Tak se zdá, že nám toho přestane fungovat poměrně hodně. Všechny nám to ukáže, že takhle teda už fakt ne (ale bohužel to neukáže, jak ano, na to musíme přijít sami. Kvadrát Pluta se Sluncem se ještě více zpřesní, zde je ovšem zásadní onen úplněk, je v tom naše vědomá i nevědomá část stejným dílem, a Pluto říká nemilosrdně, ale přitom vlastně pochopitelně to, že je třeba se transformovat, jinak zemřeme. V našich zeměpisných šířkách se úplňková osa umístila mezi 12. a 6.domem, kde Luna je ta ve 12. a Slunce v 6. Slunce nás uzemňuje, dává nám praktické zaměření, stabilitu, vnímání těla, jeho pochodů, řádu a rovnováhy mezi tělem a psychikou, ukazuje konkrétní výsledky...ale Luna ve 12.domě nám dává najevo, že jsou tu určité záležitosti, které nezměříme ani nezvážíme, a že je někdy nejlepším řešením...neřešit, pustit to, nechat to být. Pluto jako vrchol oné t-kvadratury, je ve třetím domě, takže se zdá, že to je celé jen o střetu vědomí versus nevědomí a individuálního versus kolektivního.

Mnohé naše sny, touhy, vize, se postupně projeví jako nereálné, naivní, přežité a primitivní...ne snad, že by byly špatné, spíš zjistíme, že jsme z nich prostě tak nějak jaksi vyrostli. Posunuli jsme se a vyvinuli, pokročili, na kolektivní rovině to je tak, že lidstvo dospívá, zraje, z dětské role postupuje do dospělosti, takže je jasné, že některé naivní postoje prostě necháváme za sebou.

Mějme se krásně!

Lilith vstupuje do Raka

 Jsem Lilith v Raku.

Přišla jsem vám připomenout, že máte kořeny. Že máte historii, nikoli ve smyslu dějepisu, ale spíš ve smyslu krve, kmene, podstaty. Přišla jsem vám připomenout vaši rodinu. Ne tu biologickou, ta je formální a není bůhvíjak hluboká...ale tu vnitřní. Přišla jsem vyhrabat vaše kořeny. Spoustu toho zpřetrhám, převrátím vzhůru nohama, občas budu hysterčit, chvíli budu taková a pak onaká, a ukážu vám, že i vy máte emoce. Emoce jsou energie v pohybu, mocná energie, která neustále proudí a nezastavuje se. Tato energie je tak rychlá, že se za den změní několikrát...a je to tak v pořádku.

Přišla jsem udělat změny ve vašich životech. Možná je nepocítíte, možná ano, ale jakmile se dám do práce, nezůstanete stejní. Udělám to, že vezmu hooodně velké beranidlo, a zbořím všechny vaše psychické ochrany, bariéry a hranice mezi vaší duší a světem. Neboť zakoušet a vnímat je třeba přímo. Jejej...úplně si představuju, jak vás to bude bolet...jak budete ležet bezbranní, obnažení, ve své dětské nevinnosti, vystrašení...než zjistíte, že není čeho se bát. Ano, přišla jsem vám říct, že bubáci neexistují, a že vaše stíny a strachy jsou super a nemusíte se jich nijak zbavovat nebo je měnit...stačí je vidět. Nacítit si je. Přijmout.

Přijetí, to je to téma, které vám připomenu. Je třeba ho rozsvítit. Velké, absolutní, ženské, přijetí, dalo by se říct až oplodnění, mateřství, posvátnost...tohle všechno se bude v následujících devíti měsících hodně řešit. Na kolektivní rovině to bude o těle Matky Země, o jejích projevech, emocích, o tom, že je třeba vyčistit v sobě, aby bylo čisto i venku...to, jak jsme si v sobě nesli všelijaké bordely, se nedávno projevilo válkou na Ukrajině - berme to jako kolektivní manifestace energií, které nějak nepřijímáme či odmítáme. Bude potřeba čistit, odpouštět, pouštět a procítit všechnu tu bolest... Sáhnu vám i do vašich vnitřních emočních, rodinných a psychických nastaveních, a radím vám jediné - nic neschovávejte, nepotlačujte a neodmítejte. Já si to beztak vytáhnu.

Zapomněli jste, jaké to je cítit. Jaké to je zastavit se a nechat ovívat svou tvář čerstvým jarním vánkem. Jaké to je, zmoknout v jarním dešti? Co cítíte, teď a tady, když se bosky procházíte v trávě a mezi stromy se mihotá slunce? Co se ve vás děje, když se na vás zadívá, a vy vidíte, že v těch očích to tam všechno je? Nemůžete lhát, přetvařovat se ani dělat ofuky. Zapomněli jste ale i na negativní emoce, neumíte projevovat zlost, hněv, jen si tak nějak divně zamrznete. Pohybujete se po povrchu a reagujete na první dobrou, tak trochu jako roboti...možná to bude chtít jít ještě hlouběji. Neunikat. Teď a tady. Cítit.

Čeká nás trochu jiná doba. Doba, kdy se z našich srdcí mohou stát lucerny, které budou svítit na cestu...nám i ostatním.

15.dubna

 Kromě vstupu Lilith do Raka, nás na Velký Pátek čeká vstup Marsu do Ryb. A je to jakoby veškerá naše snaha, iniciativa a osobní nasazení postupně vymizelo, vyplavilo se, rozpilo se do neznáma... Najednou stojíme, respektive jsme unášeni jakýmsi zvláštním proudem, který má své směřování i tempo, ale kterému se nedá nijak vzdorovat. Čím víc se budeme vzpouzet a snažit se z roviny svého ega tuto zvláštní situaci změnit, tím víc to pro nás bude chaotičtější a frustrovanější.

Nastal čas, abychom začali svojí životní energii používat jinak. Vědoměji, s ohledem na celek, a ve flow...Už to nejsme my, kdo koná, už jsme pouze konáni. Cosi vyššího, velkolepějšího a neuchopitelného, jedná skrze nás. Samozřejmě, ne každá má ten kanál nahoru (ale i dolu) tak prostupný. Můžeme čekat spoustu nejasností v našem směřování, bude potřeba spíš přehodnotit některé naše postoje, pročistit čistotu úmyslů. Jakékoliv nečisté emoce, především pak válkychtivost, bude mít velmi silnou protireakci. Je marné přikládat pod kotlem - oheň už hořet (skoro) nebude.

Čeká nás období finálního dočišťování, přeskupování, toho, co nebude viditelné na povrchu, ale na vnitřní rovině bude probíhat spousta různých procesů...dávejme si v tomto období velký pozor na alkohol a drogy, ve vlastním zájmu bych se jim nadobro vyhnul, a byl bych i hodně opatrný s věcma, jako je náboženství, propaganda a politika.

12.duben

Jupiter a Neptun.

Dva velcí hráči se setkali v Rybách, ve světě-nesvětě, a ukazují nám, jak se náš svět, planeta Země postupně promění. A je docela dobře možné, že se to týká i toho našeho vnitřního světa. A je docela dobře možné, že to nebude úplně sluníčkové...

Je to aspekt, který se projevuje v delší časové rovině, takže to, že dnes právě vrcholí, nemusí znamenat nic zásadního - jeho vliv cítíme už minimálně měsíc a další měsíc bude slábnout.

Obě dvě planety Rybám vládnou, Jupiter jako starý vládce, a Neptun jako vládce nový.

Přesto se nemusí stát vůbec nic. Respektive, nemusíme si vůbec ničeho všimnout. Je to velmi jemná, subtilní energie, která funguje spíš na té spirituální rovině. Nedává to vyloženě praktické výsledky, spíš takový pocit sjednocení, zasněnosti, pohádkovosti. Dává to ale také zvláštně scestné ideologie, spasitelský či zachranitelský syndrom a vrhání se do něčeho beznadějného. Dokážu si představit, že pod to spadají i naše prazvláštní představy o Ukrajinské válce, naše pomoc, která vlastně vůbec není pomocí, ale spíš jen takovým odpustkem, hrou pro plebs, kterou se ukazujeme, ó, jak jsme ctnostní a jak správně ideologicky myslíme.

Spousta astrologů bude v tomto aspektu vidět něco velice ctnostného, duchovního a pokrokového...já osobně se trochu bojím té negativní stránky, protože ta je přesně takového typu, že se vše neskutečně podceňuje, relativizuje nebo se říká, že to vlastně nic není. Mohou přijít - a už přicházejí - návrhy vlády na vyvlastňování majetku, mnoho velkých firem vydává oběžníky o tom, že je třeba evidovat všechny možné nemovité majetky, speciálně pak ty, které by mohly sloužit jako ubytování pro válečné ukrajinské uprchlíky. Není třeba ani moc konspirovat, protože realita je sama o sobě momentálně velmi konspirační. Chci se tu pozastavit ale primárně nad onou Jupitersko-Neptunskou iluzí.

Ta hlavní iluze spočívá v přesvědčení, že jsme svatí, ctnostní. Že to my jsme ti zasvěcení, ti pod správnou hvězdou, v přízni Boha...nebo prostě stojící na správné straně barikády. Stává se tu to, že pomalu přestává být důležitá individualita a lidé se podřizují nějaké fixní představě, vizi, obrazu... Díky tomu se pak můžou stávat různá zvěrstva, kterých jsme svědky, viz. Buča. Protože už nejedeme podle morálky a některých nepsaných zásad, ale podle duchovní vize. Už dokážeme jaksi depersonalizovat, ve smyslu, že některé lidi ani nepovažujeme za lidské bytosti, za vůbec hodné existence. My jsme prostě ten správný kolektiv, úl, a tuhletu špínu tu trpět nebudeme.

Dnes to slízávají Rusové. Není dne, kdy bychom neslyšeli z médií protlačovaný názor typu že to ani nemůžou být lidi a podobně... Je více, než jasné, že sami Rusové mají do svátosti hodně daleko a jedou v tom úplně samém programu, totiž že ukrajinští nacisti i ostatní, co jsou proti Rusku, nejsou ani lidi, takže se k nim můžeme chovat hůř, než ke zvířatům. Je důležité si uvědomit, že v tom jedeme úplně všichni.

Moc rád bych v této konjunkci viděl i něco pozitivního. Nabízelo by se prozření, že války opravdu nic neřeší, že je potřeba konečně vnímat planetu Zemi a svět jako jeden Celek, ze kterého se nedá vidělit žádná jeho část. Že Rusko ani Ukrajina nezmizí ze světa jako mávnutím kouzelného proutku. Chápeme vůbec, že sami sobě dáváme facku? Že sejeme vítr a sklidíme bouři? Ale je fakt, že tato konjunkce dělá i zázraky. Energie, se kterými pracuje, jsou natolik mimo naše chápání, že přijít může cokoliv. Z nebe sestoupí Bůh, přiletí UFO, anebo konečně dorazí vojska SHAEF dorazit zbytky Deep State Cabal...můžeme být připraveni na všechno...jako že nejsme, a nová realita nás stejně všechny vypeče. To, že momentálně vidím spíš tu horší realitu, prosím pěkně neznamená, že jen ona platí....je to jen výseč, část.

Můj soukromý pohled na konjunkci Jupitera s Neptunem v Rybách, v té pozitivnější formě je asi takový: Cítím, vnímám a uvědomuji si, že jsem člověk, muž, obyvatel planety Země, homo sapiens, a v žilách mi koluje úplně stejná krev, jako v jakémkoliv jiném člověku. Lišíme se pouze rasou, národností, vírou a ideologií, kterou vyznáváme, což jsou ale jinak naprosté marginálie. Vím, že jsem součástí Celku, že všechno je Jedním, a že jediný jedinec je pro Celek nesmírně důležitý. Nikdy pro mě nebude mít život jednoho menší nebo větší cenu, než život někoho jiného, a to nezávisle na tom, do jakého "klubu" patří. Mír, harmonie a spolupráce pro mě bude mít vždycky větší cenu, než cokoliv jiného. Půjdu cestou nejmenšího odporu, protože už vím, že jsem na samém konci, kdy už nezáleží na tom, co udělám nebo neudělám, ale co jsem. Následuju cestu Gándhího, který ukázal, že i cesta pasivní resistence může porazit poměrně silnou nadvládu. To, co je slabé, totiž nikdy slabé není...Tato cesta je natolik neochvějná, že ji nezastaví ani ukřižování, ani hrozba inkvizicí, ani výslechy na StB. Není to žádné přesvědčení, je to podstata...nemůžete zatknout podstatu. Nemůžete zakázat lidem, aby se probudili. Nemůžete přikázat lidem spánek navždy. Můžete jim přikázat, aby se dívali jen na projekční plátno, na který se promítají ty žádoucí příběhy, které formují veřejné mímění...ale oni se stejně jednou podívají i jinam...a to bude začátek konce. A věřte tomu, že věci už jsou natolik rozjeté, že je nezastaví ani Rotschild, Schwab nebo Soros, pokud na ně tedy věříte...

Jupiter s Neptunem ukazují, že největší tma je před úsvitem. Někteří nás budou chtít přesvědčit, že ta tma je ta jediná reálná realita...a mnoho uvěřilo, zatímco ostatní už vyhlíží rostoucí světlo na Východě (a nemám tím teď zrovna na mysli ten zeměpisný). Bude to ještě chvíli trvat, všechno má svůj čas, vydržme, než se rozední. Základní a poměrně silné poselství je: VĚŘME! VYTRVEJME! MĚJME DŮVĚRU, ŽE SE VŠE V DOBRÉ OBRÁTÍ! Už to nejde nijak urychlit ani zpomalit, teď už to jen dobíhá do cíle. Bude to dobré, uvidíte...

Pondělí 11.duben

 Včera Merkur utvořil kvadraturu na Pluta a dnes vstoupil do Býka. Proběhlo jedno z posledních "bububu", a pokud nás nevystrašili naši Mocní, stačili jsme se směle vystíhovat sami. Merkur s Plutem vytváří takovou zvláštně hororovou atmosféru, je to tak, že se bojíme, ale vlastně se bojíme rádi. Většina hororů, ať už opulentní krváky, anebo jen psychověci, s tímto aspektem energie nějak pracují. Takže momentálně se nejspíš bojíme nástupu nové totality, třetí světové a toho, že většina populace nějakým záhadným způsobem ztratili rozum...ale zároveň tím jsme fascinováni, hypnotizováni, a rozhodně to polykáme i s návnadou.

   Říci, že to je jen sen a že je potřeba se probudit, je momentálně spíš nošením dříví do lesa...Merkur v Býku je zvláštně uvolněný a hlavně neřešící. Věci jsou tak nějak příjemné, nekomplikované, pomalu plynoucí. Umíme si ten život užívat, vychutnávat, klidně, beze spěchu. Naše myšlení zpomalilo, získalo na důkladnosti. Už nás neopijí rohlíkem. Nyní argumentujeme jednoduše - deset na stůl ve zlatě, na so si jde sáhnout a co jde ochutnat...Žádný kdyby a možná a sny a představy...

   Luna se uvelebila uprostřed Lva, pomalu se vzdaluje z kvadrátu na Uran, ráno proběhlo nejspíš trochu zmatečně, chaoticky a v jistém smyslu chladně odtažitě, neempaticky. Saturn právě tvoří kvadrát s Dračí hlavou a ukazuje nám, že Moc, respektive naše představa o moci, a skutečné ztělesnění moci, její fyzický projev ve formě Společnosti, státu a kolektivu, jsou dvě docela odlišné věci. To, co je skutečné, se taky jako skutečné chová, jedná, projevuje se, je akční...pomyslně si zamaže ruce od bahna. O životě, o řádu, o hranicích, se zkrátka nedá jen filosofovat. To, že moc dobře víme, jak by měly být věci teoreticky, ještě nic nemusí znamenat. To, že možná máme i představu o tom, že tahle stará společnost musí opravdu skončit, a místo ní musí přijít společnost nová, založená na životě, toleranci a vědomí celku a jednoty, ještě nic neznamená. Protože a jednoduše: ono se to samo neudělá. Musíme ty naše představy uvést v realitu. Musíme je zhmotnit, dát jim konkrétní a pevnou formu.

   Covid pandemie a válka na Ukrajině, budiž mementem a připomínkou toho, že naše představy se materializují. Úplně všechny. Měli jsme strach ze smrti, z toho, že přijdeme o svou moc, až jsme si zhmotnili Covid. Všechny naše agrese, co jsme v sobě potlačili, všechny zlosti, nenávisti, temné pudy, touhy zabíjet a prznit...všechno se to znovu objevilo a získalo to formu války na Ukrajině. Jestli dělají zvěrstva Rusové, anebo naopak Ukrajinci, je v tomto směru trochu jedno, protože to je zase jen další způsob, jak utéct od sebe, jak si to nepřiznat, že to je moje. To Já, to my...my jsme to vytvořili. Aniž jsme si to vůbec uvědomili...my to totiž ještě vlastně ani moc nevíme, nebo možná tušíme...totiž to, že jsme Tvůrci. To, co se děje, totiž není nic, co by přišlo bůhvíodkud...od Boha? Ne, to my jsme ti, kdo si to vytvořil. Možná bychom se na to měli konečně podívat a přiznat si to. "A jo, to je přece moje dílo. Masakr v Buči jsem si před léty vysnil, v době, kdy jsem se plácal v takových sračkách a temnotách, že to prostě nešlo...a jinak jsem to tehdy neuměl". Co přijde dál? Co tam máme ještě za strachy? Možná nějaké sestoupení Bohů, návštěva UFO?

   A proč jako?

Já vám jsem ve své podstatě jednoduchej člověk. Nechci bojovat, vést války. Já jsem přesvědčen, že se my jako lidi, jako lidstvo, můžeme mít dobře. Můžeme žít ve zdravé zemi, mít hojnost, mír, klid a pohodu, a zároveň dostatek výzev k rozvoji. Jestli přijde velká válka nebo krize...pak budu nezdolný optimista, ale budu v tom vidět ultimátní výzvu, jak se zbavit starého, nespravedlivého světa, a jak vytvořit svět nový, lepší. Nikoliv pomocí další ideologie, další cedule, která se jen přebarví, dalšímu přemalování fasády...ale pomocí Lásky, Přijetí a Pochopení.

   Jsem přesvědčen, že každý může žít šťastný a pohodový život. Může žít samozřejmě i život plný kiksů, sraček a negativních událostí - pokud to tak bude chtít...ale proč by to safraporte, vůbec dělal?

Jsem rád, že můžu ostatním pomáhat hledat nové cesty, obzory a vize, jsem rád, že můžu a umím přesvědčovat, že to jde i jinak, lépe, radostněji a velkolepěji. Chcete-li si i vy loknout aspoň doušek z onoho pomyslného poháru naděje, vize a velikosti, a prohlédnout, že jsme částečkou jednoho Božství, neváhejte a kontaktujte mě. Rád si s vámi popovídám o vašem horoskopu a společně třeba na něco přijdeme.

Úterý 4.dubna

 V úterý nad ránem se setkávají Mars se Saturnem. Oba dva jsou ve Vodnáři a navíc tvoří kvadrát na Dračí hlavu v Býku.

  Dosáhli jsme svých limitů. Dá už to na sílu nepůjde. Naše zhmotněné a ztělesněné vnitřní konflikty se sice projevily, ale příčina zůstala - naše vlastní vnitřní nastavení. Zdá se, jakoby už náhražky nefungovaly. Už se to nedá "odklonit". Je třeba tomu čelit přímo. Postavme se své frustraci, svého pocitu, že jsme v něčem omezeni, zastaveni, zkrouhnuti. Ano, je to, jako kdyby nám chtěl kat odseknout kus nějakého našeho údu...odkud se ale ten strach vůbec bere? A jak to, že se bojíme, že o něco přicházíme? Jak to, že si můžeme jen na vteřinu myslet, že bychom o energii mohli přijít nebo že by se mohla zastavit? Svět si přece pluje sám zcela volně, a energie v něm taktéž. Vypadá to tudíž, že jsme to zase spískali my sami. Začali jsme sami se sebou hrát hru na omezení. Musíme si jen uvědomit, že tu nejsou žádní "druzí", kdo nás omezují. Jsme to jen my sami. Náš strach nás drží zpátky. Jsme jako Adam, který utekl s Evou z Ráje ze strachu z pomsty...ale Bůh neřekl ani slovo. Nejspíš by mu i nějaký to jablko ze stromu bylo jedno. Možná by potrestal troufalého hada, ale jinak by se nic nedělo. Adam si ale bůhvíproč usmyslel, že se provinil a tudíž zaslouží trest. Všimněte si, on sám se trestá, preventivně. Vina je tudíž naprosto lidský koncept, a jako takový je jen jakýmsi fantomem, něčím naprosto reálným, hrou, kterou jsme kdysi dávno na úsvitu věků začali hrát a dosud jsme neskončili.

   Teď možná jen přišel Pánbu mezi nás a řekl "dost bylo her". Vzal nám naše iluze, naše dudlíky, a řekl nám, že už je čas se probudit. Na energetické rovině se to projevuje tím, že neustále narážíme na nějaké bariéry, omezení, jsme zastavováni, znehybňováni či zneschopňováni. 

   Toto krásné divadlo nejprve doplní Venuše v trigonu na Lilith na konci Vodnáře a Blíženců. Cítíme se trochu jako ufoni, nepochopení, zneuznaní, ať děláme, co děláme, ostatní nás nechápou. Až zítra Venuše vstoupí do Ryb, ukáže nám, že některé věci nemohou přijít skrze rozum, ale cestami trochu jinými.

   Chvilkové pocity většinou neřeším, ale pro doplnění: Luna putuje Býkem, k večeru se spojí s Dračí hlavou, takže naše pocity sebehodnoty, respektive jejího nedostatku, mohou více, než kdy jindy, vyvstávat na povrch.

   Přeji nám všem, ať se jednou probudíme do přesně takového světa, jaký si představujeme 😉

Víkend 1.-3.dubna

 Víkend 1.-3.dubna

Startovní výstřel...jen kdybychom si uvědomovali, do jakého že to závodu jsme se nechali vmanipulovat.

V pátek na apríla nastalo novoluní v Beranu, začátek všech začátků, start nové etapy a výtrysk nové energie...novoluní je ale spojeno konjunkcí s Merkurem a taktéž s Chironem, což není žádná sláva...takže nový začátek je takový jaksi...nedomrlý? Divíme se sami sobě, že vlastně skoro neběžíme, respektive běžíme s "okovy", s "plnou polní", zkrátka a dobře si s sebou bůhvíproč neseme všechny své bolístky, zrady, touhy, frustrace a nepřiznanou agresi, které už bylo tak strašně moc, že se musela manifestovat na kolektivní rovině a vytvořila si hromosvod ve formě bojů na Ukrajině. Všechny ty naše "ukazovátka" typu "zrůdný Putin", "diktátor Putler", případně na druhé straně "militaristické USA", "neschopná EU", "loutka Zelňák" a podobně, se zdají být jako ono kýžené uvolnění, kam konečně můžeme jednou provždy tu naší frustraci poslat a všechnu tu temnotu a nepřiznané srágory odhodit jinam... Ale ouha, ono to najednou vůbec nefunguje! Mysleli jsme si, že se vyhneme bolesti, že opět budeme z obliga...a ono se to otočilo o sto osmdesát stupňů přímo na nás a dalo nám prsty do našich ran. Zrcadlo je tak nepříjemné, že ano... No, zase to za nás nikdo nevyřeší, nikdo za nás ty sračky neodžije, a především nás z toho nikdo tahat nebude. Rozčilujeme se nad naprosto neschopnou vládou? Nad nastupující diktaturou, nad tím, že si někteří mermomocí chtějí hrát na vojáčky? A co se kuadrát divíme, když jsme to svou nečinností dopustili? Je to naše odpovědnost, tak si to holt budeme muset vyžrat až do hořkého konce. Dělali jsme tak dlouho, že "to ne my, my to neděláme, my jsme úplně z obliga..." až se objevilo něco, co nás dozajista probudí. Dělali jsme, že Babiš, Zeman, Okamura a další spadli z Marsu místo toho, abychom se přihlásili ke svému dílu odpovědnosti a k tomu, že jsme pro ně vytvořili podhoubí. I ODSce jsme jen umetli cestičku, ukázali jsme, že si může dovolit úplně všechno, aniž by to s námi jakkoliv hnalo, protože zkrátka budeme dělat jako že se nic neděje. I s Ruskem hrajeme my jako celá Evropa tuhle divnou hru. Nekomunikujeme, zacpáváme si uši a křičíme jako malé děti "neslyším, neslyším!!" Nepostřehli jsme, že se s námi Rusko chtělo bavit už minimálně od roku 2014, ale možná ještě dříve. Když zjistilo, že to nepůjde, zvolili holt trochu důraznější jazyk.

Zdá se, jako bychom se zacyklili v jakémsi autistickém světě, kde jsou navěky devadesátá léta, Havel vládne doživotně, všude je demokracie, a tam, kde ne, tam jí úspěšně vyvážíme, obracíme nevěřící státy na naši správnou demokratickou víru, provádíme evangelium na kolektivní rovině...a najednou zničehonic...Budíček !! Rok 2022, svět je najednou úplně jiný...a nehraje naši hru, hraje tu svojí.

Řeknu vám to sladké tajemství: už to nepůjde dál schovávat. Už nejde hrát hry na bezúhonné. Všechno, co jsme poschovávali, všechny ty "přijatelné ztráty", "humanitární bomby", obecně to, co přehlížíme, ať už to má formu individuální nebo kolektivní, všechen ten bordel co schováváme za svou bezúhonnou fasádou, bude muset jít ven. Přijde generální úklid a bourání Potěmkinovských vesnic. Ano, bolí to. Ano, to je život. Bolelo by to nejspíš podstatně méně, kdybychom tomu nevzdorovali a nechali to proudit v celé své kráse, kdybychom přestali řešit "přijatelné" a "nepřijatelné" nebo "čisté" a "špinavé". Bude se to dít celosvětově, neujde tomu ani Rusko, ani USA, ani EU, ani Česko, ani Ukrajina, ani já, ani vy, ani vaše sousedka...

Takže...jak chcete žít? Máte tělo, máte rozum, a máte ducha...a žít nepůjde jaksi jinak, než skrze tělo. Tělo je vždycky první, je to základ. Na něm se teprve pak dá stavět dál.

Tělo nám dává silný signál ve formě bolesti, že jdeme sakra špatnou cestou, a Země nám dává signál ve formě války. Válka, to je otevřená rána Země, a nestala se jen tak mimochodem, jak bychom si mysleli. Stala se naším přičiněním. My jsme si vytvořili. Zkusme do prdele jednou taky vytvořit něco lepšího... Howgh!