V úterý nad ránem se setkávají Mars se Saturnem. Oba dva jsou ve Vodnáři a navíc tvoří kvadrát na Dračí hlavu v Býku.
Dosáhli jsme svých limitů. Dá už to na sílu nepůjde. Naše zhmotněné a ztělesněné vnitřní konflikty se sice projevily, ale příčina zůstala - naše vlastní vnitřní nastavení. Zdá se, jakoby už náhražky nefungovaly. Už se to nedá "odklonit". Je třeba tomu čelit přímo. Postavme se své frustraci, svého pocitu, že jsme v něčem omezeni, zastaveni, zkrouhnuti. Ano, je to, jako kdyby nám chtěl kat odseknout kus nějakého našeho údu...odkud se ale ten strach vůbec bere? A jak to, že se bojíme, že o něco přicházíme? Jak to, že si můžeme jen na vteřinu myslet, že bychom o energii mohli přijít nebo že by se mohla zastavit? Svět si přece pluje sám zcela volně, a energie v něm taktéž. Vypadá to tudíž, že jsme to zase spískali my sami. Začali jsme sami se sebou hrát hru na omezení. Musíme si jen uvědomit, že tu nejsou žádní "druzí", kdo nás omezují. Jsme to jen my sami. Náš strach nás drží zpátky. Jsme jako Adam, který utekl s Evou z Ráje ze strachu z pomsty...ale Bůh neřekl ani slovo. Nejspíš by mu i nějaký to jablko ze stromu bylo jedno. Možná by potrestal troufalého hada, ale jinak by se nic nedělo. Adam si ale bůhvíproč usmyslel, že se provinil a tudíž zaslouží trest. Všimněte si, on sám se trestá, preventivně. Vina je tudíž naprosto lidský koncept, a jako takový je jen jakýmsi fantomem, něčím naprosto reálným, hrou, kterou jsme kdysi dávno na úsvitu věků začali hrát a dosud jsme neskončili.
Teď možná jen přišel Pánbu mezi nás a řekl "dost bylo her". Vzal nám naše iluze, naše dudlíky, a řekl nám, že už je čas se probudit. Na energetické rovině se to projevuje tím, že neustále narážíme na nějaké bariéry, omezení, jsme zastavováni, znehybňováni či zneschopňováni.
Toto krásné divadlo nejprve doplní Venuše v trigonu na Lilith na konci Vodnáře a Blíženců. Cítíme se trochu jako ufoni, nepochopení, zneuznaní, ať děláme, co děláme, ostatní nás nechápou. Až zítra Venuše vstoupí do Ryb, ukáže nám, že některé věci nemohou přijít skrze rozum, ale cestami trochu jinými.
Chvilkové pocity většinou neřeším, ale pro doplnění: Luna putuje Býkem, k večeru se spojí s Dračí hlavou, takže naše pocity sebehodnoty, respektive jejího nedostatku, mohou více, než kdy jindy, vyvstávat na povrch.
Přeji nám všem, ať se jednou probudíme do přesně takového světa, jaký si představujeme 😉
Žádné komentáře:
Okomentovat