Úterý 5.července.
Před mnoha a mnoha staletími dorazili do malé úrodné země uprostřed Evropy bratři Konstantin a Metoděj ze Soluně, kteří byli pozváni, aby šířili křesťanství. Brzy zjistili, že to jediné, co na místní lidi platí, je opravdovost, upřímnost a otevřené srdce. Protože bratři patřili ještě k té staré nezkažené gardě křesťanů, kteří to, co hlásají, i žili, jejich nauka zde rychle našla praktického uplatnění. A i když ono zlaté období trvalo poměrně krátkou dobu a nakonec u nás převážilo západní křesťanství, s důrazem na formalitu, rituály a vnější formu, semínko v nás bylo zaseto. Byli jsme citliví na rozpor mezi slovy a činy, což se projevilo nejsilněji třeba v době předhusitské, ale i ve velké části 20.století, a vlastně i dnes.
A jako kdyby se tato energie v trochu jiné obměně projevovala i v této době. Mars se nám přesunul do Býka a Merkur do Raka, čímž se nám trochu překlopila energie do čehosi více pasivnějšího, ale zároveň i srdečnějšího. Je před námi období, ve kterém je důležité to, co jsme se naučili a osvojili, projevit prakticky. Zhmotnit. Merkur s Marsem jsou v sextilu a tak by se zdálo, že to generuje tak trochu konfliktní energii, chytlavou, hádavou. Spíš si ale myslím, že prostě budeme víc a lépe vnímat, když nám někdo lže, vodí nás za nos. Možná, že rozhodující část populace konečně ukrajinskočeskému derniérovi Fialenkovi naznačí, že jeho čas se chýlí ke konci. Možná, že konečně velká část Evropy pochopí, že byla vozena za nos, že všechny ty proválečnické běsnění a řinčení zbraněmi pochází jen z úzkého okruhu byznys kruhů, který na konfliktu vydělává. Chtěl bych věřit i tomu, že velká část Evropy pochopí, že EU je z principu nereformovatelná... ale jsem v tomto skeptik a myslím si, že někteří z nás potřebují padnout až na samé dno, jinak nepochopí. Možná, že lidi pochopí, že svět není černobílý a konflikt na Ukrajině není ani osvobozovací a denacifikační operace, ani třetí nebo čtvrtá světová válka...ale dost dobře možná jen fyzický projev vnitřního konfliktu, který v nás dřímal už dlouho.
Od mocných i od mediálních hnojometů slýcháme, jak je před námi obrovská krize, jak nám utáhnou kohoutky s plynem a ropou a bůhvíčím dalším, jak na podzim přijde další vlna moribundu, jak do Evropy uprchne další vlna afričančat nebo ukrajinců nebo dalších... A všechno to je jen jakýsi divný scénář, nad kterým lze jen kroutit hlavou. Možná bychom si měli dát sami sobě otázku, zdali to je příběh, na kterým se chceme podílet. Opravdu tomu chceme věřit? Opravdu chceme v tomto divadle hrát? Protože náš souhlas je v tom klíčový. Můžeme se ale rozhodnout jinak. Mohli bychom scénáristy kupříkladu vypískat...dát najevo, že už se to opakuje a je to docela nuda. To bychom ale nejdřív museli vědět, že my jsme ti, kteří si mohou vybírat. My jsme ti, co tvoří, jen jsme se toho práva jaksi vzdali...a tak za nás tvoří jiní.
Co kdybychom vzali své životy, a nejen je, do vlastních rukou? Co kdybychom převzali odpovědnost i za své okolí, za planetu? Co kdybychom se rozhodli, že tentokrát to nebude žádný katastrofický scénář? Co kdybychom začali věřit příběhu, ve kterém je pro každého dost, ve kterém můžeme žít v souladu s Přírodou, kde můžeme Zemi respektovat a být s ní v rovnováze? Co kdybychom se konečně vzdali představy, že o přežití je třeba bojovat, že planetu Zemi je potřeba dobýt, kolonizovat, vydrancovat zdroje, co kdybychom připustili, že fauna tu není od toho, aby nám sloužila, či abychom jí v masovém měřítku konzumovali či vybíjeli...ale abychom se od ní učili? Pochopíme někdy, že zvířata jsou naši mladší sourozenci? Že když si z přírody bereme, tak bychom jí taky měli vracet, aby byla rovnováha zachována?
Tohle všechno je jen takové intelektuální cvičení, a uvědomění si toho, jak věci jsou, jak už věci nemusí být, a jaké by být mohly, je určitě dost podnětné. Je třeba ale ještě jedna věc: rozhodnutí. Akce. Rozhodněme se, že s tím něco uděláme. Dokud se nerozhodneme, pak jen budeme sledovat, jak se to všechno řítí do kopru. Rozhodněme se, že takhle už ne. Nemusíme přesně vědět, jak ano, nový způsob a nový přístup se může teprve vykrystalizovat. Stačí si jen připustit, stačí jen být otevřený tomu novému, dát tomu prostor. Starý způsob vede k destrukci, ke zničení planety nebo aspoň lidstva. Zkusili jsme najít mnoho cest, ale všechny vedou ke stejnému výsledku. Starý způsob je jako železná koule na noze. A pokud přichází velká voda, pak si buďme jistí, že nás ta koule stáhne ke dnu. V naší moci ale je se oné koule zbavit, odemknout řetěz. Voda už stoupá, tak by bylo fajn přestat řešit, jak nám s tou koulí vlastně bylo hrozně fajn a jak by bylo škoda se jí jen tak zbavovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat