Věk a energie Vodnáře je, kromé své jisté nepostihnutelnosti a prchavosti, spojen i s energií elektrickou, s principem internetu, vzájemné propojenosti, na vyšších intelektuálních principech.
V zemské energii kromě elektřiny, s tím docela dobře koresponduje kromě jiných i rostlina konopí indické (zvané též marihuana). Její duch, Déva Ganja, nás může naučit principu "JE TO JEDNO. NEZÁLEŽÍ NA TOM". Také odpoutanosti, odtažitosti, nezávislosti a jistému rebelování. Vodnářská energie nás učí prakticky, co je to svoboda, co znamená být odpoután či nepřipoután, ke hmotě, k tělu, k omezením. Dovolujeme si dovolit. Troufáme si...myslím, že esence celé vodnářské energie je "troufalost". Nejen, že můžu, ale taky že to udělám. Troufalost má samozřejmě dvě strany...můžeme si troufat odvážně, anebo můžeme jen bořit a rebelovat bez rozmyslu. Je to naše volba.
Protože máme momentálně Urana v Býku, naše troufalost a osvobození se děje především skrz hmotu. Skrze prektické, každodenní prožívání. Skrze smysly, peníze, hodnoty a sebehodnocení.
Navrhuju takovou malou revoluci.
VŠECHNY NAŠE POCITY "ZA NIC NESTOJÍM", "JSEM NEMOŽNÝ", "NULA", ALE I "NEUMÍM" MŮŽEME ZAHODIT.
Už na nich nezáleží.
Na ničem z toho nezáleží.
Můžeme to konečně odložit, zahodit, nebo prostě nechat u cesty.
Můžeme to nahradit něčím jiným. Něčím pozitivnějším, nebo lépe řečeno, krásnějším. Příjemnějším. Harmoničtějším.
Třeba: JSEM DOBRÝ.
JSEM DOST DOBRÝ.
JSEM DOST DOBRÝ, JAKÝ JSEM
(A VŠICHNI JSME DOBŘÍ, JACÍ JSME).
SVĚT JE DOBRÝ.
I v Bibli stojí: A Bůh pohlédl sedmého dne na svůj výtvor, a řekl, že je to dobré.
Ale nemusíme věřit vůbec v nic.
Naopak, skepse, rejpavost, vrtavost a nespokojenost s tím, co "je dáno", je u Vodnáře víc, než žádoucí. Posunuje nás to vpřed. Vyvíjíme se.
Zkusme se víc naladit na Vodnářskou energii a zopakovat si jeho princip:
Můžeme, co chceme.
MŮŽEME, CO CHCEME.
POKUD SE ODVÁŽÍME.
Nemůžeme se nikoho ptát, jestli nám to dovolí. Nikdo takový tady není.
Jsme sami zamčení ve vězení, ale jsme i žalářníky a majiteli vězení, a klíče máme v kapse.
Když bychom se odvážili pohlédnout trochu dál, uviděli bychom, že dveře od vězení jsou odemčené.
Je to přece NAŠE vězení.
My jsme jeho majiteli.
Zapomněli jsme se.
Můžeme vyjít z vězení a pohlédnout zase Slunci do tváře.
Můžeme.
MŮŽEME.
TAK TO UDĚLEJME.
https://youtu.be/f2SWilieKiI
Žádné komentáře:
Okomentovat