ÚTERÝ 31.BŘEZNA

ÚTERÝ 31.BŘEZNA

Konstelace jsou tentokráte obzvláště vypečené...
Včera pozdě večer přestoupil Mars z Kozoroha do Vodnáře a dnes se setkává se Saturnem. Naše schopnost reagovat, to, jak nakládáme s energií, jak jsme extrovertní, výbojní, pro co se nám vyplatí angažovat, se poměrně zásadně proměnila a vymanila z jistých objektivně daných omezení...Anebo to tak není? Pravdou je, že setkat se se Saturnem ve Vodnáři je poměrně paradox. Popsal bych to asi tak: doposud jsme byli omezeni Systémem, společností, pravidly, zákazy, věděli jsme, že pro blaho celku je lepší se přizpůsobit a dodržovat zásady. Někteří z nás se v tom přímo vyžívali, hráli si na policajty a například udávali všechny rouškyprosté občany. Jiní exhibovali s rouškami a terorizovli všechny, které toto divadlo spíše znechutilo. Teď se to změnilo. Najednou jsme zjistili, že už to není o společnosti, ale o nás samotných. O naší svobodě, zda tato omezení přijmeme, anebo zda je nezměníme, neupgradujeme. To by ovšem znamenalo, že musíme tak trochu popřít status quo, že musíme připustit, že se nám to už přežilo a je třeba jít dále...Což spoustu lidí nechce nebo neumí připustit.
Spousta lidí taky nechce nebo neumí připustit to, že spolutvoří realitu. Že zákaz, který přichází zvenčí, v podobě oficiálních autorit, je zrcadlem našich vnitřních zákazů. Dnešní den to krásně poodkrývá - můžeš být, člověče svobodný, pokud chceš a pokud na to doopravdy máš. Anebo si to můžeš vnitřně zakázat, a nadále hrát sám se sebou hru, že ty nic a to všechno Oni, Společnost, Stát...
V nepsychologickém, doslovném smyslu, je tato konstelace spojená s překážkami, zdrženími, házejí se nám klacky pod nohy a zdá se, že čím víc se snažíme jít kupředu a urvat to silou, tím větší je protitlak. Jde o to, abychom si uvědomili, co vlastně děláme. Abychom věděli, co by mělo být konkrétním a hmatatelným výsledkem. Představme si, že jsme sochaři. Máme před sebou velký kvádr. Můžeme se bez rozmyslu pustit do sochání a tesání...ale lepší bude, když máme už předem připravenou konkrétní vizi a jen ji necháváme zhmotnit, necháváme, aby se stala. Je to snaha bez snahy, akce, kde sice musíme jít silou, ale ta síla spočívá v přesném zacílení.
Možná, že všechno toto omezení, haranténa, roušky, covidiocie, nás přivádí k tomu, abychom si sami pro sebe stanovili - o co nám v životě vlastně jde? Žádné teorie, ale praxe...co je náš cíl a jak ho můžeme dosáhnout. Prakticky. Jak v sobě najít vizi, a tu si hezky stáhnout k sobě a dát jí pevnou a konkrétní formu. Sochat, kutat a dávat formu, tvarovat. Takže...vyhrnout si rukávy a do díla.

NEDĚLE 29.BŘEZNA

Tento víkend nám ukazuje, že nezávisle na tom, co se děje venku ve světě, bychom si měli my sami udržovat náš vnitřní svět harmonický a čistý. Ukazuje se nám, že pokud budeme přemýšlet pozitivně, svět nám bude pozitivně odpovídat, a pokud budeme hltat katastrofy, a čekat konec světa, svět nám zajisté dle našeho vyzařování vyhoví.
Proto bychom si měli uvědomit velkou odpovědnost za to, jaký vytváříme svět. Můžeme ho tvořit nevědomě, ze svých strachů, negací, můžeme si myslet, že nic nezmůžeme, můžeme se své moci vzdát, ale ani to nepomáhá - tvoříme každou vteřinou svého života. Rozhodněme se tedy, že to bude vědomě. Prosím pěkně, abychom se zbytečně nestresovali, zdali jsou naše výtvory dostatečně "čisté". Neděláme žádnou soutěž, nikdo nás nebude bodovat. Chceme jenom žít ve světě, který je pro nás příjemný.
Dnes si můžeme nejen uvědomit, že jsme tvůrci svých životů, respektive jejich částí, ale že jsme stejně tak i ničiteli. Ano, je to tak. K životu patří smrt, ke tvoření zkáza a k růstu rozklad. Není na tom nic negativního. Negativní to je jen v případě, kdy to popíráme. Občas se musíme vymezit, dát najevo někomu, kdo to nechápe, že "takhle už ne". Občas nejsme milujícími a spořádanými občany společnosti. Občas se v nás probudí zvíře, občas ucítíme krev, vášeň nás ovládne. To je v pořádku. Když se spojíme se svou přirozeností, s podstatou, která tu je stále, jen není tolik vidět, nenosí masky, nepotřebuje dělat dojem, tak se náš život promění.
Žijeme v době, kdy staré pravdy přestávají platit. Kdy společnost se pomalu rozpadá, staré nefunkční způsoby už nefungují. Bude potřeba najít nové. Co kdybychom zkusili nelpět na starých zvycích, na to, že "takhle se to dělá"? Co kdybychom to mohli udělat úplně jinak, lépe? Co když je celé to koronavirové běsnění (a všechny důsledky, co z toho plynou) jednou obrovskou příležitostí, jak se zbavit starého nefunkčního nepřátelského světa? Možná to bude ještě chvilku trvat a mnohé procesy nebudou ani trochu příjemné, možná zažijeme opravdu otřesy nejen ekonomické. Možná zkolabuje zásobování, přestane jít internet. Ale možná taky zmizí přesvědčení, že drzejší vyhrává, že peníze jsou všechno. Možná ta společenská změna, co přichází s koronavirovou krizí způsobí, že konečně zmizí všichni ti hajzlíkové, vykukové a drzouni, kteří v současné společnosti umí plavat o mnoho líp, než my, co máme svědomí, zpětnou vazbu, stud i určitou úroveň, která nám jednoduše nedovolí se "zaprodat".
Přichází změna. Tou změnou jsme my. Když pochopíme, že jsme to my, kdo tvoří svět, společnost, když se ke své odpovědnosti přihlásíme a začneme konat, můžeme během několika málo měsíců opravdu doslova přestavit svět. Anebo můžeme jednat postaru a vybrat si strach, omezení a totalitní tendence. Co si zvolíme, je jen na nás...

Úterý 24.března

Novoluní většinou bývají nepříliš podstatné z hlediska nějakého směrodatnějšího astrologického vlivu, jednak proto, že ukazují spíš tendence, vnitřní nastavení, odstartovávají "novou hru" naší psyché, opakující se každý měsíc, druhak proto, že jejich vliv je jinak velmi krátkodobý. Dnešní novoluní je ale poměrně specifické...a v jistém smyslu destruktivní. Spojuje se totiž s Chironem i Lilith a tvoří tak určitý neuralgický bod. V Beranu se to projeví zcela učebnicově: jsme rozjetí, jsme akční, nekoukáme nalevo napravo, působí na nás jaro a my podobně jako celá příroda kolem nás jaksi expandujeme, jsme v pohybu, netrpěliví, prorážíme hlavou zdi. Jenže Chiron i Lilith nám zároveň ukazují něco úplně jiného. Je to taková zatažená ruční brzda, přátelské upozornění od našeho vyššího já, které nám říká "zpomal sekáči, než se do něčeho pustíš, je třeba, abys otevřel oči a pořádně se kolem sebe rozhlídl. Uvědom si, co děláš a proč to děláš."
Budu se tu opět a zase opakovat, ale události okolo koronaviru, odehrávající se ve vnějším světě, jsou jen odrazem našeho světa vnitřního. A ten jaksi volá o pomoc. Příliš dlouho jsme ho dusili, nevěnovali mu pozornost, příliš dloho jsme svou duši neposlouchali. Přitom ona ví daleko víc, než náš rozum. Dlouho předlouho se na nás volá z nejrůznějších směrů: "sakra probuďte se už konečně", a pokud to nepomáhá, tak zkrátka přijdou na řadu facky.
Toto novoluní může předznamenat to, že se plní naše nejtemnější obavy a zhmotňuje se příběh z románu 1984 i z románu Brave New World...ale stejně tak se mohou zhmotnit i naše přání pozitivní, které se jen neodvážíme nahlas vyslovit. Co je každopádně podstatné na tomto novoluní je jeden zásadní poznatek. Akce je to, co se počítá. Můžeme stokrát měřit, ale pokud se nedostaneme k řezání, není nám pomoci. A tady je podstatné, abychom řezali spontánně, bez rozmyslu. Abychom v sobě konečně našli odvahu jednat. Vystoupit z davu. Být akční. Prostě to zkusit, vystřelit naslepo. Buď to vyjde nebo ne. Kdo se bojí, sere v síni. Kdo neriskuje, nepije šampaňské.
Zdá se, jakoby nám Chiron s Lilith ukazovali, jak jsme na tom špatně, jak sme neschopní a nic nedokážeme, jak se nemá smysl o nic pokoušet. Inu, je čistě na nás, jak se k tomu postavíme. Protože stejně tak nám ukazují, jak je úžasně osvobozující konečně se přestat ohlížet na názory druhých, na kolektivní Prokrustovo lože, jak je fajn nastoupit na cestu Hrdiny.
Náš hlavní, oficiální, "státní" hrdina, premiér Babiš, milovaný i nenáviděný, v podstatě udělal to, co by měl udělat každý z nás. Nelíbilo se mu, co se v naší zemi děje, zkoušel se spojit s různými lidmi a přitáhnout je do politiky, načež zjistil, že do ní bude muset vstoupit sám, aby něco změnil. Zkusil to, prošel si vším možným, a uspěl. Mohu mít milion námitek proti tomu, jakým způsobem to udělal, mohu si všímat spousty ne zcela čistých metod. Fajn. O to teď ale nejde. On to zkusil a uspěl. Soukromě si myslím, že spousta z těch, kdo ho nyní nenávidí, se k akci ještě nedopracovala, a nenávidí ho podvědomě právě proto, že on překonal strach a vykročil na cestu, kdežto oni ne. Politiku normálně do astrologie netahám, ale na tomto příkladě chci ukázat právě na ten princip odvahy a troufalosti. On si troufnul a zjistil, že to jde. Na nás je, abychom si taky v tom svém troufli. Takže přestaňme řečnit o tom, co bychom chtěli udělat, a prostě to udělejme. Ano, bude to bolet, ano, možná neuspějeme, ano, setkáme se s velkým množstvím překážek. Nakonec ale uspějeme. Jak řekl Edison: "Neselhal jsem 10000krát. Našel jsem 10000 způsobů, které nefungují." A zejména: "Naše největší slabost spočívá ve vzdání se. Nejiistější způsob, jak uspět, je zkusit to vždycky ještě jednou."

Pondělí 23.března

Někdy se tak stane, že nám vláda (případně církev, rodina, kmen či jiná instituce, ouřadující během té naší milionleté lidské historie) něco "doporučí". Jinými slovy, "dobrovolně přinutí". Najednou zkrátka "musíme" a "je to naše občanská povinnost". Jsme zkrátka do něčeho dotlačeni a argumenty padnou natolik zásadní, že to většinou ani nijak nezpochybňujeme. Tyto vnější tlaky jsou ovšem jen odrazy našich tlaků vnitřních, kdy naše různé nevědomé, autoritativní části, mají tendenci tlačit, kontrolovat, přikazovat..Důležité je ale podívat se, co je pod tím vším. Je to strach, děs, obava z chaosu, z toho, že nás potká něco nepředvídatelného, nekontrolovatelného, jakási hydra, co by nás jinak zahubila. Touto hydrou je v této divadelní hře, která se právě odehrává, momentálně koronavirus. Ale může to být cokoliv jiného. Na vnější úrovni náš stát nějak reaguje, zvolil si cestu represe (a není v tom rozhodně sám), na vnitřní úrovni my jako jedinci reagujeme podobným způsobem na onu symbolickou Hydru. Je to legitimní způsob, jen není jediný a rozhodně není výlučný ani jediný správný!
Dnes je načase, abychom si konečně uvědomili, zda cesta neustálého narůstajícího přikazování, zakazování, kontroly a potřeby držet tuto situaci pevně v rukou, je skutečně ta pravá ořechová. Možná totiž zjistíme to, že když poodstoupíme, povolíme stisk, necháme věci, ať se vyvíjí svým vlastním způsobem, tak to bude pro nás mnohem lepší. Možná, že když připustíme, že situaci nemáme a ani mít nemůžeme pevně v rukou, možná, že když se smíříme s tím, že věci se prostě nějak samovolně dějí , tak pak paradoxně budeme mít pod kontrolou daleko víc věcí. Možná je načase přestat si hrát na bohy a na bytosti, které rozhodují, jak se věci mají. Stačí jen malinko pokory, stačí jen respektovat přirozený řád.
Tato hysterická chřipečka přišla proto, aby nám změnila život. Chtělo by se mi ale věřit, že k lepšímu. Prosím pěkně, rozhodně nevolám po tom, abychom přestali nosit roušky a hodili všechny ty opatření za hlavu! Jen prosím o špetku toho selského rozumu a o přiměřenost. Pokud v sobě najdeme pokoru, smíření a vnitřní sílu, pak už nebudeme mít potřebu věci a lidi kolem sebe tlačit a kontrolovat. Nebudeme sledovat ostatní lidi a kontrolovat, zdali jsou spořádanými spoluobčany, co nosí roušku. Nebudeme bonzovat ani nadávat na neschopnou vládu (která je jen naším odrazem a tudíž potvrzením, že i my jsme neschopní). Nebudeme si hrát na ty správné občany. Mi jimi opravdu budeme. Ne proto, že se to musí, ne proto, že nám to někdo zvenčí nařídil. Ale proto, že to my sami vnitřně budeme cítit jako opodstatněné.

Neděle 22.března

Svoboda je poznaná nutnost.
Dnešním dnem opouští své království Saturn a vstupuje do Vodnáře, kde je i tak doma, jen jeho projev bude jiný, zajímavější. Poslední stupně ve znamení jsou velmi zajímavé, protože jistým způsobem shrnují a zároveň i karikují význam celého znamení. Když byl Saturn na posledním stupni Kozoroha, přišlo jedno velké Omezení. Střet s Řádem, s povinnostmi, s Vyhláškami a Zákazy. Nyní nám Saturn může ukázat něco jiného. Naši svobodu. Naši schopnost překonat omezení, nepatlat se v titěrnostech, zaměřit se spíš na Celek, na kolektiv, vidět věci v trochu jiném, než úzce sobeckém světle. Vidět, že blaho Celku je přednější, než blaho Jednotlivce. Můžeme si zvolit, že ony omezení, které jsou omezeny časem a místem, se stanou naším zvykem, že si je ponecháme...anebo je můžeme odložit, nechat u cesty. Můžeme jásat, že ony omezení svobody jsou pro dobro věci a slouží tomu, aby se epidemie dále nešířila...alebo můžeme být velice opatrní až paranoidní a hlídat, aby ty omezení nepřekročily jistou čáru, a hlavně, aby, až bude po všem, se to všechno vrátilo zpět ke svobodě.
Osobně chápu jak onen postoj, který bych nazval jako "ultraodpovědný", který by neraději všechno, co jde, zakázal, usměrnil a uchránil, tak i postoj "rebel za každých okolností", který tvrdí, že jakékoliv omezování svobod je špatně, nezávisle na situaci. Pokud se mezi vámi najdou svobodymyslní jedinci, pro které je tato situace jaksi přes čáru, odkazuji vás na stránku mé kamarádky s názvem Juliina Astro, která se s tím vážně nemaže. Bylo by dobré podotknout jen to, že přestože se to může zdát být "jasné", tak není žádný "správný" a "špatný" postoj.
Chvilku odbočím na téma koronavir. Domnívám se, že naše dosavadní znalosti a naše černobílé a racionální myšlení zde dosáhlo svých limitů. Podle mne se totiž nebude dát vysledovat ani jak se virus šíří, ani proč se někomu vyhne a někoho postihne, proč ho někdo přechodí jen jako lehké nachlazení, zatímco jiný ho vyloženě přetrpí (a někdo ho nejspíš ani nevydýchá...doslova). Saturn ve Vodnáři nás může naučit to, že bude nejspíš potřeba se na problém podívat úplně jinak. Klidně i za pomoci alternativní medicíny, můžeme zauvažovat karmu, symboliku zrcadlení (aneb milí človíčkové, ochutnejte svoji medicínu, tak, jak se cítím já, matka Příroda, tak se budete cítit vy, jen si to sami vyzkoušejte, možná až pak změníte svůj přístup), a možná, že nám stejně tak dojde, že prostě nevíme, že to je nad naše pochopení. Což neznamená, že bychom měli rezignovat na jakoukoliv reakci.
Kromě Saturna se dnes domlouvá i Merkur s Uranem, diskutují mimo jiné právě o svobodě, o tom, co to teda jako všechno znamená a jestli by se to třeba nedalo vyřešit jinak. Inu, dalo, ale to bychom se nejdřív museli zbavit všech našich omezení, názorových, společenských i náboženských dogmat, teprve jakmile pustíme přesvědčení, že "něco nějak je a jinak to být nemůže", pak se s tím dá pohnout. A současná situace nám stále a poněkud jednotvárně opakuje jedno: člověče, nevíš nic...
(Obrázek je poněkud provokativní, "Svoboda je otroctví", slogan z románu 1984 George Orwella. Možná je načase se zamyslet, kdo nás chce tentokrát přesvědčit, že svoboda je otroctví?)

20.března - JARO

JARO JE TU!

Slunce se přehouplo ze zimní poloviny a vstoupilo do nového astronomického roku. Nastává jarní rovnodennost a startuje se nový astronomický i astrologický rok. Rok, který začíná docela zvláštně a poněkud nečekaně, ale který má přesto poměrně slušnou energii.
Ve zkratce - není třeba se ničeho bát. Staré záležitosti se uzavírají a nefunkční metody postupně odpadávají. Strach můžete mít jedině v případě, že se čehosi starého a už dávno přežitého budete držet zuby nehty. Je to rok postupné stabilizace, douzavírání starých restů, rok, ve kterém se budeme muset uskrovnit a změnit mnohé naše libůstky a zvyky, ale mezi námi, většině lidí nebude dělat problém vyměnit kaviárek za chleba s máslem (nebo sojové latté a avokádové pesto s bio toustovým bezlepkovým chlebem za něco, řekněme více přízemního).
Pro jistotu ještě jednou opakuji - nebojte se. Jen buďte otevřeni, protože nás čekají mnohé změny. Pokud to tak mohu říci, spousta z toho, co se děje v současnosti, má svůj hlubší a na první pohled méně zřejmý důvod - důvod karmický. A karma funguje i na úrovni národů a etnik.
Nemohu vám říci, k čemu všemu to povede, ale mohu vám říci, že vše bude docela jinak. Není třeba se děsit epidemie, ta mimochodem nebude mít až tak dlouhého trvání, počítám, že v létě už bude po všem. Není třeba se děsit ani krize, i když určitě bude potřeba nějakým způsobem přeorganizovat roli státu a ekonomiky. Chtěl bych jen připomenout - nejsme tu od toho, abychom se stahovali dolů, abychom se omezovali, abychom na sebe práskali a dělali si schválnosti. Například ne každý, kdo nenosí roušku, je netvor. Někdo prostě neumí šít ani nemá nikoho, kdo by mu to udělal. Zvláště ke starším lidem buďme shovívavější, a pokud máme roušky navíc, jednu dvě jim poskytněme.
Chci připomenout, že bychom se měli vzájemně pozvedávat, podporovat. Že bychom měli ctít svobodu, nenechat se vtáhnout do nějakého omezení a totality, a to v jakémkoliv jménu. I ty roušky prosím berme z čistě praktického a nikoliv ideologického hlediska. Buďme světlem, majákem, přístavem, zachovejme klid a mějme pochopení pro ty, kdo klid neumí nalézt. Nemějme za zlé to, že někteří naskočí na katastrofické scénáře, někdo neumí nacházet světlo na konci tunelu. To nevadí. Ono tam je. Vždycky.

Koronavir a astrologie

Otázka: Je vidět v horoskopu současná problematika koronavirové pandemie?
Odpověď: Bohužel není.
Jsou ale vidět určité nepřímé tendence, počínaje třeba konjunkcí Chirona s Lilith v Beranu, která ukazuje na to, že pokud budeme potlačovat svou akční, prosazující, průkopnickou, "horečnatou" energii, pak se nám pokřivená vrátí. Vidíme čtyřkonjunkci Marse, Jupitera, Saturna a Pluta v Kozorohu (i když Saturn nám zanedlouho zdrhne do Vodnáře), což značí omezení komplikace, krize, zákazy a zavřené hranice. Neptun, který je jinak odpovědný, za různé epidemie, zejména při napjatých aspektech, tentokrát nic takového neukazuje. Napadlo mne ale, pokud je nějaká zatím neobjevená planeta, například Planeta 9, mohla by stát na 17°Blíženců, čímž by tvořila na Neptuna kvadrát, a zároveň by to splňovalo kritérium, že při koronaviru jsou nejvíc postižené plíce, tj. Blíženci.
V horoskopech států je ovšem vidět docela dobře to, že současná doba je velmi napjatá. Horoskop Itálie je na tom poměrně zle, horoskop Číny taky není nic moc, i když z nejhoršího je venku, počítám, že Španělsko, Velkou Británii i USA to nejhorší teprve čeká, oproti tomu Rusko se zdá, že bude postižené spíš méně a Asijské státy taktéž - mimo jiné kvůli jejich značné disciplinovanosti a ochoty poslouchat státní instituce. Česká republika bude patřit mezi ty průměrně postižené. Je ovšem docela dobře možné, že koronavirem bude nakažen někdo poměrně známý (ne nutně v politické sféře). Samotná epidemie nemusí trvat příliš dlouho, ale důsledky budou znatelné až do prosince. V důsledku to ale bude pro nás všechny obrovský přínos.

Neděle 8.března

NEDĚLE 8.BŘEZNA
Snít si svůj malý sen...Nechat hlavou probíhat všechny možné různé obrazy, udělat si takové malé kino představ...Dnešní den přeje všem snílkům, nerealistickým, nepraktickým lidem, pro které je současný svět příliš škaredý, zlý, strohý, nebarevný. Dnes ho konečně můžou přemalovat! Mohou mu ukázat, jak ho vidí, můžou mu dát najevo, že toho je trochu víc, než se zdá. Můžou všechno...a vyžaduje to být jen trochu osobní. Trochu konkrétní. Představy jsou fajn, ale musí tu být nějaký nositel, který je konkretizuje. Který je představí světu. Formy mohou být různé...slova nedoporučuju, spíš básně, hudbu, tanec... Když to neuděláte vy, neudělá to nikdo!
Dnešní den nám taky ukáže, jak moc lpíme na svých zvycích, konkrétně na majetku a na pocitu, že musíme všechno držet. Nemusíme! Život je jena velká neznámá a nevyzrajeme na něj tak, že se ho budeme snažit chytit a zmrazit navěky. Naopak, čím víc budeme vzdorovat změně, tím víc do našeho života přijdou záležitosti, které nám náš klid naruší. Život pluje dál a občas se to tak stane, že je potřeba překročit hranice, vyjít z komfortní zóny a udělat věci trochu jinak. Projevuje se to zejména ve vztahové rovině, kde nám to jaksi naznačuje, že by možná bylo dobré opustit tu staletou představu o tom, co to znamená být mužem a co ženou...že by bylo fajn opustit ty nastřádané emoce, výtky, pocity, že bych toho druhého měl potrestat, ukázat mu, kde je jeho místo atd. Druhé totiž ovlivníte jen tak, že budete sami sebou!

Středa 4.března

STŘEDA 4.BŘEZNA

Někdy se to tak sejde, že ve vzduchu "visí" pár zajímavých příležitostí, na které ukazují hvězdy, ale je tu jenom drobný problém, že někdy jsou ty energie dosti protichůdné. Často dostávám dotazy "a proč si to vlastně protiřečí"? Inu, protože taková je realita. Někdy se například můžete cítit přidrzle a přitom uzavřeně až konzervativně...
Současná doba je spíš taková, že bychom se rádi bavili, dopřávali si, nebyli nikým a ničím omezeni, ale ono ouha, nemůžeme mít všechno, co chceme. Narážíme na omezení, hranice a to se nám samozřejmě nelíbí. Rádi bychom cítili tu pravou lásku, měli super vztah a tak...ale ono to zrovna nějak hapruje, co? My sami jsme tak trochu opatrní a uzavření a přirozeně čekáme, že ta druhá strana udělá ten rozhodující krok...jenže ta druhá strana to má úplně stejně. Strach ze zklamání a opuštění, z toho, že by to nemuselo vyjít, způsobuje, že to nejspíš opravdu nevyjde. Jsme prostě o chlup pesimističtější, než by bylo žádoucí.
Naše myšlení, které se již nějaký ten pátek toulá spíš v minulosti a v našem nitru, přestane být tak chaotické, vrátí se k jakés takés racionalitě a k harmonii. Zvolejme hurá, protože to vypadá, že se sami v sobě a v tom, co se děje, konečně aspoň trochu vyznáme. Budeme posuzovat věci podle toho, jak se nám zdají harmonické a jak na nás působí. Otevřeme se více možnostem, uvidíme, že možné je úplně všechno...jen si musíme uvědomit, že ne všechno, co nám hlavou prolítne, má šanci na zhmotnění.
Poslední a poměrně důležitý aspekt, který nastává, je setkání Chirona a Lilith v Beranu. Obě dvě tělesa se v klasické astrologii používají spíš výjimečně, což je podle mě chyba. Pravdou ale je, že působí na jiné, subtilnější rovině, která nemusí být pro všechny zachytitelná. Chiron i Lilith jsou v jistém smyslu spříznění. Ale zatímco Chiron nám ukazuje omezenost našeho fyzického těla a zároveň schopnost ho nějak překročit, naše fyzická i psychická "zasvěcení", rány, jizvy, traumata a všechny ostatní záležitosti, které jsou psychického i fyzického rázu, zkrátka které se nedají řešit jen na rozumové rovině, ale je třeba sestoupit do těla...tak Lilith je naopak princip, který ze všeho vystupuje, všechno ignoruje, je mimo jakákoliv kritéria, posuzování. Má přímý vhled a jasnou vizi, která není zčeřená žádným omezením. Když se tihle dva setkají, a je to v Beranu...pak jsme vesmírem přátelsky upozorněni, že jaksi tak úplně neumíme tyto beranské záležitosti. Zapomněli jsme, jaké to je, být dítětem, které ještě není zkažené zákazy a příkazy, které prostě běží vstříc světu a naprosto nepochybuje o tom, že uspěje. Zapomněli jsme na onu přímočarost, na to říkat ano, když myslíme ano, zapomněli jsme na projevování svých přání a tužeb přímo, bez nějakých kliček a strategií. Bože, vždyť my ani neumíme projevovat svou sexualitu svobodně! Nu...takže nám to bude připomínáno různými způsoby, a asi to bude trochu bolet. Mám z toho takový zvláštní pocit, že to souvisí s Koronavirem...ne úplně přímo, ale souvisí. Jakmile nepoužíváme onu horkou beranskou energii a prostě jí v sobě zazdíme...tak ona se nám přijde připomenout třeba ve formě globální pandemie. Lék na to je jednoduchý - nemít strach, být sami sebou, umět se aktivně projevovat a umět ukázat světu, kdo skutečně jsem, mít takříkajíc tah na branku, být jasný, mužským způsobem (když to tak musím říci). Chápejte to tak, že ve vyjadřování je potřeba být přesný a jasný. Když mě něco sere, řeknu, že mě něco sere. Když chci být sám, řeknu, že chci být sám. Když po někom toužím, najdu nějaký vhodný způsob, jak to projevit...jistěže nejsme zvířata, abychom po někom skákali. Důležité je dát tomu formu, poslat to do světa, nedržet to v sobě. Nic nedržet v sobě. "Projev, co cítíš", říká nám Lilith s Chironem, a na nás je, jak se k tomu postavíme.