Novoluní ve Štíru...aneb proč se nov jako takový obrovsky přeceňuje i podceňuje zároveň?
Novoluní je, astronomicky vzato, okamžik, ve kterém dochází ke konjunkci Luny se Sluncem. Luna není vidět přes paprsky Slunce, dá se říci, že v ten okamžik na chvíli převládá na vědomé úrovni solární energie, na chvíli mizí lunární vlastnosti, jako je paměť, zejména ta emocionální či "traumatická".
Novoluní bylo odjakživa bráno jako nový počátek, začátek nového cyklu. Na začátku se toho ale zpravidla moc neděje, kromě toho, že se zasadí prvotní semínko idey či záměru. Včera jsem se bavil s přítelkyní, že novoluní je jako když nastražíme bombu, a úplněk je, když bomba vybuchne. Neboli - současné novoluní je okamžikem, kdy se, na vnější rovině vlastně vůnec nic neděje, ale na trochu jiné rovině se dají základy pro něco, co může vyvrcholit v době úplňku.
Současné novoluní je zajímavé tím, že je v poměrně přesné opozici na Uran. Ukazuje nám tím na to, že bychom měli dát něčemu úplně nový základ, že bychom měli zcela vážně uvažovat o změně nikoliv kosmetické. Tato změna nenastane lusknutím prstu, my bychom jí měli pouze dát prostor, "zasadit", připustit jí. Tím, že se pohybujeme v energii Štíra, je zvýrazněná energie nepřímá, introvertní, emocionální, esenciální, změna by se tudíž měla týkat spíše našeho nitra, naší touhy po spojení, po uznání, po souhlasu, po náležení ke skupině atd... Možná je načase si připustit, že už nejsme pralidi a že vykázání ze skupiny už neznamená jistou smrt...dnes už nemusíme následovat většinu a být konvenční a poslušný. Možná si uvědomíme, že náš strach z vybočení z řady a z následování své vlastní cesty, je iluze. Seberme odvahu, udělejme změnu (ne pro změnu samotnou, ale proto, že k ní uzrál čas) a pohleďme sami sobě do tváře. Posviťme si do nitra...možná zjistíme, že všechny naše strachy jsou jen malá vystrašená koťátka, která je třeba pouze vzít do náruče, pohladit a říct jim - tentokrát to udělám jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat