Změna změny
Slunce vstoupilo do Ryb.
Když se dostanete do stavu, že vidíte, že je potřeba změnit veškerý svůj život a svoje směřování, a odvážíte se a vykročíte, může se stát, že se cosi změní, ale ve výsledku to vede k něčemu ještě horšímu. Proto se nesmíme bát změnit i změnu. Pokud se náš Titanic řítí na ledovec a my jsme se rozhodli stočit kormidlem, ale místo toho, abychom se od něj vzdálili, tak se k němu ještě víc přibližujeme, tak je třeba otočit kormidlem ještě jednou a úplně jinak. Úplně nejlepší je ale připustit, že to podstatné určuje naše víra, náš záměr, naše nevědomé směřování.
Období Ryb je na jednu stranu velké zklidnění a na stranu druhou to je velké tvůrčí napětí, jakýsi stav čekání těsně před tím, než se něco nového zrodí. Všechno už jsme pořešili, "ukuchtili", a nyní musíme pouze trpělivě čekat na porod. Ono čekání, konfrontace s dobou, kdy se nic neděje, je důležitou součástí našich životů, a je to taky test trpělivosti. Většina lidí v něm mimochodem neobstojí, právě proto, že si řekne "ale když ono se nic neděje...to nemá cenu." Nikoliv! Důležité je vytrvat, věřit plánu a čekat. Pasivně a s vírou, že se Vesmír postará. Představme si sami sebe jako slepice, a naše nové impulsy, nápady a záměry, které chceme realizovat, jako vejce. Už jsme je nakladli. Ale ještě je musíme vysedět. A právě tuto závěrečnou etapu mnozí nezvládnou...respektive neví, že je taky potřeba.
Slíbil jsem taky pár slov o Saturnu s Uranem. Saturn ve Vodnáři totiž tvoří kvadraturu s Uranem v Býku. Síly zvyku a jistot jsou v určitém konfliktu se silami pokroku a změn.Není důležité, jak se to konkrétně může projevit, důležité je, že to dělá jakýsi pocit totální oddělenosti, který je ovšem iluzorní. Máme tu bandu A a máme tu bandu B, které proti sobě bojují až do úplného vyčerpání, protože jsou opravdu v jistém směru navzájem opačné. Paradox života ale spočívá v tom, že teprve když se tyto zdánlivě nekompatibilní síly spojí dohromady, pak teprve mohou vytvořit něco nového. Pro síly pokroku to může být horší, zjistit, že s Matrixem nejde vyhrát...samotný boj je totiž Matrix. Pro udržovače je přirozeně cokoliv nového ohrožující, protože jim to narušuje jejich pofidérní jistotu.
Ale hlavně, to jsou takové energie, o kterých se nedá dost dobře mluvit pouze teoreticky. Faktem je, že my je žijeme. Možná se nám to nebude úplně líbit, ale jsme jen figurkami na šachovnici, ale to, co námi hýbe, nejsme tak úplně my. Jsme vlastně uprostřed hry. A měli bychom to jako hru brát. Nejlepších výsledků nedosáhneme tím, že "vyhrajeme", ona to totiž není ani soutěž, ani turnaj...spíš je to jakési divadlo energií. Nejlepších výsledků docílíme tím, že budeme vědomí. Že budeme hrát vědomě, že budeme vědět - tohle, co teď ztělesňuju, to je energie Rebela, ale je fajn si uvědomit, že já to nejsem. Nebo nejsem jenom to. Příště zase můžu být třeba narušitel. Nebo bojovník. Nebo milenec. Nebo vědec. Zkusme si říci "všechny ty role, co hrajeme...to nejsme my. My jsme mnohem víc, než to."
Žádné komentáře:
Okomentovat