Snít je fajn. Je dobré dát prostor své fantazii, pustit svého tvořivého koně z ohrady ven se proběhnout. Je super brát život, jako pohádku. Měli bychom mít ale na paměti, že občas to po nás chce, abychom se ze sna probudili a stáli na vlastních nohou. Občas to chce pustit se krásných iluzí, zahodit nádherné vysněné světy, a převzít odpovědnost za svoje činy. Už není čas na to dělat ze sebe oběti. Čas probouzení je právě tu!
Není žádnou náhodou, že tento čas přichází zároveň s posledním letošním úplňkem, který je z Kozoroha do Raka a který nám ukazuje, že je konečně načase, abychom zahodili všechna ta naše brnění, skořápky, ochrany. Abychom konečně odhodili naší vytvořenou osobnost, a vrátili se zpátky ke svému skutečnému já.
Naše osobnost je totiž něco jako naše šaty. Může usměrnit a podpořit naši jedinečnost, zároveň tak trochu chrání naše křehké já před veškerou nepřízní osudu a může nás v podstatě udělat krásnými. Naše skutečné já nás ale dělá jedinečnými.
Úplněk nám ukáže způsob, jak přestat nahlížet na sebe i ostatní očima společnosti, toho, co se smí a musí, a jak cítit sami sebe a jak sami sebe projevit.
Problém celého lidstva není v tom, že by nebylo dostatečně duchovní, ale v tom, že není dostatečně spojeno se zemí. S kořeny. S rodinou a s rodem. S něčím, co dává identitu, sílu, smysl života (který je ale naprosto nefilosofický). Udělejme to dnes. Přestaňme poslouchat druhé a zkusme se zaposlouchat sami do sebe. Zkusme se vcítit. Vstoupit. Neboť, jak se říká, jediná cesta ven, je dovnitř...
Žádné komentáře:
Okomentovat