Nabitý týden pokračuje. Dnes si něco řekneme o schopnosti se rozhodovat. O uvážlivosti. A o tom, že někdy je fajn se prostě zdravě nadchnout, zahořet, propadnout vášni a jít přímo ke zdroji radosti a slasti, bez oklik...
Ale popořadě.
První je schopnost se rozhodovat. On nám skoro nikdo neprozradil, že to vůbec není o tom, vybrat si "vhodnou", ideální, správnou alternativu, dobře se rozmyslet a až pak se rozhodovat. Je to o tom, vůbec se rozhodnout. Pro cokoliv. Bez nějakého přílišného rozumování a řešení. My to totiž máme všechno v sobě, jen se zkrátka neumíme poslouchat. Naše tělo "ví"...a až se naučíme naslouchat našemu tělu, pak budeme jednat jako když bičem mrská... Další zajímavý aspekt této energie, je slovní argumentace, překotnost až hádavost, ale slova jsou tu jen jako zástupný symbol oné spojující energie. Energie zkrátka musí proudit, rozhodování musí jít z větší hloubky, a přitom je třeba, aby si zachovalo i onu průraznost.
K tématu uvážlivosti...opět je třeba trochu poupravit obecnou představu. Uvážlivost neznamená pomalost a už vůbec ne neschopnost se rychle rozhodnout...znamená to jen tolik, že při posuzování možností jdeme do větší hloubky a tak nějak "zkoušíme", jak by ta která alternativa obstála ve zkoušce věčnosti...neboli, zdali obstojí v čase, zdali něco vydrží a bude mít nějaké pevné základy.
No a do třetice, vzhledem k večernímu přechodu Venuše do Střelce, si trochu připomeneme, že je čas na radovánky, že je úplně v pořádku mít k životu vřelý, euforický a až možná i trochu nezřízený stav. Je možné, že v něčem budeme přehánět, v něčem nebudeme znát míru, ale to vůbec nevadí, protože důležitá je hlavně ta radost ze života a humor. Kdy jsme se naposled něčemu (nebo i sami sobě) zasmáli? Kdy jsme nějaké zdánlivě vážné věci zlehčili a řekli si "no co, když nejde o život, tak jde o h..."? Onen možná trochu bezstarostný přístup nás totiž v této poněkud šílené době může v mnohém zachránit. Například v této věci: s politiky, epidemiology, tvůrci názorů a propagátory velkého dobra, se momentálně nedá dost dobře diskutovat, nedá se jim čelit, už jen z důvodu disproporce moci a rovnosti. Ale dá se jim ze srdce vysmát, dá se je zesměšňovat, dá se je ironizovat...je jen potřeba na to sebrat odvahu.
Žádné komentáře:
Okomentovat