26.7.22

 Ženy, je vás třeba!

V tomto světě už dlouho chybí autentická ženská energie. Dokonale receptivní, pasivní, něžná, pečovatelská a přitom zcela svébytná a samostatná.

Na obloze se nám setkávají Luna, Venuše a Černá Luna v Raku, a dávají najevo, že čas spánku už je pryč. Nedejte se ale zmást a neskočte na ten samý lep, jako už několikrát. Není třeba jednat jako muž. Není třeba se prosazovat, jít kupředu, iniciovat, snažit se. Už bylo dost snažení a pokusů. Svět potřebuje bezpečnou náruč. Přijetí. Bezvýhradnou akceptaci. Ano, i toho, co je pro nás naprosto za hranicí možného.

Muži, váš čas také nastává. Vaše snahy se angažovat v nejrůznějších virtuálních záležitostech, světech, videohrách, matrixech, jsou super a chvályhodné, onen pocit "připojení" je bezesporu návykový...ale je třeba to navrátit zpátky do hmoty. Uvést to v praxi, vdechnout tomu život. Přestavte si svět jako Golema, který jen potřebuje oživit. Dát mu dech. Vložit šém. Uskutečnit. To je to skutečné připojení. Ne na internet, ne k moci, ne k penězům, k sexu. Ale k Zemi. Ke hmotě. K realitě. Mars se setká s Uranem a Dračí hlavou v Býku a předznamenává tak přerod a změnu. Přikládáme jakosi pomyslnou kartu, neboli naší jedinečnou energii, naši osobnost, naši podstatu, vkládáme ji do hmoty...a cosi se tím otevírá. Nové dveře. Objevuje se jiná barva, jiná chuť, možná, že i naše vědomí jakoby zaznamenalo jinou, novou a neznámou energii... Mysleli jsme si, že žijeme, že žijeme ve hmotě, že naše životy známe...ale pravdou je, že se nás docela nezanedbatelné množství jaksi "nedoinkarnovalo". Nedosedlo do hmoty. Zůstalo v jakémsi mezidobí a mezisvětě, v Matrixu s vlastními zákony, ve světě, který je spíše jakousi parodií na ten svět skutečný.

Ale můžeme být už klidní, konečně se to začalo posouvat. Něco bude jinak...a přece stejně. Přestaneme žít nanečisto a začneme žít reálně. Skončily hry, skončily trenažery, přídatná kolečka na našich malých bicyklech už nejsou potřeba. Křídla, o kterých jsme doposud nevěděli, teprve začínáme vnímat. Ano, budeme moci létat. Ale neberte to prosím pěkně doslova, je to jenom symbolika. To, že říkám, že nám konečně narostou křídla, znamená, že pochopíme, kdo jsme. Uvidíme, že jsme mnohem větší a velkolepější bytosti, než jsme vůbec kdy doufali. A zároveň prohlédneme i všechny iluze, které jsme sami sobě nalhávali.

Přichází okamžik, kdy na sebe, na ostatní i na svět začneme být jaksi nasraní. To je v pohodě, nepotlačujme to, dejme této menergii zaměření. Napněme plachty. Bude potřeba sebrat setsakra velký kus odvahy, vidět realitu takovou, jaká je. A až poznáme pravdu, tak budeme otřeseni, nasere nás to, změní nás to...my to změníme. Každý jeden z nás. Hodiny tikají...tik tak tik tak...

Pondělí 25.července

 Další prázdninové hvězdné povídání je tady. Začátek týdne si připravil celkem nenápadnou, ale pozoruhodnou kvadraturu Venuše s Jupiterem. Venuše je v Raku, Jupiter v Beranu. Většina astrologů vám nejspíš řekne, že Venuše s Jupiterem nejsou ani ve špatném aspektu nějak zvlášť nepříjemné, že to je takový nepodstatný a vcelku líný aspekt. Ale právě ta nepodstatnost, respektive to, že máme pocit, že je něco pod naší rozlišovací schopnost, v sobě skýtá velké nebezpečí. Máme totiž velké oči, očekáváme jen to nejlepší, to běloskvoucí, zářivé, krásné, příjemné, harmonické...a všechno nepodstatné, nicotné, malé, obyčejné, nehodné, ošklivé či neharmonické doslova a do písmene vytěsňujeme. Děláme, že to neexistuje. Věříme, že si zasloužíme to nejlepší, vždyť my se pro tu rodinu a své blízké obětujeme, děláme jim první poslední, a oni se nám odvděčí odmlouváním, nevděkem, nebo dokonce tím, že nás nepotřebují a že to všechno zvládají sami? Máme tendenci mít velkolepé vize, doufat v pokrok a krásu a jánevím co, ale nějak nás nenapadne, že by bylo dobré pro to taky něco udělat. V jistém smyslu to může dělat pocit "pečení holubi lítají do huby", v jiném smyslu pocit, že mám přirozeně na nějaké věci nárok, že se něčeho dožaduju. V tomto období jsme zkrátka líní, pohodlní, nic nás nenutí k výkonu, všechno nám hraje do karet, máme tendenci usínat na vavřínech. 

   Samo o sobě to nemusí znamenat vůbec nic negativního ani pozitivního. Pokud jsme na dovolené nebo nemusíme řešit nějaké důležité věci, je to jen jeden z těch línějších dní, vlekoucích a táhnoucích se jako med na lžíci. Pokud jste ale v práci, dávejte si pozor na nepozornost, na sklon k relativizování, zlehčování, slova jako "to se nějak udělá" nebo "ono se to vyvrbí" dnes moc neplatí. Den je taky v jistém smyslu nespolehlivý, určitě bych dnes neuzavíral žádné smlouvy, nedával se s nikým dohromady, ten krásný snový nadějný opar, co s tím může být spojený, nakonec opadne, a zbydou jen oči pro pláč. Nemáme teď moc schopnost vidět realisticky, hodně si to všechno přibarvujeme do růžové a všechno bude "upa mega hyper super cool".

Pondělí 18.července

 Pondělí 18.července

Jeden by skoro i řekl, že to jsou konečně relativně pozitivní a pohodové dny. A svým způsobem ano, nečeká nás nic děsivého, všechno je tak hezky prázdninově líné...ale má to i svá úskalí.

  Především jsme ve vleku energie, která je zasněná, neosobní, pomáhající, altruistická, ale bez nějaké přehnané angažovanosti. Spíš tak nějak vyciťujeme, co je ve vzduchu za vibraci, a podle toho reagujeme. Jsme ale v některých věcech trochu přecitlivělí, řekl bych až zaujatí, zaťatí, máme tendenci vidět věci trochu moc pesimisticky, slyšet trávu růst a za každým rohem vidět spiknutí. Neprojeví se to úplně konspiračně, aspoň většinou, spíš to dělá zvláštní neurčitý pocit, že například vaši blízcí vám něco zatajují, že k vám nejsou úplně upřímní. Je to pocit, jako kdyby tu cosi někde bylo, co vám je jaksi odpíráno. Nějaká informace, na intelektuální bázi, o které si myslíte, že je pro vás klíčová. Ve skutečnosti to je banalita, ale vy momentálně máte tendenci v tomto směru dělat z komára velblouda. Je docela dobře možné, že se to neobejde i bez nějakých scén, vydírání a podobně. Zkuste si dneska uvědomit, že vaše citlivost na určité jevy a procesy je prostě větší, než obvykle. Že některé věci vyhodnocujete na základě vaší zvýšené citlivosti, ale skutečnost je mnohem více strohá a jednoduchá. 

   Nic ale samo o sobě není vyloženě negativní nebo pozitivní, vždycky záleží na kontextu a na míře. To, co se může projevovat v osobní rovině jako jistý tlak až manipulace, můžeme převést na úplně jinou rovinu. Paranoidní pocit můžeme využít úplně jinak, naše potřeba přijít věcem na kloub a odkrýt to, co je skryto, může dostat prostor, kolik jí náleží. Takže stejně tak můžeme číst detektivky, řešit složité logické či matematické úlohy, můžeme se pustit do něčeho, co nám dříve přišlo nepochopitelné...zkrátka pokud něčemu chceme přijít na kobylku, je ten správný čas. 

   Astrologie funguje tak, že pouze ukazuje na energii, která je v této chvíli přítomna, a která se má tendenci nějak projevit, harmonicky, disharmonicky... ale neříká vám to nic o tom, jak přesně se to stane. Vy jste ti, kteří tu energii pošlou tam, kde si myslíte, že to je nejoptimálnější. Vy jste ten hranol, skrz který se to světlo láme, ta čočka, která ten paprsek světla může poslat tam, kde je jeho místo. A každá energie chce být uznána a prožita...a na vás je, jak se to stane.

Úplněk 13.července

 To, že je úplněk, a ještě k tomu superúplněk? Super...no a co? V mnohých lidech se může probudit všelijaké blouznění o zásadnosti tohoto jevu, ale pravda je, že je zcela nepodstatný. Horoskopy nad šálkem čaje vás tímto vítají u dalšího povídání, dnes se tu budou tak trochu shazovat modly a ukazovat na scestnost jistých pověr...

Síla úplňku je taková, že to, co do něj dáte, se vám vrátí. Funguje jako zrcadlo. Pokud věříte, že se vám stane něco zásadního, vaše podvědomí vám vykonstruuje takový prožitek, který vám to samozřejmě potvrdí...ale že by se dělo něco samo od sebe, nezávisle na vaší víře...to se bohužel neděje. Mohl bych vám tu samozřejmě doporučit, abyste mysleli na něco krásného a pozitivního, aby se vám to odzrcadlilo...ale tím bych vás nejspíš udržoval v onom bludu.

   Úplněk v Kozorohu po nás může tak maximálně žádat, abychom se přestali držet pověr a aktivně vzali život do svých vlastních rukou. Zapomeňte i na astrologii, berte ji maximálně jako automapu, ale uvědomte si jedu věc - to vy se rozhodujete, jakou cestou se vydáte. Nemůže za to ani váš Saturn, ani vás pod krkem nedrží váš Pluto. Blbě a napjatě se opravdu necítíte kvůli úplňku, ale kvůli tomu, že jste nechali doběhnout své neprojevené emoce až tam, kde jim nezbývá, než o sobě dát sakra vědět. Ne, opravdu nevzestupujete nikam do 42 D ani nezískáváte diamantové, kvantové či jiné tělo. To jen blouzníte z dlouhé chvíle. Váš život je ve skutečnosti velmi jednoduchý a primitivní, žijete ve hmotě a máte tělo. Mimochodem úžasný nástroj pro práci se hmotou. Ano, občas "bolí" i psychika, ale to se většinou děje právě kvůli tomu, že hmotu nějakým způsobem neposloucháte, nectíte, nerespektujete. Myslíte si, že to odmeditujete a pak vás vyzvedne Aštar Šeran s Merkabou (případně Šmarjá Mašek, Tomáš Marný a jánevím jaký spasitel ještě...ano, týká se to jak duchovna, tak i tzv. konspirací), ale ono ouha, zase nic, zase jste zkejsli tady v tý hmotě a nepomohlo vám dokonce ani veganství ani radostivé vnímání. A dokonce i váš astrologický Guru, Štěpán Tušják, autor těchto stránek, vám tu bere vaši oblíbenou hračku. Ba co víc, dovolil si odmontovat přídavná kolečka na vašem malém bicyklu, která vás držela v rovnováze, a strká do vás...

.

.

.

.

"Pojďte ke kraji."

"Nemůžeme. Máme strach."

"Pojďte ke kraji!"

"Je to vysoko. Co když spadneme?"

"Pojďte ke kraji!"

A tak šli. 

A on je strčil.

A oni letěli. 

.

.

.

I vy máte křídla. Jen jste na ně zapomněli.

Úterý 5.července

 Úterý 5.července.

Před mnoha a mnoha staletími dorazili do malé úrodné země uprostřed Evropy bratři Konstantin a Metoděj ze Soluně, kteří byli pozváni, aby šířili křesťanství. Brzy zjistili, že to jediné, co na místní lidi platí, je opravdovost, upřímnost a otevřené srdce. Protože bratři patřili ještě k té staré nezkažené gardě křesťanů, kteří to, co hlásají, i žili, jejich nauka zde rychle našla praktického uplatnění. A i když ono zlaté období trvalo poměrně krátkou dobu a nakonec u nás převážilo západní křesťanství, s důrazem na formalitu, rituály a vnější formu, semínko v nás bylo zaseto. Byli jsme citliví na rozpor mezi slovy a činy, což se projevilo nejsilněji třeba v době předhusitské, ale i ve velké části 20.století, a vlastně i dnes.

   A jako kdyby se tato energie v trochu jiné obměně projevovala i v této době. Mars se nám přesunul do Býka a Merkur do Raka, čímž se nám trochu překlopila energie do čehosi více pasivnějšího, ale zároveň i srdečnějšího. Je před námi období, ve kterém je důležité to, co jsme se naučili a osvojili, projevit prakticky. Zhmotnit. Merkur s Marsem jsou v sextilu a tak by se zdálo, že to generuje tak trochu konfliktní energii, chytlavou, hádavou. Spíš si ale myslím, že prostě budeme víc a lépe vnímat, když nám někdo lže, vodí nás za nos. Možná, že rozhodující část populace konečně ukrajinskočeskému derniérovi Fialenkovi naznačí, že jeho čas se chýlí ke konci. Možná, že konečně velká část Evropy pochopí, že byla vozena za nos, že všechny ty proválečnické běsnění a řinčení zbraněmi pochází jen z úzkého okruhu byznys kruhů, který na konfliktu vydělává. Chtěl bych věřit i tomu, že velká část Evropy pochopí, že EU je z principu nereformovatelná... ale jsem v tomto skeptik a myslím si, že někteří z nás potřebují padnout až na samé dno, jinak nepochopí. Možná, že lidi pochopí, že svět není černobílý a konflikt na Ukrajině není ani osvobozovací a denacifikační operace, ani třetí nebo čtvrtá světová válka...ale dost dobře možná jen fyzický projev vnitřního konfliktu, který v nás dřímal už dlouho. 

   Od mocných i od mediálních hnojometů slýcháme, jak je před námi obrovská krize, jak nám utáhnou kohoutky s plynem a ropou a bůhvíčím dalším, jak na podzim přijde další vlna moribundu, jak do Evropy uprchne další vlna afričančat nebo ukrajinců nebo dalších... A všechno to je jen jakýsi divný scénář, nad kterým lze jen kroutit hlavou. Možná bychom si měli dát sami sobě otázku, zdali to je příběh, na kterým se chceme podílet. Opravdu tomu chceme věřit? Opravdu chceme v tomto divadle hrát? Protože náš souhlas je v tom klíčový. Můžeme se ale rozhodnout jinak. Mohli bychom scénáristy kupříkladu vypískat...dát najevo, že už se to opakuje a je to docela nuda. To bychom ale nejdřív museli vědět, že my jsme ti, kteří si mohou vybírat. My jsme ti, co tvoří, jen jsme se toho práva jaksi vzdali...a tak za nás tvoří jiní.

   Co kdybychom vzali své životy, a nejen je, do vlastních rukou? Co kdybychom převzali odpovědnost i za své okolí, za planetu? Co kdybychom se rozhodli, že tentokrát to nebude žádný katastrofický scénář? Co kdybychom začali věřit příběhu, ve kterém je pro každého dost, ve kterém můžeme žít v souladu s Přírodou, kde můžeme Zemi respektovat a být s ní v rovnováze? Co kdybychom se konečně vzdali představy, že o přežití je třeba bojovat, že planetu Zemi je potřeba dobýt, kolonizovat, vydrancovat zdroje, co kdybychom připustili, že fauna tu není od toho, aby nám sloužila, či abychom jí v masovém měřítku konzumovali či vybíjeli...ale abychom se od ní učili? Pochopíme někdy, že zvířata jsou naši mladší sourozenci? Že když si z přírody bereme, tak bychom jí taky měli vracet, aby byla rovnováha zachována?

   Tohle všechno je jen takové intelektuální cvičení, a uvědomění si toho, jak věci jsou, jak už věci nemusí být, a jaké by být mohly, je určitě dost podnětné. Je třeba ale ještě jedna věc: rozhodnutí. Akce. Rozhodněme se, že s tím něco uděláme. Dokud se nerozhodneme, pak jen budeme sledovat, jak se to všechno řítí do kopru. Rozhodněme se, že takhle už ne. Nemusíme přesně vědět, jak ano, nový způsob a nový přístup se může teprve vykrystalizovat. Stačí si jen připustit, stačí jen být otevřený tomu novému, dát tomu prostor. Starý způsob vede k destrukci, ke zničení planety nebo aspoň lidstva. Zkusili jsme najít mnoho cest, ale všechny vedou ke stejnému výsledku. Starý způsob je jako železná koule na noze. A pokud přichází velká voda, pak si buďme jistí, že nás ta koule stáhne ke dnu. V naší moci ale je se oné koule zbavit, odemknout řetěz. Voda už stoupá, tak by bylo fajn přestat řešit, jak nám s tou koulí vlastně bylo hrozně fajn a jak by bylo škoda se jí jen tak zbavovat...

2.července

2.července

Dostali jsme se až sem, do stadia, kdy zjišťujeme, že naše jakákoliv další akce je kontraproduktivní. Vidíme, že cokoliv dalšího uděláme z pozice své síly, má za následek jen nárust destruktivity. Čím víc se snažíme, tlačíme, máme tendenci jít na to silou, tím víc vidíme, že jsme bez šance. Vzdorovat silám silnějším, než jsme my sami je kontraproduktivní.

V konspiračním smyslu, jsme se ocitli před situací, že stará Země, staré organizace, všechny ty lože, komise, skupiny, o kterých se ani pořádně neví, ale které mají poměrně zásadní moc, jsou zatím stále upevněny ve svých pozicích, i když jejich čas už se nachýlil. Proti niím pak stojí síly, které na ně začaly poměrně otevřeně a bezskrupulozně útočit, síly, které vědí, že ke změně musí dojít tak jako tak, a čím hlubší a radikálnější bude, tím lépe.

Na osobní rovině, cítíme jistý konflikt mezi silami ryze osobními, které jsou takříkajíc na koni, které jsou patřičně rozjeté, ohnivé, nadšeně útočné a dávají světu a lidem kolem sebe o sobě vědět, a silami kolektivními, které se drží jistot, tradic, pravidel, zákazů a příkazů. V této době se bude manipulovat, tlačit, působit radikální silou, nejspíš se bude i bořit. Je to úplně ten nejzákladnější konflikt mezi "chci" a "můžu".

Zároveň je to pro nás poměrně nepřehledná a chaotická situace, někde tam máme svou jakousi slepou skvrnu, a čím víc se snažíme své vědomí a vnímání zaostřit, tím větší chaos vnímáme. Je potřeba se zaměřit na to opravdu podstatné. Ne na řád, který je nám vštípen zvenčí, ale na skutečný řád, na energii, která je přes všechnu tu stabilitu pořád poměrně proměnlivá. Ne na to, co říkají druzí, ať už jsou chytřejší nebo výše postavenější, ale na to, co říká samo Božství. A Božství říká: "Změňte se. Zahoďte konečně všechny ty vaše destruktivní přístupy k životu, přestaňte zemi dobývat, státy si podrobovat, přestaňte myslet jen na zisk. Za pár let bude všechno úplně jinak. Otevřete se změnám, a možnému, dokud je čas. Váš svět tu nebude navždy, vaše představy o tom, jak funguje, vezmou bzry zasvé. Buďte připraveni na to, že možná budete muset zahodit úplně všechno, co víte, možnáý se budete muset všechno učit úplně znova a od začátku. Podívejte se na přírodu, na zvířata a na rostliny. Na to, jak snadno respektují přirozený řád bytí. Mysleli jste si snad, že jste lepší a chytřejší? Něco vám řeknu - pokud se nevrátíte pokorně zpátky a nepochopíte, že jste tady na Zemi na návštěvě, stejně tak jako vaši mladší "kolegové", pokud se nebudete chovat v souladu s přirozeným řádem, pak vás to smete. Těch přechytralých bylo před vámi opravdu hodně, a fakt na to nevyzráli. Dokonce ani Atlanťané, kteří na tom byli relativně podobně, jako vy, to nedali, a dneska po nich není ani památky (a nečekejte, že cokoliv z Atlantidy vůbec kdy objevíte, všechno to je z velmi dobrého důvodu pryč). Život si i tak najde cestičku, a izolované kmeny, které ještě nestačily sejít z cesty, těm se nejspíš nic nestane. Vaše vědění, vynálezy, kultura, ale nejspíš vezmou rychle zasvé. Takže je to na vás. Vy ještě stále můžete šlápnout na brzdu."