Týden 8.-14.července

PONDĚLÍ 8.ČERVENCE

Den, ve kterém bychom se měli zastavit a popřemýšlet o tom, nakolik jsme intelektuálně nezávislí a nakolik je náš rozum v zajetí konvenčnosti, toho, co "se má". Možná se příliš ohlížíme na druhé a nevěříme svému vlastnímu srdci. Svému kompasu, který je neomylný a který nám říká "tohle je MOJE pojetí, a za tím si stojím. Začíná zhruba měsíční období, kdy už to "neurveme", kdy to nevymyslíme, kdy nás to nepustí dopředu. Bude třeba se zastavit a ještě jednou se vrátit k některým záležitostem z minulosti. A říci si "je tohle opravdu MŮJ názor? Nepřejal jsem ho automaticky od rodičů, ze školy, ze společnosti, aniž bych nad ním zapřemýšlel, aniž bych  zkoušel ho zpochybnit a teprve poté k němu zaujal nějaký postoj?
   Den nám krásně ukáže zrcadlo ve vztazích...buď ze strachu zůstaneme v zajetí zvyků, nezralí, nedospělí, závislí, ať už na lidech, na událostích, na psychickém nastavení, anebo se prostě rozhodneme, že to změníme. Toto rozhodnutí je bolestivé, toto rozhodnutí je jako meč, co všechno rozpůlí vedví...ale bez tohoto rozhodnutí nejsme schopni skutečně dospět.

ÚTERÝ 9.ČERVENCE

Pokračuje poněkud konfliktní, i když spíš nenápadně, pasivně-konfliktní doba, moc se nedávají najevo skutečné pohnutky, všechnu tu zlost i zlobu raději polykáme a navenek děláme, že je všechno v pořádku. Ale bohužel ono není. Nemůžeme dělat věci polovičatě. Musíme přijmout odpovědnost za to, že v sobě máme zlost a agresi, že je občas úplně normální ji vypustit ven. Tak rádi bychom se drželi zpátky...a ono už to nejde. Jsme jaksi přinuceni se postavit sami za sebe a přijmout zodpovědnost. Některým to problém nedělá a naopak se rádi vyžijí v tom povrchním, viditelném a zaměří se na vnější autority, vnější hranice, vymezení, společenská pravidla...a vystupují vůči druhým jako autoritativní osoby. Jiní lidé, co to mají více vytěsněné, se pak s autoritativními osobami potkávají ve vnějším světě - ve skutečnosti ale proto, aby pochopili, že to patří také k nim. Z hlubší úrovně jde ale o něco jiného. O strach, strach z nejistoty, ze ztráty hranic, z chaosu. Ta autoritativnost, důraz na pravidla, na to, "co se musí", je až důsledek tohoto strachu. Zkusme se tedy dnes podívat na naše strachy. Nemusí souviset jen s pravidly, s hranicemi, s autoritou, se stářím, atd...i když to budou asi dnes akcentovanější témata.

STŘEDA 10.ČERVENCE

Dnešek může být výborný den pro to, abychom nalezli svou vlastní jedinečnou životní cestu. Bohužel se to asi neobejde bez toho, aniž bychom si nejdřív neprošli krizemi z minulých dní...a to, jakým způsobem jsme se k nim postavili a zdali se nám je podařilo překonat, se ukáže na tom, co budeme mít dnes za den. Pro někoho to může být krásný den, protože mu bude ukázáno "tudy ano", někomu bude důrazně naznačeno "tudy ne". Někdo zase od Vesmíru uslyší upozornění "Příliš dlouhou dobu se plácáš na jednom místě. Všechny tvé současné postupy selhaly, je proto potřeba to udělat úplně jinak, nově." Nikomu nebude explicitně řečeno, "co" nebo "jak", ale věřím v to, že to bude naznačeno jinak, srdcem, že bude poslána nějaká emoce, pocit, který v nás všech něco vyvolá. A jakmile se s tím pocitem spojíme, pak budeme instinktivně vědět, po jaké cestě se vydat.

ČTVRTEK 11.ČERVENCE

Přijde mi, jako by tento týden a dny v něm byly jako díly z nějakého nekonečného seriálu, které na sebe navazují, ale zároveň i fungují samy za sebe. Dnes je to díl "pokud jsme zapracovali na svém strachu a stabilizaci, může dnes přijít docela jiná energie". Dnešek je čistě o víře, důvěře, o tom, jak je občas nejlepší nic nikam netlačit a nechat to svému samospádu. Není to prosím pěkně o žádné pasivitě, vůbec to nestojí tak, že nic neděláme a se založenýma rukama jen čekáme na to, co nám osud připraví. Je to spíš o umění přijmout věci takové, jaké jsou, o odevzdání se něčemu vyššímu, něčemu, čemu nerozumíme  co se nedá definovat, ale v našich životech to je přítomno. Co se týče našeho prosazení, tak dnes naopak, vyplatí se jet na sílu. Ale ne na tlak, ale na přirozenou sílu. Když si sami sebe představíme jako malou elektrárnu, tak se v nás procesy dějí zcela samostatně, bez toho, abychom se o něco museli snažit. Dnes to bude takové, řekl bych docela vtipné. Jakmile půjdeme příliš na sílu, dostaneme něco jako "ránu", jiskru, která může mít různé formy, nemusíme si to představit jako doslovnou elektrickou ránu...spíš jako jakýsi malý šok, který nás "probudí" a naznačí nám, že "tudy teda fakt nee". Jakmile budeme v souladu a ve flow, poznáme to, že zanedlouho se v nás budou probouzet různé pochybnosti, jestli to je teda ono. Je to taková vratká jízda na kole...občas ještě spadneme, ale občas už se nám podaří získat rovnováhu.

PÁTEK 12.ČERVENCE

Zdá se, že dnes máme oddechový den...ale ve skutečnosti jsme právě uprostřed všeho dění. Uprostřed oka hurikánu, kde všechno zdánlivě stojí. Můžeme toho využít pro to podívat se hlouběji, v čem jsme, co za životní záležitosti onen hurikán už rozmetal a na co se ještě chystá. Už jsme asi pochopili, že není v lidských silách si udržet všechno nedotčené. Něčeho se opravdu zbavit musíme. Něčeho se musíme vzdát, zahodit, a nejhorší na tom je to, že jsme už tak zvyklí se s tím nést, že nám nedochází, že to je jen megabatoh plný zbytečného haraburdí. Protože tento batoh nesli naši prarodiče, noslili ho i naši rodiče a nějak, bezeslovně, nás naučili, naprogramovali, k tomu, že i my bychom ho měli nést. Že je to nutné, žádoucí a že se to tak dělalo vždycky. A my teprve v posledních mesících a dnech přicházíme na to, že to pravda tak úplně není. Že to můžeme odložit u cesty, bez lítosti, ale že budeme muse zároveň s tím odložit i ty vzpomínky, které nás k tomu vážou. A to je na tom to nejtěžší.

SOBOTA 13.ČERVENCE

Dnes bychom mohli - ale nemuseli, je to jen na nás - ten svůj život trochu okořenit, proveselit, vnést do něj radost a euforii. Blbých a náročných záležitostí je beztak ažaž. I když vidíme, kolik všech těch sraček ještě leží před námi a čeká na to, až se do nich opřeme, nemusíme se z toho hned věšet. Naopak si z toho můžeme udělat trochu srandu, koneckonců, český humor je víceméně na tragikomedii postaven. Schopnost si sám ze sebe a ze své neslavné situace udělat srandu a nebrat se tak vážně, je něco, co nás může z většiny krizí poměrně úspěšně dostat. Pamatujme na to a zkusme to...fakt to funguje ;-).

NEDĚLE 14.ČERVENCE

Dostáváme se do druhého pomyslného vrcholu tohoto týdne...i když by bylo lepší říci spíš do druhého dna tohoto týdne. No...ale není třeba z toho dělat hned tragédii. Každopádně, je třeba se připravit na to, že tak, jak jsme v úterý naráželi na hranice, autority, pravidla, a pod tím vším byl strach, tak tentokrát to nebude tak praktické a viditelné. Budeme narážet na moc a bezmoc v nejrůznějších formách. Buď budeme nějakým způsobem druhé tlačit, manipulovat a pokoušet si je nějak zavazovat, nárokovat a jinak uplatňovat svou moc...anebo budeme sami konfrontováni s nějakou mocí, která je silnější, než my sami. Pod tím vším bojem o moc je ale naše mylné přesvědčení, že sami nemáme dost moci a že jí odněkud musíme získat. Ona "moc" je ale všude kolem nás, je jako vzduch, kterým jsme obklopeni, ona nerozlišuje na někoho, kdo je oné moci "hoden" a kdo nikoliv...prostě je, a když je někdo připraven a otevřen, může se stát jakýmsi kanálem, nositelem oné moci. Není třeba cokoliv "dělat", a už vůbec není třeba jí přinášet nějaké oběti. Tedy, vlastně svým způsobem to třeba je...jen ty oběti jsou v nás samých. Proto, abychom mohli tuto energii uchopit a dobře používat, musíme jiné naše "háčky" pustit. Musíme se zbavit svých nároků, potřeby něco nebo někoho někam tlačit. V podstatě si to můžeme představit tak, že tak jako když jíme normální jídlo, tak vedlejším produktem je bioodpad, zkrátka hovínka, tak když nějak zpracováváme neviditelné jídlo, tj. emoce, zážitky a prožitky, tak určitou část můžeme využít a tu absorbujeme, a jiné části nám už potřeba tolik nejsou, a těch se musíme zbavit. Jinými slovy, jsou to naše psychická "hovínka".
   No...a jakmile si psychicky ulevíme, odlehčíme si od zátěže, pak můžeme zjistit, že máme mnohem lepší a přímější přístup k oné moci, že můžeme být mnohem čistším a prostupnějším kanálem. ještě jedna věc je k tomu ale důležitá. Pokud možno co nejvíce umenšit ego, být si vědom, že tato energie na nějaké ego nehraje. Naopak, "poslední budou prvními", ti, kdo budou nejméně tlačit, nejméně machrovat a budou mít nejmenší ego, můžou "obdržet" nejvíc moci.
   Moc je ale samozřejmě velmi zjednodušující a omezená definice, je to mnohem komplexnější energie, já jsem se jen snažil najít nějaký nejlépe srozumitelný termín. Může to být stejně tak síla vůle, nezdolnost, hloubka, autenticita, život v jeho nejsyrovější formě, síla přírody atd. atd.