Luna, Mars a Lilith v Beranu

Konjunkce Luny, Marse a Lilith v Beranu, 9.srpna v půl jedenácté. V
povzdálí Chiron. Vyhlášení atentátu. Gavrilo Princip a první světová.
Boj začíná. Se strachem, obavami a starostmi. Covid je naše ztělesněná
zbabělost a strach.
My jsme si řekli, že NE. A my to nešeptáme, neříkáme, my křičíme. My dáváme světu najevo, že jsme tady.
Byli jsme mnohokrát zavrženi, nepřijmuti, bylo nám křivděno, byli jsme nespravedlivě obviněni, ale jsme tady. Děti,
které nebyly viděny, takové, jaké jsou...bez posuzování a srovnávání.
Je to velmi mužská energie. Jsme tady...a výzvu přijímáme. Boj bude!

Bylo nebylo, v jedné zemi se setkali tři trochu nepravděpodobní
hrdinové, Dítě, Voják a Coura. Jedna země se ocitla na pokraji div že ne
války, a v jedné zaplivané putyce sotva u hranic, se tito tři hrdinové
sešli. Voják měl za úkol chránit dítě, byť nebylo jeho a dostal to
zadání rozkazem. Z povinnosti se ale stala velice brzo i radost. Dítě s
sebou měla dobrý příklad pozitivně využité mužské energie. Později se k
nim přidala Coura, krásná ženská, které se všichni tak trochu báli,
protože nepatřila nikomu, nedala se vtáhnout do žádných her. Její
sexuální život byl pravda, otevřený, ale nijak vybočující. Coura je v
podstatě taková nálepka. Něčeho, z čeho mají strach. Něco, co nemůžou
nijak ovládnout, manipulovat. Ďábel a kozel, kterého vyhánějí do pouště,
vytěsňují a popírají.
Tito tři na vědomí dali, především
prostřednictvím krčem a hospod, že ponesou novou pochodeň lidstva. Že je
čas na to, aby Zemi převzali noví, mladí.
Staří páprdové, lidi,
kterým ujel vlak i lidi jen konzervativní, jsou úplně jiný svět. Svět
formálnosti, her na hierarchii, hon za pozicemi, tituly, kariérou...
I klérus.

Tři organizace, Církev, Mafie a Vláda se rozhodly, že utvoří kartel. Už
se neví, kdy přesně k onomu rozhodnutí došlo. Možná to bylo mileniální
zatmění s velkým křížem, možná to byla konjunkce Jupitera se Saturnem.
Tehdy totiž nastoupila nová generace.
Generace kariéristů,
pohodlných, jednoduchých lidí, lidí zaměřených na smysly a pouze na to,
co si mohou ohmatat. Kdepak na ně s nějakými "co by kdyby!"

Generace lidí, honících se za poslední značkou IPhonu. Generace řešící
status, kde není důležité, jaký člověk je, ale jak to vypadá před
ostatními. Oni ztrácejí pevnou půdu pod nohama. teď se teprve opravdu
zhmotňuje, ztělesňuje, to, co bylo v nich samých. Strach z Covidu jako
strach ze smrti, rouška jako symbol dobrovolného zotročení...anebo jen
formalizování strachu z toho se projevit.
Nastává nová doba.
Časy se mění a tentokrát to bude nejen revoluce, ale i evoluce. Dítě, Voják a Coura právě vstoupili do nových časů. Co je pro vás postava dítěte, kdo představuje vašeho vnitřního vojáka a kde je vaše vyzývavá neovladatelná a autentická část?
Jaká bude...záleží na vás samých. Tak to neposerte!