PÁTEK 10.LEDNA
A čas protéká mezi prsty...
A čas protéká mezi prsty...
Původně jsem nechtěl psát o tak obyčejných záležitostech, jako je úplněk (nebo novoluní), vzhledem k tomu, že za normálních okolností nejsou tak důležité a nemají nějaký zásadnější, obecně platný vliv. Dnes ale udělám výjimku. Dnes je totiž nejen úplněk, ale i zatmění, a na straně Slunce se nám ještě producírují Merkur, Saturn a Pluto (kteří se setkají v neděli - o tom se nicméně rozepíšu později), a zdáli na to všechno dohlíží Jupiter. Samotná polarita Kozoroh/Rak poukazuje na to, jakým způsobem vnímáme čas, jak se přizpůsobujeme, jak rosteme, zrajeme, jak reagujeme, jaké máme instinkty. Kozoroh v nás může vyvolat dojem, že věci jsou jednou provždy dané, že současnost nelze nijak změnit, a že i když se nám něco nelíbí, tak jediné, co s tím můžeme udělat, je nějak si na to zvyknout, přizpůsobit se. Změnit to? Nemožné...
Jenže to je právě ten omyl. Myslíme si, že se věci dají změnit pouze silou, tlakem, přímým ovlivňováním. Nemáme žádné ponětí o tom, jak je jinová energie mocná. Navíc si myslíme, že "správná" je jen tvořivá energie, zatímco tu ničivou v sobě uměle potlačujeme. Takže...prvně bychom si měli uvědomit, že jsme celistvé bytosti na celistvé planetě. Na planetě, kde svítí sluníčko i prší, kde roste flora a vyvíjí se fauna, ale kde zároveň mnoho druhů hyne. Bylo to tak vždycky, i před člověkem. On svůj vliv jen přeceňuje. Změna na planetě Zemi není jeho zásluha, je to proces, který se děje a on je toho pouze součástí...
Udělejme si dnes takovou meditaci. Představme si, že jsme přesně uprostřed mezi dvěma póly. Mezi minulostí a budoucností. Mezi nebem a peklem. Mezi ničivou a tvořivou energií. Mezi radostí a smutkem. Vnímejte, jak jsme spojeni s oběma póly, a jak vlastně vůbec nejde o to vybrat si jednu, "tu správnou" stranu. Jsme jako oko bouře - kolem nás to fičí, ale my jsme naprosto klidní.
Prociťme to, že ty změny, které nejvíc vnímáme, jsou fyzické, ty nás nejvíc zneklidňují, jsou ale jen špičkou ledovce. Podstatnější jsou ty neviditelné změny. Změny v názorech. Změny ve vnímání. V emocích. Měli bychom uvěřit v sílu slz, v sílu soucitu. V to, že malá nevinná dívka s naprosto čistou energií přijde k rozzuřenému tygrovi, pohladí ho, a on změkne. Probudí se v něm soucit. Uvěřme v sílu pohádek. V to, že dobro vždy zvítězí. V nadpřirozené síly. Všechny ty víly, skřítky, vodníky, bludičky, jsme uvěznili v hlubinách svého podvědomí...co kdybychom jim vrátili zpátky to, co jim patří? Jejich místo, kam opravdu náleží? Co myslíte, půjde to?
Jenže to je právě ten omyl. Myslíme si, že se věci dají změnit pouze silou, tlakem, přímým ovlivňováním. Nemáme žádné ponětí o tom, jak je jinová energie mocná. Navíc si myslíme, že "správná" je jen tvořivá energie, zatímco tu ničivou v sobě uměle potlačujeme. Takže...prvně bychom si měli uvědomit, že jsme celistvé bytosti na celistvé planetě. Na planetě, kde svítí sluníčko i prší, kde roste flora a vyvíjí se fauna, ale kde zároveň mnoho druhů hyne. Bylo to tak vždycky, i před člověkem. On svůj vliv jen přeceňuje. Změna na planetě Zemi není jeho zásluha, je to proces, který se děje a on je toho pouze součástí...
Udělejme si dnes takovou meditaci. Představme si, že jsme přesně uprostřed mezi dvěma póly. Mezi minulostí a budoucností. Mezi nebem a peklem. Mezi ničivou a tvořivou energií. Mezi radostí a smutkem. Vnímejte, jak jsme spojeni s oběma póly, a jak vlastně vůbec nejde o to vybrat si jednu, "tu správnou" stranu. Jsme jako oko bouře - kolem nás to fičí, ale my jsme naprosto klidní.
Prociťme to, že ty změny, které nejvíc vnímáme, jsou fyzické, ty nás nejvíc zneklidňují, jsou ale jen špičkou ledovce. Podstatnější jsou ty neviditelné změny. Změny v názorech. Změny ve vnímání. V emocích. Měli bychom uvěřit v sílu slz, v sílu soucitu. V to, že malá nevinná dívka s naprosto čistou energií přijde k rozzuřenému tygrovi, pohladí ho, a on změkne. Probudí se v něm soucit. Uvěřme v sílu pohádek. V to, že dobro vždy zvítězí. V nadpřirozené síly. Všechny ty víly, skřítky, vodníky, bludičky, jsme uvěznili v hlubinách svého podvědomí...co kdybychom jim vrátili zpátky to, co jim patří? Jejich místo, kam opravdu náleží? Co myslíte, půjde to?
Žádné komentáře:
Okomentovat