Solar Fields - Inherit Velocity

TÝDEN 29.7.-4.8.

TÝDEN 29.7.- 4.8.

PONDĚLÍ 29.

Dnes se můžeme setkat se svou hrdinskou stránkou, ale bude potřeba pro to něco obětovat. Den, ve kterém se mohou nějak probudit naše léčitelské a duchovně pomáhací schopnosti. Nějakým způsobem to může jít přes sílu slov. Zaříkávání, velmi dobré přesvědčovací schopnosti. Moc slova.
Jistá tendence se rozplývat nad jakousi duchovní či mystickou vizí, poněkud odtrženou od života. Síla příkladů, média, celebrity, fake svět, kde je třeba být "někdo".
   Odpoledne je více emocionální, možná nás bude až bolet, co cítíme, zkusme pro jednou odolat a neuzavírat se, prociťme to tak, jak to je.

ÚTERÝ 30.

Měníme svět i sami sebe. Život je změna a podléhá evoluci. Je to pro nás trochu otrava, nemůžeme se na to úplně spoléhat a především to je nejistota. Ale tak to prostě chodí. To, jak se stavíme vůči změnám, pak předznamenává i to, jak se to projeví v reálném světě. Budete chodit všude pozdě? Nebude na vás spoleh? Nemůžete nikomu nic slíbit, nemůžete nic od nikoho očekávat? Budete neustále tak trochu vystrašení, sevření, až vám z toho bude psychicky blbě? A co kdybyste to prostě pustili? Nechali to bejt? Ignorovali, nic si z toho nedělali. odstřihli se, přestali tomu dávat důležitost? Co kdyby jste prostě OPRAVDU dělali, co vnitřně cítíte? Jak byste se cítili, kdybyste si všechno dovolili, kdybyste si prostě troufli?
Odpoledne můžete lehce nabýt dojmu, že to stejně nemá smysl. Že už vyhráli. Můžete to prostě vzdát, rezignovat...Nedělejte to. Vypadá to beznadějně, ale přitom to je celkem fajn. Ale to zjistíte až časem.

STŘEDA 31.

Ráno se sjednotíme v emocích. Pochopíme, kdo co myslel, a i když nám to bude trochu líto, dokážeme se na to podívat nezaujatě. Odpoledne a k večeru budeme poznávat svou vnitřní ženu, animu, pochopíme, proč je momentálně jako na koni, proč se zdá, že má teď větší sílu a moc, než muž. Pravdou je, že mužská a ženská stránka jsou si rovny.

ČTVRTEK 1.

Skrze určitý konflikt či nedorozumění se můžeme paradoxně někam posunout. Novoluní ve Lvu. Energie, ve které se můžeme v maximální možné míře usebrat dovnitř sebe. Procítit si, kdo opravdu jsem, ale není to jen intelektuální koncept, to, kdo jsem, aktivně projevuji mnoha různými formami. Tvořím, hraju si, raduju se, skrze činnost poznávám své srdce, tvoření a život jako jeden nekonečný orgasmus.
Naše myšlenky, se kterými jsme se s takovou ochotou babrali, přehrabovali se v nich, patlali se jako v nějakém bahýnku, se konečně trochu rozeběhnou, minulost už zůstane zaplaťpánbu minulostí, my pochopíme, že vracením se k něčemu, co už proběhlo, nic nevylepšíme, takže pomalu zase začneme vnímat to, co je teď a tady.
  Když se konečně naučíme sami sebe přijímat a milovat takové, jací jsme, náš život dostane úplně nový směr. Ale nejdřív to fakt chce pochopit, že si zasloužíme lásku, a že nemusíme čekat na to, až nám ji druzí dají, ale můžeme si jí dát sami. Třeba pak i procítíme, že máme právo na to chtít. Požadovat. Víme ale taky, že nic není zadarmo, takže hodně dáváme, a hodně bereme. Jsme příkladem pro druhé, jak žít, jak jednat, a nemusíme nic dělat, jenom být, projevovat se, tvořit ze srdce.

PÁTEK 2.

Poznali jsme velký svět a máme teď trochu tendenci všechno to obyčejné, nudné, jaksi zavrhnout. Máme pocit, že si zasloužíme něco víc. Inu....víc bezesporu dostaneme...ale není to možná tak úplně to, co čekáme.
To, co se nám děje, může být docela dobrý joke od vesmíru, totální ironie, paradox....anebo prostě budeme zažívat totální zmatek. Někomu se budou hroutit vztahy, zatímco jiný bude mít tendenci "utíkat" z omezení.
Potřebujeme jen poznat, co nás omezuje, v čem se omezujeme my sami, v čem vězí naše limity zejména co se posuzování věcí týče, co se nám líbí a co ne. Ať se bude dít cokoliv....důležité je nelpět a brát věci takové, jaké jsou. Můžeme se odosobnit...ale spíš prostě budeme jen vnímat komplexnost vesmírných energií...může se nám otevřít vnímání a může toho na nás být trochu moc...

SOBOTA 3.

Máme dobrou vyřídilku, nehroutíme se, nějak se dokážeme poprat s problémy. Možná dnes na něco přijdeme, objevíme, zjistíme, jak se věci mají, ve vztazích nebo v našich hodnotách. Den praktický, pracovitý, poněkud nudný, dejme pozor večer a nepřehánějme to s alkoholem nebo drogami - není na to úplně dobrá doba.

NEDĚLE 4.

Když se spojíme s něčím silnějším v sobě, nebo když aspoň najdeme nějaký dobrý příklad, můžeme se trochu posunout. Možná nejsme úplně nejdokonalejší a bezchybní...koneckonců jsme jenom lidi. Ale i to stačí.
Odpoledne uvedeme svou psychiku do rovnováhy, budeme se cítit celistvě a poměrně společensky, den je dobrý pro setkávání s přáteli.

Týden 22.-29.července

Týden 22.-29.července...aneb jaký playlist si pro nás vytvořil DJ Vesmír?

PONDĚLÍ 22.

Do poledne budeme snít s hlavou v oblacích, ale bude to pro nás příjemné, pak se energie trochu změní, zrychlí, a my bychom si měli ujasnit, co v životě skutečně chceme, zdali to, co chceme, má pro nás opravdu smysl, i to, zdali jsme ochotni pro to něco udělat. Možná budeme muset ze sebe něco obětovat, symbolicky vložit ruku do ohně, možná zjistíme, že nemá smysl nic urychlovat, že si to svůj čas najde.

ÚTERÝ 23.

Den, ve kterém se spojíme se svým srdcem, se svou tvořivostí, kdy navážeme kontakt se svým vnitřním dítětem. Pamatujete na ty doby, kdy vše bylo krásně prosluněné, vy jste byli dychtiví objevovat nové a nové věci v tomto světě, kdy nic nebylo problém a vše byla jen hra? Byli jste přirozeně sebestřední, učili jste se poznávat své já, věděli jste, že se okolo vás točí svět. CÍTILI jste to. Z hloubi srdce. Přichází měsíc, kdy si to připomeneme. Kdy pojem "vnitřní oheň" nebudou jen slova, kdy naše nadšení může sloužit i druhým. "Ty jsi ta jiskra, vždyť oheň už čeká, aby byl zapálen..."

STŘEDA 24.

Na tento den si dejme pozor. Máme tendenci startovat na první dobrou, je to jakoby nám někdo "lezl do zelí", narušoval náš vnitřní prostor, otravoval, ale dost dobře možná to je jen takový utkvělý vnitřní pocit.
Taky bychom si měli dát velký pozor na to, čemu věříme a co následujeme, dnešek je poněkud ideologický a zaslepený. Ale stačí jen zdravá skepse a vlastní hlava...

ČTVRTEK 25.

Krasořečnění. Rádi se posloucháme, jde nám o harmonii, ideály, které jsou ale tak trochu neživé, nereálné. Navíc bychom si měli uvědomit, že jsme ve vleku svých emocí, vnitřního nastavení, a že stačí, aby na nás někdo byl jen trochu nepříjemný, a harmonie se může v mžiku změnit v disharmonii.
Soutěživý den, když zjistíme, co opravdu chceme a co jsme ochotni za to obětovat, můžeme toho hodně dosáhnout. Zdravé spory, sportovní soutěživost, poměřování sil, kdo z koho, něco, co způsobuje, že chceme být lepší a lepší. Mějme vizi a za tou pojďme, následujme svou touhu, vášeň, dnes jí můžeme věřit.

PÁTEK 26.

Pohodlnost, která se může zvrtnout až v lenost a nechuť se jakkoliv pohnout, vyvíjet. Byli bychom rádi, kdyby věci byly jisté, neměnné, jasné, hezky černobílé a zřetelné...ale nejsou. Budeme muset vynaložit určitou námahu...ale pokud jsme sami sobě věrní, a víme, kdo jsme a co chceme, budeme náležitě odměněni.


SOBOTA 27.

Konečně se v tom aspoň trochu vyznáme, konečně to chápeme. Cítíme neklid a živost, potřebujeme se pohybovat, mít spoustu impulsů, i když spíš intelektuálních...emoce přenecháme jiným. Zakládáme si na své nestrannosti, máme tendenci nedávat ničemu přednost. Dnes si můžeme poléčit svůj komplex nedostatečnosti, objevit v sobě léčitele...stačí se jen obrátit do nitra.

NEDĚLE 28.

Ve vztazích chceme přestat hrát druhé housle. Vnímáme, že naše požadavky jsou důležité. nebojíme se ozvat a zasadit se o to, o čem si myslíme, že nám náleží. Jen bychom si měli být vědomi toho, že láska se nedá vynutit.
Milujeme vášnivě, ohnivě, projevujeme se, dáváme najevo, co cítíme, konečně už to v sobě nemusíme držet...zkusme to jen nepřehánět :-)

Týden 15.-22.července

PONDĚLÍ 15.ČERVENCE

Do nového týdne vstupujeme s poněkud chladnější, uměřenou, lehce skeptickou náladou. Nenecháme se moc věcmi dojmout, nepodléháme momentálním výbuchům emocí, jsme stálí, systematičtí, pomalí, ale důkladní. Kolem poledne můžeme vnímat zvláštní pocit, který nám řekne, že je možné být jak stálý a pevný, tak pružný a otevřený změnám. Můžeme změnit svůj život bez toho, abychom většinu věcí zbořili až do základů, navazujeme na to, co se osvědčilo, a rozvíjíme to, co má své limity.


ÚTERÝ 16.ČERVENCE

Náš vnitřní chlad, nechuť se družit a odkrývat své emoce může mít za následek, že se od lidí ještě více odstřihneme a ještě více budeme mít pocit, že je vůbec nepotřebujeme. Zkusme jít ještě hlouběji, až za ten strach z blízkosti. Podívejme se až kamsi do raného dětství, znovu si rekonstruujme, jak jsme to mívali nastavené, co jsme si vytvořili za obranné mechanismy. Uvidíme, že i když jsme byli křehcí a bylo nám ublíženo a tak jsme se následně zatvrdili, tak že to tak úplně nefunguje.
   Předpůlnoční úplněk aktivuje kozorožsky-račí polaritu, která je podle některých zdrojů především o čase a způsobu, jakým ho vnímáme, chápeme a jak mu vzdorujeme. Zkusme si udělat takový symbolický rituálek, nazvěme ho třeba stroj času, vraťme se do míst, která pro nás mají nějaký zásadní význam, a prožijme si to znovu a lépe, pomyslně si přepišme starou nahrávku nějakého našeho traumatu či nezpracované záležitosti něčím novým, vložme nový, pozitivnější program. Uvidíme, že právě dnes to půjde možná až zázračně...


STŘEDA 17.ČERVENCE

Dnešní téma je o vnitřním smutku, sebeodsuzování a pocitu "nezasloužím si...", případně, "zasloužím si jedině pod nějakou téměř nedosažitelnou podmínkou.."
Máme pocit, jako kdybychom přicházeli o radost, jakoby barevný a šťastný svět postupně šedl, stával se přísnějším...Jakoby před námi stály nějaké strašně vysoké překážky, výzvy, na niterné rovině můžeme vnímat velké vnitřní zábrany až nechuť k jakékoliv citové angažovanosti. Na jiné úrovni můžeme dnes být více, než kdy jindy cyničtí, pesimističtí, ale stále je to jen jiná forma obrany před čímsi přísným a nemilosrdným.
   Malé tajemství - není to nic vnějšího. Je to náš vlastní vnitřní soudce, kazatel, autorita. Tudíž ani nemá smysl nějak tento náš strach nebo následek strachu řešit na vnější rovině. Stačí si jen uvědomit "aha, ten bubák je můj...já si ho vytvořil(a)". Stačí jen přesměrovat svou pozornost jinačím směrem. Směrem k sebelásce, přijetí, ke své duši, k onomu téměř neslyšitelnému hlásku, který jen čeká na to, až ho budeme následovat. Když se potkáme sami se sebou, pak může být tento den vcelku příjemným poklidným, kdy bude jen o něco víc drobných zdržení a komplikací, co testují naši trpělivost a to, zda se necháme opět a zase vtáhnout do nějakého pesimismu, strachu a ztotožňování se či odmítání autority. A když si navíc řekneme, že autorita sama o sobě není ani negativní, ani pozitivní, že si ji můžeme v klidu vyslechnout, ale rozhodnout se sami podle sebe, pak máme vyhráno.


ČTVRTEK 18.ČERVENCE

O něco živější den, než ty předešlé. Pomohlo nám, jak jsme si sami v sobě ujasnili, co jsou naše vlastní nastavení a co až následek střetu s vnitřní autoritou. Ráno možná ještě trošku zakolísáme, ale během dne už na tom budeme dobře, a celý den bude ve znamení lásky k sobě, která je zvláštně paradoxní, protože není jen o tom "k sobě" nebo "k někomu". Vnímáme to jako kdybychom byli napojeni na jakýsi vesmírný internet, jen nestahujeme data, ale univerzální lásku. Vnímáme j zvláštně celistvě, neodděleně, propojeně, a je to poměrně těžké popsat slovy. Na jednodušší rovině to je energie příjemného romantického oparu a jakési zasněnosti, romantika jako z románů, hotový Romeo a Julie, jen bez patosu a tragédie, "a pokud neumřeli, žijí tam šťastně dodnes". Pasivní, jemná energie, ve které máme tendenci myslet na lidi kolem sebe, na to, komu a jak pomoci. Proč ne...


PÁTEK 19.ČERVENCE

Myšlenky, které se nám trochu toulaly, se nám zatoulají ještě více. Budou mít tendenci být poněkud sentimentální, lehce knižní, důstojné jako z románů 18.století. Pokud jsme si nepořešili nějaké záležitosti, týkající se našeho citového a emočního nastavení, pak nás to k nim vrátí a přinutí se jimi zabývat. V čem lpíme na našich představách, v čem jsme konvenční, v čem raději jednáme ze setrvačnosti a ani tak nepřemýšlíme, jako spíš dáme na pojmy a dojmy? Co jsme bezmyšlenkovitě přijali od našich rodičů, společnosti, přátel, a co si udržujeme, ne ani snad kvůli tomu, že bychom v to věřili, ale kvůli jakémusi pohodlí, síle zvyku a nechuti jít víc do hloubky a zjistit, v co opravdu věříme? Jaká je naše skutečná komunikace, založená na našich vnitřních potřebách? A jedno rýpnutí: v čem podléháme propagandě? Záměrně neříkám jaké...ale je to přesně o tom - věříme v něco jen protože to někdo tak prohlásil, anebo jsme se sami na vlastní kůži přesvědčili?


SOBOTA 20.ČERVENCE

Dnes se můžeme naladit na naši vnitřní část, která se zdá být druhými nepřijímaná, odsuzovaná, zavrženíhodná, nemilovaná...to nevadí. Ona nepotřebuje, aby s ní někdo souhlasil, aby jí někdo uctíval. Ona potřebuje jen něco od vás. Uznání. Za to, jaká je. Právě tak, jak je a nijak jinak. Mnoho věcí se nám nemusí zamlouvat. Není třeba se s ní skamarádit. Není třeba jí "léčit" - ona není v nepořádku. V nepořádku jsme my tím, jak jsme ji zavrhli, "vyhnali". Je to naše část, náš ztracený a znovunalezený kousek mozaiky, bez kterého bychom nebyli celiství.


NEDĚLE 21.ČERVENCE

Podobně jako včerejšek, nás dnešek má za úkol naučit, že milovat a přijímat je třeba i věci (a lidi), kteří nejsou jen ti hodní, způsobní a poslušní. Lásku máme nabízet všem, dokonce i těm, kteří si to nezaslouží. Ona vůbec láska není to, co si myslíme, že je. Dnes nám může naše láska ukázat na trochu temnější odstíny, díky ní pochopíme, co to je posedlost, závislost, sadismus, masochismus, totální chlad i naprostá vřelost...Díky ní prolezeme všemi možnými bažinami i chladnými výšinami, výhněmi pekla i pečujícími vlnami nekonečného oceánu. Zkosme se s ničím z toho, co nám je ukázáno, neztotožňovat a vezměne si z toho jen jedno důležité ponaučení - vždycky jde o život samotný...o jeho energii, o intenzitu. Pud sebezáchovy je asi nejčistší esence toho, co můžeme poznat a pochytit...ale projevovat se to může milionem a jedna možných způsobů. Když budeme žít opravdově, poctivě, když se nebudeme ničemu vyhýbat, zvláště pak tomu negativnímu, když nám zkrátka dojde, že život je jedině v balení All in one...pak náš život stojí za to.

Týden 8.-14.července

PONDĚLÍ 8.ČERVENCE

Den, ve kterém bychom se měli zastavit a popřemýšlet o tom, nakolik jsme intelektuálně nezávislí a nakolik je náš rozum v zajetí konvenčnosti, toho, co "se má". Možná se příliš ohlížíme na druhé a nevěříme svému vlastnímu srdci. Svému kompasu, který je neomylný a který nám říká "tohle je MOJE pojetí, a za tím si stojím. Začíná zhruba měsíční období, kdy už to "neurveme", kdy to nevymyslíme, kdy nás to nepustí dopředu. Bude třeba se zastavit a ještě jednou se vrátit k některým záležitostem z minulosti. A říci si "je tohle opravdu MŮJ názor? Nepřejal jsem ho automaticky od rodičů, ze školy, ze společnosti, aniž bych nad ním zapřemýšlel, aniž bych  zkoušel ho zpochybnit a teprve poté k němu zaujal nějaký postoj?
   Den nám krásně ukáže zrcadlo ve vztazích...buď ze strachu zůstaneme v zajetí zvyků, nezralí, nedospělí, závislí, ať už na lidech, na událostích, na psychickém nastavení, anebo se prostě rozhodneme, že to změníme. Toto rozhodnutí je bolestivé, toto rozhodnutí je jako meč, co všechno rozpůlí vedví...ale bez tohoto rozhodnutí nejsme schopni skutečně dospět.

ÚTERÝ 9.ČERVENCE

Pokračuje poněkud konfliktní, i když spíš nenápadně, pasivně-konfliktní doba, moc se nedávají najevo skutečné pohnutky, všechnu tu zlost i zlobu raději polykáme a navenek děláme, že je všechno v pořádku. Ale bohužel ono není. Nemůžeme dělat věci polovičatě. Musíme přijmout odpovědnost za to, že v sobě máme zlost a agresi, že je občas úplně normální ji vypustit ven. Tak rádi bychom se drželi zpátky...a ono už to nejde. Jsme jaksi přinuceni se postavit sami za sebe a přijmout zodpovědnost. Některým to problém nedělá a naopak se rádi vyžijí v tom povrchním, viditelném a zaměří se na vnější autority, vnější hranice, vymezení, společenská pravidla...a vystupují vůči druhým jako autoritativní osoby. Jiní lidé, co to mají více vytěsněné, se pak s autoritativními osobami potkávají ve vnějším světě - ve skutečnosti ale proto, aby pochopili, že to patří také k nim. Z hlubší úrovně jde ale o něco jiného. O strach, strach z nejistoty, ze ztráty hranic, z chaosu. Ta autoritativnost, důraz na pravidla, na to, "co se musí", je až důsledek tohoto strachu. Zkusme se tedy dnes podívat na naše strachy. Nemusí souviset jen s pravidly, s hranicemi, s autoritou, se stářím, atd...i když to budou asi dnes akcentovanější témata.

STŘEDA 10.ČERVENCE

Dnešek může být výborný den pro to, abychom nalezli svou vlastní jedinečnou životní cestu. Bohužel se to asi neobejde bez toho, aniž bychom si nejdřív neprošli krizemi z minulých dní...a to, jakým způsobem jsme se k nim postavili a zdali se nám je podařilo překonat, se ukáže na tom, co budeme mít dnes za den. Pro někoho to může být krásný den, protože mu bude ukázáno "tudy ano", někomu bude důrazně naznačeno "tudy ne". Někdo zase od Vesmíru uslyší upozornění "Příliš dlouhou dobu se plácáš na jednom místě. Všechny tvé současné postupy selhaly, je proto potřeba to udělat úplně jinak, nově." Nikomu nebude explicitně řečeno, "co" nebo "jak", ale věřím v to, že to bude naznačeno jinak, srdcem, že bude poslána nějaká emoce, pocit, který v nás všech něco vyvolá. A jakmile se s tím pocitem spojíme, pak budeme instinktivně vědět, po jaké cestě se vydat.

ČTVRTEK 11.ČERVENCE

Přijde mi, jako by tento týden a dny v něm byly jako díly z nějakého nekonečného seriálu, které na sebe navazují, ale zároveň i fungují samy za sebe. Dnes je to díl "pokud jsme zapracovali na svém strachu a stabilizaci, může dnes přijít docela jiná energie". Dnešek je čistě o víře, důvěře, o tom, jak je občas nejlepší nic nikam netlačit a nechat to svému samospádu. Není to prosím pěkně o žádné pasivitě, vůbec to nestojí tak, že nic neděláme a se založenýma rukama jen čekáme na to, co nám osud připraví. Je to spíš o umění přijmout věci takové, jaké jsou, o odevzdání se něčemu vyššímu, něčemu, čemu nerozumíme  co se nedá definovat, ale v našich životech to je přítomno. Co se týče našeho prosazení, tak dnes naopak, vyplatí se jet na sílu. Ale ne na tlak, ale na přirozenou sílu. Když si sami sebe představíme jako malou elektrárnu, tak se v nás procesy dějí zcela samostatně, bez toho, abychom se o něco museli snažit. Dnes to bude takové, řekl bych docela vtipné. Jakmile půjdeme příliš na sílu, dostaneme něco jako "ránu", jiskru, která může mít různé formy, nemusíme si to představit jako doslovnou elektrickou ránu...spíš jako jakýsi malý šok, který nás "probudí" a naznačí nám, že "tudy teda fakt nee". Jakmile budeme v souladu a ve flow, poznáme to, že zanedlouho se v nás budou probouzet různé pochybnosti, jestli to je teda ono. Je to taková vratká jízda na kole...občas ještě spadneme, ale občas už se nám podaří získat rovnováhu.

PÁTEK 12.ČERVENCE

Zdá se, že dnes máme oddechový den...ale ve skutečnosti jsme právě uprostřed všeho dění. Uprostřed oka hurikánu, kde všechno zdánlivě stojí. Můžeme toho využít pro to podívat se hlouběji, v čem jsme, co za životní záležitosti onen hurikán už rozmetal a na co se ještě chystá. Už jsme asi pochopili, že není v lidských silách si udržet všechno nedotčené. Něčeho se opravdu zbavit musíme. Něčeho se musíme vzdát, zahodit, a nejhorší na tom je to, že jsme už tak zvyklí se s tím nést, že nám nedochází, že to je jen megabatoh plný zbytečného haraburdí. Protože tento batoh nesli naši prarodiče, noslili ho i naši rodiče a nějak, bezeslovně, nás naučili, naprogramovali, k tomu, že i my bychom ho měli nést. Že je to nutné, žádoucí a že se to tak dělalo vždycky. A my teprve v posledních mesících a dnech přicházíme na to, že to pravda tak úplně není. Že to můžeme odložit u cesty, bez lítosti, ale že budeme muse zároveň s tím odložit i ty vzpomínky, které nás k tomu vážou. A to je na tom to nejtěžší.

SOBOTA 13.ČERVENCE

Dnes bychom mohli - ale nemuseli, je to jen na nás - ten svůj život trochu okořenit, proveselit, vnést do něj radost a euforii. Blbých a náročných záležitostí je beztak ažaž. I když vidíme, kolik všech těch sraček ještě leží před námi a čeká na to, až se do nich opřeme, nemusíme se z toho hned věšet. Naopak si z toho můžeme udělat trochu srandu, koneckonců, český humor je víceméně na tragikomedii postaven. Schopnost si sám ze sebe a ze své neslavné situace udělat srandu a nebrat se tak vážně, je něco, co nás může z většiny krizí poměrně úspěšně dostat. Pamatujme na to a zkusme to...fakt to funguje ;-).

NEDĚLE 14.ČERVENCE

Dostáváme se do druhého pomyslného vrcholu tohoto týdne...i když by bylo lepší říci spíš do druhého dna tohoto týdne. No...ale není třeba z toho dělat hned tragédii. Každopádně, je třeba se připravit na to, že tak, jak jsme v úterý naráželi na hranice, autority, pravidla, a pod tím vším byl strach, tak tentokrát to nebude tak praktické a viditelné. Budeme narážet na moc a bezmoc v nejrůznějších formách. Buď budeme nějakým způsobem druhé tlačit, manipulovat a pokoušet si je nějak zavazovat, nárokovat a jinak uplatňovat svou moc...anebo budeme sami konfrontováni s nějakou mocí, která je silnější, než my sami. Pod tím vším bojem o moc je ale naše mylné přesvědčení, že sami nemáme dost moci a že jí odněkud musíme získat. Ona "moc" je ale všude kolem nás, je jako vzduch, kterým jsme obklopeni, ona nerozlišuje na někoho, kdo je oné moci "hoden" a kdo nikoliv...prostě je, a když je někdo připraven a otevřen, může se stát jakýmsi kanálem, nositelem oné moci. Není třeba cokoliv "dělat", a už vůbec není třeba jí přinášet nějaké oběti. Tedy, vlastně svým způsobem to třeba je...jen ty oběti jsou v nás samých. Proto, abychom mohli tuto energii uchopit a dobře používat, musíme jiné naše "háčky" pustit. Musíme se zbavit svých nároků, potřeby něco nebo někoho někam tlačit. V podstatě si to můžeme představit tak, že tak jako když jíme normální jídlo, tak vedlejším produktem je bioodpad, zkrátka hovínka, tak když nějak zpracováváme neviditelné jídlo, tj. emoce, zážitky a prožitky, tak určitou část můžeme využít a tu absorbujeme, a jiné části nám už potřeba tolik nejsou, a těch se musíme zbavit. Jinými slovy, jsou to naše psychická "hovínka".
   No...a jakmile si psychicky ulevíme, odlehčíme si od zátěže, pak můžeme zjistit, že máme mnohem lepší a přímější přístup k oné moci, že můžeme být mnohem čistším a prostupnějším kanálem. ještě jedna věc je k tomu ale důležitá. Pokud možno co nejvíce umenšit ego, být si vědom, že tato energie na nějaké ego nehraje. Naopak, "poslední budou prvními", ti, kdo budou nejméně tlačit, nejméně machrovat a budou mít nejmenší ego, můžou "obdržet" nejvíc moci.
   Moc je ale samozřejmě velmi zjednodušující a omezená definice, je to mnohem komplexnější energie, já jsem se jen snažil najít nějaký nejlépe srozumitelný termín. Může to být stejně tak síla vůle, nezdolnost, hloubka, autenticita, život v jeho nejsyrovější formě, síla přírody atd. atd.

Týden 1.-7.července

HOROSKOP PRO TÝDEN 1.-7.ČERVENCE

   PONDĚLÍ 1.ČERVENCE

První prázdninový týden nám začíná mile živou, komunikativní a lehce poťouchlou energií. Máme tendenci si víc troufat, zkoušet to, na co bychom jinak neměli odvahu, myšlenky se nám toulají všude možně, ale je to tak dobře. Občas nás můžou napadat až geniální nápady, i když nám to tak nemusí připadat. Pozor si ale dejme na to, jak se dnes budeme vyjadřovat, jak komunikujeme, občas to může vypadat dost fundamentalisticky, zaujatě až ohnivě. Nemusíme hned každého, kdo má jiný názor, ukřižovat.


   ÚTERÝ 2.ČERVENCE

Hrajte fanfáry, nastupuje nová energie, která bude vskutku nepřehlédnutelná. Jsme v období, kdy se zaměřujeme sami na sebe, své potřeby, kdy víc, než kdy jindy vnímáme, jak je důležité si udržet jakousi dětskou hravost, fajn soutěživost, kdy blahosklonně ukážeme světu, s kým má tu čest. Skromnost jde stranou, protože o koho jiného tu má jít, než o nás? Když budeme dělat to, v čem jsme dobří, a když budeme dělat to, co nás baví, pak můžeme jít příkladem a ukázat druhým, že to tak mohou mít i oni.


   STŘEDA 3.ČERVENCE

Dnes si můžeme uvědomit některé své limity, zejména v emocionální oblasti. Něco, co jsme si vytvořili v raném dětství, jako jakousi psychickou obranu. Dnes už ale tato obrana vůbec nemusí být aktuální. Zkusme si uvědomit, v čem naskakujeme do starých programů, v čem jedeme ve starých kolejích. Už není důvod si s sebou vláčet tu zátěž, už nám to nic nepřinese. Pocit bezpečí nám ostatně nemůže dát nic vnějšího.
   Ve vztazích jdeme víc do hloubky, víc k sobě, máme tendenci o druhé pečovat, být jim nablízku, tak to jen moc nepřehánějme a zkusme je taky občas nechat vydechnout.


   ČTVRTEK 4.ČERVENCE

Velmi ohnivý den, zejména dopoledne. Máme břitký, ostrý jazyk a umíme ho používat, a dokonce to nemusíme ani až tak moc přehánět. Budeme nejspíš v pokušení sami sebe nějakým způsobem hájit, případně se zasazovat o to, aby byl náš názor jaksepatří slyšitelný, jen bychom si měli uvědomit, že důležitost toho, co říkáme, není tak velká, jak bychom si mohli myslet. Stejně tak je totiž důležité to, co děláme.
   Zkusme se dnes zaměřit na zpětnou vazbu. Vnímejme nejen naše požadavky, ale i to, co to v druhých vyvolává. Druzí mohou naši urputnou energii vyhodnotit až jako nátlak, tendenci dominovat, převálcovat všechny a všechno. Pokud nám druzí dají zpětnou vazbu, že je něčeho moc, zkusme si to nebrat úplně osobně, zkusme se neurazit a naopak si z toho vzít něco pro sebe.


   PÁTEK 5.ČERVENCE

Pátek, bláznů svátek...Měli bychom tento den vyhradit radosti a lehce poťouchlým věcem. Radosti není nikdy dost, a den samotný je jinak vcelku nevýrazný. Tedy...jak to říci...V tomto dnu se zesílí všechny tendence, které do něj vložíme. Pokud budeme depresivní, dostaneme zpátky o to více zesílenou depresi. Pokud budeme veselí, bude to vskutku veselý den. Proto bych byl rád, abychom to pojali jaksepatří pozitivně. I když tento den třeba nebude úplně veselý vztahově, láska bude taková...rozpačitá, ani to by nás nemělo rozhodit. Udělejme z rozpačitosti přednost. Udělejme si sami ze sebe srandu, shoďme naše pocity vážnosti. Vyplatí se to.


   SOBOTA 6.ČERVENCE

I když máme svátek, den je docela činorodý. Vypadá to, že to je vskutku ideální den na to, pustit se do nějakého úklidu, do práce na zahradě, do různých drobných oprav. Záležitosti, které by nás normálně třeba úplně nebavily, nás dnes zvláštním způsobem naplní. Jen si hlídejme, aby se z toho nestala soutěž "kdo to udělá lépe"...každý má svůj styl, své tempo, svoje naladění, a to, že je někdo jiný, než my, rozhodně neznamená, že je horší. Apeluju zejména na ženy, aby dnes byly vůči mužům pokud možno velkorysé a tak trochu přivíraly obě oči...


   NEDĚLE 7.ČERVENCE

Den, kdy nás moc nebude bavit odpočívat, kdy si budeme říkat, co jsme ještě neudělali, co všechno ještě musíme stihnout...Zkusme být méně sebekritiční (a kritičtí), víc se uvolněme, a zkusme změnit své nastavení z "musím" na "můžu". Když se nám něco nepovede, když něco nestihneme, on se ten svět taky nezboří...