Týden 15.-22.července

PONDĚLÍ 15.ČERVENCE

Do nového týdne vstupujeme s poněkud chladnější, uměřenou, lehce skeptickou náladou. Nenecháme se moc věcmi dojmout, nepodléháme momentálním výbuchům emocí, jsme stálí, systematičtí, pomalí, ale důkladní. Kolem poledne můžeme vnímat zvláštní pocit, který nám řekne, že je možné být jak stálý a pevný, tak pružný a otevřený změnám. Můžeme změnit svůj život bez toho, abychom většinu věcí zbořili až do základů, navazujeme na to, co se osvědčilo, a rozvíjíme to, co má své limity.


ÚTERÝ 16.ČERVENCE

Náš vnitřní chlad, nechuť se družit a odkrývat své emoce může mít za následek, že se od lidí ještě více odstřihneme a ještě více budeme mít pocit, že je vůbec nepotřebujeme. Zkusme jít ještě hlouběji, až za ten strach z blízkosti. Podívejme se až kamsi do raného dětství, znovu si rekonstruujme, jak jsme to mívali nastavené, co jsme si vytvořili za obranné mechanismy. Uvidíme, že i když jsme byli křehcí a bylo nám ublíženo a tak jsme se následně zatvrdili, tak že to tak úplně nefunguje.
   Předpůlnoční úplněk aktivuje kozorožsky-račí polaritu, která je podle některých zdrojů především o čase a způsobu, jakým ho vnímáme, chápeme a jak mu vzdorujeme. Zkusme si udělat takový symbolický rituálek, nazvěme ho třeba stroj času, vraťme se do míst, která pro nás mají nějaký zásadní význam, a prožijme si to znovu a lépe, pomyslně si přepišme starou nahrávku nějakého našeho traumatu či nezpracované záležitosti něčím novým, vložme nový, pozitivnější program. Uvidíme, že právě dnes to půjde možná až zázračně...


STŘEDA 17.ČERVENCE

Dnešní téma je o vnitřním smutku, sebeodsuzování a pocitu "nezasloužím si...", případně, "zasloužím si jedině pod nějakou téměř nedosažitelnou podmínkou.."
Máme pocit, jako kdybychom přicházeli o radost, jakoby barevný a šťastný svět postupně šedl, stával se přísnějším...Jakoby před námi stály nějaké strašně vysoké překážky, výzvy, na niterné rovině můžeme vnímat velké vnitřní zábrany až nechuť k jakékoliv citové angažovanosti. Na jiné úrovni můžeme dnes být více, než kdy jindy cyničtí, pesimističtí, ale stále je to jen jiná forma obrany před čímsi přísným a nemilosrdným.
   Malé tajemství - není to nic vnějšího. Je to náš vlastní vnitřní soudce, kazatel, autorita. Tudíž ani nemá smysl nějak tento náš strach nebo následek strachu řešit na vnější rovině. Stačí si jen uvědomit "aha, ten bubák je můj...já si ho vytvořil(a)". Stačí jen přesměrovat svou pozornost jinačím směrem. Směrem k sebelásce, přijetí, ke své duši, k onomu téměř neslyšitelnému hlásku, který jen čeká na to, až ho budeme následovat. Když se potkáme sami se sebou, pak může být tento den vcelku příjemným poklidným, kdy bude jen o něco víc drobných zdržení a komplikací, co testují naši trpělivost a to, zda se necháme opět a zase vtáhnout do nějakého pesimismu, strachu a ztotožňování se či odmítání autority. A když si navíc řekneme, že autorita sama o sobě není ani negativní, ani pozitivní, že si ji můžeme v klidu vyslechnout, ale rozhodnout se sami podle sebe, pak máme vyhráno.


ČTVRTEK 18.ČERVENCE

O něco živější den, než ty předešlé. Pomohlo nám, jak jsme si sami v sobě ujasnili, co jsou naše vlastní nastavení a co až následek střetu s vnitřní autoritou. Ráno možná ještě trošku zakolísáme, ale během dne už na tom budeme dobře, a celý den bude ve znamení lásky k sobě, která je zvláštně paradoxní, protože není jen o tom "k sobě" nebo "k někomu". Vnímáme to jako kdybychom byli napojeni na jakýsi vesmírný internet, jen nestahujeme data, ale univerzální lásku. Vnímáme j zvláštně celistvě, neodděleně, propojeně, a je to poměrně těžké popsat slovy. Na jednodušší rovině to je energie příjemného romantického oparu a jakési zasněnosti, romantika jako z románů, hotový Romeo a Julie, jen bez patosu a tragédie, "a pokud neumřeli, žijí tam šťastně dodnes". Pasivní, jemná energie, ve které máme tendenci myslet na lidi kolem sebe, na to, komu a jak pomoci. Proč ne...


PÁTEK 19.ČERVENCE

Myšlenky, které se nám trochu toulaly, se nám zatoulají ještě více. Budou mít tendenci být poněkud sentimentální, lehce knižní, důstojné jako z románů 18.století. Pokud jsme si nepořešili nějaké záležitosti, týkající se našeho citového a emočního nastavení, pak nás to k nim vrátí a přinutí se jimi zabývat. V čem lpíme na našich představách, v čem jsme konvenční, v čem raději jednáme ze setrvačnosti a ani tak nepřemýšlíme, jako spíš dáme na pojmy a dojmy? Co jsme bezmyšlenkovitě přijali od našich rodičů, společnosti, přátel, a co si udržujeme, ne ani snad kvůli tomu, že bychom v to věřili, ale kvůli jakémusi pohodlí, síle zvyku a nechuti jít víc do hloubky a zjistit, v co opravdu věříme? Jaká je naše skutečná komunikace, založená na našich vnitřních potřebách? A jedno rýpnutí: v čem podléháme propagandě? Záměrně neříkám jaké...ale je to přesně o tom - věříme v něco jen protože to někdo tak prohlásil, anebo jsme se sami na vlastní kůži přesvědčili?


SOBOTA 20.ČERVENCE

Dnes se můžeme naladit na naši vnitřní část, která se zdá být druhými nepřijímaná, odsuzovaná, zavrženíhodná, nemilovaná...to nevadí. Ona nepotřebuje, aby s ní někdo souhlasil, aby jí někdo uctíval. Ona potřebuje jen něco od vás. Uznání. Za to, jaká je. Právě tak, jak je a nijak jinak. Mnoho věcí se nám nemusí zamlouvat. Není třeba se s ní skamarádit. Není třeba jí "léčit" - ona není v nepořádku. V nepořádku jsme my tím, jak jsme ji zavrhli, "vyhnali". Je to naše část, náš ztracený a znovunalezený kousek mozaiky, bez kterého bychom nebyli celiství.


NEDĚLE 21.ČERVENCE

Podobně jako včerejšek, nás dnešek má za úkol naučit, že milovat a přijímat je třeba i věci (a lidi), kteří nejsou jen ti hodní, způsobní a poslušní. Lásku máme nabízet všem, dokonce i těm, kteří si to nezaslouží. Ona vůbec láska není to, co si myslíme, že je. Dnes nám může naše láska ukázat na trochu temnější odstíny, díky ní pochopíme, co to je posedlost, závislost, sadismus, masochismus, totální chlad i naprostá vřelost...Díky ní prolezeme všemi možnými bažinami i chladnými výšinami, výhněmi pekla i pečujícími vlnami nekonečného oceánu. Zkosme se s ničím z toho, co nám je ukázáno, neztotožňovat a vezměne si z toho jen jedno důležité ponaučení - vždycky jde o život samotný...o jeho energii, o intenzitu. Pud sebezáchovy je asi nejčistší esence toho, co můžeme poznat a pochytit...ale projevovat se to může milionem a jedna možných způsobů. Když budeme žít opravdově, poctivě, když se nebudeme ničemu vyhýbat, zvláště pak tomu negativnímu, když nám zkrátka dojde, že život je jedině v balení All in one...pak náš život stojí za to.