První červencový víkend a hned "tumáš mezi oči"...aneb "mysleli jste si holenkové, že o prázdninách budete mít klid?"
Ve svém životě máme jenom jednu povinnost - pokud se to tak dá říci - vzhledem k tomu, že "nemusíme" nic. Budeme tomu tedy říkat doporučení. Doporučení zní: Být sami sebou, projevit svoji jedinečnost, ukázat světu, kdo jsme a jaké jsou naše energie. Svět na nás čeká a je to skoro jako v jedné staré Landovo písničce: "ty jsi ta jiskra, vždyť oheň už čeká, aby byl zapálen..."
Zdá se to být docela jednoduché, ale přitom to je nesmírně obtížné. Zejména proto, že nás to nikdo neučil. Naopak, společnost nás houfně krmí tím, abychom si vytvořili "osobnost", masku, jakéhosi reálného avatara, a ideálně pak takového, jakého vám určí druzí. Osobnost je ale náhražka, není to nic skutečného a především to nemá společného vůbec nic s vámi. Toužíme být někým, dosáhnout něčeho, o čem si myslíme, že je "to ono", a ten největší paradox je v tom, že už tam dávno jsme, nemůžeme nebýt sami sebou...můžeme na to jen zapomínat a můžeme žít cizí příběhy a následovat sny jiných...
Víkend je ve znamení rozporu mezi tím, jací bychom chtěli být my, a jaké nás chce společnost. Jsme samostatní, nezávislí, vzpurní, pyšní a nepodvolujeme se nikomu a ničemu, co za to nestojí, v ideálním případě jen reálné, autentické autoritě. Náš cíl je být samostatnými jedinci. Společnost nás ale chce ve formě včelího úlu, nepotřebuje samostatně myslící a jednající jedince, ale chce poslušné dělníky, kteří jsou jako kolečka ve stroji a kteří potlačují svoji samostatnost a naopak cíleně pracují pro vyšší celek, v tomto případě stát. Mnohamilionová Londýnová demonstrace proti lockdownu, která zapříčinila rezignaci ministra zdravotnictví a díky které následně stát polevil a prohlásil, že bude korunavejr brát jen jako chřipku, je skvělá manifestace oné energie...ale jinde mohou naopak zvítězit síly, které omezují a utahují šrouby...jde jen o to, jaká energie je v nás právě silnější.
Je dobré si přiznat, že čeští muži jsou svým způsobem postižení. Nebo spíš poškození. Aniž to ví, tak mají naněkolikrát zlomenou páteř a automaticky nosí bolest svých pradědů, dědů a předků. Nedávno jsem byl svědkem slunovratové meditace, spojené s popravou 23 českých pánů, což zase souvisí s Bílou horou, jakousi českou achillovou patou. Nejpozději tam v té době bylo zaděláno na pořádný průšvih, který odskáčou generace poté - pokud tedy s tím nezačnou něco dělat, nezačnou onu bolest zvědomovat. Tato bolest velmi souvisí s tím, o čem jsem již psal výše - se svobodou projevit se. Není ale dů§ležité se babrat v tom, co kdy kdo jak proč, důležité je, že prožíváme konstelace teď a tady. Projeví se to tak, že při našich pokusech se svobodně projevovat, ukazovat naši jedinečnost, jednak narážíme na odpor společnosti, ve které se právě nacházíme, druhak narážíme na svoji vlastní bolest, na energetický uzel, strunu, kterou jakoby rozezníme a která zní starým tónem, který připomíná naše dřívější traumata a bloky. Můžeme si vzpomenout, kdy jsme my sami byli umlčeni, převálcováni společností nebo přesvědčeni o tom, že projevovat se je špatné. Píšu záměrně "můžeme"...protože nemusíme. Můžeme tu naši bolest taky dokonale zazdít, potlačit, dělat, že tam není, a můžeme se klidně rozhodnout, že zatím stále ještě nemáme sílu na to jí čelit. Můžeme. Vše je správně. Ale pokud sebereme odvahu a bolestí nakonec projdeme, možná nám dá něco, co jsme před tím neměli...a to je hloubka. Neumím asi lépe popsat to slovo...ale něčím nás to posílí. Ta posila bude potřeba, protože nás čeká ještě třetí stadium.Musíme hluboko ze své síly dojít k rozhodnutí. K rozhodnutí, že se změníme, že to změníme. Že budeme myslet jinak. Že už nebudeme zavírat oči před ničím nepříjemným a že bolest necháme, aby námi prošla, ale o nic se nezachytila.
Může to mít velmi různé projevy. Konflikty mezi lidmi, chaos ve společnosti, rebelie, můžou ale stejně tak i přijít další živelné pohromy. Nejsem typ, co maže med kolem pusy, takže řeknu, jak to vnímám: my jsme tvůrci, to znamená, že my tvoříme i tornáda. Všechny nezpracované, nepřiznané, zazděné a potlačené energie...nikam nezmizí a neztratí se, jenom změní formu. V neděli bude vrcholit něco, co se nedá zastavit, potlačit, ale můžeme tomu dát vhodnou formu. Je to na nás. A vězme, že i když je to konfliktní aspekt, může přinést i mnoho pozitivního...jen bychom měli vědět, že pozitivní není to samé, co učesaný, civilizovaný apod. Zřejmě to bude trochu divoké...a možná, že vypustit své vnitřní zvíře, otevřít mu klec a dát mu trochu prostoru, bude to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. Je to na nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat