Středa 30.prosince

 

Snít je fajn. Je dobré dát prostor své fantazii, pustit svého tvořivého koně z ohrady ven se proběhnout. Je super brát život, jako pohádku. Měli bychom mít ale na paměti, že občas to po nás chce, abychom se ze sna probudili a stáli na vlastních nohou. Občas to chce pustit se krásných iluzí, zahodit nádherné vysněné světy, a převzít odpovědnost za svoje činy. Už není čas na to dělat ze sebe oběti. Čas probouzení je právě tu!
Není žádnou náhodou, že tento čas přichází zároveň s posledním letošním úplňkem, který je z Kozoroha do Raka a který nám ukazuje, že je konečně načase, abychom zahodili všechna ta naše brnění, skořápky, ochrany. Abychom konečně odhodili naší vytvořenou osobnost, a vrátili se zpátky ke svému skutečnému já.
Naše osobnost je totiž něco jako naše šaty. Může usměrnit a podpořit naši jedinečnost, zároveň tak trochu chrání naše křehké já před veškerou nepřízní osudu a může nás v podstatě udělat krásnými. Naše skutečné já nás ale dělá jedinečnými.
Úplněk nám ukáže způsob, jak přestat nahlížet na sebe i ostatní očima společnosti, toho, co se smí a musí, a jak cítit sami sebe a jak sami sebe projevit.
Problém celého lidstva není v tom, že by nebylo dostatečně duchovní, ale v tom, že není dostatečně spojeno se zemí. S kořeny. S rodinou a s rodem. S něčím, co dává identitu, sílu, smysl života (který je ale naprosto nefilosofický). Udělejme to dnes. Přestaňme poslouchat druhé a zkusme se zaposlouchat sami do sebe. Zkusme se vcítit. Vstoupit. Neboť, jak se říká, jediná cesta ven, je dovnitř...

Věk Vodnáře

 

Věk a energie Vodnáře je, kromé své jisté nepostihnutelnosti a prchavosti, spojen i s energií elektrickou, s principem internetu, vzájemné propojenosti, na vyšších intelektuálních principech.
V zemské energii kromě elektřiny, s tím docela dobře koresponduje kromě jiných i rostlina konopí indické (zvané též marihuana). Její duch, Déva Ganja, nás může naučit principu "JE TO JEDNO. NEZÁLEŽÍ NA TOM". Také odpoutanosti, odtažitosti, nezávislosti a jistému rebelování. Vodnářská energie nás učí prakticky, co je to svoboda, co znamená být odpoután či nepřipoután, ke hmotě, k tělu, k omezením. Dovolujeme si dovolit. Troufáme si...myslím, že esence celé vodnářské energie je "troufalost". Nejen, že můžu, ale taky že to udělám. Troufalost má samozřejmě dvě strany...můžeme si troufat odvážně, anebo můžeme jen bořit a rebelovat bez rozmyslu. Je to naše volba.
Protože máme momentálně Urana v Býku, naše troufalost a osvobození se děje především skrz hmotu. Skrze prektické, každodenní prožívání. Skrze smysly, peníze, hodnoty a sebehodnocení.
Navrhuju takovou malou revoluci.
VŠECHNY NAŠE POCITY "ZA NIC NESTOJÍM", "JSEM NEMOŽNÝ", "NULA", ALE I "NEUMÍM" MŮŽEME ZAHODIT.
Už na nich nezáleží.
Na ničem z toho nezáleží.
Můžeme to konečně odložit, zahodit, nebo prostě nechat u cesty.
Můžeme to nahradit něčím jiným. Něčím pozitivnějším, nebo lépe řečeno, krásnějším. Příjemnějším. Harmoničtějším.
Třeba: JSEM DOBRÝ.
JSEM DOST DOBRÝ.
JSEM DOST DOBRÝ, JAKÝ JSEM
(A VŠICHNI JSME DOBŘÍ, JACÍ JSME).
SVĚT JE DOBRÝ.
I v Bibli stojí: A Bůh pohlédl sedmého dne na svůj výtvor, a řekl, že je to dobré.
Ale nemusíme věřit vůbec v nic.
Naopak, skepse, rejpavost, vrtavost a nespokojenost s tím, co "je dáno", je u Vodnáře víc, než žádoucí. Posunuje nás to vpřed. Vyvíjíme se.
Zkusme se víc naladit na Vodnářskou energii a zopakovat si jeho princip:
Můžeme, co chceme.
MŮŽEME, CO CHCEME.
POKUD SE ODVÁŽÍME.
Nemůžeme se nikoho ptát, jestli nám to dovolí. Nikdo takový tady není.
Jsme sami zamčení ve vězení, ale jsme i žalářníky a majiteli vězení, a klíče máme v kapse.
Když bychom se odvážili pohlédnout trochu dál, uviděli bychom, že dveře od vězení jsou odemčené.
Je to přece NAŠE vězení.
My jsme jeho majiteli.
Zapomněli jsme se.
Můžeme vyjít z vězení a pohlédnout zase Slunci do tváře.
Můžeme.
MŮŽEME.
TAK TO UDĚLEJME.
https://youtu.be/f2SWilieKiI

Pondělí 28.prosince

Ani v PONDĚLÍ 28.PROSINCE konstelace nepolevují, ale ženou nás dál k dalšímu vývoji. Dnešní téma je "co si sami pro sebe dovolujeme". V čem jsme svobodní, v čem projevujeme svoji vlastní jedinečnost, a co nás naopak brzdí? Je to velmi příhodné téma pro začínající Věk Vodnáře a nastávající kvantový skok. Proto, aby se věci změnily (a abychom se změnili my), je třeba jim to dovolit. Pustit se věcí, co známe a co jsou dané, přestat řešit hranice, zákazy a příkazy, zvyky a obyčeje, a úplně jednoduše, dát prostor. Umožnit věci, aby se samy staly. Vodnářská energie má v sobě svobodu...je to skoro jako "yes we can", ale ještě spíš to je "yes we do".
Představte si to, že svoboda není nějaký bájný poklad, který je třeba objevit, za kterým je potřeba se namáhavě a složitě pachtit. Skutečnost je totiž mnohem prostší. Svoboda je na dosah ruky a je tu pro ty, kdo se pro ni rozhodnou. Je to takto jednoduché. Pokud se rozhodnete, že budete svobodní, z celého srdce, pak vás nikdo nezastaví. Samozřejmě, vnější svět vám může stavět nejrůznější překážky, ale hlavně se vás bude snažit přesvědčit. Bude se vám snažit sebrat víru a jistotu. Je to zvláštní paradox, mnozí vězni v koncentračních táborech, co si to uvědomili, byli mnohem svobodnější, než mnozí dnešní lidé, kteří mohou v podstatě cokoliv a vnější okolnosti je nijak neomezují a neovlivňují. Opakuji, svoboda je především ve volbě. Proto se rozhodněte...a jděte si za tím.
Protože jsem starý kacíř a konspirátor a disident, nadhodím tu takové zajímavé téma. Co když celé to divadlo kolem covidu jsou jen takové předsmrtné křeče starého systému, který se děsí toho, co přichází? Co když onen Nový svět už je nezastavitelný a všechny ty zoufalé snahy naočkovat většinu populace, je jen strach elit z toho, že se lidi můžou konečně probudit? Zkuste na chvíli připustit, že změna už tu je. Něco je jinak, s vaším tělem, hlavou i duší, procházíte různými procesy, nemusí to být vždycky úplně příjemné, každopádně je to hodně velký upgrade. Budou se vás nejspíš snažit přesvědčit, že to není v pořádku, že to je nějaký nový moribundus, že jste jistojistě nemocní a musíte dodržovat opatření a nechat se očkovat...prostě se budou snažit zabránit změně, které se ve vás odehrává. Necháte se? Přesvědčí vás, že nejste svobodní? Upřímně...proti tomu, co se přižene, ani očkování nic nezmůže ).
Radím vám něco jiného. Nestavte se ani proti, ani pro, mějte svou vlastní cestu. Uvědomte si, že to, co se děje, je prostě nějaký proces, který nás nejspíš má k něčemu novému dovést. Pokud má starý svět schopnost zničit planetu i s jejími obyvateli...pak je prostě nezbytné vytvořit svět nový, který bude žít v souladu. Není na tom nic konspiračního. Nový svět ale musíme vytvořit my lidi. Zezdola. Svými činy. Začněme pro začátek tím, že si dovolíme být svobodní. To další bude následovat.

Veselé Vánoce!

Horoskopy nad šálkem čaje přejí všem požehnané Vánoce a naplněný nový rok!

"Drazí přátelé, neztrácejte srdce. Byli jsme zrozeni pro tuto dobu. Poslední dobou slýchám od mnohých, jak jsou hluboce a silně zmateni. Obávají se současné situace ve světě. Naše doba je plná téměř každodenního úžasu a často oprávněného vzteku vůči nejnovějším úpadkům ve všem, co má nějakou hodnotu pro civilizované lidi, žijící pro vznešené ideály.

Máte ve svém hodnocení pravdu. Naparování a arogance, které někteří vystavují, zatímco vykonávají ty nejodpornější skutky na dětech, důchodcích, obyčejných lidech, chudých, neobstarávaných a bezbranných, jsou prostě dechberoucí. Přesto vás nabádám, žádám vás, umírňuji vás, nedovolte prosím, aby vaše duše vyschla naříkáním nad těmito těžkými časy. A obzvlášť nesmíte ztrácet naději. Zejména proto, že ve skutečnosti jsme byli pro tyto časy stvořeni. Ano. Dlouhá léta jsme se učili, zkoušeli, trénovali a čekali právě na tuto chvíli zapojení se.

Vyrostla jsem v oblasti Velkých jezer a rozpoznám dobře stavěnou loď, když nějakou vidím. Co se týká probuzených duší, nikdy předtím nebylo na vodě po celém světě tolik schopných plavidel, než právě v dnešní době. A jsou plně vybavené, schopné vyslat signál jedna druhé jako ještě nikdy předtím v historii lidské existence.

Nakoukněte přes příď; na vodě jsou spolu s vámi milióny lodí počestných duší. I přesto, že zdobení vašeho plavidla se může třást a praskat pod náporem každé vlny v těchto rozbouřených vodách, ujišťuji vás, že trámy a prkna tvořící příď, trup a kormidlo, pocházejí ze zdravého lesa, ze dřeva, o kterém se ví, že dokáže vystát bouře, držet při sobě a proplouvat bez ohledu na podmínky.

Ve všech těžkých časech vzniká tendence ztrácet vědomí pod tlakem toho, kolik je ve světě špatností a nepravosti. Nezaměřujte se na to. Lidé také mají sklon oslabovat se tím, že se příliš věnují věcem, které nemohou ovlivnit a pro které ještě nenazrál čas. Ani na ty se nezaměřujte. To je jako plýtvání větrem, když nemáte spuštěné plachty.

Je nás tady třeba – to je vše, čím si teď můžeme být jistí. A ačkoliv se potýkáme s odporem, tím spíše směřujeme k setkání se s velkými dušemi, které nás uvítají s láskou a povedou nás. A my je poznáme, až se objeví. Neříkali jste, že věříte? Neříkali jste, že budete naslouchat Vyššímu hlasu? Nežádali jste o milost? Nevzpomínáte si, že být v milosti znamená odevzdat se tomu hlasu?

Naším úkolem není dát najednou celý svět do pořádku, ale snažit se uzdravovat to, co je v našem dosahu. Jakákoliv maličkost, kterou jedna duše může udělat pro druhou, pomoci napravit kousek tohoto ubohého trpícího světa, je nezměrnou pomocí. Není nám souzeno vědět, čí a jaké skutky způsobí, že se dosáhne kritické masy, která překlopí vývoj k trvale lepšímu.

Pro zásadní změnu je potřeba vytrvalých skutků, dalších a ještě dalších, neutuchající práce. Víme, že nejsou potřeba všichni na této planetě, aby nastal mír a spravedlnost, a že k tomu postačí malá, pevně odhodlaná skupina, která se nevzdá při prvním, druhém ani při stém poryvu větru.

Jeden z nejvíce uklidňujících a přitom mocných skutků, které můžete vykonat v tomto rozbouřeném světě, je napřímit se a projevit svoji duši. Duše na palubě září v temných časech jako zlato. Světlo duše jiskří, dokáže vystřelit světlice, vytvářet signální ohně a rozhořet hmotu. Dát na odiv lampu své duše v této potemnělé době, být nezlomní a přitom soucitní k ostatním; to vše jsou činy ohromné statečnosti, které jsou současně nezbytné.

Těžce zápolící duše dokážou přejmout světlo od těch, které již naplno září a mají vůli to projevit. Pokaždé, kdy se vám povede zklidnit nějakou takovou vřavu, dokážete vykonat jeden z nejmocnějších skutků.

Vždy budou přicházet chvíle, kdy se budete cítit odevzdaně. Také jsem v životě mnohokrát pocítila zoufalství, ale nedávám mu prostor. Neoddávám se mu. Nedovolím mu jíst z mého talíře.

Mám pro to důvod: do morku kostí jsem si něčím jistá, stejně jako vy. Jsem si jistá, že nemůžeme propadnout beznaději, pokud si vzpomeneme, proč jste na Zemi přišli, komu sloužíte a kdo vás sem poslal. Vlídná slova, která pronášíme, a ušlechtilé skutky, které vykonáváme, nejsou naše. Jsou to slova a činy toho Jediného, co nás sem poslalo. A v tomto duchu si dovolím vyjádřit naději, že si na svou zeď napíšete následující: Když je skvělá loď v přístavu a uvázaná, tak je nepochybně v bezpečí. Ale kvůli tomu se skvělé lodě nestaví."

Autorkou je Dr. Clarissa Pinkola Estés, americká básnířka, post-traumatická specialistka a jungiánská psychoanalytička, autorka knihy Ženy, které běhaly s vlky.

Středa 23.prosince

 

Často v životě dělíme věci a zážitky na dobré a špatné, ale spíš bychom je měli dělit na podnětné a nepodnětné...

Dnes vrcholí dosti brutální energie, která se může projevit docela různým způsobem, jak ničivě, tak tvořivě. Odhaduji, že v 80% případů to bude spíš tou ničivou formou, ale to jen z toho důvodu, protože s takzvaně negativními energiemi ještě neumíme pracovat. Budeme vnímat silný tlak vůči moci, budeme mít tendenci být neskutečně zarputilí, zatvrzelí, v mnoha případech se to projeví jako workaholismus, kdy prostě napečeme, uvaříme, uklidíme, stihneme dvacet věcí najednou a padneme na hubu, ale hlavně abychom nedali najevo, že nestíháme nebo nedej bože že jsme unavení a tudíž neschopní. Jasně, mohli bychom si taky říci "ale co, ono se to neposere, salát můžeme koupit v Albertu a cukrovího nemusíme mít dvacet druhů, ale třeba jen tři..." ...ale většina na to nebude mít koule. A nejen že budeme takhle nároční a nesmiřitelní na sebe, ale budeme to požadovat i po druhých...kteří se nám na to většinou vykašlou.

Na globálnější úrovni vyjdou na povrch zásadní rozdíli mezi představiteli Moci, viditelné i skryté, a mezi lidmi, kteří už toho mají akorát tak dost. Je to oboustranná hra, moc může ukázat a říkat "vidíte je, nezodpovědné, to kvůli nim musíme utahovat šrouby", a rebelové zase můžou říkat "právě proti tomu utahování šroubů a proti uplatňování moci naprosto nelidským, neempatickým způsobem, bojujeme". Pravda je ale taková, že onen boj probíhá i uvnitř nás. Máme v sobě jak mocenskou část, tak bojovnou část, a dnes se ukáže, jak stojí proti sobě. Pravda je, že Moc už je v podstatě na odchodu, staré struktury se pomalu hroutí nebo přeměňují v cosi nového...a ve své podstatě ani není proti čemu bojovat, důležité je bojovat "PRO" něco. A to je myslím dnes důležité si uvědomit. Jakkoliv to vypadá špatně, je potřeba se zastavit, uvědomit si situaci, ve které právě jsme, a vybrat si ten pozitivní, nebo lépe řečeno tvořivý protipól. On ale dost často nemůže přijít dřív, dokud neprojdeme i tím negativním. Pokud je naše tělo nemocné, a to tak, že vyléčení je veskrze nemožné, jednou z možností je použít skalpel a nemocnou část prostě vyříznout. To je případ toho, kdy ona zdánlivě negativní, brutální energie, může posloužit k něčemu pozitivnímu. Teprve pak se může tělo zahojit. Tak i v symbolickém slova smyslu, onu energii, která jinak řeže a může ubližovat, použijme sami na sebe, a vyřízněme tu část psychiky, která už není spojena se životem a s přirozeným tokem. Jděme dovnitř naší bolesti, našich strachů a traumat, našich obav, našeho přesvědčení o neschopnosti, bezmocnosti, atd. a podívejme se na ni. Nemilosrdně a jasně. Buďme bdělí a jednejme bez kliček. Obávám se ale, že jen podívat se, tentokrát stačit nebude. Bude potřeba přikročit k činu. Říznout do živého. Jít do nepříjemných konfrontací. Ale věřte tomu, že až tím projdete, neuvěřitelně se vám uleví.

19.prosince...a něco o Jupiterovi se Saturnem ve Vodnáři

 

Změna je za dveřmi... A tou změnou není nikdo jiný, než my sami...

Cosi lítá ve vzduchu. Revoluce. Evoluce. Ve čtvrtek se Saturn přehoupnul do znamení Vodnáře a dnes, před několika okamžiky, ho následoval Jupiter. Oba dva se mílovými kroky blíží k sobě a již v pondělí nastane velká konjunkce. Protože se jedná o relativně pomalu jdoucí planety, které fungují jako prostředníci mezi individuálními a kolektivními energiemi, jejich vliv se nedá ohraničit jedním okamžikem, ale počítá se spíš na týdny. Jinými slovy, již jsme uprostřed změn, nečekejme, že v pondělí o zimním slunovratu se něco zásadního stane, protože už se to dávno děje průběžně. Také nezapomínejme to, že my jsme spolutvůrci toho, co se děje, ať už se k tomu hlásíme či nikoliv. Planetu můžeme změnit během krátké chvilky. K lepšímu i k horšímu...je to jen na nás. Když se pro to kolektivně a vědomě rozhodneme a začneme konat, může se toho změnit víc a k lepšímu.

Změna v tom, že Jupiter se Saturnem právě vstoupili do nového znamení je ale poměrně rozeznatelná. Tam, kde jsme ještě před nějakou dobou vnímali jen hranice, omezení, zákazy a neradostné okamžiky, se nám najednou otevřely nové obzory. Najednou vidíme, že veškeré limity a strachy jsou jen v hlavě. Můžeme si dovolit v podstatě cokoliv, pokud si jsme vědomí, že všechno má své důsledky, svoboda jde vždy v ruce i s odpovědností.

O Vodnáři se toho poslední dobou dá nalézt hodně, spousta z toho jsou ezožvásty, spousta z toho je úplný nesmysl. Jeden aspekt, který tu zatím nezazněl, je takový, že lidstvo jako celek je (v ideálním případě) vyšší formou člověka jako jednotlivce. Na velmi primitivní rovině to můžeme vidět třeba ve formě včelího úlu. Rozdíl je samozřejmě ten, že člověk je vědomý tvor a má individuální vědomí. Přesto...existuje stav bytí, ke kterému míříme, ve kterým jsme Celek, kde jsme sjednoceni, kde jsme jedním. Vodnář nám ukazuje to maximum, které můžeme dosáhnout vlastním úsilím. Překročení svých vlastních hranic, fyzických omezení, strachů, fobií a bloků, kdy si uvědomíme, že to je v podstatě jen takový batoh plný těžkých věcí, který si neseme sami. Nikdo nás ho nést nenutí, nikdo nás nenutí trpět. A milion jedna dalších věcí. Samozřejmě, po Vodnářovi jsou ještě Ryby, které jsou ještě trochu upgrade, ale tam už nelze o nic usilovat, tam se prostě "věci dějí samy od sebe".

Připravte se vážění a milí, na jízdu tobogánem, a vzpomeňte si na to, že jste se sem na Zemi těšili, že jsme měli velkolepé cíle, všichni, kteří touto dobou obývají planetu Zemi, odsouhlasili, že se budou podílet na jejím vzestupu, Každý dělá, co umí a někteří z nás si i začínají vzpomínat. Čas starých snů už skončil, teď je třeba se probudit. Stará realita už tu nemá místo. Chvíli to nicméně ještě bude trvat, kolektivní strachy jsou silné. Pluto je stále ještě na konci Kozoroha a do Vodnáře opatrně vstoupí na podzim 2024 (s tím, že od jara 2023 už bude nakukovat a postupně se seznamovat s novou energií). Jisté je nicméně to, že nástup nové doby už se nedá zastavit.

Důležitá věc v této době. Nevěřte politikům. Nevěřte novinám, nevěřte televizi. Nevěřte dobře míněným radám profesionálních opinion makerů. Nevěřte dokonce ani mně, nevěřte ani svým blízkým. Věřte hlavně sami sobě. Hluboko uvnitř sebe máte všechno, co potřebujete k životu. I když vám tvrdili něco jiného. Nepotřebujete nic navíc, žádné nové mobily, kabelky, šaty, postavení, zaměstnání, vztah...nic venku nemůže změnit to, co je uvnitř. A hluboko uvnitř jste dokonalí, máte úplně všechno a o svých schopnostech, možnostech a neomezeném potenciálu pouze nevíte. Není to v hlavě, není to ani v srdci, jde to ještě hlouběji. Nikdo vám to nemůže vzít, nikdo vám to nemůže změnit. Je to oheň, co nezhasíná, voda, co nevysychá, vítr co stále vane i země, co je stále plodná.

Úterý 15.prosince

 

Nabitý týden pokračuje. Dnes si něco řekneme o schopnosti se rozhodovat. O uvážlivosti. A o tom, že někdy je fajn se prostě zdravě nadchnout, zahořet, propadnout vášni a jít přímo ke zdroji radosti a slasti, bez oklik...

Ale popořadě.

První je schopnost se rozhodovat. On nám skoro nikdo neprozradil, že to vůbec není o tom, vybrat si "vhodnou", ideální, správnou alternativu, dobře se rozmyslet a až pak se rozhodovat. Je to o tom, vůbec se rozhodnout. Pro cokoliv. Bez nějakého přílišného rozumování a řešení. My to totiž máme všechno v sobě, jen se zkrátka neumíme poslouchat. Naše tělo "ví"...a až se naučíme naslouchat našemu tělu, pak budeme jednat jako když bičem mrská... Další zajímavý aspekt této energie, je slovní argumentace, překotnost až hádavost, ale slova jsou tu jen jako zástupný symbol oné spojující energie. Energie zkrátka musí proudit, rozhodování musí jít z větší hloubky, a přitom je třeba, aby si zachovalo i onu průraznost.

K tématu uvážlivosti...opět je třeba trochu poupravit obecnou představu. Uvážlivost neznamená pomalost a už vůbec ne neschopnost se rychle rozhodnout...znamená to jen tolik, že při posuzování možností jdeme do větší hloubky a tak nějak "zkoušíme", jak by ta která alternativa obstála ve zkoušce věčnosti...neboli, zdali obstojí v čase, zdali něco vydrží a bude mít nějaké pevné základy.

No a do třetice, vzhledem k večernímu přechodu Venuše do Střelce, si trochu připomeneme, že je čas na radovánky, že je úplně v pořádku mít k životu vřelý, euforický a až možná i trochu nezřízený stav. Je možné, že v něčem budeme přehánět, v něčem nebudeme znát míru, ale to vůbec nevadí, protože důležitá je hlavně ta radost ze života a humor. Kdy jsme se naposled něčemu (nebo i sami sobě) zasmáli? Kdy jsme nějaké zdánlivě vážné věci zlehčili a řekli si "no co, když nejde o život, tak jde o h..."? Onen možná trochu bezstarostný přístup nás totiž v této poněkud šílené době může v mnohém zachránit. Například v této věci: s politiky, epidemiology, tvůrci názorů a propagátory velkého dobra, se momentálně nedá dost dobře diskutovat, nedá se jim čelit, už jen z důvodu disproporce moci a rovnosti. Ale dá se jim ze srdce vysmát, dá se je zesměšňovat, dá se je ironizovat...je jen potřeba na to sebrat odvahu.

Pondělí 14.prosince

 

Všechno nakonec dobře dopadne. A když ne, tak to ještě není konec.

Dnešní novoluní ve Střelci nám připomíná, že je vždy, za každé situace, nezávisle na vnějších okolnostech, důležité mít víru. Držet si svůj vnitřní oheň, pozitivní naladění a důvěru jak k životu, tak k lidem. Přestože nás vnější svět neustále bombarduje dalšími a dalšími obrazy a memy, je nanejvýš důležité jim nepodléhat. Není to ale prosím pěkně žádný boj "proti"...není nic, vůči čemu by se dalo vymezit. Jak jsem již minule napsal, některé věci, jakkoliv se tváří zásadně a reálně, jsou pouze snové obrazy, a sílu mají jen takovou, jakou jim dávají ti, co se na ně dívají. Nemůžete bojovat proti snům, to prostě nejde...jediné, co funguje, je nebrat je vážně, vědět, že to jsou pouze sny, a rozhodnout se probudit.

Čeká nás hodně zajímavý týden, ve kterém se toho hodně bude čistit, a pro mnohé to nebude nic příjemného. Mějte jen na paměti, že v sobě máte všechno, co potřebujete, takoví, jací jste, jste "akorát", nemusíte se měnit, přizpůsobovat, nemusíte vůbec nic. Žijte ve své ryzosti, následujte to, co je vaše, a co vaše není, to nechte být. Buďte si vědomi toho, že už teď jste svobodní, jen si to musíte uvědomit. Neexistuje nic, co by vás o svobodu mohlo připravit, vyjma vás samotných...ale i vaše vzdání se svobody, je paradoxně akt svobodné vůle. Pro jistotu ještě jednou...nemusíte nic "udělat", ničeho dosáhnout, těžce se namáhat pro to, abyste jednou možná třeba dosáhli na svobodu. Svoboda tu už dávno je. Ale není jen tak pro někoho, je pro ty, co se odváží, a pro ty, co se z ní neposerou. Představte si, že život je švédský stůl...můžete si vybrat cokoliv, na co máte chuť...u svobody ale stojí týpek, co vás bude zkoušet, zda na ní máte...Jste připraveni na to, že ostatní vás možná zavrhnou? Že budete vyčnívat z řady a budete tudíž první na ráně? Jste připravení na to, že se z vás budou muset stát vlci samotáři? Systém bude možná muset jít proti vám...ale taky se může stát, že se vaše světy vůbec neprotnou, a dokonce se může taky stát, že vás systém bude muset, chca nechca akceptovat, protože jste si zvolili cestu Nea, Vyvoleného. Je jedno tajemství...on není jen jeden. Může to být každý z nás.