Podzimní rovnodennost.
Už více, než deset let registruju z
nejrůznějších stran, zpravidla ale z esoterické sféry, různé
channelingy, vzkazy od bytostí, nanebevzatých mistrů, avatárů a jiných,
zpravidla jsou pak autoři lidé, kteří se rozhodli, že nadále ponesou
jakési vznešenější jméno, ale kteří velmi často tak trochu selhávají, co
se praktického života týče. Tyto chanellingy nebo předpovědi mají jedno
společné - jsou zpravidla totálně mimo mísu. Jsou plné nereálných
předpokladů a iluzí o jakémsi zlatém věku, do kterého vstupujeme, což je
očividný (a o-covid-ný, a ovcovidný) nesmysl. A pak...jsou tak nechutně
světlíčkové a tachyonově indigově fialovoučké, že z toho chytám
okamžitou chuť vrátit se zpátky do 2D. Třeba k dnešní rovnodennosti jsem
si schválně přečetl pár nějakých těch ezo pojednání, a říkám vám
upřímně, že se mi chtělo blít duhu...Normálně se nemám potřebu
vymezovat, ale zde mám opravdu velkou potřebu napsat, že podzimní
rovnodennost fakt neotevírá žádnou zlatou bránu otevřenou ani nespouští
nové extra mega ezo čistící procesy, po kterých budeme krásně sterilně
bílí a připravení na vzestup do 11D. Upřímně, hustější rovnodennost, aby
jeden pohledal. Kdybych to mohl popsat několika málo slovy, pak bych
řekl, že nás čeká střet individuálního vědomí, samostatných osobností, a
vědomí kolektivního, neboli státu, organizací a lidí, co nemají
osobnost vybudovanou a tudíž se potřebují za něco schovávat. Bude se to
mlátit, bude se to mlít, bude se to střetávat a budeme vzpomínat na
krásných třicet let po sametu, kdy tu ještě byla demokracie. Ba ne, ono
to přece nebude tak horké...Jenže upřímně, fakt je. Nemůžu zavírat oči
před tím, když astrologicky vidím, že státy, velké společenské
struktury, už zcela nepokrytě využívají strachu lidí k tomu, aby
postupně utahovali šrouby. Nemůžu mlčet, když vidím, že lidi preferují
pohodlí a iluzi jistot před svobodou.
Tohleto jsou ale jen naštvané
řeči frflajícího astrologa, a řeči toho moc nezmění. Chci jen říct, že
současná situace na obloze nám říká jednu jedinou věc:
MÁME, CO JSME CHTĚLI.
Poznámka pod čarou. Je možné, že nemnohým z nás třeba skutečně dojde ten dalekosáhlý fakt, co z toho vyplývá: My sami si utváříme svůj život. Není to ale nic magického ani ezo. Někdo má takovou sílu, že ho tvoří, leč takových není mnoho, většina z nás si pouze přitahuje události, se kterými ladí (podobné přitahuje podobné)...a někteří si zvolili, že se nebudou účastnit ničeho (ale je fajn si uvědomit, že i nevolba je volba). Takže...navrhuju takový malý experiment, který by mohl být jedním z rituálů pro tento slunovratový den:
1) Rozhodněme se, že převezmeme odpovědnost, za svůj život. Už žádné "ale to oni/to osud/to máma/to společnost..."
2) Rozhodněme se, co vlastně chceme.
3) Ujasněme si, co nechceme, a vylučme to ze života - a mějme na paměti, že co je naše, neodejde a co naše není, neudržíme
4) Žijme podle toho. Uveďme toto všechno v realitu.
Na tomto posledním bodě pohoří 99,9% všech esoteriků a velká většina
normálních lidí. Ale pokud to dáme, je velká šance, že během docela
krátké doby můžeme změnit nejen své životy, ale i svět kolem sebe.
Žijte dobře a pozitivně, a uvědomte si jednu nezvratitelnou pravdu. Takoví, jací jste, jste v pořádku. Tak pravil váš nafrflený astrolog
Žádné komentáře:
Okomentovat