Momentálně jsme ve vleku několika vlivů. Ten první je Slunce navázané na Saturn a Chiron a ukazuje nám, jak je důležité ve všem, co děláme, hledat mírnost a uměřenost. Znamená to nepodléhat žádným extrémům, myslet spíš v dlouhodobém hledisku a s ohledem na praktické upotřebení, znamená to potřebu najít si svůj vlastní styl, svůj způsob prožívání, a nebát se být sám sebou. Toto pomyslné dospění, přebírání zodpovědnosti a žití svého vlastního života, může být zpočátku bolestivé a nepříjemné, ale jen ze začátku - je to jako s netrénovaným svalem. Je třeba, abychom sami prošlapali cestičku. Prakticky, v reálném životě, a s ohledem na to, co nám říká tělo. Jak tu již minule padlo, myšlenkám se momentálně tolik nedaří...což ovšem není nijak na závadu.
Další vliv je přechod Venuše z Blíženců do Raka. To by nám mohlo pomoci se odpoutat od poněkud jednostranného vnímání na bázi intelektu. Nyní budeme vyciťovat, nyní budeme podléhat nejrůznějším náladám, lítat nahoru i dolů...Jediné, co se po nás chce, je otevřít se tomu prožívání, obnažit svá srdce, dovolit si to, co se děje, prožít na vlastní kůži...respektive, na vlastní duši. Možná pochopíme, že jsou některé záležitosti, které se nás dotýkají...možná pochopíme, že cítíme...a že to je v pořádku. Můžeme vnímat velkou potřebu pečovat o druhé, být k dispozici, vnímat takříkajíc teplo rodinného krbu, ať už doslova nebo přeneseně. Pozor si dejme jen na to, aby se z péče nestalo cosi, co dusí, omezuje, co neumožňuje dýchat a žít podle sebe. Pečovat o druhé neznamená totiž to, že jim nedovolíme mít jejich vlastní názor, způsob života a způsob projevu citů. Ano, může se zdát, že druzí naši péči neocení, že ji ani nevnímají, někomu to dokonce může být až nepříjemné...ale to nevadí. Neděláme to kvůli vděku ani kvůli tomu, abychom na sebe upoutali pozornost a už vůbec ne proto, že sami bychom té péče potřebovali taky velký vagon... No a s tím také souvisí něco, co nám možná uniká: tu největší péči, přijetí, náruč, si musíme dát především my sami!
Poslední téma: mužská energie. My muži jsme poslední dobou takoví...nedomrlí. Ale to je v pořádku. Není prací vás, žen, nás někam za každou cenu posouvat nebo měnit. To, že se vám zrovna nelíbí to, kde jsme a jak si stojíme, je problém váš, nikoliv náš. Naše "pasivita" mimochodem může odkrýt něco, co si samy neuvědomujete. Je to zrcadlo, do kterého se díváte. Ve skutečnosti si jedeme furt tu svou...jen trochu jinak, nejspíš stylem, který vás dráždí. Neděláme to úmyslně, na druhou stranu je nám v tom dobře, vzhledem k tomu, že to za nás automaticky berete vy. Zkuste ale chvíli nejednat. Zkuste být pouze v energii přijetí, důvěry a naděje, a nechte na nás, co uděláme...Když dostaneme prostor, pak se třeba i odvážíme. Nebo taky ne. A pokud ano, tak i když to zrovna třeba bude blbé, naivní, tak to bude naše. Zkuste nám, vy ženy, víc věřit, a nesnažte se být víc muži, než jsme my. Děkujeme!
Žádné komentáře:
Okomentovat