Víkend 1.-3.dubna

 Víkend 1.-3.dubna

Startovní výstřel...jen kdybychom si uvědomovali, do jakého že to závodu jsme se nechali vmanipulovat.

V pátek na apríla nastalo novoluní v Beranu, začátek všech začátků, start nové etapy a výtrysk nové energie...novoluní je ale spojeno konjunkcí s Merkurem a taktéž s Chironem, což není žádná sláva...takže nový začátek je takový jaksi...nedomrlý? Divíme se sami sobě, že vlastně skoro neběžíme, respektive běžíme s "okovy", s "plnou polní", zkrátka a dobře si s sebou bůhvíproč neseme všechny své bolístky, zrady, touhy, frustrace a nepřiznanou agresi, které už bylo tak strašně moc, že se musela manifestovat na kolektivní rovině a vytvořila si hromosvod ve formě bojů na Ukrajině. Všechny ty naše "ukazovátka" typu "zrůdný Putin", "diktátor Putler", případně na druhé straně "militaristické USA", "neschopná EU", "loutka Zelňák" a podobně, se zdají být jako ono kýžené uvolnění, kam konečně můžeme jednou provždy tu naší frustraci poslat a všechnu tu temnotu a nepřiznané srágory odhodit jinam... Ale ouha, ono to najednou vůbec nefunguje! Mysleli jsme si, že se vyhneme bolesti, že opět budeme z obliga...a ono se to otočilo o sto osmdesát stupňů přímo na nás a dalo nám prsty do našich ran. Zrcadlo je tak nepříjemné, že ano... No, zase to za nás nikdo nevyřeší, nikdo za nás ty sračky neodžije, a především nás z toho nikdo tahat nebude. Rozčilujeme se nad naprosto neschopnou vládou? Nad nastupující diktaturou, nad tím, že si někteří mermomocí chtějí hrát na vojáčky? A co se kuadrát divíme, když jsme to svou nečinností dopustili? Je to naše odpovědnost, tak si to holt budeme muset vyžrat až do hořkého konce. Dělali jsme tak dlouho, že "to ne my, my to neděláme, my jsme úplně z obliga..." až se objevilo něco, co nás dozajista probudí. Dělali jsme, že Babiš, Zeman, Okamura a další spadli z Marsu místo toho, abychom se přihlásili ke svému dílu odpovědnosti a k tomu, že jsme pro ně vytvořili podhoubí. I ODSce jsme jen umetli cestičku, ukázali jsme, že si může dovolit úplně všechno, aniž by to s námi jakkoliv hnalo, protože zkrátka budeme dělat jako že se nic neděje. I s Ruskem hrajeme my jako celá Evropa tuhle divnou hru. Nekomunikujeme, zacpáváme si uši a křičíme jako malé děti "neslyším, neslyším!!" Nepostřehli jsme, že se s námi Rusko chtělo bavit už minimálně od roku 2014, ale možná ještě dříve. Když zjistilo, že to nepůjde, zvolili holt trochu důraznější jazyk.

Zdá se, jako bychom se zacyklili v jakémsi autistickém světě, kde jsou navěky devadesátá léta, Havel vládne doživotně, všude je demokracie, a tam, kde ne, tam jí úspěšně vyvážíme, obracíme nevěřící státy na naši správnou demokratickou víru, provádíme evangelium na kolektivní rovině...a najednou zničehonic...Budíček !! Rok 2022, svět je najednou úplně jiný...a nehraje naši hru, hraje tu svojí.

Řeknu vám to sladké tajemství: už to nepůjde dál schovávat. Už nejde hrát hry na bezúhonné. Všechno, co jsme poschovávali, všechny ty "přijatelné ztráty", "humanitární bomby", obecně to, co přehlížíme, ať už to má formu individuální nebo kolektivní, všechen ten bordel co schováváme za svou bezúhonnou fasádou, bude muset jít ven. Přijde generální úklid a bourání Potěmkinovských vesnic. Ano, bolí to. Ano, to je život. Bolelo by to nejspíš podstatně méně, kdybychom tomu nevzdorovali a nechali to proudit v celé své kráse, kdybychom přestali řešit "přijatelné" a "nepřijatelné" nebo "čisté" a "špinavé". Bude se to dít celosvětově, neujde tomu ani Rusko, ani USA, ani EU, ani Česko, ani Ukrajina, ani já, ani vy, ani vaše sousedka...

Takže...jak chcete žít? Máte tělo, máte rozum, a máte ducha...a žít nepůjde jaksi jinak, než skrze tělo. Tělo je vždycky první, je to základ. Na něm se teprve pak dá stavět dál.

Tělo nám dává silný signál ve formě bolesti, že jdeme sakra špatnou cestou, a Země nám dává signál ve formě války. Válka, to je otevřená rána Země, a nestala se jen tak mimochodem, jak bychom si mysleli. Stala se naším přičiněním. My jsme si vytvořili. Zkusme do prdele jednou taky vytvořit něco lepšího... Howgh!