Jsem Lilith v Raku.
Přišla jsem vám připomenout, že máte kořeny. Že máte historii, nikoli ve smyslu dějepisu, ale spíš ve smyslu krve, kmene, podstaty. Přišla jsem vám připomenout vaši rodinu. Ne tu biologickou, ta je formální a není bůhvíjak hluboká...ale tu vnitřní. Přišla jsem vyhrabat vaše kořeny. Spoustu toho zpřetrhám, převrátím vzhůru nohama, občas budu hysterčit, chvíli budu taková a pak onaká, a ukážu vám, že i vy máte emoce. Emoce jsou energie v pohybu, mocná energie, která neustále proudí a nezastavuje se. Tato energie je tak rychlá, že se za den změní několikrát...a je to tak v pořádku.
Přišla jsem udělat změny ve vašich životech. Možná je nepocítíte, možná ano, ale jakmile se dám do práce, nezůstanete stejní. Udělám to, že vezmu hooodně velké beranidlo, a zbořím všechny vaše psychické ochrany, bariéry a hranice mezi vaší duší a světem. Neboť zakoušet a vnímat je třeba přímo. Jejej...úplně si představuju, jak vás to bude bolet...jak budete ležet bezbranní, obnažení, ve své dětské nevinnosti, vystrašení...než zjistíte, že není čeho se bát. Ano, přišla jsem vám říct, že bubáci neexistují, a že vaše stíny a strachy jsou super a nemusíte se jich nijak zbavovat nebo je měnit...stačí je vidět. Nacítit si je. Přijmout.
Přijetí, to je to téma, které vám připomenu. Je třeba ho rozsvítit. Velké, absolutní, ženské, přijetí, dalo by se říct až oplodnění, mateřství, posvátnost...tohle všechno se bude v následujících devíti měsících hodně řešit. Na kolektivní rovině to bude o těle Matky Země, o jejích projevech, emocích, o tom, že je třeba vyčistit v sobě, aby bylo čisto i venku...to, jak jsme si v sobě nesli všelijaké bordely, se nedávno projevilo válkou na Ukrajině - berme to jako kolektivní manifestace energií, které nějak nepřijímáme či odmítáme. Bude potřeba čistit, odpouštět, pouštět a procítit všechnu tu bolest... Sáhnu vám i do vašich vnitřních emočních, rodinných a psychických nastaveních, a radím vám jediné - nic neschovávejte, nepotlačujte a neodmítejte. Já si to beztak vytáhnu.
Zapomněli jste, jaké to je cítit. Jaké to je zastavit se a nechat ovívat svou tvář čerstvým jarním vánkem. Jaké to je, zmoknout v jarním dešti? Co cítíte, teď a tady, když se bosky procházíte v trávě a mezi stromy se mihotá slunce? Co se ve vás děje, když se na vás zadívá, a vy vidíte, že v těch očích to tam všechno je? Nemůžete lhát, přetvařovat se ani dělat ofuky. Zapomněli jste ale i na negativní emoce, neumíte projevovat zlost, hněv, jen si tak nějak divně zamrznete. Pohybujete se po povrchu a reagujete na první dobrou, tak trochu jako roboti...možná to bude chtít jít ještě hlouběji. Neunikat. Teď a tady. Cítit.
Čeká nás trochu jiná doba. Doba, kdy se z našich srdcí mohou stát lucerny, které budou svítit na cestu...nám i ostatním.
Žádné komentáře:
Okomentovat