LILITH V BERANU

V pondělí 27.ledna v 8:36 vstoupila Lilith do Berana, kde si pobude devět měsíců. Dovolte tedy, abych předal slovo přímo jí:

Jsem Lilith v Beranu.
Čas snění skončil. Je třeba se probudit. A tak přicházím já a volám na vás všechny: "Budíček!" Většina z vás totiž vůbec netuší, že spí za bílého dne. Slyšíte? Spíte! Nějak vám nedošlo, že to, co vnímáte, není realita, ale váš sen. Budíček! Vstávat!!
Jsem jasná, přímá, vulgární, nekompromisní a rychlá. Na nějaké výmluvy není čas. Možná jste se dosud ohlíželi do minulosti, na druhé lidi, řešili jste spoustu zbytečností, ale s tím je teď konec. Je třeba jednat, a to rychle. Sešlápnout pedál, a jedeme!
Přišla jsem vám připomenout, jaké to je žít naplno, cítit vítr ve vlasech. Přišla jsem vám připomenout, že odvaha, troufalost a bezprostřednost jsou ty hlavní části, ze kterých jsem utkaná. Ne, nemá smysl přemýšlet, co bude a jestli to, co dělám, je správný. Správný je následovat svůj impuls. Ano, možná se vysekám, možná dostanu facku. Poznám díky tomu, kudy ano a kudy ne. Ale vždycky to poznám za chodu. Nikdy to nevím předem.
Vy všichni jste tak trochu zlenivěli, dospěli a určitou dětskou část v sobě umlčeli. Jsem tu, abych vám ji připomněla. je to to vaše vnitřní dítě, co ve vás bylo a je vždycky, ještě předtím, než ho rodiče nebo společnost zastavili a naučili, že "tohle se nedělá, tytyty". Je to ta část, která se se směsí zvědavosti a odvahy pouští do prozkoumávání nových věcí. ta část, co se nedá zastavit. Určitě jí v sobě taky máte, jen jste jí dost ochočili. Je čas jí vypustit z klece. je čas se vrátit ke své divočejší části. To, že máte strach z toho, co ve vás vězí, značí jediné, vůbec se neznáte. Myslíte si, že vaše hlava ví všechno...ale vaše hlava hraje jen takové divné hry na to, že všemu šéfuje. Pravda je totiž to, že nikdo ničemu nešéfuje.
Jsem tady a rozhodně nebudu jen přihlížet. Nebudu se s vámi dohadovat. Jednám. Ukazuju vám, že v životě je občas potřeba jednoznačnost a přímočarost.
S čím máte vy lidi neskutečné problémy, je touha a přání. Jako malí jste toužili a přáli jste si bez omezení a nic vás nezastavovalo, a i když vaše touhy nebyly naplněny, stále jste toužili po něčem novém. Než vás domestikovali a naučili, že přát si, je vlastně špatné. Touha je špatná. Je to sobecké, je třeba myslet i na ostatní. Srát na to! Touha je to, co vás určuje. Touha potřebuje být projevena, za každou cenu. Toužete! Přejte si! Jen prosím nezaměňujte touhu se sexuální touhou. I když sex je samozřejmě taky úplně v pořádku a je v pořádku projevovat otevřeně, co chcete a jaké máte preference. Je to všechno o otevřenosti, bezprostřednosti a to, že jste spojeni sami se sebou, se svým tělem a svojí energií.
Jsem nadrženost sama, ale je to nadrženost ze života, je to jako když divokému zvířeti hrají všechny svaly na těle, je to jako jakési nedefinované jiskření...a tohle všechno už od teďka nebude jen nějaká teorie a téma ke konverzaci nad sojovým latéčkem, ale praxe. Přišla jsem, abych vás to naučila žít. Takže...do akce!

PONDĚLÍ 27.LEDNA

PONDĚLÍ 27.LEDNA

Dnešek je nebezpečný v několika věcech. Jednak se plně projeví náš sklon k idealismu a k tomu přibarvovat si věci a vidět je úplně jiné, než jaké jsou. Druhak máme v sobě trochu zmatek a máme pocit, jako bychom úplně nevěděli, co chceme. Chceme být druhým nablízku nebo mít odstup?
Někde hluboko v nás je idealistická část, která bezmezně věří, je na druhých závislá a pokaždé, když se druzí usmějí, jsou hodní a milí, tak jim vychází ve všem vstříc. Někde v nás je část, která se chce ve druhých úplně rozplynout, rozdat se...a ta část se dnes může projevit v celé své kráse. Je v nás ale taky sklon nastartovat na první dobrou, jsme poměrně přecitlivělí a v jistém smyslu chytlaví na nejrůznější erotické podněty. Projevit se to ale taky může zcela opačně...ta naše citlivost nás může tak moc vyvést z míry, že budeme mít tendenci se poměrně radikálně odstřihnout od veškerých emocí a věcí, co nás vyvádějí z míry. Ukázat, že přece nejsem žádnej slaboch, cíťa a sentimentál, ale pěkně drsnej a nepřístupnej boreček. Je tu určitý rozpor mezi mužskou energií, která je spíš tak trochu macho, dobyvatelská a dobrodružná, a ženskou, která je dnes vyloženě princezničkovská, vyloženě šípková Růženka.
Tyto zvláštní, a pro nás ne úplně pochopitelné energie v nás mohou probudit chuť si tu realitu nějakým způsobem přikrášlit...ale raději to nedělejme, žádné pomůcky, jako alkohol nebo tráva bych za této konstelace úplně nedoporučoval. Výsledkem by mohla být pěkná šlamastyka.
Jedním ze zajímavějších vlivů dneška je vstup Černé Luny do Berana. To je ale natolik komplexní věc, že jí zde nebudu popisovat a odkážu vás na skupinu Astrologická Černá Luna. Ve zkratce - už nepůjde hrát si na oběti, kličkovat, mít ve věcech zmatek. Je třeba se stavět k věcem čelem. Žádné úkroky stranou, pohledy do minulosti a dlouhá zamyšlení. Kdepak. Akce je to, co se počítá. Černá Luna nás naučí, že chtít a žádat je úplně v pořádku a naopak v nepořádku je cítit se nějakým způsobem provinile za to, že od života něco chci, že si dovoluju...Ale jak se říká, kdo se bojí, sere v síni.
Takže vzhůru vpřed. A pokud máte pocit, že to je celé divně zmatečné, nezoufejte. Opravdu to tak je...ale za pár dní tento vliv pomine a zase se nám trochu projasní.

SOBOTA 25.LEDNA

SOBOTA 25.LEDNA
Normálně na novoluní nereaguju ani o něm nepíšu v astropředpovědích, protože samo o sobě má "nijakou" energii a je spíš takovým semínkem, příslibem věcí budoucích. V případě včerejšího pozdně večerního, téměř předpůlnočního novoluní ale udělám výjimku. Novoluní je totiž ve Vodnáři a je pro nás všechny opravu dost zajímavým příslibem...Totiž, příslibem věci změnit. Dát jim novou formu, nepotřebné zbořit, rozebrat a udělat místo novému.
Když v našich životech zabředneme do stereotypu, když se stáváme sochami nás samých, když se naše zvyky, obyčeje, postupy, stále jen opakují dokola a my se podobáme zaseknuté gramofonové desce (či špatně nahrané mp3ce, pro ty, kdo už si nepamatují, co je to gramofon...), pak je nejvyšší čas, aby do našich životů vtrhl průvan. Průvan v podobě vodnářské energie. O Slunci ve Vodnáři už jsme si před časem říkali, ale až novoluní v podstatě provede jakýsi startovní výstřel. Tělo se spojí s duší, rozum s city a je to tu.
Za prvé, můžeme čekat nečekané. Vodnář je ten, co je mimo hranice a co nám přijde ty naše trochu rozbořit nebo minimálně rozšířit. Lidská práva? Pche...co takhle Boží práva? Muž, žena? A není to málo, Antone Pavloviči? (Vodnář je tak trochu androgynní, respektive s konceptem pohlaví ani genderu jaksi nepracuje). Rodina, státy, politika? A co takhle brát celou planetu jako celek?
Vodnář bude vždycky tak trochu napřed a navíc s tím rizikem, že ne každá jeho vize má šanci se v tomto materiálním světě skutečně zhmotnit. Ale to nevadí. Úranos neboli Uran, vládce Vodnáře, byl bůh, který chrlil výtvory jeden za druhým...kyklopy, obludy, bez ladu a skladu. Až Kronos/Saturn, mimochodem také vládce Vodnáře, tomu učinil trochu přítrž a dal tomu jakous takous formu a řád.
Mějme tedy na paměti, že chaos i řád se doplňují, a že pokud je chceme ve svých životech, nemůžeme si zvolit jen jednoho. Pokud chceme, aby Vodnář trochu zaúřadoval, pak ano, nejspíš nejdřív přijde bořit, ale následně musí taky znovu stavit. Což je ale trochu těžké, vzhledem k tomu, jaký je teoretik...
Zvolejme tedy třikrát sláva, nechme se trochu vyprovokovat, vykopnout ze své zóny pohodlí, ostatně Uran rád chodí v převlečení, vzpomeňte si třeba na toho zkouřenýho hipíka, co jste potkali na hlaváku a co od vás somroval nějaký drobáky. Můžete být pobouřeni...anebo vás může napadnout, že i to je cesta k osvobození (se). Může vám ukázat kudy...anebo kudy ne.

PONDĚLÍ 20.LEDNA

PONDĚLÍ 20.LEDNA

Dnes, chvíli před čtvrtou odpoledne, opouští Slunce Kozoroha a vstupuje do znamení Vodnáře.
Znamená to pro nás změnu směřování, úlevu, pocit, že z nás konečně spadla tíha celého světa, že už nemusíme dřít do úmoru a v potu tváře vydělávat na chléb.
Otevíráme se novým možnostem, změně, a poprvé za celý zvěrokruh připouštíme, že věci mohou být opravdu jinak. Ale museli jsme si projít nejdřív Kozorohem, který nás doslova přikoval ke hmotě, ukázal všechny naše hranice, pravidla, zákony. Poznali jsme, co to znamená "musíš", okusili jsme definitivnost. Teď ale zjišťujeme, že to není ta cesta, a proto, abychom se mohli vyvinout dál, je potřeba to staré odhodit, vzbouřit se proti tomu, vymezit se, strhnout zdi a zrušit hranice. Na přílišnou strukturovanost a kontrolu je potřeba vzít trochu toho chaosu. Vidíme dnešní svět a říkáme si, že tohle není to, co jsme si představovali a co jsme chtěli. On se ale sám od sebe nevyvine dál. On vlastně jako takový narazil na limit svého růstu. Vodnář přichází, aby ukázal, že existuje cesta dál, ale ona cesta je mimo naše dosavadní zvyklosti, mimo naši komfortní zónu. Přichází nám ukázat, že život je věčný ve své rozmanitosti, nepředvídatelnosti, a že jediná životní konstanta je neustálá změna.
Co nám ale taky Vodnář přináší, je živoucí pochodeň. Jako Prométheus. Co si pod tím tak představíme? Božský oheň je jiskra, která nás všechny pohání, všichni bez rozdílu jsme z ní utkáni. Je to poznání, že dosud jsme se považovali za jedince, který existuje do velké míry samostatně, autonomně. Homo sapiens. Nyní je potřeba se pozvednout a zavnímat se také jako jeden druh. Kolektivní vědomí. Lidstvo jako celek, kde jedinec je jen částečkou, kamínkem v mozaice, včelkou v úlu. Na materiální rovině můžeme jako pokus o vyšší celky brát například státy, etnické skupiny...ale stále to je příliš nízko, Uran říká, že se můžeme vykašlat na všechno, co nás jakkoliv rozděluje. Ale především nám Uran přišel říci, že nejsme pouze tělem. Jsme čímsi víc. Zatím to můžeme zakoušet víceméně na intelektuální a intuitivní úrovni.
Uran nám může dát přístup k jakémusi vesmírnému internetu, akáše, ke kronice všech lidí, co kdy byli. Když se to vezme tak a tak, tak internet je v podstatě jen jakási naivní a hmotná obdoba toho, jak to funguje na vyšších rovinách. S tím rozdílem, že ty informace jsou stále tady a stále k dispozici. Nikdo je nikdy nemůže cenzurovat.
Než se ale k nim dopracujeme, tak nás mezitím společnost zaměstná, naloží na naše bedra spoustu programů, vydělávat akorát tolik, aby to stačilo k uživení, ale ne tolik, aby lidi nedej bože začali samostatně uvažovat a hledat jiné možnosti. Je na nás navěšeno tak moc různých přesvědčení, že se věci nedají změnit, že jsme jen těla, že tohle, že tamto...Můžeme na to přistoupit...anebo to všechno harampádí můžeme vzít a povyhazovat a svou mysl tak otevřít něčemu novému.
Vodnář nám také přišel říci, že už nemusíme uvažovat stylem "bu-anebo". Já věřím tomuhle, ty něčemu jinému, ale je to tak ok. Už neplatí, že jedna pravda je nadřazena všem ostatním. Poznáváme, že pravd může být mnoho a můžou být dokonce i v rozporu. Život je ale sám o sobě paradox, takže by nás to nemělo překvapit.
A poslední věc - humor! Zasmát se sám sobě, své nicotné existenci, je první základ, jak získat nadhled nad sebou a svým životem, a jak ho změnit.

PONDĚLÍ 13.LEDNA

PONDĚLÍ 13.LEDNA
Jestli si myslíte, že dnes už budeme mít klid, pak jste na omylu. Saturn se sice od Pluta velmi pozvolna vzdaluje, ale je to zatím stále skoro neznatelně. Dnes se k oběma přidává Slunce a celkové téma se tím velmi zesílí, zvědomí...Zde už před tím neutečeme. Už si nemůžeme říkat, že to nevidíme, už to není pominutelné. Včera jsem se do toho fakt opřel a šel jsem na to zostra...a to není přitom nic proti dnešku. Dnes se to projeví ještě v trochu jiném rozměru a asi si tím hrozně u některých naběhnu na vidle, ale musím říct, že tento aspekt má v sobě něco jako černou magii. Potíž je v tom, že my chápeme věci hrozně doslova, ale tohle není doslova, neplatí, že když se setká Slunce se Saturnem a Plutem v Kozorohu, tak se to rovná černé magii...spíš že to má jakousi esenci, náznak, symboliku... Řekněme, že spíš lidstvo je do určité úrovně manipulováno, respektive pozorností směřováno tam, kde to je žádoucí. Média a politici mají páky na to, aby ve většině populace vyvolali žádoucí reakce. Funguje to i na osobní úrovni, byť ne v takové míře. Ale podívejme se na to opravdu poctivě - kdy i my manipulujeme se svými blízkými, kdy se přetvařujeme a lžeme a to jen proto, aby udělali to, co chceme? V čem na ně máme páky a struny, provázky, za které je taháme a vodíme je jako loutky? A nebylo by lepší a čistější, kdybychom to dělali jinak?
V těchto časech je potřeba být radikálně upřímný. Podívat se na věci takové, jaké jsou. Neříkám, že musí být výhradně takové, jaké popisuju, můžou být úplně jiné. Každý má jiný příběh a jiné směřování. Jde mi spíš o to, abych postihl tu esenci, energii.
Tato konjunkce má ale taky pozitivní směřování, které není patrné na první dobrou. To je, že už se fakt nasereme a začneme něco dělat. Že už se nasereme a převezmeme odpovědnost, vymezíme se vůči tomu, co považujeme za nesprávné, vyhodíme ze svého života lidi, co nás akorát tak vysávají. Že přestaneme dělat, co nás nebaví a nenaplňuje. Můžeme vidět, "co už teda jako fakt nee"...a podle toho se zařídit. Můžeme demaskovat manipulaci, tlak, můžeme si všimnout oné "černé magie" a obecně všeho, co není tak úplně správné, a můžeme si konečně říci, že "to ne". Že my tou cestou prostě nepůjdeme. Zvolíme si cestu možná těžší, ale poctivou.
Buďme ale trpěliví, teď ještě tak úplně nemusíme vědět, "co ano". Kudy se vydat. To přijde až časem.

NEDĚLE 12.LEDNA

NEDĚLE 12.LEDNA

A je to tady, vážené dámy a pánové. Saturn se setkává s Plutem v Kozorohu a jako garde se k nim přidává i Merkur. Tato poněkud teroristická směska úřaduje už několik týdnů a ještě několik týdnů bude mít vliv. Dnes nicméně vrcholí a dnes můžeme poznat nejčistší vliv. A proto, abychom trochu pochopili, o čem je řeč, tak si připomeneme, kdy se v minulosti setkali Saturn s Plutem. Bylo to roku 1914,1948 a 1982. Zdá se tedy, že to předznamenává jakýsi přerod, změnu politiky a zboření starého světa. Podstatné je ovšem to, že to je energie, která se neprojevuje na osobní rovině, je to spíše generační a celosvětový jev. Někoho se to vůbec týkat nemusí, zatímco jiný je v tom až po uši. Současná konjunkce atakuje 22.stupeň základních znamení (a pár stupňů jako orbis k tomu) a vytváří tlak na to, abychom konečně začali žít jinak. Když zapomeneme na všechnu ideologii, ekologii, zeptejme se sami sebe úplně jednoduše - je tohle planeta, na které bychom chtěli žít? Je tohle systém, ve kterém bychom chtěli žít? Podívejme se, kam nás to až doposud zavedlo. Dvě celosvětové války, spousta náboženského běsnění, život naoko. Za dvacet století jsme se možná posunuli směrem k inteligenci, ale pravdou je, že jsme jen chytré opice s mobily. Inteligence se nám zase tolik nezvedla, co každopádně naprosto stagnuje, je naše duše, naše náboženské já (pro rýpaly - opravdu tím myslím náboženské, nikoliv spirituální). Následujeme příběh starý dva tisíce let (nebo třináct set) a přijde nám to normální. Lžeme si do kapsy, jsme jako ovce ve stádu, naše společnost v nás zabíjí veškerou individualitu a originalitu a touží z nás udělat jen lidské roboty, zdroj pracovní síly, který se nebude moc vzpouzet. Dějepis dneška je tragický, učíme se nepodstatné věci, většinu ze své historie navíc ani neznáme. Uměle se udržujeme ve hmotném vědomí, ačkoliv většině z nás je jasné, že nejsme jenom hmota....
A tato konjunkce dělá to jediné, co dělat může - ukazuje to, jaké to je. Bez příkras. Chceš pravdu? Tady jí máš...uneseš jí ale? Tohle jsme my. Sem jsme se dostali. Tohle všechno jsme prováděli. Vědomě.
Nyní je čas to všechno zhodnotit. Podívat se na to, přestat dělat jako že nic. Minulost už ale nezměníme, stejně tak nemá cenu kohokoliv vinit za cokoliv a pitvat se v tom, co kdo komu jak...Otázky, které se nabízí, jsou: Co dál? Jak budeme žít? Co uděláme se všemi těmi lži, kterými jsme se obklopili?Potřebujeme vůbec ještě tu svoji masku? A umíme to vůbec bez ní? Možná je načase si přiznat, že jsme zranitelní, poškození, polámaní, že máme spoustu neduhů ze svých původních rodin, že nás zlomila i společnost, a i když děláme, co můžeme a umíme, tak to občas stejně není dost. Jenže...ona je to taky naše společnost. Není to nic tam venku.
Saturn s Plutem v Kozorohu symbolizují návrat k moci. K té původní, přírodní, skutečné. Možná jsme si mysleli, že moc je něco úplně jiného...inu, nyní se postupně ukáže, jak to skutečně je. To, co má silné kořeny, se udrží, a co kořeny nemá, to se zboří. Navzdory našim představám to nefunguje jako polarita. To, co trvá, není "správné"...maximálně to je životaschopné. A podle mě je načase posuzovat věci spíš podle životaschopnosti a upotřebitelnosti v životě, než podle nějakých pofidérních moralizujících kritérií. Ne že by morálka nebyla důležitá...důležité je ale to, snést ji z výšin hezky na zem. Uvědomit si, že jsme jen lidi.
Rád bych byl, aby z každé konstelace, kterou zde popisuji, existovalo nějaké poučení, nějaká cesta ven, optimistický závěr. Tohle ale žádné ponaučení nemá. Jediné ponaučení je: žij v souladu s životem, a přežiješ. Jdi proti proudu života a on tě smete. Už není čas na teorie a na krasořečnění. Rozsudek už byl vykonán. Teď je třeba se k němu nějak postavit a jít dál.

PÁTEK 10.LEDNA

PÁTEK 10.LEDNA
A čas protéká mezi prsty...

Původně jsem nechtěl psát o tak obyčejných záležitostech, jako je úplněk (nebo novoluní), vzhledem k tomu, že za normálních okolností nejsou tak důležité a nemají nějaký zásadnější, obecně platný vliv. Dnes ale udělám výjimku. Dnes je totiž nejen úplněk, ale i zatmění, a na straně Slunce se nám ještě producírují Merkur, Saturn a Pluto (kteří se setkají v neděli - o tom se nicméně rozepíšu později), a zdáli na to všechno dohlíží Jupiter. Samotná polarita Kozoroh/Rak poukazuje na to, jakým způsobem vnímáme čas, jak se přizpůsobujeme, jak rosteme, zrajeme, jak reagujeme, jaké máme instinkty. Kozoroh v nás může vyvolat dojem, že věci jsou jednou provždy dané, že současnost nelze nijak změnit, a že i když se nám něco nelíbí, tak jediné, co s tím můžeme udělat, je nějak si na to zvyknout, přizpůsobit se. Změnit to? Nemožné...
Jenže to je právě ten omyl. Myslíme si, že se věci dají změnit pouze silou, tlakem, přímým ovlivňováním. Nemáme žádné ponětí o tom, jak je jinová energie mocná. Navíc si myslíme, že "správná" je jen tvořivá energie, zatímco tu ničivou v sobě uměle potlačujeme. Takže...prvně bychom si měli uvědomit, že jsme celistvé bytosti na celistvé planetě. Na planetě, kde svítí sluníčko i prší, kde roste flora a vyvíjí se fauna, ale kde zároveň mnoho druhů hyne. Bylo to tak vždycky, i před člověkem. On svůj vliv jen přeceňuje. Změna na planetě Zemi není jeho zásluha, je to proces, který se děje a on je toho pouze součástí...
Udělejme si dnes takovou meditaci. Představme si, že jsme přesně uprostřed mezi dvěma póly. Mezi minulostí a budoucností. Mezi nebem a peklem. Mezi ničivou a tvořivou energií. Mezi radostí a smutkem. Vnímejte, jak jsme spojeni s oběma póly, a jak vlastně vůbec nejde o to vybrat si jednu, "tu správnou" stranu. Jsme jako oko bouře - kolem nás to fičí, ale my jsme naprosto klidní.
Prociťme to, že ty změny, které nejvíc vnímáme, jsou fyzické, ty nás nejvíc zneklidňují, jsou ale jen špičkou ledovce. Podstatnější jsou ty neviditelné změny. Změny v názorech. Změny ve vnímání. V emocích. Měli bychom uvěřit v sílu slz, v sílu soucitu. V to, že malá nevinná dívka s naprosto čistou energií přijde k rozzuřenému tygrovi, pohladí ho, a on změkne. Probudí se v něm soucit. Uvěřme v sílu pohádek. V to, že dobro vždy zvítězí. V nadpřirozené síly. Všechny ty víly, skřítky, vodníky, bludičky, jsme uvěznili v hlubinách svého podvědomí...co kdybychom jim vrátili zpátky to, co jim patří? Jejich místo, kam opravdu náleží? Co myslíte, půjde to?

ČTVRTEK 2.LEDNA

ČTVRTEK 2.LEDNA

Konstelace na dnešní den: Merkur konjunkce Jupiter v Kozorohu

Máte pocit, že jste snědli všechnu moudrost světa? Cítíte se dnes tak trochu jako baron Prášil? Komunikujete dnes velkoryse, optimisticky a jste tak trochu k nezastavení...ale ne každému se to zamlouvá? Buďte v klidu, takový je dnešní den. Pocit, že jsme snědli Šalamounovo hovno, je naštěstí trochu zbržděn Kozorohem, který onu moudrost může posunout trochu do kritického hávu, do pocitu, že se nám vlastně nikdo nemůže rovnat, anebo do povzdechu, proč jsou proboha všichni tak blbí, nedůvtipní a tupí, že tomu ani trochu nerozumějí?
Intelekt dnes jede ostošest, využijme ho k plánování naší budoucnosti i k zamyšlení se nad minulostí, je šance, že dnes budeme věci vidět víc z výšky, s nadhledem, budeme si vědomi celkové situace a nebudeme se ztrácet v nepodstatných souvislostech. Dnes bychom si měli ujasnit svou VIZI. Vizi toho, jaký chceme tento rok. Co od něj čekáme? Kam se chceme dostat? Co v něm chceme zažít? Nicméně, sama vize nestačí. Protože je konjunkce v Kozorohu, bude třeba, abychom se naučili, jak tuto vizi naplňovat, Jak jí dávat hmotnou formu. Jak jí ztělesnit. Nejlépe to jde tak, že jakmile je tato vize dostatečně ostrá a konkrétní, pak o ní přestaneme přemýšlet, a začneme konat. Přistupme k realitě jako ke kamenu, z něhož tu naší vizi nakonec vysekáme, vysocháme. Začneme zeširoka, postupně přidáme víc a víc detailů a nakonec uděláme tu mravenčí práci, kdy jen ladíme ty nejmenší detaily. Kouzlo naší VIZE je v tom, že víme, jaká je, nepotřebujeme ji vidět, řešit ji, přemýšlet o ní. Máme jí v srdci. A až se ona realita k naší vizi pomalinku přiblíží, pak budeme vědět, že to je naše cesta.
Čeho bychom si měli být ale také vědomí, co by nás nemělo odradit, je fakt, že zde ve hmotě, bude ztělesněná, hmotná vize vždycky o něco horší, nepřesnější, ne tolik výstižná, než ta, kterou nosíme v sobě. Neměli bychom se tím nechat znervóznit. Když děláme, co můžeme a co umíme, pak nemůžeme šlápnout vedle.