Středa 23.června

 

Středa 23.června

Co den, to jiná a zajímavá energie. Dnes můžeme vnímat po dlouhé době jisté uvolnění, odbrždění, věci se znova dávají do pohybu, zmatek se zmenšuje. Zároveň s tím přichází jisté uvědomění a pohled do zrcadla, který k sobě můžeme, a taky nemusíme pustit. A jaký je ten pohled?

Každý mluví, ale nikdo neposlouchá. Každý bojuje o kus energie a chce druhé přesvědčit o tom svém - jenže vychází z hlavy, a hlava ještě nikdy nikoho nepřesvědčila. Jsme v docela euforické náladě, plni optimismu, ale bůhvíproč si stále v hlavě tvoříme katastrofy.Dnes by nám mohlo dojít, že optimismus je volba, a že se o něj nemusíme "snažit", nemusíme ho nijak dosáhnout. Nejde totiž přes hlavu. A nejen optimismus...netvoříme si jen postoj, tvoříme si celou realitu. Je to ale trochu jiné tvoření. Představme si spíš, že připravujeme půdu a zasazujeme semínka. Semínka pochází z nás, jsou naším ohněm, naší podstatou. Můžeme jim připravit podmínky, ale to je vše, ony vyrostou samy bez našeho dohledu a kontroly. Tak si schválně představme, co nám asi tak vyroste, když budeme sázet strach, ze smrti i z autentického života, z všeho nečistého, mimo kontrolu... Představme si, co všechno už jsme vypěstovali. Vzpomeňme si na přísloví "kdo seje vítr, sklízí bouři", a zkusme ho pochopit nově.

Bojíte se Covidu, totality, nového odlidštěného digitálního světa, atd.? Tak zasaďte něco jiného!

Letní Slunovrat, Midsommar, Slavnosti Slunce, Kmenový sněm...

 Dnešní Slunovrat by se dal shrnout do poznání, že my jsme ti, kdo si píší scénář svého života. My jsme Tvůrci. A my taky potřebujeme zakoušet. Neulpět na jedné formě, nemít ji jako svatý obrázek, ale naopak načerpat všechno co se dá, všechny barvy, všechny příchutě, všechny druhy prožitků.

Napsali jsme si taky detektivku Covid.

Zápletka vážně poutavá.

O ztrátě osobních svobod.

Skoro jsme tomu uvěřili...

Až na to, že úplně. Usnuli jsme. Zapomněli jsme, že to je jen hra. Že jeden život je jako mise v počítačové hře.

Věříme, že to je skutečné, bojujeme proti omezování...Ale spíme.

Nejdřív ze všeho je potřeba se probudit. Chtít se probudit. BUDÍČEK!!! Chtít vidět věci, takové, jaké jsou ve skutečnosti. Odložit všechny filtry, ochrany, dětské obranné podosobnosti. Otevřít se, nechat se prostoupit skrz naskrz. Být flétnou, na kterou hraje bůh, božím krumpáčem, který převrací a přeměňuje Zemi. Zúrodňuje ji.

Zastavit to.

Stopnout film.

On nám přece reálně ublížit nemůže.

Uvědomme si, že jsme ve světě, kde můžeme úplně všechno.

Pokud se nám něco nelíbí - nedívejme se na to.Nedávejme tomu pozornost, nezaměstnávejme se tím.

Kvantová fyzika možná napovídá tu dávnou moudrost: pozorovatel ovlivňuje pozorované.

Díváme se na divadlo.

Hrůzný příběh...

ale my jsme ti, kdo to divadlo hrají!

Není načase změnit repertoár??

Neděle 20.června

 Neděle 20.června

Jupiter v otočce - aby se nám z té vší svatosti nezatočila hlava!

Jupiter je dnes stacionární a v podvečer změní svůj pohyb na retrográdní, čímž poněkud zesiluje jeho význam, který je navíc umocněný postavením v Rybách. Dnes tudíž získává na významu všechno, co nějak souvisí se svatostí, s ideálem, růžovými obláčky a s představou ideálního, naivního a pohádkového světa, kde dobro vítězí a zlo dostává na prdel. Ono je mezi námi, super, snít o ideálech, spravedlivém světě a podobně...ale ještě trochu lepší je mít vizi. Když sníte, nic vás nenutí jít dál, snít můžete klidně dalších padesát let. Ale vize, ta má touhu po tom, aby byla zhmotněna, naplněna. Cesta k vizi je těžší, protože musíte přejít přes mnoho sít...síto toho, zdali na to opravdu mám, síto toho, zdali je moje idea opravdu realistická a lze zhmotnit v tomto světě, síto pochybností...a především síto času. Stále ještě máme určité zpoždění mezi tím, kdy to do Vesmíru vyšleme, a kdy se nám to přání vrací. Představme si, že by se nám plnilo všechno hned... Ale možná by to bylo dobré, aspoň na jeden den, abychom pochopili, jak je důležité si přát správně...

   V psychickém smyslu, se právě teď dostáváme do stavu, kdyjsme svá přání zformulovali a vyslali, a nyní je třeba na ně zapomenout. Přestat je řešit, odpoutat se, přijít na jiné myšlenky. Pokud jsme například doposud bojovali za svobodu a proti nesmyslné státní buzeraci a pokusu o odebrání zásadní části svobod, pak se nyní musíme zastavit a ohlédnout se. Je třeba provést revizi, poradit se - je to, co děláme, efektivní? Skutečně nám jde o svobodu, anebo jen o pohodlí (protože celospolečenské změny trochu toho nepohodlíčka zkrátka generují)? A skutečně tu je spiknutí mocenských a medicinských elit, anebo jen slyšíme trávu růst? Jsme v Rybách, a tudíž nemá smysl analyzovat, co kdo říká a tvrdí...ale ani to, co reálně koná. Nyní je třeba se na věc podívat z hlediska věčnosti, z hlediska celoplanetárního vědomí. A když nám to všechno dojde, nakonec zbyde jen jediná otázka:jsi pro život nebo proti životu?

Pondělí 14.června 2021

 

Přátelé, dosáhli jsme druhého uzlu! Saturn tvoří podruhé kvadraturu na Uran, z Vodnáře do Býka. Pomyslný střet mezi technologií a společností. To, co udržuje, versus to, co bourá. Chtěli bychom něco udržet, zmrazit a zkamenět, ale ono čas nejde zastavit. Pokud se cítíme rozstřelení, buďme klidní, tato energie momentálně funguje na kolektivní rovině.

Energie jednotlivých dnů nás zavedla do lehce stojatých a pasivních vod. Slunce tvoří kvadrát s Neptunem a my se cítíme jakoby zbaveni vůle. Hozeni do pasivity nebo spíše nechuti se nějak angažovat. Svět si k nám beztk přijde sám.

Možná to je částečně nevědomost. To důležité, co by se mělo podotknout - doba je zvláštním způsobem nebezpečná, a zároveň lákavá. Slunce zároveň dosahuje stálice Alnilam, prostřední z Pásu Orionu.

Svým způsobem by se dalo říci, že channelujeme energii Orionu. Orion je něco jako průvodce pro tento úsek galaxie. Má v sobě něco Vodnářského, a zároveň je dobrým způsobem uzemněný.

Slunce v Orionu ovšem sleduje velkolepjší a zajímavější postavení: Venuše na Siriu. Má to v sobě zvláštním způsobem nezralou a naivní energii. Volba Miss. Zvláštní, naivní a určitým způsobem dětské vědomí, který obdivuje ženskost a vyzývavost.

Sirius je ale zároveň něco jako mateřská hvězda, hierarchicky výše, než naše Slunce. Chcete-li, galaktická mateřská školka.

Jednoznačně nejzajímavější je ovšem Černá Luna na konci Býka. Nejdřív utvoří přesný trigon na Pluta (který funguje víceméně celý červen).

Dáváme najevo, že už nás nelze opít rohlíkem. Poprvé dostáváme odvahu se podívat pravdě do tváře. Vidíme se v zrcadle, a veškeré věci, které jsme si přikrašlovali, dělali ze sebe něco, co nejsme, ale i veškeré sebepotlačovaání a odmítání. Už to tak nemusíme mít.

Vidíme, že to je naše zkušenost, že jsme si potřebovali rpojít zkušeností oddělení a zapomnění. Jdeme hlouběji. Ve středu se Černá Luna dotkne Algolu. Hvězda, která je označovaná jako démonská, doslova hlava Hydry. Místo, ve kterém kameníme. Jsme znehybněni, ve hmotě zkameňujeme, ve vodní formě se měníme v led, vzduch je divně hrobkovitý a stojatý, a ohni je paradoxně v této energii asi nejlépe.

Vidím ohnivého draka, čínského, spíš hadovitého a démonského typu (nutno podotknout, že démon ve východním pojení nemá tak negativní konotaci). Říká: "Ve vašem světě nemám skoro žádnou moc, jen tu a tam v určitých časových dírách, kdy se planety setkávají s hvězdami.

A tady skrze Algol, je jediné místo, kudy mohu uplatňovat svou moc.

Ještěří energie je opravdu taková, jakou ji popisují různé ty channelingy...nelidská, neempatická, a v princimu zaměřená na vládu. Ona nezná jiný způsob existence.

Skrze Algol pak na Zemi opravdu přicházejí určitá posednutí, "vstoupil do něj zlý duch".

Nezapomínejme ale, že jde stále jen o Lilith. Není třeba to mít pojmenované. Lilith na to jen upozorní, ukáže obrovský fakáč realitě.

Můžeme propadnout paranoie, opravdu se nechat unést...anebo si můžeme vzít z toho to nejlepší, co jde. Je to jen na nás. Lilith se s ničím neztotožňuje, neříká ani ano, ani ne, nedá odpovědi. Je nad tím, nebo spíš mimo to. Mimo naši potřebu rozdělovat, vnímat dualitně. Jen řekne: Kluci, hele. Podívejte se. Ukáže, zamíří, řekne, že to skutečné nebe je přece jen a jen v nás.

Jak si s tím poradíme, by mohl prozradit čtvrteční retrográdní Merkur na Rigelu a páteční Venuše na Wasatu.

Ale já to, přiznám se, úplně přestanu sledovat a začnu to prožívat.

Protože slova nejspou potřeba pro to nejjednodušší, co existuje - prostě žít.

Za týden zkusíme napsat něco o obracejícím se Jupiterovi a letním slunovratu...ale pokud to budu jen žít a sem psát nebudu, vy mě určitě pochopíte ;)

https://youtu.be/8eYEW4q42y8

Nov a zatmění 10.června

 

Čtvrtek 10.června

Novoluní a zatmění Slunce

Situace: Slunce se setkává s Lunou na 19.stupni Blíženců, nedaleko je retrográdní Merkur, Lunární Uzel, tato konjunkce dále tvoří kvadrát na Neptun. Mars je na samém konci Raka, Venuše na jeho začátku. V okamžiku Novoluní se konjunkce ocitla blízko MC a Neptun blízko DS.

Vždy, když máme zatmění, je třeba si uvědomit, zda jde o zatmění lunární nebo slunečné. Lunární zatmění je vždy o úplňcích a sluneční o novoluních, a to v situaci, kdy jsou obě světla blízko Lunárním uzlům. Tento případ jde o Sluneční zatmění, což znamená mimo jiné, že světlo Slunce je symbolicky zakryto stínem Luny a naše solární energie a vlastnosti se tak na okamžik stávají jaksi...vypnuté, na úkor těch lunárních. Lunární energie probouzejí instinkty, pudy, všechno nevědomé a nediferencované, a také jisté záležitosti z minulosti. Na rozdíl od lunárního zatmění, které proběhlo před dvěma týdny a které bylo pod vlivem sestupného uzlu, a tedy ryzí minulosti, jdoucí až kamsi do úplně jiných dob a rovin bytí, řekněme karmických, je toto zatmění pod vlivem vzestupného uzlu, což znamená, že energie, se kterými jsme konfrontováni, jsou sice možná trošičku líznuté minulostí, ale ta podstata se děje tady a teď. Teď si tvoříme svůj svět. Slunce je zdroj, ze kterého čerpáme a Luna dává našemu konání určitý rámec, náplň. Tam, kde Slunce vytvoří domov, ho Luna zútulní, naplní láskou. Tam, kde Slunce dobyde svět, ho Luna vezme do náruče a začne se o něj starat. A tak dále...Nyní je nám tedy ukázáno, jaké jsou naše skryté pohnutky. V Blížencích se bude jednat o to, jakým způsobem si vyměňujeme informace, jak se učíme, jak získáváme zkušenosti, jak komunikujeme s druhými a čemu vlastně věříme. Možná se ukáže, že většina toho, v co jsme doposud věřili, jsou jen jakési stíny, záchvěvy našich dávných strachů a naše zvyky, kdy jsme si řekli, že raději budeme v bezpečí, než v nejistotě. Kvadrát na Neptun ukazuje na to, že jsme nejspíš celou tu dobu žili ve lži, v iluzi, že jsme si vysnili jakýsi zvláštní svět a nechtěli jsme do něj pustit nic, co se nám nezamlouvalo. Ale reálný svět se vyznačuje jedním - nikdy nic neodmítá, pro všechno nachází nějaké využití. Nehraje si na dobro a zlo, nevytěsňuje nic "ošklivého". Naše krásná růžová bublina praskne a nám nezbyde, než se podívat Pravdě do tváře: My jsme ti, kdo tvoří. Každým okamžikem. Naše strachy tvoří, naše pasivita tvoří, naše neochota se konfrontovat s minulostí, a s tím, přijmout svůj podíl odpovědnosti. My jsme si vytvořili své Hitlery, Staliny, Mao Ce Tungy i Churchilly. Tím, jaký jsme měli svět. Připravili jsme podmínky. Ostatně i proto my máme toho svého Zemana i Babiše, na které můžeme nadávat a na kterých se zase dopouštíme dalšího zavírání očí a nevidění toho, že to jsme byli my, kdo je zvolili, kdo je vybrali, kdo nastavili podmínky tak, aby se objevili.
   My nadáváme sami na sebe! Všechny ty Covid nesmysly, které vlastně ani tak nechceme, jsou zase a opět naše výtvory, a my se k nim jen nehlásíme. To proto, že tvoříme a ničíme bez rozmyslu, nevědomě, nemáme žádnou sebedisciplínu, nepracujeme na sobě.
   Toto zatmění je něco jako upozornění od Vesmíru: "Stop! zastav se, člověče, a podívej se na sebe. Podívej se, jak o sobě, o druhých a o světě smýšlíš, a co to má za následek. Pochop, že to všechno děláš ty.. Přestaň zavírat oči, přijmi za to odpovědnost.....a pokud se ti to, co vzniklo, nelíbí, změň to! Tu možnost máš - jsi přece Tvůrce."
   Změň ale především to, jak o věcech přemýšlíš. Nauč se myslet vědomě, přestaň myslet "na volnoběh". Nauč se rozeznávat Pravdu od lži, a buď k sobě upřímný. To úplně stačí.

Úterní vhledy 8.června

Je úterý 8. června, a máme tu pravidelný astro report, copak si na nás planety vymyslely... Aktuálně je Ascendent ve Lvu, ale mnohem podstatnější je Uran na MC v Býku. Naše kýžená revoluce, změna, je tady! Ve hmotě a nikde jinde, prožívána téměř výhradně přes tělo. Vše, co je nám příjemné, z čeho můžeme čerpat, veškerá krása a harmonie. Ale taky síla zvyku, setrvačnost a lpění. Příliš dlouho stojíme na místě a otálíme s tím projevit se, kým skutečně jsme.

V šachu nás drží Saturn, který skrze vodnáře a šestý dům, způsobuje to, že jsme kdesi zamrzli. V nějakém vysněném pokroku, ideálu pozdních 80.let.

V desátém domě je i Luna v konjunkci s Lilith, na konci Býka, Slunce s retrográdním Merkurem v Blížencích. Luna luxusně k Plutu i Marsu skvěle posílí ženskou energii, která se konečně odvažuje převzít svůj díl života/odpovědnosti/síly. Zrození Bohyně, když budu ezo kýčovitý.

Mars na konci Raka odchází od opozice s Plutem, posílen, zocelen, ošlehán a s novými jizvami, stále funguje Trigon na Neptun v Rybách a 8.domě. Můžeme vizualizovat i zhmotňovat. Jediné, do potřebujeme, je ryzí, syrová autenticita. Mnozí to utopí v prostém sexu...ale ono to funguje vícevrstevnatě. Zároveň duchovně pracujete...a například jezdíte na výlety po hradech a místech.

Příroda je chrám, a veškeré naše lidské snažení, je jen pokus se onomu chrámu přiblížit.

Tvoříme. Máme tu sílu. Bereme si jí. Je naše. Není třeba se jí vzdávat, potlačovat.

Prostě chvíli BUĎME.

TEĎ.

SPOLU

skutečně, na úrovni srdcí

To naše, nám nikdy nikdo vzít nemůže. Nemůže to uhasit, potlačit.

Tudíž není třeba mít strach.

A když víme, že všechno je v pořádku a nemusíme se měnit, ale můžeme být právě takoví, jací jsme...

A nemůžeme udělat chybu ani sejít z cesty...

Co takhle konečně naplno ŽÍT?

(obrázek náhodně vybrán po zadání "psychedelic visions" do vyhledávače)

Víkend 4.-6.června...aneb starým výzvám se nejde vyhnout

 

  Byl bych nerad, aby to vypadalo, jako že poslední dobou se na nebi vyskytují jen samé těžké a náročné konstelace, které nám dávají čočku. Tak to vůbec není. Souvisí to ostatně i s tématem, o kterým se dnes chci rozepsat - neexistují těžké a lehké konstelace, lehké nebo těžké si to totiž děláme vždycky jen my sami. Ano, někdy to jde jako po másle, a někdy si to musíme vyloženě vydřít, ale co z toho vezmeme jako "pozitivní" a "přínosné", to už je jen naše volba. Soukromě si myslím, že není dobrý žádný extrém, ani sluníčková ignorance toho, co jest (aneb "když se postavím doprostřed silnice a budu si představovat vysněný sluníčkový svět 5D, tak ten kamion, co se na mě zrovna řítí, dozajista zmizí..."), ani zbytečné sebetrestání a vyžívání se v tom, jak to je těžké, náročné...to už zase zavání trochu masochismem a takovým ujetým pocitem sounáležitosti ("když je nás v prdeli víc, je to trošičku snesitelnější, aspoň vím, že na to nejsem sám/sama...").
   Ta "náročná" konstelace, která nám nedá moc pokoje, je opozice Marse v Raku na Pluto v Kozorohu. Mars je na konci Raka a už se asi docela těší na to, až z něj vypadne a ve Lvu bude moci rozvinout aspoň trochu ze své energie, protože v Raku je takový...přidušený. Zdá se, jakoby nemohl, neuměl či nechtěl projevit to zásadní, to gró, čím je typický a místo toho sklouzává spíš do emočních bludišť, nálad, manipulací i jednoduchých výkyvů, které na něj připravily okolní ženy-matky, ale které si stejně tak na sebe připravil sám (a ženy mu to jen zrcadlí). Pluto přichází na scénu a říká: "Tak se hochu/děvče projev, ukaž, co je v tobě. Je úplně jedno, že budeš nemožnej/nemožná a že se ztrapníš, důležitý je projevit právě to, co v tobě je, ať už je to zrovna zlost, lítost, slabost či cokoliv jiného. Nechci nic méně ani více, než autenticitu. Chci, aby sis sáhl(a) až na dno své bolesti, abys v sobě objevil(a) všechny potlačené zlosti, kdy tě kdokoliv shazoval, potlačoval, zastavoval ve svém sebevyjádření a projevu. Objev v sobě všechny pocity, které tě zaplavily, když ti řekli, že jsi moc divoký(á), nevychovaný(á)...Musel ses přizpůsobit tomu, co je vyšší, ať už to je oficiální autorita, anebo To, co je skutečně výš, ta síla, která nás všechny přesahuje. Té síle ses možná snažil(a) vyhnout a dělat, že není... Dnes se s ní setkáváš znova. Snad sis nemyslel(a), že tomu utečeš?"
   Přestože na frak dostává spíš mužská stránka, a tak by se zdálo, že konstelace bude náročná spíš pro muže, není tomu tak...i ženy v sobě mají stejně tak mužskou energii, jen jí většinou prožívají zprostředkovaně. Takže, milé ženy, pokud se vám v této době budou objevovat nějaké zásadnější problémy se svými partnery, tatínky, šéfy, případně kolegy z práce, vězte, že to téma si přeneseně hledá i vás a je to stejně tak vaše...jen to není možná tolik znát na první pohled.
   No a jak tedy z toho ven? Existuje jedna většinově používaná metoda, která je nefunkční: zapření. Člověk se uzavře, "ztvrdne", řekne si "musím to nějak vydržet" a zkusí to vzít silou...což se mu zpravidla vůbec nepovede. Druhá metoda je pasivní, a spočívá v tom, že sklouzneme do roli oběti, což je pro mnoho z nás pohodlné a vlastně i docela známé...ostatně v mnoha případech nám to doslova zachránilo krk. Dnes to ale nezafunguje.
   Řešení je: pustit to. Vzdát se. Ale ne pasivně. Stojíme tu před Silou, která rozumí autenticitě a vnitřnímu ohni, který plane nezávisle na tom, co se nám zrovna děje. Ta síla nás kdykoliv může smést...a stejně tak nám může pomoci. Potíž je v tom, že jsme celý život naučeni nesmyslům typu, že být slabý je špatně, být nemožný, neúspěšný a lůzr je to nejhorší, co se nám může stát. Ne. Stát se nám může jen to, že sami sebe zapřeme. Zkusme do toho jít jinak...podívejme se sami na sebe bez hodnocení a bez toho, co se nám v životě povedlo nebo nepovedlo. Já bych to třeba Pluťákovi řekl nějak takhle: "Hej, kámo, tak jsem tady, stojím tu před tebou takovej, jakej jsem. Víš toho o mně dost. Většinu svýho života jsem byl posranej až za ušima, furt jsem se něčeho bál, hlavně toho, jestli neudělám něco špatně, jestli se někoho nedotknu nebo neurazím. Choval jsem se jako malý rozmazlený děcko i nedlouho před čtyřicítkou, hodně holkám jsem ublížil, s jinými jsem si prostě nevěděl rady, vztahy jsem měl jednoduše šílený a nezralý, protože jsem sám byl nedospělej a hledal jsem spíš něco jakou ujištění, že jsem na tomhle světě správně a že MŮŽU. Je vlastně úplně jedno, co. Žít, tvořit, milovat...Spoustu z toho, co jsem chtěl, jsem neudělal, a až po čtyřicítce jsem se jakž takž smířil se sebou a s životem. Je toho dost, ale jedno vím jistě, nechci sám sobě lhát. Chci se sám sobě dívat do očí. Což jsi mě ostatně naučil ty sám. Takovej jsem, teď a tady, a nelituju se, nestěžuju si, vlastně mě to docela baví...Jo, jasně, jsi silnější, vím...jen ti chci docela jasně říct, že se plazit už nebudu. Už to ustojím. Jestli mě budeš vláčet bahnem, budiž. Vzdám se ega, těla, emocí, všeho možnýho pomíjivýho, ale ne svý podstaty. Svý síly, svého pudu sebezáchovy. Trvalo mi dlouho, než jsem to v sobě objevil a docela mě to překvapilo, protože to je něco, co tu prostě je, a vždycky bylo, co nikdo a nic nezničí... Pochopil jsem, že většina mých strachů byla docela zbytečná. Jo a taky ti chci poděkovat...konečně vím, že můžu. A taky vím, že to nestačí, takže to i udělám."
   Váš příběh a váš rozhovor s Plutem bude jistě trochu jiný, dle vašich zkušeností...ale jedno bude mít společné: pocit, že ne/mohu a že to ne/udělám. Jsou to mimochodem dvě spojené nádoby, konat je třeba, ale je třeba taky mít zdroj, ze kterého mé konání vychází. Přeji zajímavé a transformující sebeobjevování...a budu moc rád za vaši zpětnou vazbu, když mi napíšete, co to dělá speciálně s Vámi...

Středa 2.června

   


Momentálně jsme ve vleku několika vlivů. Ten první je Slunce navázané na Saturn a Chiron a ukazuje nám, jak je důležité ve všem, co děláme, hledat mírnost a uměřenost. Znamená to nepodléhat žádným extrémům, myslet spíš v dlouhodobém hledisku a s ohledem na praktické upotřebení, znamená to potřebu najít si svůj vlastní styl, svůj způsob prožívání, a nebát se být sám sebou. Toto pomyslné dospění, přebírání zodpovědnosti a žití svého vlastního života, může být zpočátku bolestivé a nepříjemné, ale jen ze začátku - je to jako s netrénovaným svalem. Je třeba, abychom sami prošlapali cestičku. Prakticky, v reálném životě, a s ohledem na to, co nám říká tělo. Jak tu již minule padlo, myšlenkám se momentálně tolik nedaří...což ovšem není nijak na závadu.
  Další vliv je přechod Venuše z Blíženců do Raka. To by nám mohlo pomoci se odpoutat od poněkud jednostranného vnímání na bázi intelektu. Nyní budeme vyciťovat, nyní budeme podléhat nejrůznějším náladám, lítat nahoru i dolů...Jediné, co se po nás chce, je otevřít se tomu prožívání, obnažit svá srdce, dovolit si to, co se děje, prožít na vlastní kůži...respektive, na vlastní duši. Možná pochopíme, že jsou některé záležitosti, které se nás dotýkají...možná pochopíme, že cítíme...a že to je v pořádku. Můžeme vnímat velkou potřebu pečovat o druhé, být k dispozici, vnímat takříkajíc teplo rodinného krbu, ať už doslova nebo přeneseně. Pozor si dejme jen na to, aby se z péče nestalo cosi, co dusí, omezuje, co neumožňuje dýchat a žít podle sebe. Pečovat o druhé neznamená totiž to, že jim nedovolíme mít jejich vlastní názor, způsob života a způsob projevu citů. Ano, může se zdát, že druzí naši péči neocení, že ji ani nevnímají, někomu to dokonce může být až nepříjemné...ale to nevadí. Neděláme to kvůli vděku ani kvůli tomu, abychom na sebe upoutali pozornost a už vůbec ne proto, že sami bychom té péče potřebovali taky velký vagon... No a s tím také souvisí něco, co nám možná uniká: tu největší péči, přijetí, náruč, si musíme dát především my sami!
   Poslední téma: mužská energie. My muži jsme poslední dobou takoví...nedomrlí. Ale to je v pořádku. Není prací vás, žen, nás někam za každou cenu posouvat nebo měnit. To, že se vám zrovna nelíbí to, kde jsme a jak si stojíme, je problém váš, nikoliv náš. Naše "pasivita" mimochodem může odkrýt něco, co si samy neuvědomujete. Je to zrcadlo, do kterého se díváte. Ve skutečnosti si jedeme furt tu svou...jen trochu jinak, nejspíš stylem, který vás dráždí. Neděláme to úmyslně, na druhou stranu je nám v tom dobře, vzhledem k tomu, že to za nás automaticky berete vy. Zkuste ale chvíli nejednat. Zkuste být pouze v energii přijetí, důvěry a naděje, a nechte na nás, co uděláme...Když dostaneme prostor, pak se třeba i odvážíme. Nebo taky ne. A pokud ano, tak i když to zrovna třeba bude blbé, naivní, tak to bude naše. Zkuste nám, vy ženy, víc věřit, a nesnažte se být víc muži, než jsme my. Děkujeme!